Mnoho současných rybářů v době rychlého šíření jakýchkoli informací na sociálních médií až příliš dá na radu druhých a hlouposti se pak šíří jako lavina.
Ono je totiž jednoduché a pohodlné převzít v teple domova cizí myšlenku a pak ji dál šířit, až se stane skoro pravdou, a rybář mající svůj vlastní názor, a hlavně svou vlastní zkušenost, je lehce označený za hlupáka. V rybařině navíc platí, že spousta věcí funguje jen v určitou dobu, nebo dokonce jen v danou krátkou chvíli. Nic tedy nelze brát jako dogma a rybáři neschopní, nebo prostě jen líní cokoli měnit, ti, kteří nezkouší a neexperimentují, a jim podobní, ti nemohou jednoduše uspět tak často jako jiní, byť by sebevíc chtěli. Ono pouze chtít nestačí. To je opravdu málo a často fungují ty nejobyčejnější věci lépe než cokoli jiného.
Často fungují ty nejobyčejnější a jednoduché věci
Neříkám, že každý musí přijít se svou vlastní a revoluční myšlenkou, ale úplně stačí, když budete nějakou prostě rozvíjet. Ovšem ne pouze teoreticky. Například co koncových sestav k lovu kaprů existuje! Někdo se snaží je do detailu kopírovat, vyptává se na internetu na materiály, délku jednotlivých sekcí, od koho kdo kupuje háčky a tak dále. A ani ho nenapadne prostě to zkusit a uvázat si po svém z toho, co má doma v krabici. Je to lenost, nebo jsou skutečně přesvědčení o tom, že když to neuvážou přesně na centimetr se šňůrkou téže značky, nebude to fungovat?
Jeden z mých známých je takový věčný plagiátor. Někde se dočte, že s tím a s tím se někde nachytalo, a už to kupuje a váže a pak u toho sedí jako pecka, a nic. Prostě mu nějak nedochází, že se nemá přizpůsobovat tomu, co někde vyčetl, ale rybám a momentálním podmínkám. Jen jasnovidec by věděl předem, co a jak použít, až přijde k vodě. A to nikdo z nás není. My se můžeme spolehnout jen na svou vlastní zkušenost, a hlavě na kreativitu a schopnost něco vymyslet, když to prostě nejde.
Existují v rybaření věci, které se dnes berou jako prostý fakt, ale ani ty nejsou stoprocentní. Například každý ví, že tmavý vlasec je v čisté vodě mnohem viditelnější než vlasec čirý. Logicky tedy předpokládáme, že bude rybám vadit a že záběrů bude při jeho použití méně, a možná ani žádné. Ale je to skutečně pokaždé tak?
Na navijáku mám tmavý vlasec
Nemám ve zvyku něco podceňovat, ale občas se stane, že člověk udělá chybu. Chystal jsem se v zimě na tlouště se splávkem. Vzal jsem prut na plavanou a do tašky hodil omylem naviják, který používám při lovu s lehkým feederem, místo navijáku na plavanou. Ono by se nic nestalo, ale na tomto navijáku mám natočený tmavý vlasec. Navíc jsem si nevzal obal s návazci, protože jsem vyrážel jen na lehko, takže jsem si vzal jen dva sáčky různě velkých háčků a jedno kolečko s vlascem na návazce s tím, že si návazce případně uvážu u vody. Když jsem to u vody zjistil, neměl jsem velkou radost, ale co už…? Vracet se nebudu.
Nakonec se vlastně nic neděje. Vlasec je sice trochu silnější, je to osmnáctka, ale slabší návazec to spraví. Když však vezmu do ruky kolečko s vlascem na návazce, zjišťuji, že je skoro prázdné. Je to krytá špulka a není do ní vidět. Smůla. Je na ní jen pár otáček. Stěží na dva návazce. Aby to čert vzal! Dnes mi ten den dobře nezačíná. A aby tomu nebyl konec, hned při prvním proplavání se háček někde na dně zachytí a já utrhnu návazec i se splávkem.
No nic, navazuji znovu. Když ale chystám návazec, rozmyslím si to a návazec prostě vynechám. Tento úsek je dost vázkový a já stejně návazec brzy utrhnu znovu. Nechávám si ho tedy na později a navazuji háček přímo. Asi si říkáte, že to není dobrý nápad a že když uváznu, vlasec se utrhne bůhví kde a já zase přijdu o splávek. Jenže na to existuje malý trik. V místě, kde bych spojoval hlavní vlasec s návazcem, udělám kousíček od sebe dva docela obyčejné uzly. Tím se vlasec zeslabí, a pokud není nikde jinde narušený, při tahu praskne v uzlu a já přijdu jen o háček. Otázkou je, jak se budou ryby tvářit na tmavý vlasec. Podle toho, o čem je spousta rybářů skálopevně přesvědčených, bych vlastně neměl chytit skoro nic. Tmavý vlasec a průzračná voda, to přece vůbec nejde dohromady! Dobrá, uvidíme.
Dva uzlíky vlasec oslabí a zde pak při silném tahu praskne
Nahazuji, jdu po proudu a nechávám splávek, aby vláčel mé nástrahy všemi zajímavými místy. Zkouším pečivo, hnojáčky i masné červy. A světe div se, jde to! Tloušti berou kousky pečiva ve sloupci, u dna chytám na červy a hnojáčky plotice, cejnky… Záběry jsou poctivé jako v létě a rybám pranic nevadí tmavá osmnáctka, od které by měly podle některých přímo prchat v děsu. A přitom je to taková „pravda“!
Jak vidno, nic není jen černobílé a někdy to může být prostě naopak. Možná ryby nejsou tak chytré, jak se jim přisuzuje, anebo jsem narazil na nějaké hloupé a neznalé? Kdo ví? Já jen prostě vím, že někdy vadí, a někdy nevadí…
I kolem vyvážení splávků se toho hodně namluví. Důmyslné rozmístění broků, z tenoučké anténky má koukat nad hladinu je ždibíček, aby to rybu od záběru neodradilo. Budiž. Má to logiku a není pochyb o tom, že to funguje. O tom ví své všichni, kdo se splávku skutečně věnují. Ale je to vždycky tak?
Nakonec je z toho moc pěkný tloušť
Tloušti jsou ryby mazané a zvlášť o velkých tlouštích je to všeobecně známé. Ti velcí se skutečně nevrhají na vláčené nástrahy bezhlavě, a když se rozhodnou popadnout nějaké sousto pod splávkem, dovedou se ho také bleskově zbavit při sebemenším stínu podezření. Kdysi jsem vyrazil právě na tyto mazáky na malou říčku. Školili mě tu řádně celé léto. Spousta ran do nástrah a jen málo zaseknutých slušných ryb. Třeba to bude v zimě se splávkem lepší.
Ani teď to ale nebylo jednoduché. Dvakrát jsem pěknou rybu viděl, jak se zvedá za kusem pečiva na háčku a pak zase klesá ke dnu. Že by jim vadil obrys splávku na hladině? Zkouším splávky menší, štíhlejší. Ale nefunguje to, jak bych chtěl. Větší sousto se nacucá a táhne splávek ke dnu. To není jako lov s červy. Vracím se tedy ke splávku robustnějšímu. Když nahodím, vidím, jak ze sestavy odlétl největší vyvažovací brok. Splávek téměř leží na hladině jako leklá ryba. To abych ho stáhl, protože takhle mi záběr jistě nepřijde. Abych však ryby zbytečně neplašil, nechávám splávek splynout k sobě, protože jsem nahazoval proti proudu. Splávek pluje ke mně a já dobírám vlasec. V půli cesty se splávek zastaví a pomalu klesá ke dnu. Vázka, myslím si, ovšem jen do té doby, než se dá splávek do pohybu. Pak s velkým zpožděním zaseknu. Nakonec se z toho vyklubal jeden z mých největších tloušťů na této vodě. Náhoda? Možná. Popírá však všechno, co známe.
Mnoho velkých mýtů panuje o vnadicích směsích. Došlo to tak daleko, že někteří rybáři by v zimě v čisté vodě nepoužili jinou směs než černou a slanou, ani kdybyste je na kolenou prosili. Vyzkoušel jsem ji mnohokrát, funguje a je to dobrá varianta. Ale je opravdu ta nejlepší?
Rozhodně ne. Tedy alespoň ne vždy! Klidně používám v zimě běžné směsi a vůbec nevadí, když jsou světlejší, protože ryby na ně reagují stejně dobře. Víte, co mi na těch „zimních“ směsích vadí? Ty černé nebo modré ruce, podle toho, jaké barvivo výrobce použil. Kolikrát trvá dva až tři dny, než se toho zbavíte. A že by ryby za krmením šílely, to mi vážně nepřijde. Nesčetněkrát jsem byl s kamarády v zimě na rybách a do krmítek jsme zkoušeli ledacos. Jednou chytal úspěšně ten, jindy onen. Vždycky ale rozhodovalo spíš místo než barva směsi, a když ryby nebraly nikomu, nebyl jsem to já, kdo odcházel s černýma rukama. Upřímně říkám, že některé tyto směsi už do ruky prostě nevezmu.
Já raději tu hnědou…
Na některé ryby používám i v zimě světlejší směsi záměrně, protože jim to nevadí a světlá skvrna od krmení na dně dokáže držet drobotinu opodál. Ani to ale neplatí všude a vždy, protože na některých vodách vám půjdou oukleje po červech, i kdybyste měli krmení bílé jako sníh. Takové ostroretky si s krmením hlavu nelámou a čím hlouběji chytáte, tím více je to jedno.
Ryby s námi prostě často hrají takovou zvláštní hru na pravdu a nejednou dokážou zamotat hlavu i hodně zkušeným rybářům. A to je dobře, protože právě to dělá rybařinu tím, čím je a má být.
Rybářské centrum Olomouc
