Lov amurů na pšeničné zrno

- Daniel Pohorský

Považuji se za rybáře preferujícího spíše čistě přírodní nástrahy. Ovšem určitě ne proto, že bych jakkoli opovrhoval kupovanými a speciálně vyrobenými produkty určenými k lovu ryb nebo s nimi měl jiný problém. Je to zkrátka otázka určitého osobního zvyku, trochu také mé pohodlnosti, ale především mé velké důvěry v tyto nástrahy. Svůj „boom” sice zažily naposledy před několika desítkami let, stále ale zaručeně fungují! Uznejte sami, zda není při nejmenším praktické namísto zdlouhavého rozhodování a váhání v rybářských potřebách skočit raději doma do komory pro tři brambory, uvařit je a pelášit pak s kvalitní, účinnou a příjemně aromatickou nástrahou k vodě. A všichni, kdo někdy chytali na brambor, mi dají za pravdu, že si stále drží velice obstojně, například při lovu kapra.

Jednoho letního dne jsem vyrazil k vodě. Jelikož si vždy před nahozením prozkoumám revír, ani tentokrát jsem neudělal výjimku a opět jsem si před zvolením místa zkontroloval aktivitu ryb. Když jsem se trmácel hustým porostem kolem mělčiny, periferním viděním jsem zahlédl něco, co mé zorné pole běžně neregistruje. Když jsem na místo zaostřil, spatřil jsem ve vzdálenosti pěti až deseti metrů od sebe přibližně patnáct poměrně velkých a statných amurů. Zajímavé bylo, že se nacházeli v hloubce asi půl metru. To by samo o sobě nebylo až tak k nevíře, jako spíše to, že se mnou nenechali vyrušit.



Jak už to ale bývá, ryby se rády naučí zdržovat na místech, kde se naopak nezdržují rybáři. Zmíněné hejno se totiž nacházelo několik metrů za hranicí hájeného pásma. I přesto jsem začal bez odkladu přemýšlet, jak si získat pozornost těchto rybích ponorek. Plán začínal být po několika hodinách zřejmý. Amuři samozřejmě v hájené vodě neutíkali pouze od pozornosti rybářů, ale využívali především sluneční paprsky a vysokou teplotu vody a vyhřívali se. To se logicky s příchodem západu slunce začne měnit a amuři začnou s velkou pravděpodobností migrovat do větší hloubky. Můj úkol byl tedy jasný – amury při jejich večerní plavbě do hlubších vod zachytit a pozastavit ve svém krmném prostoru, kousek od hranice hájeného pásma. Než jsem se však do realizace plánu pustil, chtěl jsem zvolit tu nejlepší nástrahu, kterou jsem ten den disponoval. Na výběr byla vařená kukuřice, brambor, chleba, po pravé ruce rostoucí rákos a asi dvě kila pšenice. Pšenici jsem měl jak máčenou, vařenou, tak suchou s příměsí pšeničného šrotu.

Jelikož je mým koníčkem natáčení podvodních záběrů, mám u vody neustále k dispozici podvodní kameru. Svůj plán jsem tedy ještě poupravil a své budoucí záměry jsem si trošku prověřil. Přibližně pět metrů před sebe jsem do hloubky zhruba sedmdesáti centimetrů umístil kameru. Před ni jsem pak nasypal asi dvě až tři hrsti pšeničných zrn. Tím pro mě ten den záležitost amurů skončila. Odešel jsem nahodit na opačnou stranu revíru, abych ryby u kamery nerušil. Po několika hodinách jsem vybitou kameru vytáhl a zvědavý odjel domů, abych si videozáběry prohlédl. Výsledek byl více než uspokojivý. Na fotografii můžete bohužel vidět pouze aktivitu amurů. To, že přijímají potravu, bylo vidět jen ve špatných podmínkách, a jakmile se ryby do pšenice pustily, kamera se zahalila do clony silného kalu.



Druhý den jsem jel k vodě o mnoho moudřejší. Už bylo jasné, že vylákat amury z hájené mělčiny není žádný problém a že pšenice slavila velký úspěch. I následující den svítilo celý den slunce, proto jsem vyrazil už v podvečer, abych se přesvědčil, zda jsou „torpéda“ opět na svém oblíbeném místě. Situace byla naprosto stejná jako den před tím. Usedl jsem tedy na své oblíbené místo, a i přesto, že se mi v předchozí den podařilo vylákat ryby před kameru za denního světla, rozhodl jsem se pro večerní lov. Důvody jsem měl dva. Lov na lehkou plavanou mi neumožnil chytat od břehu moc daleko. Dalším důvodem bylo, že pšenici není možné hodit od břehu do příliš velké vzdálenosti. A pro lov u břehu, v mělké vodě, ve vzdálenosti asi čtyř metrů volím raději noční chytání. Vede mě k tomu především to, že ryby se v tu dobu tak snadno nevyplaší.

Naházel jsem několik hrstí pšenice do malého prostoru před sebou, asi metr na metr. I když by mnoho rybářů namítalo, že není vhodné zakrmovat neupravenou pšenicí (protože pak bobtná v trávicím traktu ryb), mohu každého ujistit, že jsem zvolil tato zrnka se šrotem pouze na drobné přilákání pozornosti. Suchý šrot pak vytvořil jakousi stopu na hladině směrem od krmného místa k vyhřívajícím se amurům. O většinu se postarala příjemně voňavá vařená zrna.

Na malý háček jsem dal dvě až tři vařené pšenice, splávek jsem osadil světýlkem, nahodil jsem a v tichosti vyčkával. Díky natočenému videu jsem také věděl, jakým způsobem amuři pšenici přijímají. Nejprve nasají větší množství zrnek, pak je v tlamě redukují a postupně uplivávají jejich přebytek. A na to jsem spoléhal. Proto jsem se nebál zvolit háček a nástrahu vhodnou spíše pro malé plotice nebo cejny.

Po asi dvou hodinách, když se setmělo, objevily se první náznaky aktivity větších ryb několik metrů přede mnou. Splávek tančil ze strany na stranu a já věděl, že se co nevidět něco chystá. V jednom momentu byla dokonce ve svitu měsíce vidět obrovská hřbetní ploutev. „Torpéda“ se naplno pustila do pšenice a já se dočkal prvního záběru. Působil klasicky, tak jak jej od amura známe. V prvních vteřinách jako bych navíjel plotici, pak ale přišel obrovský zvrat. Jízda, na kterou dlouho nezapomenu. S malým háčkem a s asi dvaadvacítkou vlascem nebylo možné jednat agresivně. Proto jsem přenechal po nějaký čas kontrolu nad situací rybě. Na malém rybníku s velkým množstvím překážek byl však tento krok osudným a amur svůj poměrně krátký boj zakončil pravděpodobně někde v porostu u protějšího břehu.



Po záseku této ryby jsem vyrazil o několik metrů dál od svého krmného místa, abych ryby neplašil. Když jsem se vrátil, ryby se na místě stále zdržovaly. Neotálel jsem a na rezervní prut s totožnou montáží jsem napíchl dvě další zrnka a nahodil jsem. Netrvalo to ani čtvrt hodiny a opět nastala jízda. Poučen vlastními chybami jsem přistupoval k rybě už poněkud razantněji. Asi po dvaceti minutách jsem zdolal krásného 80cm amura. Před půlnocí jsem pak dostal ještě jednoho menšího, který měřil přibližně 70 cm.



Můj lov byl tedy úspěšný, ryby byly šetrně vráceny do vody a já dodnes rád vzpomínám na tyto dva dny plné zážitků, zápasů, překvapení a dalšího bližšího kontaktu s vodním světem a jeho pochopením. Pšeničné zrno se ukázalo jako výborná návnada a dodnes jej používám při lovu amurů na všech revírech, které navštívím. Možná mají čistě přírodní nástrahy opravdu něco do sebe. Přinejmenším tu, že ryby k nim přistupují s větší důvěrou než k některým uměle vyrobeným produktům, které trh masivně nabízí. A proto i tak obyčejná nástraha jako zrní může skvěle posloužit při lovu i těch největších a mazaných ryb, jakou jsou amuři bílí.

Autor: Daniel Pohorský - ®

Diskuse k článku (66 reakcí)

Přečteno: 10 535x
Průměrná známka: 1.25