Jak mi sedly ryby na špek

- Milan Tychler

Ryby, ať už jakékoli, dovedou být hodně vybíravé, a to dokonce i v době, kdy by měly podle všeho brát jako o život. Jsou dny, kdy neplatí žádné poučky ani nástrahy více než spolehlivé a léty prověřené. Čím to? Bůh ví. Kdybychom to věděli my, asi už by v našich vodách žádné ryby nebyly. Faktem zůstává, že i když ryby evidentně nemají zájem, hledáme způsob, jak je chytit…


Vody je hodně málo

Pozdní podzim si stále drží pěkné počasí. Léto bylo hodně suché, a pokud někde pršelo, přinesla voda spíše více škody než užitku, protože způsobila povětšinou lokální záplavy, což je v posledních letech celkem běžná věc. Tak rychle, jak voda přijde, obvykle i zmizí a koryta řek naplní jen na krátkou chvíli. Musíme být ale vděčni za jakoukoli vodu, která se v krajině uchytí, protože je jí čím dál tím méně.

Už zase dlouhou dobu neprší a stav vody v řece je víc než žalostný. Stejně žalostné jsou i úlovky rybářů. Měl jsem skvělé místo, kam jsem chodil na parmy, ale teď tam žádné nejsou. Čouhaly by jim hřbety z vody. Stáhly se níž po proudu, kde je hlouběji, a tam trčí jako smutné stíny u dna a prostě neberou.


Tahle se nepočítá

Zkouším kde co. Nechtějí masné červy ani žížaly. Opovrhují i peletami. Zkouším přívlač, ale je to to samé. Tedy, jednu jsem chytil, ale za hřbet a to se nepočítá. Navíc byla ještě taková jakási malá a nedomrlá. Řekl bych, že úplně vyhublá. Teď je každá rada drahá a člověk má jen dvě možnosti – buď se trápit a zkoušet to dál, anebo se na to prostě vykašlat. Kdyby alespoň rostly houby. Ale ani to ne! Kamarádi jsou na tom s parmami podobně. Jediné ryby, které se dají ještě jakž takž chytat, jsou kapři. Jenže berou hlavně ti malí a koho by bavilo zasekávat a vodit ke břehu ty pionýry, kteří mají už tak huby potrhané, až je mi jich líto? Než tohle, raději budu u řeky bez záběru. Jenže vydržet bez záběru, to je věru těžká věc. A tak stále hledám kudy na to.

Já obvykle na ryby příliš brzy nevstávám, i když mám rána u vody rád, ale teď zkouším i takový čas, jaký je mimo můj normální rámec. Nejde to ráno, ani večer. Člověk by si zoufal. Musím v tom být něco jiného. Nevěřím, že ryby nežerou. Možná z nějakého důvody omezily příjem potravy, ale určitě ne zcela a ne navždy. Jednou se to prostě zlomit musí. Tohle paběrkování už mě vážně nebaví.


Zkusím alternativu

V noci se zčista jasna přehnala krajem silná dešťová přeháňka a citelně se ochladilo. Myslím, že dneska jít na ryby by nemělo žádný smysl, a tak sedím doma. Vyřeším nějaké resty a pak se přehrabuji různými zahraničními rybářskými stránkami. Člověk se tam obvykle nic světoborného nedoví, ale občas se objeví celkem pěkné fotky a to je dobrá inspirace. Už mě i to přestává nebavit, ale najednou narazím na článek, kde rybář popisuje, jak připravuje k lovu kostičky lančmítu, které obaluje v pikantním koření a pak je smaží na pánvi, až z nich vzniknou jakési kostičky s pevnou krustou, které lépe drží na háčku. Na tuhle dobrotu pak chytal pěkné tlouště. No, coby ne?

Hned jsem si vybavil jednoho moc starého rybáře, dej mu pánbůh věčnou slávu, který mi kdysi vyprávěl, jak chytávali pod jatkami velké tlouště a parmy na škvarky. V podstatě šlo o něco podobného. Ryby prý brávaly i v době, kdy byla řeka jako mrtvá, což mi připadne právě teď. Jenže kde já teď budu shánět škvarky?! To, co prodávají u nás v masně, vypadá dost nevábně, a když k tomu nemám důvěru, ani to nebudu zkoušet. Žena je jakási marodná, takže ji nebudu trápit tím, aby škvařila sádlo, a samotnému se mi do toho nechce, i když teplé škvarečky s čerstvým chlebíčkem bych si dal. Ale snad by se našla nějaká alternativa…

Parmy i tloušti se chytají i na jiné věci. Třeba na různou uzeninu, kousky masa z kočičích konzerv. Jsou to kuličky a hrudky, někdy výrazně páchnoucí rybinou. Některé věci jsem si vyzkoušel, ale musím říct, že mě příliš nenadchly. Naše lančmíty stojí za starou belu a o vepřových konzervách ani nemluvím. Drť čehosi neurčitého, nesourodého, nedržícího na háčku, bez chuti a bez zápachu… Vizitka našeho potravinářského průmyslu. Pak mě napadá, že v lednici leží pořádný kus domácí anglické slaniny. Voňavá, pěkně prorostlá. Co kdybych tu mastnější část nakrájel na kostičky a vyzkoušel co ryby na to? Zkusím to!

Následující den ráno jsem u vody. Slaninu mám na svačinu i pro ryby. To tlusté u nás stejně nikdo nejí, tedy kromě mě, ale já se s rybami rád podělím. Nejraději bych nastražil větší kostičku a hned nahodil, ale ještě ve mně hlodá červíček zvědavosti. Parmy a tloušti by tuhle nástrahu skutečně mohli akceptovat, ale co ostatní ryby? Co například takové plotice, podoustve, cejni a další? To se musí vyzkoušet.


Je to cejn

Původně jsem si myslel, že prohodím vodu jen hrstí nebo dvěma drobnějších pelet a pak už budu chytat normálně bez krmítka. Slaninou se krmit nedá. Je to tuk, a ten plave. Nakonec tedy volím úplně jinou variantu. Připravím si do krmítka vnadicí směs, do ní přidám hrstku drobných pelet a něco masných červů. Je to taková univerzální směs, kterou používám běžně při lovu v tekoucích vodách. Reagují na ni všechny ryby. Na háček napíchnu malou tučnou kostičku voňavé slaniny, která mi hned připomíná, že jsem v tom spěchu ráno ani nesnídal. Nevadí, vše se dá napravit. Jen co nahodím, bude jistě chvilka na jídlo. Nemyslím, že by se ryby hned hrnuly. Nahodím a vybaluji jídlo. Je to dobré. Pro ryby trošku nezvyklá nástraha, ale už jsem chytal na daleko větší nesmysly a úspěšně. Nakonec, zkusit se má všechno.

Asi po třetím nahození – přehazuji každých pět minut – se špička maličko zatřese a pak se rovnou prudce ohne. Zaseknu a na prutu pocítím pěknou tíhu. Ryba táhne stranou, ale přes brzdu nejde. Když už nemůže dál a já se do prutu více opřu, zvedá se ode dna k hladině. Na hladině zcela rezignuje, položí se na ni a je dobojováno. Je to cejn. Cejn velký a je skutečně velký. A také to bude velký mlsoun, když se dal na slaninu. Však ta taky je! Dala by se skoro mazat na chleba jako máslo. Inu, domácí je domácí…


Nastražím větší sousto mimo háček

Po této rybě přichází ještě další cejni a moc pěkná podoustev. Když nastražím jen maličký kousíček, špička se jen lehounce otřásá a zaseknout se nedá. Bude to nějaká drobotina. O tu zájem nemám. Myslím, že je čas vydat se zcela opačným směrem a napíchnout trochu větší sousto. Nejraději bych to hned udělal a nahodil. Jsem trochu nedočkavý, ale dám si na čas. Nejdříve vyměním návazec za trochu kratší a pevnější. Důležité hlavně je, že tento je připravený s pevnějším háčkem a vlasovým přívěsem, na který kostičku snadno nastražím pomocí jehly a nekonečné zarážky. Nezabere to příliš času, ale když je člověk nedočkavý… Konečně je zase nahozeno a připravuji i druhý prut. Na větší nástrahu nečekám tolik záběrů a snad dva bez problémů zvládnu.

Jenže první kostička si ve vodě nepoležela ani minutu a špička se bez varování uklání k hladině! Ani nemusím zasekávat. Jen přidržím prut a sleduji, jak se ryba snaží uniknout k protějšímu břehu. Zpočátku dost vyvádí, ale brzy jí dojde dech. Jsem moc zvědavý, co to je, a odpověď už se veze k podběráku: je to pěkně macatý tloušť. Tak to je lepší, mnohem lepší, než jsem čekal. Takto dostanu tloušťů ještě několik a pořádně mi nářadí provětrá kapr. Parma žádná, ale ty jsem si užil na další vycházce. Teď to vypadá, že tato nástraha patří k těm divotvorným, kterým nic neodolá, ale není to tak.


I tloušť si dá říct

Když končím, potkám se s kamarádem, který chytal asi o pět set metrů níž po proudu s červy a byl na tom hodně podobně. Ryby se konečně probudily z jakési letargie a začaly žrát. Možná jsem jim na špek skočil jen já sám. Nicméně učinil jsem dobrou zkušenost a vím, že ryby tuto nástrahu neodmítají. Dokonce bych řekl, že je víc než dobrá, protože má výbornou konzistenci, tendenci plavat, takže zatížená háčkem je neutrálně vyvážená a to je v jistých situacích výhoda. Proto čas od času tuhle nástrahu používám a nemusí to být slanina zrovna domácí. Přináší mi pěkné tlouště i parmy a další ryby, proto jsem s ní naprosto spokojený.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (10 reakcí)

Přečteno: 7 677x
Průměrná známka: 1.15