Názor některých rybářů, že na velkou rybu platí jen velká nástraha nemusí být zcela správný, jelikož to velké množství případů úlovků velkých ryb doslova na miniaturní nástrahy dost popírá a netýká se to jen některých ryb. Drobnou nástrahu vezme rád velký dravec zrovna tak jako velký kapr….
Toulám se s kamarádem okolo přehradní nádrže od časného rána. Je nádherně, a to je zřejmě ta potíž, protože rybám se moc nechce. Máme spadeno na okouny a obcházíme všechna zajímavá místa, která známe a máme je v dosahu. Každé potopené křoví, každý spadlý strom, místa, kde se dno rychle propadá, hloubky u svisle padajících skal, kamenité svahy i mělčiny, kam by mohli okouni vyjet za drobnými rybkami prohazujeme gumami, rotačkami i malými woblery a stále jsme nezavadili o slušnější rybu. Místy narazíme na okouny, ale jejich velikost nestojí ani za řeč. No prostě takový normální den u přehrady s přívlačovým prutem.
Máme spadeno na okouny
Ale i tak jsme spokojení. Je příjemně, klábosíme o všem možném. Dostali jsme se k místu, kde to hodláme ukončit. Tady je prudký svah a kdysi na něm stával les. Dobré místo. Sice je tu plno vázek, ale okouni určitě také. Jenže ani tady nám pšenka příliš nekvete. Já na malé gumy ještě občas něco zaseknu, ale kamarád je úplně bez záběru. To ho vyprovokuje k tomu, aby malý wobler vyměnil za ještě menší rotačku. Já bych to tady neudělal a ani s woblerem bych tu neriskoval, protože vázek je tu fakt hodně a vlastně se divím, že jsme dosud u žádnou nástrahu nepřišli.
Kamarád nahodí, nechá nástrahu trochu klesnout a sotva začne navíjet, už visí. Asi jsem to zakřiknul. Dívám se na jeho ohnutý prut a je mi víc jasné, že nástraha je v háji. Ze břehu ji nevyprostí. Tady je to těžké i z lodě. Kamarád zasakruje, to se ví, ale najednou se vázka dává do pohybu. Situace se rázem mění ze zklamání v nadšení, které roste každou vteřinou, protože je víc jak jasné, že tato ryba vůbec nebude malá. Ovšem co na maličké rotačce visí, to nikdo z nás neví. Jisté je, že okoun to nebude ani náhodou. Zbývá tedy štika, velký candát, sumec, možná bolen a pak možná jakákoli jiná další ryba včetně kapra za ocas…
I lepší štika občas sekne po maličké nástraze
Trvá hezkou chvíli, než se ryba objeví u břehu. Lehké náčiní nedovolí zdolávat rybu příliš razantně. Je to nádherná štika. Divíme se, že na háčku ještě drží. Kdyby opravdu chtěla, stačilo by jí, kdyby se prostě rozjela a nic ji nezastaví. Kamarádovi se nakonec podařilo tuhle bez pár centimetrů metrovou rybu dostat až na břeh i se slabým vlascem a bez lanka. Miniaturní třpytku měla zaseknutou úplně na konci dolní čelisti tak, že nemohla vlasec ufiknout….
Sám jsem pár celkem pěkných štik na malé nástrahy chytil, ale ještě víc mi jich drobnou nástrahu, která nebyla určená pro ně ukouslo. Kdo ví, z jakého rozmaru velký dravec vystartuje na tak drobné sousto? Snad po něm chňapne, když mu ho hodíte náhodně rovnou před čumák. Nevěřím tomu, že by se za ním pustil záměrně, kdyby ho zaregistroval opodál. Větší nástraha to je něco jiného. Tu sledují štiky až třeba pod vaše nohy a když se jim něco nezdá, nevezmou ji. Ale třeba mě se nikdy nestalo, že by si velká štika jela prohlédnout mou malou nástrahu až ke břehu. V případě štik si rozhodně myslím, že větší nástrahy rozhodně přináší více větších ryb než ty malé…
Led zmizel z hladiny teprve nedávno
To například s kapry je to poněkud jiné. Je bezpočet případů, že se velký kapr chytil na malou nástrahu a v případě, slabého zájmu těchto ryb, třeba v době tření, při výkyvech počasí a hlavě v chladném období, kdy kapři i ostatní kaprovité ryby přijímají jen málo potravy, chodíme na kapry s malými nástrahami cíleně a používáme nástrahy takové velikosti a typu, jaké bychom normálně ani nemohli použít pro přílišný zájem ostatních drobných kaprovitých ryb…
Podle kalendáře zima ještě zcela neskončila, ale z rybníka už zmizel led, a tak je čas vyrazit na kapry. V tuhle dobu bych se normálně věnoval řece, ale je příliš vysoká. Pár dnů pršelo, k tomu se přidal tající sníh z hor a je z toho studená, nechytatelná břečka. Od řeky si na chvíli odpočinu. Ještě že už je ten led z rybníka dole. Po obědě vyrazím.
Je čas na změnu
Zkouším dvě hodiny malé plovoucí boilie a pelety s method krmítkem. Nic. Ani náznak záběru. Přehazuji na různá místa, ale ani má sebevětší aktivita nic nepřináší. Dobrá. Zkusím něco jiného. Odstraním z vlasce krmítko, nahradím ho zátěží, vyměním návazec za delší, k háčku připevním na vlasový přívěs malé zrnko plovoucí kukuřice a k háčku přidám malý balíček s mixem droboučkých aromatických pelet, které ještě přeliju dipem. Kousek od háčku připevním malý brok, aby kukuřice neplápolala příliš vysoko. Chci, aby byla těsně nad peletami. Třeba to vezme alespoň nějaký zdejší lepší karas a od vody půjdu s tím, že jsem viděl rybu. Po půl hodině mám na prut nahozený podél břehu záběr. Před tím tam ležela nástraha dvě hodina a nic. Bylo to je takové nesmělé popotažení, ale když se špička začne ohýbat pomaloučku podruhé, seknu. Ryba okamžitě reaguje rychlým únikem, rve vlasec z navijáku a hezky ohýbá prut. První kapr je na cestě do odběráku a brzy následuje další. Do večera přijdou ještě další dva. Na větší nástrahu ani ťuk….
Podobnou zkušenost mám i s tloušti. To jsou ryby, které jsou pověstné tím, že i v zimě zaberou na kus pečiva velkého jako krabička od zápalek. A je tomu skutečně tak. I já používám k lovu tloušťů v zimě raději větší nástrahy než menší, abych se vyhnul malým rybám, ale jsou dny, kdy se vyplatí i něco jiného…
První kapr je v podběráku
V lednu chytávám na tlouště v řece Moravě. Mám pár zajímavých míst, ale na tuhle rybu můžete narazit úplně kdekoli. Tloušti tu bývají i ve studené vodě žraví a chytám je i ve vodě, které má jen jeden a půl stupně nad nulou. I přes celkem velké výkyvy počasí se mi s tloušti po celý týden docela dařilo. Chytal jsem je se dvěma nahozenými pruty a krmítky na toustový chleba i sýrové těsto. Ve velikosti nástrah jsem se nijak nekrotil, protože mi šlo prioritně o větší ryby. Tady i středně velký tloušť klidně vezme kus těsta velkého jako palec. Ale ten den, prostě nešlo nic i když bylo ucházející počasí. Přemýšlím, co s tím a přicházím k tomu, že bych měl tohle místo opustit už jen proto, že jsem tu chytil tloušťů hromadu, takže jsou prostě popíchaní a opatrní. Nasvědčuje tomu i to, že jsem měl dva velmi prudké záběry a ani jedna ryb nezůstala na háčku. Mám za to, je jsou to malí tloušti. Jo, dnes jsem tu naposled. Ale nevzdám to bez boje. Když si chtějí malí tloušti hrát, pohraji si i já s nimi.
Sundám návazec a vyměním ho za jiný s malým háčkem. Na vlasový přívěs nastražím maličkou plovoucí kuličku. Naplním krmítko a pošlu to doprostřed řeky, kde to trochu víc táhne. Trvá sotva pár minut, než se celý prut ukloní a já mám první rybu. Počítám s malým tlouštěm, ale na toho je tato ryba až moc čiperná. Copak to asi bude? Že by první kapřík? Ale kdepak! Je to tloušť a pěkný kusanec! Náhoda? Byla by to náhoda, kdybych ale nechytil takových kousků ještě dalších pět! Tloušti dnes ukázali, že jsou chytřejší, než si o nich mnozí myslí. Velké nástrahy prostě nechali na pokoji a raději sebrali malou voňavou kuličku se kterou neměli žádnou zkušenost. Pár dnů jsem je tam takto chytal i na malé plovky v křiklavých barvách než nastal konec a já se musel přestěhovat jinam, kde jsem zažil naprosto stejný kolotoč. Nejdříve klasika a pak malé nástrahy...
I tahle tlama chce občas něco jiného
Zažil jsem u vody spoustu dnů, kdy ryby braly na velké nástrahy i ty, kdy třeba i půlmetroví cejni nechtěli nic většího dva masné červy nebo jednoho červa s kuklou a nic jiného. Tak to u vody chodí a rozhodně se tedy nevyplatí podceňovat sílu malých nástrah.
