Boili kontra boili 2.

24.4.2000 - Michal kučera

Mnozí z vás asi nejednou stáli před rozluštěním dilematu, jestli si boilí kupovat nebo sami vyrábět. Obě varianty mají své pro i proti. Pokud to zjednoduším, řekl bych, že žádné komerční boilí se nemůže vyrovnat dobře složené domácí směsi, na druhou stranu je mnohdy nesmysl dřít se s jeho výrobou tam, kde kupovaný výrobek bohatě dostačuje. Všimli jste si, jak na Labi většina dříve tak úspěšných komerčních boilí najednou ztratila účinnost ? Přesto v prvních letech byla zřejmě tím nejlepším, co bylo možné použít. V tomto názorném příkladě je skryta část pravdy o tom, kdy je vhodné nasadit kupované boilí a kdy originální domácí výrobky.

DOMA VYRÁBĚNÉ BOILÍ

Pustit se do domácí výroby boilí není nic jednoduchého, vyžaduje to především notnou dávku trpělivosti. Pokud ale vytrváte, můžete časem dosáhnout něčeho, co je rybářům používajícím výhradně komerční boilí odepřeno. Čas od času totiž budete schopni poznat, proč dnes ryby preferují právě vaše boilí a ostatní výrobky přitom na stejném místě ignorují. To oni nikdy nemohou zjistit. Někteří se sice domnívají, že je to jen proto, že jejich boilí má výstavně červenou barvu a krásně voní po jahodách. Jak scestný je tento názor snad ani nemusím zdůrazňovat. To, že se pokusíte vyrábět si své vlastní boilí vás nijak neomezuje používat komerční výrobky, ale tím, že znáte, co vaše směs obsahuje, se můžete dostat daleko dál v chápání výživných potřeb a chuťového vnímání kaprů. Pokud tedy nevíte jak začít nebo stále tápete na místě, následující řádky jsou právě pro vás.

Nejdříve, než se pustíte do všech těch složitých úvah o složení směsi, je nezbytně nutné naučit se skládat jednoduché mixy ze čtyř až pěti komponentů, tak, aby z toho po spojení s vejci bylo možné udělat těsto, které se vám nerozpadne pod rukama nebo se na ně totálně nepřilepí. Není nic horšího, než namíchat deset kilo drahé směsi a následně pak zjistit, že vzniklou hmotu není možné dál zpracovávat. S úsměvem na rtech vzpomínám, jak některé z mých prvních originálních směsí skončily v miskách domácího zvířectva nebo v krmítku pro ptáky, neboť z těch šíleně lepivých či rozpadajících se hroud těsta prostě a jednoduše nešlo nic udělat. Od těch dob nové mixy vždy nejdříve zkouším pouze na dvou, třech vejcích.

Jakmile jsem se naučil skládat směsi tak, aby šly dobře zpracovávat a zjistil, které komponenty se obtížně pojí, které naopak směs zpevňují nebo vytvrzují, mohl jsem se pustit do jejich dalšího zdokonalování. K osvědčenému základu jsem postupně přidával další komponenty a zkoušel, co na to řeknou kapři. Ještě než se mi podařilo vytvořit moji první úspěšnou směs, určil jsem si pět požadavků, s kterými se víceméně řídím dodnes :

Komponenty k přípravě směsi musí být běžně a kdykoli k sehnání
Celková cena nesmí být příliš vysoká, abych s tím mohl také vnadit
Vzniklé těsto musí jít dobře zpracovávat
Hotové boilí se nesmí do 12ti hodin po namočení rozpadnout
Musí být schopné lovit kapry - být natolik přitažlivé, aby jej znovu vyhledávali

Z prvních dvou bodů je patrné, že jsem se vyhýbal všem drahým přísadám, a také těm, které by nebyly běžně k sehnání. K čemu je vám komponent, který pravděpodobně víckrát neseženete nebo jej díky příliš vysoké cenně nebudete moci častěji používat ? Tytéž podmínky jsem si stanovil u aromat, sladidel a dalších přísad. Poté jsem začal své produkty testovat přímo v terénu a po pár nezdařených pokusech to vyšlo – moje první úspěšná směs byla na světě :

22,5% mletých semen
22,5% kukuřičné krupice
20% pšeničné krupice
15% sušeného mléka
10% pšeničných klíčků
5% pšeničného glutenu
5% moučkového cukru

Tato směs mně v prvních letech používání přinesla nečekaně velké úspěchy. Kapři na ní neuvěřitelně reagovali takřka na všech revírech, kde jsem chytal. Až jsem se málem začal naivně domnívat, že teď už umím úplně všechno a dál jen budu tahat jednoho kapra za druhým. Sami šupinatci mě ale z toho omylu zanedlouho vyvedli a já se musel znovu pustit do práce. Když jsem pak později přemýšlel, proč tato směs byla tak úspěšná, dospěl jsem k názoru, že to, krom jiného, bylo především díky kvalitě použitých komponentů. Dodnes si vybavuji silnou vůni čerstvě namletých kukuřičných zrn, pšeničné klíčky nejvyšší kvality a ptačí zob jsem si vozil z jedné firmy zabývající se zdravou výživou. Díky tomu jsem toto boilí nemusel ani nijak silně aromatizovat, výraznou chuť a vůni získávalo už z mletých semen a kukuřice. Používal jsem jen 5 až 7ml jahodového aroma /na 1kg směsi/, trochu lněného oleje a případně ještě polovinu víčka posilovače od firmy DAM, známého pod označením Kremkus blau.

Tuto směs jsem pak postupně zdokonaloval a ještě dnes mi to občas nedá, abych ji s různými úpravami nevyzkoušel. Možná teď očekáváte, že vám prozradím její nejnovější verzi. Tím bych vám ale vůbec nepomohl ! Tu cestu si musíte prošlapat sami, jinak nepochopíte, proč tam je tolik a tolik té či oné přísady, proč jsem některou vyřadil a jinou přidal. To už si rovnou můžete koupit hotové boilí.

Při vyvíjení další směsi jsem si především kladl za cíl, aby šla ještě lépe a rychleji zpracovávat, měla celoroční působnost a přitom byla minimálně tak úspěšná, jako ta předchozí. Vyřadil jsem mletá semena, trochu jsem upravil poměry jednotlivých komponentů a přidal odtučněnou sójovou mouku. Recept pak měl následující složení:

20% suš. mléko nízkotučné
30% pšeničné krupice
15% sójové mouky odt.
15% kukuřičné krupice
12% pšeničných klíčků
5% pšeničného glutenu
3% krevní, jaterní nebo rybí moučky

Do rozmíchaných vajec jsem pak opět nejčastěji přidával 7 až 10ml jahodového aroma, řepkový olej, 5 až 7 ml sladidla a popřípadě Stawbery Additive od Wan den Eye nebo palatant Sweet Fusion firmy Richworth na posílení chuti. Jak je z receptury patrné, obsahovala mnohem méně tuku než ta předchozí. Tím si vysvětluji její vynikající výsledky při studené vodě. Jednoho říjnového odpoledne /teplota vody necelých 8st. C/ mně během tří hodin dopomohla k úlovku neuvěřitelných třiadvaceti kaprů o průměrné váze přes osm kilo. Rozmazané fotografie mi dodnes připomínají, jak jsem tenkrát běhal od jednoho prutu k druhému, snažil se tu nevšední show nafotit a přitom se třásl strachy, kdy mě někdo uvidí a navždy budu vyloučen z rybářského spolku, neboť jsem často měl v matračce šest až osm kaprů najednou. Bez zajímavosti ani není to, že této zdařilé akci nepředcházelo žádné předkrmování. To byla vůbec největší devíza této směsi. Kapři na ni reagovali neuvěřitelně rychle, několik ryb jsem ulovil dokonce bez jakéhokoli vnadění ! Přitom byla poměrně dost selektivní, nevzpomínám, že bych na ní chytil kapra pod pět kilo.

I když dnes samozřejmě používám i mnohem rafinovanější recepty, nejlepších výsledků jsem v poslední době dosáhl s velmi jednoduchými mixy složenými ze tří až čtyř komponentů. To už si ale každý musí vyzkoušet sám. Ať už budete skládat jakoukoli směs, nikdy nezapomeňte na zásadu výběru kvalitních surovin. Když občas vidím na pultech rybářských prodejen ty vyčpělé, žluklé a zatuchlé přísady, je mi naprosto jasné, že mnoho rybářů se připravilo o úspěch jenom tím, že použili k výrobě boilí nekvalitní suroviny. Neexistuje tak tlustá čára, kterou bych to podtrhnul, aby jste dostatečně pochopili, jak velký důraz kladu na kvalitu komponentů. Stejná důslednost je nezbytná i při samotném zpracovávání směsi, to už bych ale odbočoval jinam. Pokud se tedy hodláte pustit do domácí výroby boilí, přeji vám k tomu mnoho úspěchů.