Nahoru ano, ale ne moc vysoko

20.9.2019 - Milan Tychler

Nahoru ano, ale ne moc vysoko

Při lovu s krmítky na method feeder se velmi často řeší plovoucí nástrahy. Také mnoho rybářů lovících klasickou položenou s krmítkem je používá a řekl bych, že jsou to nástrahy opravdu oblíbené, protože všelijaké extrudy a puffy z regálů v rybářských obchodech pořád mizí. Já jsem na ně nikdy moc nechytal, protože se o ně hodně zajímali cejni a kapři spíše menší než větší. Ale uznávám, že na „násaďáky“ je to jistě nástraha zajímavá.

V jednu dobu jsem tyto nástrahy ze svého repertoáru nadobro vyřadil a vrátil se k nim zase ve chvíli, kdy jsem si začal hrát s feederovými pruty a method krmítky. Otevřené krmítko a drobná plovoucí nástraha, to je dobré spojení. Na chuť tomu přišli hlavně rybáři, kteří si oblíbili lov s tzv. srkačkou, která se teď potírá. To je podle mého názoru správně, protože do vody by se nemělo nahazovat nic, co by ryba mohla po utržení vláčet s sebou. Mezi srkačkou a lovem pomocí otevřeného krmítka v podstatě není rozdíl v nabízení nástrahy, ale zásadní rozdíl je v tom, že se chytá s krmítkem, které je průběžné. Dalším rozdílem je to, že se používají podstatně menší háčky. Ale vrátím se zpět k plovoucí nástraze.

Při lovu s krmítkem na method feeder používám spoustu nástrah, a to jak živočišného, tak rostlinného původu, nejvíce však samozřejmě pelety a boilie, kombinace obou těchto nástrah a také boilie plovoucí. Musím však říct, a jistě už jsem to zmínil i dříve, že mi zpočátku plovoucí nástrahy v kombinaci s tímto krmítkem žádný zvláštní úspěch nepřinášely, pominu-li drobné ryby.

Nejdříve jsem neúspěch přisuzoval volbě a typu nástrahy, ale jak se časem ukázalo, tím to opravdu nebylo. Když přišly na řadu hrátky s délkou návazce, brzy vyšla pravda najevo, tedy ta „má“ pravda, protože někdo může mít zkušenost jinou. Čím kratší návazec jsem použil, tím více záběrů přicházelo. Ukázalo se, že ve spojení s plovoucí nástrahou jsou nejúčinnější návazce tak krátké, že je sotva uvážete.

Jenže tohle řešení mělo jistý problém. S takto krátkým návazcem se dalo jen těžko chytat tam, kde bylo na dně více sedimentů, a to je kromě pískoven na stojatých vodách skoro všude. Přijal jsem tedy variantu delšího návazce, rozumějte delšího vzhledem k method krmítku. To je nějakých 10–15 cm. A pod háček jsem začal přidávat buď broček, nebo plastickou zátěž tak, aby nástraha zůstala buď ve výšce krmítka, anebo podle sedimentů prostě na povrchu. A ejhle! Najednou se všechno změnilo a takto prezentovaná nástraha začala rychle překonávat všechny ostatní. Není to samozřejmě nic nového a stačilo se rozpomenout na dobu, kdy jsem se jako mnoho rybářů honil za velkými kapry. Kapraři tento způsob nastražení plovoucí nástrahy používají běžně.

Jakmile jsem „vychytal“ návazec a prezentaci nástrahy, vrátil jsem se zpět k nástrahám a začal zase zkoušet. Teď mi přišly na rychlý lov foukačky zase vhod, ovšem ne vždycky. Tam, kde je hodně malých cejnů a cejnků, se jim vyhýbám a raději nastražuji něco pevnějšího a většího, co tyto ryby z vlasového přívěsu tak rychle nesrazí, protože foukačky rychle měknou a prostě dlouho nevydrží. Ovšem jsou vody, kde se s nimi chytat dá bez větších problémů, a to úspěšně třeba i cejny, když jsou větší a prostě za to stojí.

Kdysi jsem vyrazil za cejny na Mušovská jezera s tím, že nebudu chytat klasiku, ale method feeder. Chtěl jsem prostě vědět, co na to řeknou zdejší velcí cejni, když u nás na rybníce se mohou z všelijakých křupek skoro zbláznit, a proto je tam vůbec nepoužívám.

Raketou si zakládám asi ve třiceti metrech od břehu lovné místo. Používám hodně máčené pšenice, trochu řepky a pouze minimum vlhčené vnadicí směsi. Jen aby tam prostě na začátku něco zavonělo a ryby místo rychle našly. Hotovo mám za chvilku a na krmené místo už letí krmítko se směsí a drobnou plovoucí nástrahou. Obvykle začínám s nějakou světlou a i tentokrát je to svítivě žlutá.

Počítám s tím, že teď budu chvíli čekat, než cejni krmení najdou, ale zřejmě bylo hejno někde poblíž, protože záběr přichází natotata. Špička prutu se bleskově ohne a na druhém konci vlasce se zhoupne těžké rybí tělo. Nijak se nebrání a nechá se táhnout skoro bez odporu. Je to taková mrtvá váha. Jako byste táhli igelitku plnou vody. Už kus od břehu ryba vyplouvá k hladině a pokládá se na bok. No prostě typický cejn. Tento kousek má okolo 40 cm. Takových jsou tu spousty, ale mě zajímají ti větší.

Jenže když už táhnu několikátou rybu, je to pořád totéž. No nevadí, alespoň že berou. A tak si začínám hrát… Začnu napřed zkoušet tutéž nástrahu, ale v jiných barvách. Velmi brzy zjistím, že čím je barva tmavší, tím déle čekám na záběr, ale zabírají mi větší ryby. To je důležité poznání, které později uplatňuji na mnoha revírech nejen při lovu cejnů. Abych si byl jistý, že to tak skutečně je a nejde jen o zvýšenou aktivitu větších ryb, přecházím zpět na žlutou a okamžitě se na háčku zase třepe menší cejn.

Tuto nástrahu mají samozřejmě rády i jiné ryby. Karas, tedy přesněji karas stříbřitý, protože těch obecných u nás už moc není, pak také cejnek malý i plotice a rozhodně malí kapříci. Ti si zábavu s touto nástrahou prostě nedají ujít a rybáři je vláčí z vody jednoho za druhým místo toho, aby hledali způsob, jak se jim vyhnout. Snad doufají, že mezi hromadou těch malých přijde i nějaký lepší, který už se dá strčit do vezírku. Pokud mi jde o větší kapry – a ono je to tak, že nevím, proč by mělo mně, ale také komukoli jinému jít o kapry malé – rozhodně používám nástrahy jiné, a to plovoucí boilie anebo kombinaci plovky a klasické kuličky, takže nastražení na panáčka. V chladných měsících a v době, kdy jsou kapři méně aktivní, sáhnu i po kuličkách velikosti 10 mm. Na některých vodách to však zase kvůli cejnům a karasům není možné, takže povětšinou chytám s velikostí 14 mm. Ovšem ani ta není pro větší ryby tohoto druhu překážkou a vezme ji i lín. Alespoň to však omezí počet záběrů těchto ryb.

V těchto velikostech už nemusím hledat tmavé nástrahy. Naopak. Rád používám jasné až svítivé barvy, které jsou ve vodě dobře viditelné a kapři je tak rychle najdou. Stále uplatňuji metodu plovoucí nástrahy držené drobnou zátěží u dna. To prostě funguje. Pokud je třeba použít větší nástrahu, ať už je to z důvodu selekce malých ryb, nebo jdu vyloženě po větších rybách, pak raději než velikou plovoucí nástrahu volím variantu kombinace plovoucího a neplovoucího boilie.

Tato nástraha je dost velká a přitom pořád zajímavá jak svou barvou, tak i tím, že se jedná o nástrahu víceméně neutrálně vyváženou, takže už nepotřebuji broček pod nástrahou a ryba i tak nástrahu snadno nasaje. Je to úspěšná nástraha i tam, kde se třeba přes hromadu karasů těžko na kapry dostáváte. Kdysi jsem měl z větších nástrah obavy, ale rychle jsem zjistil, že kapr okolo míry snadno nasaje třeba dvě kuličky velikosti 18 mm i větší. Je samozřejmě tak trochu mimo používat tak velkou nástrahu, když nejsou ryby aktivní, nebo ve vodách, kde jsou jen malí kapři. Pokud jsou však ve vodě i větší ryby, není třeba se toho bát a lze do toho jít hlavně tam, kde je problém s malými rybami a kde se dá použít větší nástraha alespoň na jednom prutu.

Lov feederem by měl být aktivní. Tak se to říká. Ale to všechno je jen jakási uměle vytvořená teorie, bez jakéhokoli racionálního podkladu. U feederového prutu si mohu sedět zrovna tak v pohodě jako u jiného a nemusím mít jeden záběr za druhým. To samozřejmě očekávám při lovu drobnějších kaprovitých ryb, ovšem při lovu kaprů je to jinak. Tam hodně záleží na tom, jak si připravíte loviště, na aktivitě ryb samotných a jde také o to, že můžete krmení úplně vypustit a spoléhat jen na krmítko nahozené na nějaké zajímavé místo. Pak je skutečně hlavní čekání a to zrovna mě až tak moc nebaví. Záběrů je prostě málo a pak si jen těžko mohu hrát s nástrahami, návazci, barvami a vůněmi, přitom pro mě je právě tohle to, co mě dost baví. Plovoucí nástrahy mám v oblibě, ale pokud jde o lov s krmítky na method feeder, pak říkám – plovoucí nástrahy ano, ale ne moc vysoko. I pár centimetrů má velký vliv na počet záběrů.