Vím, že tam ty ryby jsou…

- Milan Tychler

Vím, že tam jste…

Je horko a dusno jako v parní lázni, hotové tropy. Opustíte-li domov nebo klimatizované auto, v pár okamžicích vám stéká po zádech pot. Šel bych na ryby, ale teď, chvíli po poledni se mi ven ani nechce a to už je co říct. Jenže do večera je daleko. Moc daleko. To nevydržím. Vezmu tedy alespoň lehký přívlačový proutek a vypadnu chvíli k potoku na tlouště.

U auta se nasoukám do prsaček. K vodě je to kousek, ale než se tam dovleču, jsem mokrý jako myš. Ve vodě přichází úleva. Moc sice nechladí, ale všude okolo jsou stromy poskytující příjemný stín. To je to léto, na které jsme se celou zimu tak těšili. Jdu pomalu vodou a svými nástrahami vysmejčím každý kout. Jenže rybám se moc nechce. Tohle horko nás všechny ničí. Pod břehem mám nějaké nesmělé klepnutí, ale nic z toho není. Nepoužívám velké nástrahy, ale jestliže si budu chtít sáhnout alespoň na nějakého tlouštíka nebo okounka, budu je muset asi ještě zmenšit.


Když to nejde na umělé nástrahy, zkusím to jinak

Rotačky, gumičky i malé wobblery v pravidelném rytmu létají nad vodou a zase je stahuji zpátky. Dřu jako kůň a výsledkem jsou dva okouni, které bych téměř schoval do dlaně a jeden tlouští dorostenec. Je to bída, ale jakáž pomoc? Je skutečně horko a rybám prostě nějak do braní není. Možná jsem měl raději zůstat doma. Jenže to bych si zase vyčítal, že jsem nikam nešel. Ale co, třeba se to ještě zlomí. Nejlepší místa mám teprve před sebou.

V tomto úseku není nikde moc hluboko. V prsačkách za plného stavu tak maximálně do půli stehen, ale voda je tu celkem rychlá a ve dně vyhloubila všelijaké dolíky, jamky a stružky, ve kterých se zabydleli tloušti, okouni i parmy a další ryby. Nemohu tu čekat žádné velikány, to je fakt, ale pěkní tloušti tady jsou. Jsou hodně opatrní a není snadné je dostat na háček. Kdo chytá na malých vodách, ten to dobře zná. Jenže já si pokoj nedám, dokud nějakého nedostanu. Jak sezóna pokračuje a střídají se tu spousty rybářů, je to čím dál těžší. Některé ryby mizí a zůstává jen drobotina a ty nejmazanější jedinci. Sezóna už sice pokročila, ale pokud vím, v letošním roce tohle místo příliš frekventované není. Za vším evidentně stojí to proklaté horko.


Malá voda nemusí vždy znamenat malé ryby

Krok za krokem postupuji po proudu. Držím se nízko, snažím se nedělat hluk a házím na nebezpečná místa pod převislé větve. I ti největší tloušti často zabírají jen pár centimetrů od břehu a neznalý by nevěřil, jak moc u tloušťů na přesných hodech záleží. Jsou rybáři, kteří nad tloušti ohrnují nos. Dovedou je chytat jen na třešně v začátku sezóny, a to jim pak vystačí na celý rok k řečem o tom, jak je tloušť hloupý. Ale tloušť, myslím větší tloušť, ne nějaké tlouští miminko, je velmi zdatný soupeř. Když nechce, nezabere a oblafnout ho s vláčenou nástrahou není jen tak.

Tyto ryby dovedou ve větších exemplářích úspěšně přežívat i v malých vodách právě díky své opatrnosti a lidé mnohdy ani nemají potuchy o tom, že ve vodě jsou. Umí se skrýt dávno před tím, než je zahlédnete, v klidu si počkají, až vás to u vody přestane bavit, a teprve pak se zase obezřetně krmí. Jenže já také nejsem dnešní a vím, že tam jsou…


Napětí vlasce musím mít pod kontrolou

V jednom místě se koryto stáčí a vytváří tak zajímavé místo. Na vnitřní straně vznikla menší klidná písčina a vnější strana je hlubší a rychlejší. Tady na písčině vídávám nejen ty dorostence, ale občas i pěkné kousky. Už z dálky natahuji krk. Jsou tam jen ti malí. Zdálo se mi sice, že nějaký větší stín mizí v proudu, jenže úplně jistý si tím nejsem. V každém případě je čas promyslet si taktiku, jak tohle místo efektivně prochytat. Když mou nástrahu sebere některý z malých tloušťů na mělčině, tak tady končím. Musím se držet co nejvíce u kraje a dostat nástrahu pod protější břeh do hloubky. To se snáze řekne, než udělá, protože právě tam větve vrby dosahují až k hladině a větší ryby se zcela jistě ukrývají pod nimi.

Teď už nepostupuji po krůčcích. Sunu se jen po centimetrech. Pod nohou mi nesmí zachrastit ani kamínek. Jenže to nestačí. I malé ryby jsou z mělčiny pryč. Malá voda je prostě malá voda. Můžete se snažit sebevíc. Mám však v záloze ještě jedno eso v rukávu.


Na tuhle vodu slušná ryba

Když se dostanu na místo, odkud bych mohl házet, opatrně si sednu do stínu keře a s nohama ve vodě čekám. Je tu příjemně. Tělo se už nějak aklimatizovalo a přestal jsem se potit. Sedím takto téměř patnáct minut. Pomalu, pomaloučku bez jakýchkoli rychlých pohybů odstraním z vlasce karabinku s nástrahou a přivážu na něj větší háček. Už víte, co mám za lubem? Čekám dalších deset minut. Pak si veleopatrně kleknu, na háček nastražím kus rohlíku a nahodím ho proti proudu tak, aby mohl splavat pod převislé větve pode mnou. Když nástraha urazí pár metrů, začne se potápět. Právě včas. V místech, kde tuším větší ryby, ji proud tlačí ke dnu. Sleduji vlasec, který držím jen ve velmi mírném napětí. Proud ho unáší, ale teď si myslím, že se zastavil. To může znamenat jen dvě věci – buď nástraha klesla ke dnu a háček nebo vlasec se o něco zachytil, nebo nástrahu sebrala ryba. Se zaseknutím nemohu otálet ani vteřinu. Jenže vlasec se najednou zase sune dál. Lehce zatáhnu a necítím žádný odpor. Nástraha je pryč.


Další, menší kousek

Mohla to být ryba, ale také nemusela. Je čas na druhý pokus. Sousto pluje pomalu s proudem. Tentokrát držím vlasec trošku více napnutý, ale v žádném případě nesmím dopustit, aby sousto začalo brázdit vodu. Musí plout přirozeně s proudem. Jakmile se dostane pod větve, cítím v ruce ránu. Instinktivně trhnu prutem a na háčku je ryba. Podle všeho není malá, a tak se zdá, že můj plán skutečně vyšel. Klidné místo je vzhůru nohama. Ryba vyvádí jako divá. Jemný proutek je v půlkruhu a vlasec jen zvoní. Tak přece jsem se dočkal! Jen doufám, že je ryba dobře zaseknutá a že mi nevyvede nějakou nepříjemnost.

Vyráží po proudu, cpe se pod větve a do břehu. Pak mění taktiku a peláší s proudem. Stále se drží v hlubší vodě. Jenže není z ocele a síly ji pomalu a jistě opouští a já ji konečně dostávám do klidné a mělké vody. Je to krásný tloušť. Silné tmavé válcovité tělo působí v tomto malém potoce velmi impozantně. Do malého podběráku se tak tak vejde. Příliš ho nezdržím. Zbavuji ho háčku a s poučením propouštím na svobodu. Mission accomplished! Ještě mi zbývá něco času, ale tady už bych ho jen ztrácel.


Na závěr ještě jeden

Postoupím kus po proudu a stejným způsobem ulovím další dvě, ale už mnohem menší ryby. Kdybych je všechny chytil na vláčenou nástrahu, byl bych mnohem spokojenější, ale žádné výčitky si nedělám. Mým cílem bylo prostě chytit ryby a to se stalo, i když to nebylo jednoduché. Věřím, že se tu někde ukrývá ještě větší kus. Vzhledem ke zkušenostem a instinktům starších ryb budou naše síly hodně vyrovnané, ale to uvidíme zase někdy příště…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 4 540x
Průměrná známka: 1.21