Nejsme všichni stejní

- Milan Tychler

„Že tě to baví, pořád se někde trmácet okolo vody,“ říká kamarád, který zadek ze židličky nezvedne, jak je rok dlouhý. Většinou chytá na těžko klasiku, někdy feeder, a i když to zkouší se splávkem, krok neudělá. Prostě někam dojde, sedne na skládací stoličku a už se ani nehne. Jednoduše nemá potřebu se občas přemístit, nehledá nová, zajímavější místa, a už vůbec se mu nechce stát. Přitom má sedavé zaměstnání, nějaké to kilečko samozřejmě navíc, takže by pohyb potřeboval jako sůl. Nicméně pohodlí vždycky tak nějak zvítězí.


Asi nejraději ze všeho vláčím

I já si někdy rád posedím a byla by hloupost například při lovu feederem opouštět rozkrmené místo. Jenže sedět u feederu nebo prutů nahozených na těžko při lovu kaprů každou vycházku a nezkusit nic jiného, to by mě prostě dlouho nebavilo. Jsem už zkrátka takový. Musím se projít okolo řeky, podívat se, jestli není náhodou za tamhletou vrbou nějaká šikovná tůňka nebo jestli za velkým balvanem v řece tamhle za zatáčkou zrovna nestojí nějaká štika nebo candáti…

Už jako kluk jsem pořád poletoval kolem řeky stále z místa na místo. To ale bylo tím, že řeka nebyla velká, a když jsem někde v tůni ryby chytal déle a poplašil je, bylo přemístění nutné. Navíc mě stále popoháněla zvědavost. Bylo tam mnoho zajímavých míst a nemohl bych odejít, aniž bych to tam alespoň na chvíli nezkusil. Obyčejně jsem chytal se splávkem nebo vláčel a to mi zůstalo.


Tohle už je zase jiný kalibr

Jiný kamarád zase jen vláčí. Ovšem takovým způsobem, že si vyhlédne nějaké místo, kterému důvěřuje, a z něj se nehne, kdyby bylo, co bylo. Prostě stojí někde na břehu nebo zabroděný uprostřed řeky u nějaké tůně, kde hází a hází a hází. U splavu sedává i na stoličce a vláčí vsedě… Vyzkouší všechno, co má v krabičkách, a vydrží na místě za slunečního žáru i deště. Nehne se o krok. A jestli má úspěch? Musím přiznat, že ano. Jeho vytrvalost často přináší pěkné ryby a to je zřejmě to, co ho drží na místě. Ví, že se dočká. Ovšem je to silně spojené s dobrou znalostí míst, kde loví. Na špatném místě by samozřejmě tak úspěšný nebyl. Zkoušel jsem to také tak a samozřejmě jde také o to, že odházíte stovky hodů úplně zbytečně, ale pak přijde ta šťastná hodinka, během které se odehrají všechny ty důležité věci, kvůli kterým tam jste. Přijde chvíle, kdy se dosud netečné ryby zvednou a prostě začnou žrát. Když tam jste, máte štěstí. Když ne, je to smůla.


Jsem zvědavý, co je za tím stromem

Zrovna nedávno mi přišlo, že je dobrý den na parmy. Hezky teploučko, polojasno, stav vody tak akorát. Parmy budou na sto procent v trošku hlubším proudu u pravého břehu, takže nemusím brodit a odchytám to pohodlně ze břehu. Na tomto místě mám vyzkoušeno, že top nástrahou je malý wobbler nebo větší streamer. Jiné nástrahy tu nejsou ani zdaleka tak dobré. Je to dáno zřejmě povahou místa, protože vzhledem k hloubce a síle proudu zde mohu právě tyto nástrahy nabízet velmi přirozeně a zajímavě. Úspěšný tu bývám hlavně časně ráno, takže si přivstanu, což mi nevadí, protože je přede mnou vidina hezkého dopoledne s pěkně bojovnými rybami na prutu.

Večer protřídím krabičky a beru jen to, co se mi vejde do kapes vesty. Žádná taška navíc, žádný rezervní prut. Buď to bude brát, nebo ne. Nebudu spekulovat. Většinou je to stejně tak, že všeho moc škodí, a platí to i tady. Větší taška s nástrahami mi větší ryby nebo více ryb obvykle nepřinesla, zato otlačená ramena často.


První parma

Brzy ráno jsem na místě. Noc byla klidná a zmizela veškerá oblačnost. Zřejmě bude oproti včerejšku slunečnější den, což mi nevadí. Otázkou je, co na to ryby. Letní slunečné dny mohou být všelijaké. Někdy ryby jdou, jindy si raději opalují hřbety. To se brzy ukáže. Prvních pár seznamovacích hodů a už to mydlím jako z partesu. Jenže jakákoli snaha se prozatím míjí účinkem. Měním nástrahy, zkouším je vodit tak i onak, ovšem ryby jako by si řekly, že na mě dnes prostě nejsou zvědavé. Ta nejlepší doba ranního braní je už dávno pryč. Kromě malého okounka a jednoho tlouště ani ťuk. Nechápu. Dělám, co můžu, počasí není tak zlé a ani by se nemělo měnit. Na dlouhodobé předpovědi sice nemohu spoléhat, ale na krátkodobé určitě. Neměla by se objevit bouřka ani přeháňka, tlak je stabilní. Takže to vypadá „jen“ na rybí vrtochy.

Těžko s tím něco dělat. Když vyčerpáte, anebo si myslíte, že jste vyčerpali, všechny své možnosti, zbývá jen jediné – obrnit se trpělivostí a vytrvat. Už je skoro deset a já stále házím a házím. Mockrát mě napadlo popojít o kousek dál, ale nač? Pode mnou je velká mělčina bez ryb a nade mnou je to podobné. Jestli někde ryby jsou, je to právě tady a já se odsud nehnu.


Tloušti se musí hledat

Trvá ještě další půl hodiny, než něco pořádně kopne do prutu. To, nač skoro celé dopoledne čekám a v co už jsem pomalu přestával doufat, je konečně tady! Proutek se hezky ohýbá, brzdička pracuje a já mám konečně důvod vyjasnit čelo a usmívat se. Jedna parma, druhá, třetí – jedna hezčí než druhá a všechny bojovnice k pohledání. Proč nezabrala ráno ani jediná? To vědí jen ony…

Na jednu stranu asi má smysl vytrvat na jednom místě, pokud se jedná o takové ryby, které se příliš nestěhují, ovšem jestliže naháníte třeba takového tlouště, nemá velký význam dřepět na jednom místě. Pokud slušný tloušť nezabere hned nebo po nějaké chvíli, a jestliže chytíte na místě jednoho nebo dva menší dorostence, záběru většího tlouště se s největší pravděpodobností nedočkáte ze dvou důvodů. Buď tam žádný není, nebo už jste ho varovali zdoláváním menších ryb. Tloušti se prostě musí hledat a žádná tvrdošíjnost a spousty hodů na jednom místě vůbec nic nevyřeší. To platí při přívlači, ale stejně tak třeba při lovu feederem nebo na plavanou, když je chytáte třeba na třešně. Zkrátka všechno chce své. Každý také věří tomu svému, jinak by nedělal to, co dělá. Ovšem na výsledcích je pak poznat, co je správně.

Další věcí je to, že většina rybářů hodnotí ostatní jen podle jednoho kritéria, a tím je množství ulovených ryb. Jenže někteří rybáři nepotřebují nutně k tomu, aby byli u vody spokojení chytat spousty ryb. Ke štěstí jim stačí jen to, že vypadnou ven k vodě, a ryby, ne že nebyly důležité, ale nemusí být absolutní prioritou. Někdo si rád jen tak posedí nad nahozenými pruty, jiní si to vychutnávají společně s procházkou okolo vody. Nejsme zkrátka všichni stejní, což je samozřejmě jen a jen dobře.


Někdy je to těžká volba…

Mně se na rybaření hodně líbí ta svoboda volby. Mohu rybařit mnoha způsoby a používat spousty nástrah. Když už mě nebaví feeder a pohodlné křeslo, vyrazím s vláčecím prutem kolem vody. Když mám dost menších ryb na lehkou vláčku, vyměním ji za těžší kalibr a hurá na sumce. Nechci nikomu vnucovat tento způsob rybaření, ale alespoň já jsem takto na rybách mnohem šťastnější, než když jsem se někdy upínal na delší dobu k jedné jediné technice. I když byla úspěšná, stejně jsem u ní nevydržel. Lákadel je příliš mnoho. Ovšem těm, kdo třeba jen vláčí, nebo jen muškaří, i jiným, rozumím. Hezky jsem si to všechno prošel a myslel jsem si, že někde natrvalo zakotvím.

Nestalo se a já jsem tomu rád. Někdy mám sice strašný pocit, že nic nestíhám, a nejraději bych se roztrhl na několik kusů, protože bych rád vyrazil na tlouště, ale zrovna berou i skutečně velcí cejni a to moc dohromady nejde. Musím se prostě rozhodnout a to bývá boj. Ale jakmile už jsem u vody, je všechno zapomenuto. Už jsem se naučil nevyčítat si, že jsem měl být raději někde jinde…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (3 reakce)

Přečteno: 6 567x
Průměrná známka: 1.02