Říční rybaření na konci prázdnin

14.11.2020 - Milan Tychler

Je září a nádherné letní počasí stále přetrvává. Srpen byl opravdu horký a bylo pár dnů, kdy bylo lepší se před sluníčkem schovat než mu nastavovat tvář. Teď už tolik nepálí a noci jsou mnohem chladnější. To mi vyhovuje mnohem víc než ta letní Sahara. Největší radost však mám z toho, že davy povětšinou halekajících nájezdníků opustily řeku a kolem se rozhostil nádherný klid a ticho. Jen si budeme muset zase naplánovat nějaké brigády, abychom uklidili to, co je některým zatěžko odvézt si s sebou zpátky domů. To mi vadí u vody snad nejvíce ze všeho. Je mi jedno, když si někdo sedne na místo, kam jsem se sám chystal. Místa je tu dost. Netrápí mě, když je někdo hlučnější. Řeka je veliká a mohu jít kamkoli. Avšak ty odpadky mi hýbou žlučí.

Ne úplně brzy ráno usedám na malém plácku, který jsem si včera ve vysoké trávě udělal mezi vrbičkami. Řeka tu teče klidně, hloubku má maximálně do dvou metrů a dno je tvrdé jako mlat. Už jsem tu delší dobu nebyl, ale na tom nezáleží. V tomto úseku mnoho rybářů nechytá, i když jich to zkouší čím dál víc. Jeden břeh není přístupný autem, ani na druhém se nedá přijet až k vodě a parkovat na úzké těstě se všude nedá. Také různá plavidla, včetně dračích lodí z nedaleké loděnice, tu rybářům dovedou docela znepříjemnit život. Sešlo se tu dost záporných faktorů na to, aby zde nestál bivak vedle bivaku, jak je tomu v jiných částí řeky, a proto jsem tady.

Na řece často chytám tak, že nahodím jeden feeder na kapra a s druhým prutem se bavím třeba ostroretkami nebo cejnky, kterých je tu poměrně dost a jsou hezcí. Na jemném náčiní dovedou celkem slušně bojovat, ale já tady příliš slabé náčiní moc často nepoužívám. Raději se držím prutů a vlasců, na které mohu zdolat i větší ryby, než jsou cejnci, protože tady může zabrat kdykoli cokoli. Nicméně cejnci vyžadují jemnější návazce, takže začínám s jedenáctkou na konci.

Obyčejně připravím nejdříve prut na kapry, ale dnes, ani nevím proč, začínám vnadit a chytat druhým prutem. Do teplé vody připravuji celkem hrubou směs. Je mastná, plná rybích mouček a také krilu, takže nevoní zrovna vábně. Je to ale taková letní bomba a ryby v tuto dobu mají právě takovou směs rády. Prakticky vůbec nekalí, a proto tu nemívám žádné zvláštní problémy s ouklejemi, kterých se tu občas rybáři vůbec nedovedou zbavit. Do směsi budu samozřejmě přidávat masné červy. Bez nich to prostě nejde.

Ještě před pár dny byla hladina dost zvednutá a kalná. To ty přívalové deště. Moc nepršelo, ale když ano, byla to průtrž, která rozvodní přítoky, a ty vodu v řece zvednou a zakalí. Teď už je řeka v normálu a je i docela čistá. Průtok je sice o něco málo vyšší, než běžně bývá, ale to nevadí. Když to víc teče, bývám úspěšnější, než když se tudy jen tak plazí takový ten líný olej. To bývají ryby hodně náladové. Zkouším krmítka, a jak se zdá, pětačtyřicítka bude akorát. Dobrá, jdu do toho. Naplním krmítko a rovnou nahodím. Nejsem na závodech, takže nemusím nejdřív naházet do vody čtvrt kbelíku krmení, abych přilákal ryby. Nikam nespěchám. Budu pravidelně nahazovat a ryby se jistě brzy objeví. Mám takové tušení, že dnes to půjde.

A skutečně, sotva sáhnu po druhém prutu, že si ho také připravím, špička toho nahozeného se rychle ukloní a zase se vrátí. Pak už jen tak trochu cuká, což je znamení, že se ryba, která prudce zabrala, zesekla sama a visí. Rychle popadám prut a táhnu rybu k sobě. Ryba se brání. Táhne do strany a k hladině se jí moc nechce. Pomalu ji ale přesto k hladině zvedám, až nakonec vidím, jak se pod povrchem zaleskne vysoké stříbrné tělo. Je to cejnek malý, ale malý je jen podle názvu. Jinak je to slušný kousek, takže to docela hezky začíná. Cejnek malý je ryba rybáři dosti opomíjená a já to celkem chápu. Na mnohých místech totiž žije jen její zakrslá forma, které rybáři říkají zrcátko. Ovšem tam, kde jsou cejnci pěkní, je radost je chytat.

Při stejné velikosti jsou tyto ryby dokonce nesrovnatelně bojovnější než jejich příbuzný cejn velký a také nejsou tak slizké. Mají i pěkně vybarvené ploutve, takže si je s cejnem velkým nespletete. Napichuji znovu tři masné červy a hned nahazuji. Záběr přichází těsně poté, co krmítko klepne o dno. Zdá se, že jsem se rybám strefil přímo do kuchyně. Chytám a na druhý prut, který jsem dal stranou, ani nepomyslím. Cejnci berou jako o závod a pak se k nim přidávají ještě ostroretky a podoustve. Všechno jsou to ryby do čtyřiceti centimetrů, takže se opravdu dobře bavím. Ryby ohýbají špičku jedna radost. Cejnci prudce, ostroretky trochu trhaně a podoustve se s tím vůbec nemažou.

Pak se špička ohne opravdu řízně a ryba si hned bere vlasec přes brzdu. Bohužel vydrží na háčku jen pár vteřin. Když víc přibrzdím, vypálí z místa, jako kdyby jí za ploutvemi hořelo, a návazec trhá. Škoda. Měním ho za stejný a odplata přichází hned vzápětí - další utržená ryba. Teď už není nač čekat. Popadám druhý prut, kde mám silnější vlasec a koncovou sestavu udělanou tak, že mohu nástrahu umístit na vlasový přívěs mimo háček. Chvilku váhám, co nastražit. Nakonec se rozhodnu pro měkké pelety. Je to nástraha, kterou neodmítají menší, ani velké ryby. Ve vodě vytváří silnou pachovou stopu, takže ji ryby rychle najdou. Nahodím na místo, kde už chvíli chytám. Teď asi budu na záběr nějakou dobu čekat. Jestli se tedy vůbec dočkám… Těžko říct, jaké ryby mě připravily o návazce, ale nejspíše to byli kapři nebo parmy. Ty jsou tu vzácnější, ale jsou tu.

Chvíli čekám, ale určitě to není déle než pět minut. Poté, co jsem měl na červy záběr za záběrem, se mi to zdá dlouho, ale pak jde špička rázně k hladině a já mám rybu, která už dovede zabojovat. Letí po vodě, ale není zase takový problém ji otočit a přivést pomalu do podběráku. Návazec ze čtyřiadvacítky fluorokarbonu už něco vydrží. Je to kapr. Hezký šupináč. Spíše dlouhý než vysoký a pěkně čilý. Prostě říční kapr, který by šel na pekáč, kdyby tedy nenarazil na mne. Takto se vrací zpět do řeky. Mrknu na peletu, ta pořád drží a dá se znovu nahodit, proto neváhám a nelelkuji. Zdá se, že jsou kapři tady. Další záběr přichází opět do pěti minut. Jak to tak vypadá, tam dole se objevilo hejno kaprů a pustilo se do krmení, které tam je. Tentokrát je to lysec podobné velikosti jako předešlý šupináč, jen o poznání kulatější. Tak tomu říkám rybařina!

S napětím opět nahazuji a záběr přichází v podstatě okamžitě. Je to však jen takové prudké škubnutí, pak vlasec povolí a nic dál. Pro jistotu rychle zvednu prut. Na konci je sice nějaká ryba, ale kapr to nebude. K podběráku přivedu velkou podoustev. Tak vida, co všechno se tu motá a má zálusk na mé krmení a pelety. Podouství je tu dost, ale na červy chytávám většinou jen malé, do třiceti centimetrů. Tahle už je o moc pěknější. Rychle nahazuji zpět v naději, že přijde ještě nějaká lepší. Nebudu lhát. Raději bych chytil padesátku podoustev než padesátku kapra, ale po chvíli čekáni je na háčku zase kapr. Opět lysec. Tento je trochu hubený, ale jinak je to čistá a zdravá ryba. Tím lov kaprů končí.

Po delším čekání tedy nahazuji prut s peletou pár metrů pod krmené místo a vracím se zase k lovu s červy. Chvilku trvá, než se ryby zase ozvou. Zdá se, že to tam dole pěkně vyčistily a pak zmizely. Ale po nějakých patnácti minutách mám zase záběr a je to hezká ostroretka. Ještě dvě hodinky se bavím s cejnky, ostroretkami a do krmení mi najede i pár kříženců podouství s cejny. Jsou to zvláštní ryby. Více se podobají podoustvi, ale mají vyšší tělo a chybí jim ta typická bambulka na nose. Na peletu už kapří záběr nepřišel, ale pár větších podouství ještě ohnulo i špičku tohoto prutu.

Skvělý zářijový den a chytání, které i už moc chybělo. Hlavně ten klid u vody, kdy jste tam jen vy, řeka a ryby. Můžete být tiší, nespěcháte, nic vás nerozptyluje, ryby vracíte vodě a ony mají zájem. Tohle ještě nějakou chvíli potrvá. Ryby budou aktivní do té doby, než se změní počasí a voda vychladne. Tím to však neskončí. Na řece je spousta míst a možností, jak chytat úspěšně ryby až do konce roku…