Pobřežní rybolov v Portugalsku

4.9.2019 - Martin Benčík

Zdravím vážené kolegy a kolegyně, členy „Společenstva tichého sportu“.

Je to několik dní, co jsem se vrátil z Lisabonu, kde jsem měl tu vzácnou příležitost vyzkoušet si pobřežní rybolov v Atlantiku a přilehlých brakických vodách. V týdnech před odjezdem jsem se pídil po informacích co a jak, ovšem bez většího úspěchu, a tak jsem vše potřebné zjišťoval až na místě. Rád bych se proto podělil o své zkušenosti a zážitky a možná přidal i nějaké praktické postřehy a doporučení přímo z místa, aby další šťastlivec nevyrážel tak úplně do neznáma.

Jak vůbec začít? Prosím o shovívavost naši rybářskou veřejnost. Má cesta do Lisabonu měla jisté zvláštnosti, a tak tento článek bude vyznívat spíše jako turistický průvodce protknutý rybářskou tematikou. Navíc jde o můj vůbec první článek psaný pro veřejnost.

Celá akce se zrodila u příležitosti pracovní cesty mé úžasné přítelkyně Kateřiny a proběhla ve dnech 26. 7. - 3. 8. 2019. Káťa se účastnila konference vědců v oboru mikrobiologie jako zástupce České akademie věd a já, coby doprovod, jsem byl přes den „slaměný“. Modus operandi celého pobytu byl tento: přes den si dělej, co chceš, večer jsi můj! Na to se nedalo nic namítnout. Zbývalo jen naplánovat, jak naložím s časem, který mi byl dán. Musím také zmínit, že oba cestujeme rádi co nejvíc nalehko, a tak i mé rybářské vybavení tomu odpovídalo. Měl jsem s sebou přívlačový teleskopický prut, 3m/30g, naviják se 150 metry vlasce v síle 0,28 mm a náhradní cívku s pletenou šňůrou v síle 0,26 mm. Dále dvě krabičky s gumovými vláčecími nástrahami, několik wobblerů, pean, nářaďový nůž, svinovací metr. Musím upozornit, že při cestování letadlem nesmí být prut uložený v prostoru pro cestující, musí být vždy v nákladovém prostoru letadla!

Na místo jsme dorazili v pátek 26. 7. zhruba v devět hodin místního času. Místní úřady jsou v tuto dobu již zavřené. Z předchozího pátrání jsem měl zjištěno, že povolení k rybolovu je v kompetenci ministerstva zemědělství a rybolovu. Na webových stránkách ministerstva jsem našel odkaz na tuto instituci:

ICNF, Instituto da Conservação da Natureza e das Florestas www.icnf.pt/ s poštovní adresou: Av. da República 16, 1050-191 Lisabon, Portugalsko.

Úřední doba této instituce začínala v pondělí v 9.30. Přesně načas jsem nedočkavě vpadl na jejich recepci. Usměvavá a sympatická, anglicky hovořící recepční v uniformě Securitas mě uvedla k příslušné přepážce, kde ale ouha - zvěděli jsme, že tam dělají pouze vnitrozemský sladkovodní rybolov! To prý musíte na jiný odpovědný úřad! Zde podotknu, že stránky ICNF se rámcově o pobřežním rybolovu zmiňují, dokonce jmenují řeky, jejichž ústí jsou zahrnuta do zóny pobřežního rybolovu. Pro našince je to poněkud zavádějící. Otázkou je, nakolik je anglický překlad webových stránek relevantní a přesný…

Každopádně mě odkázali na tuto instituci a popsali mi cestu:

DGRM, Direção-Geral de Recursos Naturais, Segurança e Serviços Marítimos www.dgrm.mm.gov.pt/ na adrese Av. Brasília ES8, 1400-298 Lisabon.

Zde mě opět neméně sympatická, uniformovaná a anglicky hovořící recepční od Securitas uvedla k automatu na pořadové číslo a poté k přepážce.

Když jsem vysvětlil svůj požadavek a ujistil se, že tentokrát jsem zde už správně, úředník mě požádal o identifikační průkaz (pas, občanský průkaz). Zaplatil jsem poplatek, vytiskli mi povolení a já mohl spěchat na své vytipované místo na pobřeží Atlantiku.

Nyní faktické informace o podmínkách získání licence k rybolovu: obě instituce rozlišují pro účely získání licence ke sportovnímu nebo rekreačnímu rybolovu statut rezident/nerezident.

Rezident je portugalský občan nebo osoba s povolením k pobytu v Portugalsku. Každý rezident má přidělené své identifikační číslo.

Nerezident je kdokoli jiný, tedy turisté a návštěvníci z dalších zemí.

Zásadní rozdíl mezi oběma kategoriemi spočívá v tom, že rezidenti mohou licenci získat snadno prostřednictvím bankomatů sítě Nacionale Multibanco jen s platební kartou a aplikací. Ostatní se musí dostavit na úřad nebo vše potřebné vyřídit elektronickou komunikací (tato možnost je zmíněna na webu, ale naprosto netuším, jak funguje).

Je třeba si zvolit druh a časovou platnost licence. Pro účely sportovního mořského pobřežního rybolovu a rybolovu v brakických vodách se vydávají tyto licence:

*Zahrnuje všechny povolené druhy rybolovu.

Na stránkách tohoto úřadu můžete nalézt obecná pravidla, doby hájení a lovné míry. Druhy ryb jsou tu bohužel uvedeny v portugalštině, někde jsou i latinské názvy. Já jsem toto neřešil, neměl jsem v úmyslu si ryby nechávat. Na místě jsem se zeptal na všeobecná doporučení a omezení, abych se nedopustil nějakého přestupku. V kostce jsem se dozvěděl toto: lovit mohu kdekoli, kde nejsou lidé (tedy ne na plážích, kde se někdo koupe), denní doba lovu se nevede. Kontrola dodržování pravidel je v kompetenci stráže DGRM, policie a portugalského námořnictva.

Oba úřady jsou v pohodlném dosahu veřejné hromadné dopravy, INCF je v centru u stanice metra, DGRM je v docích u řeky Tejo poblíž linky tramvaje. Oba úřady mají také pobočky po celé zemi. Jejich seznam je uvedený na stránkách každého úřadu.

A teď k informacím o Lisabonu a okolí.

Lisabon - pro mě překvapivě - neleží přímo u Atlantiku, ale u ústí řeky Tejo. S trochou nadsázky mohu říct, že mi připadal jako Praha přesazená na západní výspu Evropy. Velmi podobné je i fungování místní hromadné dopravy. Jsou zde celkem čtyři linky metra, které jsou rozlišené barvou a symboly: - žlutá má slunečnice, - červená kompas, - modrá letícího ptáka (asi jako ODS :-) ), - zelená plachetnici.

Strategická červená linka začíná přímo na letišti Lisabon a vede přes východní okraj středem města na jeho jihozápadní předměstí. Všechny linky jsou navzájem propojené, lze snano přestupovat. Ve městě navíc funguje síť tramvají a autobusů. Na veškerou dopravu platí jedna permanentka. Na začátku zakoupíte za 0,50 € jízdenku a pak už jen v automatu nebo na přepážce dopravce nahráváte počet jízd (1,5 €/ jízda) a to, v jakém pásmu se hodláte pohybovat, tedy podobně jako v Praze s PID. Stejnou permanentku můžete použít na příměstský vlak (1,8 €/jízda, podle pásma) nebo trajekt (1,3 €/ plavba). Záleží jen na tom, jakou jízdenku nahrajete.

Dejte ale pozor - jednotlivé druhy jízdného jsou navzájem neslučitelné! To znamená, že nelze mít na jedné permanentce nahrané jízdné na metro a tramvaj 4x jízda a chtít ještě přidat vlak nebo trajekt. Zahlédl jsem variantu jízdného na metro/tram/vlak, ale nezjistil jsem přesně, nakolik je to výhodné, nebo nevýhodné. Sám jsem nakonec jezdil se dvěma permanentkami - jednou na metro/tram (lze použít i na městský autobus) a druhou na vlak/trajekt.

Pokud se ocitnete v Lisabonu a budete mít stejné spády jako já, východištěm pro vás pravděpodobně bude stanice Cais do Sodre. To je konečná stanice zelené linky metra. Kříží se s linkami tramvaje a autobusů, také je zde přístaviště trajektů převážejících na druhý břeh řeky Tejo, a hlavně tu má konečnou stanici pobřežní železnice vedoucí do Cascais.

A teď už k tomu, co nás zajímá asi nejvíc.

Den první

Když jsem získal licenci, inspirován nedělním výletem a po průzkumu Map google jsem nasedl na vlak směrem do Cascais a jel jsem do stanice Estroil. Během cesty lze obdivovat a tipovat možná místa jak k rybolovu, tak k případnému koupání. Útesy a pláže se střídají zhruba rovným dílem. V Estroil jsem vystoupil a zamířil na útesy, které vybíhají trochu do moře. Měl jsem v úmyslu jít podél pobřeží pomalu zpět a někde v Carcavelos nastoupit na vlak zpátky.

Bylo zhruba poledne a přímo na místě bylo několik místních. Jak jsem vysledoval v předchozích dnech, převažuje tu lov na plavanou, asi 6g splávek a 0,30mm vlasec. Jako nástraha se převážně používá jakási místní rousnice. Chvilku jsem rybáře pozoroval, zamával jsem na ně a zaujal jsem místo trochu stranou od nich. Jak už jsem předeslal, měl jsem jen vláčecí nástrahy, a tak jsem začal vláčet.

Během dvou hodin marného vláčení jsem zaznamenal pár nanicovatých výpadů jakýchsi akvarijních rybiček na mé 15cm gumové nástrahy, ale hlavně jsem sledoval skupinky ryb zhruba po čtyřech až pěti kusech. Měly 0,75 metru až metr a proplouvaly těsně u břehu. Viditelně něco seškrabovaly z kamenů a ze dna. Na mé nástrahy však nereagovaly. Ze zoufalství jsem z wobbleru sejmul trojháček a pokusil se nastražit slávku, kterou jsem seškrábl ze skály. Jen tak na vlasec. Hodil jsem si ji skoro pod nohy. Následovaly jen další dvě hodiny naprosté frustrace.

Beru si bagetu k pozdnímu obědu. Trochu otráveně házím suchou patku bagety z místního Lidlu do vody a vstávám k dalšímu pokusu. Sotva jsem na nohách, ozve se přede mnou šplouchanec! Nevěřícně zírám na skoro metrová torpéda, která se najednou na hladině rvou o ten kousek mého oběda. Honem rozkládám krabičky na skále. Nemám ale nic jiného než dvojháčky a trojháčky a mořské jigy. Beru nejmenší trojháček, odlamuji jeden háček a ostatní dva zmáčknu k sobě. Nastražuji kousek z další bagety a nahazuji jen vlascem, asi tři metry od sebe. Znovu začne rodeo na hladině, ovšem ani jedna z ryb nevezme mou nástrahu pořádně do tlamy. Nakonec ji kolektivně rozebraly na hladině, až mi zůstal jen samotný trojháček. Zbytek dne jsem strávil pokusy přece jenom cosi zaseknout. Sice bez úspěchu, ale alespoň už se něco dělo. Pro mě byl výsledek jasný - mám příliš velký trojháček. I kdybych měl nějaký háček vyžebrat od místních rybářů, potřebuji nutně něco jemnějšího. V Lisabonu je naštěstí dost prodejců rybářských potřeb, včetně Decathlonu. Za šest eur jsem pořídil splávek, sadu třígramových olůvek, a hlavně sadu návazců s háčky velikosti 8.

Jeden bonus tato má výprava ale měla. Hned vedle místa, které jsem zvolil, jsou pláže. Když si budete chtít dát pauzu a budete s sebou mít plavky, Atlantik je tu úžasně čistý - také ale neskutečně ledový.

Den druhý

Po snídani, dovybavený a zásobený zbytky chleba a baget od večeře, jsem tentokrát zamířil trajektem na protější stranu řeky Tejo, do přístavu Cacilhas v Almedě. Jakmile jsem vystoupil, bylo mi jasné, že jsem na poněkud divočejším místě. Ale vzhledem k tomu, jak jsem byl oblečený, a k tomu, že lov ze břehu tu patří k zábavám lidových vrstev, jsem docela dobře zapadl i se svým batohem, ze kterého vyčuhoval teleskop. Došel jsem nakonec na odlehlejší místo, kde nikdo nebyl a kde jsem hlavně mohl ze břehu pozorovat hejna, záblesky a siluety ryb podobných rozměrů jako den předtím.

Po chvíli vláčení navazuji splávek a koulím si nejprve z chleba kuličku. A hle - po několika minutách pozoruji, jak se v průzračné vodě sjíždějí stíny k návnadě. Nastává opět rvačka, tentokrát korunovaná záběrem. Po pár pokusech o zásek tahám první torpédo, v délce 50 cm. Má malou tlamku, horní ret tuhý a drsný. Evidentně tedy sbírá ze dna a oškrabuje kameny. Jen netuším, co je to za rybu. Pro změnu zkouším nahodit na hladinu, jen vlasec a háček… Zhruba po půl hodině už mám obecenstvo. Žádám místního rybáře, aby mě vyfotil s dalším kouskem mým chytrým telefonem. To však nebyl dobrý nápad. Rybář byl sice snaživý, ale podobné zařízení asi viděl poprvé v životě, skoro mi telefon hodil do vody. Nakonec jsem aspoň vyfotil jeden úlovek, abych se pokusil zjistit, co je to vůbec za druh. Po dvou hodinách zábavy jsem usoudil, že mé rybářské ego je plně uspokojeno a jen se bavím tím, že krmím hejno na hladině a pozoruji rvačku o pečivo.

Dovolím si malou vsuvku: nedokázal jsem místním vysvětlit, proč všechny ryby pouštím. Portugalci jsou zřejmě nejvíc „rybožravým“ národem Evropy. Oni prostě ryby, zejména ty mořské, jí. A já neměl ani vezírek, abych udělal alespoň hromadné foto.

Na zpáteční cestě jsem si dal v jedné přístavní hodpůdce výtečnou tresku bacalhao a kupodivu dobré pivo značky Block. Až do chvíle, než jsem se anglicky pronesenou objednávkou prozradil, mě považovali za domorodce. V tu ránu jsem se stal objektem zvědavosti. V Almedě opravdu nejsou na turisty zvyklí a po setmění je tam poněkud „živo“. Je tu hlavní válečný přístav a lodní muzeum v podobě poslední válečné plachetní lodě portugalského námořnictva. Hned vedle muzea je v suchém doku k vidění stará ponorka třídy Dafné. (Nevím, co znamená v této souvislosti slovo „retired“. Ponorka se neprovozuje, ale netuším, jestli je zcela vyřazená.) O kus dál je kotviště velkých válečných lodí. Předposlední den pobytu se mi tu podařilo vyfotografovat vyplutí jedné z nich. V ruinách staré Almedy je překvapivě i Námořní muzeum (Naval Museum), takže pokud vás přestane bavit chytání ryb, můžete se zde vyžít i kulturně.

Kromě trajektu spojuje Almedu s Lisabonem Most 25. dubna (počátek tzv. Karafiátové revoluce, 1974). Je zde jistá podoba s mostem Golden Gate v San Franciscu. Na most v Almedě a na město samotné dohlíží socha Ježíše Krista, inspirovaná sochou Krista v Rio de Janeiru. Pokusil jsem se tam dostat pobřežní cestou naznačenou na mapě, ale téměř před cílem kus cesty sebrala voda. Potupně jsem se vrátil zpět do Cacilhas, na dalších deset kilometrů okliky už jsem neměl sílu.

Den třetí

Poslední den, který jsem měl vyčleněný k rybaření, jsem se rozhodoval, kam dál. Prostudoval jsme Mapy google a místních mapy a tentokrát jsem zvolil břeh řeky Tejo proti proudu nad Lisabonem. Podle map tu měl být zelený pruh země a přístup k vodě, leč ouha ouha… Když jsem dojel vlakem ze stanice Entre Campos až do Bobadely, zjistil jsem, že celý břeh řeky lemují buď skladiště lodních kontejnerů, nebo podél něj vede pobřežní dálnice se čtyřnásobným oplocením. Když jsem se pak konečně dostal na konec nepřístupného úseku, narazil jsem na zhruba dvě stě metrů pobřežního bahna. Prohlédl jsem si tedy alespoň most Vasco da Gama. Došel jsem k celosvětově vyhlášené atrakci, místnímu Oceanáriu. Prohlížel jsem ho ale pouze zvenčí - s batůžkem, ze kterého trčel prut, bych si zrovna tam připadal divně.

V samotném Lisabonu se jen velmi těžko dostanete k vodě. Šanci máte z vyhlídkových plošin, přístavních mol a přístavních zařízení. Většinou je ale míst vhodných k rybolovu přímo ve městě málo a jsou obsazená.

Co se samotného rybolovu na řece Tejo týče, pro účely pobřežního rybolovu lze využít 30 km řeky od ústí do Atlantiku, dále proti proudu až k říčním pevnostem na březích řeky. Netuším, jak je to ve skutečnosti značené. Viděl jsem místní lovit klasicky na položenou, paternoster, plavanou i na trolling z různých plošin, s jejich laskavým svolením jsem pořídil i pár fotografií.

Shrnout mohu své zkušenosti takto:

Případný výlet do Lisabonu, potažmo do jiných měst v Portugalsku, si můžete užít také rybářsky, přičemž náklady budou relativně nízké. Samozřejmě, seriozněji pojatý rybolov si říká o loď. Nijak jsem ale nezjišťoval možnosti pronájmu nebo zapůjčení lodi. Mea culpa... („Moje chyba…“) Samostatnou kapitolou je rybolov v samosprávných územích Azory a Madeira. Tam ale platí místní pravidla a tamní rybolov není předmětem toho článku, ani se necítím kompetentní k němu vyjadřovat. Vím jen to, co jsem se dozvěděl na místě, a toho moc není.

Ceny v Lisabonu jsou podobné jako u nás, největší náklady představuje doprava na místo. Točené místní pivo bylo překvapivě dobré, ale drahé (0,4 l za 4 €), zato 0,75l lahev vína stála jen 2 €. Je to zkrátka Iberský poloostrov - tady se odjakživa pilo a pije víno. Ve knajpě v Almedě, kterou jsem navštívil, jsem za pivo a tresku zaplatil 12 €. Ceny v supermarketu, jako např. v Lidlu, jsou téměř stejné, ale mořské plody jsou tam v mrazáku stejně obvyklé jako u nás rohlíky. Nevím jak v ostatních částech země, ale Portugalci v Lisabonu a okolí působili velmi pohodově a byli nápomocní. V zásadě jsem v samotném Lisabonu neměl vůbec problémy s komunikací. Hodně místních mluvilo aspoň částečně anglicky.

Kontinentální Portugalsko a Lisabon jsou pro našince do jisté míry terra incognita, země neznámá. Od nás se obvykle létá či plaví na už zmíněné Azory a Madeiru. Pokud přesto při nějaké příležitosti navštívíte Lisabon, vezměte cestovní prut určitě s sebou a rezervujte si i pár euro na suvenýry z korku.

Abych nezapomněl - z neznámých ryb se vyklubal cípal hlavatý. Jeho hejna můžete pozorovat v řece Tejo v Lisabonu všude, kde jsou tyto ryby aspoň trochu chráněny před vlnobitím. Za teplého počasí se sluní u hladiny. Pokud mezi ně hodíte nějaký mls, užijete si podívanou. V Atlantiku se vyskytují u břehu, podél útesů ve skupinkách. Aktivní jsou přes den, takže není třeba spěchat ráno z postele. Na poskakování po útesech doporučuji přinejmenším pevné outdoorové sandály, částečně uzavřené s pevnou podrážkou. A také polarizační brýle, nebo vám pukne hlava tak jako první den mně. Opalovací krém je samozřejmostí.

Závěrem ještě podotknu, že je toho mnohem víc, co mohu o Lisabonu napsat, ovšem to už by opravdu byl turistický průvodce. Už tak mám strach, abych vás nenudil… Poděkuji tedy jen za vaši trpělivost a shovívavost.

S pozdravy Martin Benčík, Benešov u Prahy