Proč tak široce?

- Milan Tychler

Někdo chytá výhradně kapry, jiný se věnuje pstruhům. Jsou rybáři, kteří upřednostňují jen jednu jedinou rybolovnou techniku, a jsou takoví, jejichž záběr rybářských technik je podstatně širší. Tak to prostě je a je to naprosto v pořádku. V této věci existuje zcela svobodná volba a každý to máme trochu jinak.

Já jsem jako kluk začínal se splávkem na hodně malých vodách. Samozřejmě jsme s kamarády nejdříve chytali bez povolenek v návesním rybníčku, o který se nikdo nestaral a také nás od něj nikdo nehonil. Se získáním povolenky se nám sice otevřely další vody, jenže naše možnosti byly hodně omezené a já ani neměl v rodině nikoho, kdo by se rybařině věnoval a čas od času mě někam vyvezl. Byl jsem odkázaný jen na své nohy, kolo a autobus, který mě mohl odvézt k nějakému menšímu rybníku v okolí anebo malé podhorské říčce, kterou jsem miloval nade vše. Tam všude se dalo chytat se splávkem. Na rybníčcích jsem samozřejmě zkoušel položenou na kapry, ale na řece jsem si rychle zamiloval i lehkou přívlač na pstruhy, okouny, tlouště a také lov štik.


Jako kluk jsem začínal se splávkem

Hltal jsem veškerou dostupnou rybářskou literaturu a snil o takových rybách, jako je candát nebo sumec. V potu tváře jsem se sám v deseti letech učil muškařit, abych na své Moravici dostal pěkného lipana i jinak než na mimopstruhovém úseku se splávkem a hnojáčkem. Když se v Rybářství objevilo něco nového, hned jsem to zkoušel a to mi zůstalo. Prostě mě baví chytat různé ryby různými způsoby, a když se mi později otevřely nové možnosti s tím, jak jsem už jako starší mohl cestovat na různé vody, mnohé jsem se naučil. Člověk se učí stále, i když si to ani neuvědomuje, a často se říká, že učení je mučení, avšak v rybařině to rozhodně neplatí. Já se učím rád. Bohužel, anebo spíše bohu dík, jsem dosud nenašel žádný způsob lovu, kterému bych se chtěl věnovat výhradně. A tak chytám stejně rád hrouzky na potoce jako velké kapry na rybníce. Miluji přívlač a brouzdání řekou stejně jako lov z lodě. Mé rybaření je pestré a přináší mi mnoho různých ryb, které mám všechny stejně rád. Já prostě nemohu chytat třeba jen kapry.

Když budu chytat jen kapry, bude mi chybět záběr lína. Když budu chytat pouze se splávkem, nepocítím úder candáta do nástrahy a nezažiji výskok divoké štiky při zdolávání. Když budu chytat jen ve dne, už možná nikdy nepoznám záběr úhoře nebo mníka… Nechci zádumčivě hledět na mlčící signalizátory v pozdním podzimu, když mohu s ultralehkou přívlačí zažívat pravé žně v záběrech od mnohých pěkných ryb. A když se přívlače nabažím, zase si klidně sednu k feederovému prutu.


Učil jsem se muškařit, abych dostal lipana

Na jednu stranu je to krása a na druhou zase peklo, protože potřebuji spoustu všelijakého nářadí. Kde jsou ty doby, když jsem popadl svůj jediný proutek, skočil na kolo a jel k vodě. Tam jsem si pod kameny nachytal larvy chrostíků nebo utrhl po cestě pár třešní a už se to rybařilo. Dneska, když jedu na kapry, pomalu mi nestačí auto a to ho nemám zrovna malé. Stejné je to, když vyrážím s člunem na přehradu a chystám se tam vláčet. Ale i dnes se dovedu vypravit s vláčkou jen tak nalehko, ovšem samo sebou nemám v krabičce dvě tři třpytky, jako když jsem byl kluk, ale vláčím s sebou mnoho různých nástrah, i když se to stále snažím omezit. To už je prostě nějaká nemoc nebo co. Uklidňuji se jen tím, že v tom nejsem sám.

Kdysi jsem si říkal: co za tím vězí? Je to touha chytit rybu, a proto s sebou tohle všechno tahám, abych byl připravený na všechno? Nakonec jsem dospěl k poznání, že v mém případě to tím není. Jen pořád rád zkouším nové věci, protože je mi celkem jedno, jestli rybu chytím, nebo ne. Ne že by to pro mě nebylo důležité, ale neodcházím od vody s pocitem, že bych o něco přišel.


Dnes mi jedna krabička v brašně nestačí

Tak jsem si jednou řekl, že dám do krabičky jen jeden druh nástrahy ve více velikostech, abych se utvrdil v tom, nač jsem přišel. A co se nestalo? Zpočátku šlo všechno hladce. Tahal jsem nástrahu, občas chytil rybu. Brali mi okouni, občas přišel i slušnější tloušť. Jenže po čase mě to přestávalo bavit. I když jsem chytal ryby, byl jsem jaksi nesvůj, až nespokojený. To byl pocit, jaký jsem coby kluk nikdy nezažíval. Nebylo víc, než když ryby braly! Ovšem teď bych rád vyzkoušel i jinou nástrahu, jenže záměrně jsem je nechal doma. A v tu chvíli jsem opravdu viděl, jak to se mnou je. Já prostě nesnesu stereotyp a vážně pochybuji o tom, že by mi tehdy bylo lépe, i kdybych chytil nějakou větší rybu! Nevím, k čemu bych to přirovnal. Snad se podobně cítí kuřák, když mu seberete cigaretu a do úst vložíte žvýkačku s nikotinem.

Je pravda, že jako kluk jsem ve své krabičce víc než ty tři čtyři třpytky neměl. Ale to jsem byl zvyklý si s tím vystačit. Teď je jiná doba. Všeho mám plné krabice a pořád toho přibývá. Dnešní možnosti se nedají s těmi před čtyřiceti či skoro už padesáti lety vůbec srovnávat. Tak to prostě je, ale já jsem rád, že jsem začínal s rybařením tenkrát a velmi skromně. Člověk si pak všech věcí více váží a naučí se je efektivně využívat. Mám teď doma doslova otýpky prutů, ale ten první, se kterým jsem chytal se splávkem, na těžko i vláčel, mám na čestném místě zavěšený na zdi pracovny.

Často mám trochu dilema - jít na kapry, zavláčet si, nebo posedět u feederového prutu? Jet k rybníku, na přehradu, anebo jen zaskočit krátce k mlýnskému náhonu? Máme spoustu možností. Takovou spoustu, že bych nad tím mohl uvažovat klidně celý den a nakonec se nikam nedostat. V tu chvíli by si člověk asi měl vybrat možnost, která je mu nejbližší. Zní to logicky. Jenže když nemáte v této věci zcela vyhraněný vkus, jste prostě v pasti. A tak volím podle času, který mohu rybaření věnovat, a vůbec podle podmínek, které právě panují, tedy počasí, stav vody a tak dále…


Možná jsem měl jít raději vláčet

Kdysi jsem si říkával ve chvílích, kdy jsem si vybral, že jsem si možná vybral špatně. Možná jsem měl místo kaprů v řece, kteří neberou, vyrazit k jezeru na velké cejny, anebo se vykašlat na cejny a jet na candáty, ale teď vím, že to byla hloupost, a už mě to netrápí, protože považuji i den bez ryb u vody prostě za skvělý. V dnešní uspěchané době jsem vděčný za každou chvíli u vody a ulovenou rybu už dávno nepovažuji za to nejdůležitější, i když se z ní vždycky raduji stejně jako tenkrát.

Rád se vracím k tak jednoduchým věcem, jako je lov ryb z hladiny na pečivo, anebo klidně uvařím brambory a chytám kapry u břehu v nedalekém rybníce. Ovšem pár dnů na to už zase vyrážím s nejnovějšími vláčecími nástrahami a člunem na přehradu, protože jsem zvědavý, jak to bude fungovat. Já zkrátka potřebuji změnu a někdy si tak říkám, co by se stalo, kdybych se vrátil zase zpět na začátek k jednomu prutu a poloprázdné krabičce. A víte, že bych to rád prožil znovu! Že bych klidně a rád zapomněl na vše, co znám, a učil se to znova! Vždyť právě ta cesta s rybami byla tím nejlepším, co mě kromě mé rodiny kdy potkalo! Ne hromady prutů a nástrah, ale ty dny vymýšlení a zkoušení, ta rána, dny a noci u vody, to je můj život.


Z každé ryby se raduji jako tenkrát, když jsem začínal

Jsem rád, že rybařím „ze široka“. Možná nemám takové úspěchy s velkými rybami, ale zase si mohu říct, že jsem si sáhl na všechno, co se dá v našich krásných vodách ulovit. On takový hrouzek nebo krásný okoun se nedá vysedět u nahozeného boilie a kapr se těžko chytá na pstruhovém potoce s třpytkou. A já mám všechny tyto ryby rád, takže mi nezbývá než být čas od času, kdy je situace dost nejasná, trochu rozpolcený a těžce se rozhodovat, kam za těmi svými šupinatými brachy vyrazím a zda budu chytat třeba kapry z hladiny, nebo se splávkem u břehu či s boiliem v místech tak daleko, jak jen dokážu nahodit…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (22 reakcí)

Přečteno: 7 122x
Průměrná známka: 1.07