Biologie ryb - trávicí soustava 2.část

- Tomáš Lotocki

V druhé části našeho povídání o trávicí soustavě ryb si nejprve představíme tzv. přídatné trávicí žlázy, tvořené u ryb játry a slinivkou břišní, a poté se zaměříme na specifika výživy a potravního chování ryb - tedy na témata, která se bezprostředně dotýkají i nás sportovních rybářů, protože - zjednodušeně řečeno - jen taková ryba, která je ochotna přijímat potravu, se stává při lovu ryb na udici naší potencionální kořistí.


Opět pohlédněme do útrob kapra obecného - játra a slinivka u něj tvoří spojený orgán, známý jako hepatopankreas

Přídatné trávicí žlázy

Játra

jsou centrálním orgánem metabolismu obratlovců a největší žlázou v jejich těle. Jsou klíčovým orgánem, zajišťujícím celou řadu základních životních funkcí. U ryb tvoří buď celistvý orgán (např. u štiky nebo úhoře), častěji se však skládají ze dvou či více laloků (např. u kapra jsou játra tvořena sedmi laloky, které obklopují střevo). Játra u ryb vznikla prvotně jako orgán, usnadňující trávení tuků. V průběhu vývoje však začaly postupně plnit i další funkce (např. zásobní nebo detoxikační). Velikost jater závisí na druhu ryby, věku, výživném stavu a také na ročním období - např. u kapra obecného dosahují v průměru asi 5% hmotnosti těla.

Největší játra mají treskovité ryby, které v nich také ukládají většinu rezervního tuku - je známou skutečnosti, že tresčí játra patří mezi vysoce ceněné gurmánské delikatesy. Z jater hlubokomořských žraloků z chladných vod se také získává kvalitní olej.


Největší játra mají treskovité ryby. Tučná játra těchto mořských ryb patří mezi vyhlášené pochoutky

Zajímavost:

Játra obratlovců obsahují velké množství vitamínu A. Vysoké dávky tohoto vitamínu přitom mohou být zdraví škodlivé - v minulosti se např. někteří polárníci takto otrávili z jater ledních medvědů nebo tažných psů.


Také náš mník jednovousý - ještě donedávna řazený mezi treskovité ryby - má velká a chutná játra. Zato žlučník mu zcela chybí

Žluč

Jedna ze základních funkcí jater je produkce žluči. Žluč je hustá temně žlutá až zelená tekutina, nezbytná pro trávicí pochody. Tvoří se nepřetržitě v játrech z hemoglobinu, který pochází z destruovaných červených krvinek. Z jater je pak žluč odváděna žlučovým vývodem (žlučovodem), na kterém se u většiny ryb vytváří rozšířenina neboli žlučník, sloužící k hromadění žluče (výjimkou je v tomto směru mník jednovousý, kterému žlučník chybí). Tento žlučový váček je oním nezbedníkem, který snad již každému z nás způsobil při kuchání ryby nepříjemné chvilky. Jeho tenkou stěnu totiž není při neopatrné manipulaci příliš těžké protrhnout a rybí maso kontaminované vyteklou žlučí má pak výrazně hořkou chuť.

Žlučovodem je žluč dále odváděna do střeva, kde emulguje tuky a také aktivuje enzym lipázu, který se podílí na trávení tuků.

Zajímavost:

Protože se žluč podílí přímo na procesu trávení, existuje přímá úměra, na základě které má hladovějící ryba s prázdným trávicím ústrojím plný žlučník a naopak. Přijímání potravy a proces trávení má přitom vliv i na vzhled jater. Běžně mají tmavočervenou barvu, v zimě při nahromadění žluče - během snížené potravní aktivity - se však zabarvují do žlutozelena.


Nástrahy rostlinného původu patří ty nejběžnější, v přirozeném jídelníčku ryb však hraje u většiny druhů rostlinná potrava jen okrajovou roli

Slinivka břišní

neboli pankreas netvoří u ryb samostatný kompaktní orgán, ale její tkáň je nejčastěji rozptýlena v játrech. Takový orgán je označován jako hepatopankreas (česky játroslinivka). Slinivka má u ryb podobnou funkci jako u člověka - produkuje hormon inzulín, který má vliv na hladinu cukrů v krvi (tím, že ji snižuje) a dále produkuje trávicí enzymy (trypsin, lipázu, amylázu), které jsou u ryb bez žaludku i se žaludkem vylučovány do střeva žlučovodem společně se žlučí. Ryby produkují inzulinu velké množství, mnohonásobně větší než savci.


Masný červ je z pohledu běžného jídelníčku ryb nástrahou přirozenější, neboť ryby se zaměřuji hlavně na dobře stravitelnou bílkovinovou potravu, jako jsou například larvy hmyzu

Specifika výživy ryb

Je zajímavé, že zatímco při lovu nedravých druhů ryb velmi často používáme nástrahy rostlinného původů (např. pečivo, kukuřici, různá těsta) a na rostlinné bázi je postavena i většina vnadících směsí, přirozené potravě ryb tyto naše preference příliš neodpovídají. Většina našich ryb se totiž živí především lehce stravitelnou bílkovinnou potravou (zooplankton, bentos, ryby). Rostlinná potrava je jen nouzová a její konzumace také většinou vede ke snížení rychlosti růstu.

Trávení a metabolizmus bílkovin

Základními látkami, které ryby v potravě přijímají, jsou bílkoviny (proteiny). Tyto vysokomolekulární přírodní látky jsou podstatou všech živých organismů - vodní bezobratlí obsahují v sušině cca 60% bílkovin, fytoplankton pak cca 50% bílkovin. Enzymy, které štěpí bílkoviny, jsou u ryb podobné jako u vyšších obratlovců (trypsiny, chymotrypsiny, karboxypeptidázy a elastázy) a tvoří se ve slinivce břišní. U ryb se žaludkem se uplatňuje také enzym pepsin. Trávení bílkovin je zajišťováno především enzymy rybího organizmu, ale doplňující význam má i přínos enzymů živé potravy.

Ryby v porovnání s vyššími obratlovci získávají z bílkovin v potravě vyšší podíl tělesné energie - toto energetické využití bílkovin pak u nich může vést ke snížení podílu tuků a cukrů v potravě. Díky vysokému podílu bílkovin v potravě jsou také ryby schopné rychlého růstu i při relativně nízkých teplotách vody.


Masitá rousnice představuje pro lína vydatný zdroj proteinů

Trávení a metabolismus lipidů a sacharidů

Důležitou energetickou složku rybí potravy představují také lipidy (tuky) - nejvýznamnější část tuků tvoří triacylglyceroly.

Schopnost trávit sacharidy je u ryb obecně nižší než u vyšších obratlovců.

U insektivorních (hmyzožravých) a omnivorních (všežravých) rybích druhů je však dobře vyvinuta schopnost trávit chitin. Tento polysacharid tvoří základní složku kutikuly členovců, která je u některých (např. u hmyzu, krabů, raků apod.) pomocí minerálních látek zpevněna a přeměněna v exoskelet (pevnou vnější kostru). Pro ryby, které se živí bentosem (drobnou zvířenou dna), je tedy chitin zcela přirozenou součástí potravy. Chitinolytické enzymy jsou zjišťovány v žaludku, u ryb bez žaludku pak ve střevní sliznici. U rostlinožravých rybích druhů je aktivita chitinolytických enzymů nízká, rybožravé druhy (štika obecná) tento enzymatický systém vůbec nemají.

Chemicky podobná chitinu je celulóza. Tento polysacharid je hlavní stavební látkou rostlinných primárních buněčných stěn, a tedy přirozenou složkou potravy především rostlinožravých ryb.

Zajímavost:

Zajímavé je, že většina živočichů (včetně ryb) nemá enzymy, které by dokázaly celulózu rozštěpit a natrávit - pro působení celulolytických mikroorganizmů ryby nemají dostatečně prostorné zažívací ústrojí, ani vhodné teplotní podmínky v něm. Proto je pro ryby (včetně takového „vegetariána“, jako je amur bílý) celulóza nestravitelná a v potravě představuje vlákninu, která projde trávicím traktem a společně se střevními bakteriemi tvoří výkaly.

Ryby, v jejichž potravě se vyskytuje větší množství řas (ostroretka stěhovavá, jelec tloušť), jsou schopny hydrolyzovat polysacharid laminarin (zásobní produkt hnědých řas), a to díky enzymu laminarináze ve střevní sliznici.

Významnou energetickou rezervu rybího organizmu představuje polysacharid glykogen, který se nalézá ve všech rybích tkáních (u kaprovitých ryb mohou jeho rezervy přesáhnout i 10 % hmotnosti hepatopankreatu). Množství glykogenu v organismu kolísá v závislosti na rybím druhu, tkáni i ročním období - u našich ryb stoupá množství glykogenu v játrech od září do ledna, minima jsou zjišťována v červnu až srpnu, tedy v období hojnosti potravy.

Zajímavost:

Glykogen dokáže být u ryb životně důležitým energetickým zdrojem i po řadu týdnů - na rozdíl od nás savců, u nichž je jaterní glykogen vyčerpán již po několika dnech hladovění. To je také jeden z hlavních důvodů, proč ryby mohou přežít bez potravy v podstatě i několik měsíců.


Ani takový „rostlinožrout“, jakým je amur bílý, nedokáže natrávit celulózu, která tvoří v potravě vlákninu, jež je z těla vylučována ven

Vliv vnitřních a vnějších faktorů na intenzitu trávení

Životní procesy jsou u ryb vzhledem k jejich poikilotermii (studenokrevnosti) limitovány teplotou prostředí, ve kterém žijí. Vedle teploty hraje důležitou roli i množství kyslíku. Kvalita potravy významně ovlivňuje střevní motoriku a enzymatickou účinnost trávení, důležitý je poměr sušiny a vody v potravě; vyšší obsah sušiny zpomaluje peristaltiku (pohyb trávicích orgánů) a zvyšuje intenzitu trávení.

Vliv na procesy trávení má také stáří ryby - s věkem se zpravidla trávící schopnosti zvyšují, zejména během rychlého růstu u juvenilních ryb.

Zajímavost:

Kvalita trávících procesů má také bezprostřední vliv na frekvenci přijímání potravy. Ryby, které mají dokonale vyvinuté trávicí ústrojí (např. štika obecná, candát obecný) přijímají potravu v časových intervalech až několika dnů, ryby s malou kapacitou žaludku většinou „baští“ několikrát denně a ryby bez žaludku (kaprovité druhy) s menšími přestávkami prakticky nepřetržitě.


Ostroretka stěhovavá dokáže díky enzymu laminarináze ve střevní sliznici hydrolyzovat laminarin - zásobní produkt hnědých řas

Potravní preference ryb

U všech rybích druhů zpravidla rozlišujeme potravu hlavní, příležitostnou a nouzovou. Odlišná je však přizpůsobivost na různé typy potravy - některé druhy dlouhodobě preferují určitý druh potravy, jiné jsou v tomto smyslu velmi variabilní a nepohrdnou prakticky ničím, co „dům dal“ - příkladem takového všežravce je jelec tloušť, který je potravně velmi přizpůsobivý a schopný zkonzumovat prakticky vše (což nám také umožňuje uplatnit při jeho lovu celou škálu nejrůznějších nástrah).


Životní procesy jsou u ryb vzhledem k jejich studenokrevnosti limitovány teplotou prostředí, ve kterém žijí, i v zimě však - byť většinou v omezené míře - přijímají potravu

Potravní chování ryb

Přes druhovou rozdílnost ve stupni využití zraku, čichu a chuti při vyhledávání potravy lze potravní chování ryb dělit do dvou fází:

1. stimulační fáze,

spojená s vyhledáváním a první identifikací potravy na základě získaných a paměťově uchovaných čichových vjemů - je signalizována chvěním a pohybem ploutví, zrychlenými pohyby skřelí, pohybem vousů, změnou polohy těla, apod.

2. fáze příjmu potravy,

kdy ryba potravu uchopí, popřípadě nasaje do ústní dutiny, ochutná a následně buď pozře, nebo vyvrhne - ryby potravu nejprve hledají, snaží se ji lokalizovat a teprve poté uchopit.


Tloušť je co do „stravování“ velmi adaptabilní ryba, což nám umožňuje využít k lovu celou plejádu nástrah, včetně těch vláčecích

Zajímavost:

Pachová potravní výběrovost některých rybích druhů je vázaná především na aminokyseliny a potravní atraktivnost aminokyselin je vyloženě druhovou záležitostí - každý ryba má svoji směs aminokyselin, kterou upřednostňuje.

Příklady:

Pstruh duhový představuje rybu se zrakovou potravní orientací, která má ale zároveň i slušně vyvinutý čich (velmi dobře reaguje na směs tyrosinu, fenylalaninu a histidinu). U kapra obecného zase vyvolává pozitivní reakci směs alaninu, valinu a glycinu.

Výzkumy potravního chování ryb z posledních let se uplatňují v rybářství při výrobě krmných směsí pro produkční rybářství a začínají se zužitkovávat i při výrobě nástrah a vnadících směsí pro sportovní rybolov.

Text: Tomáš Lotocki, (s přispěním Lukáše Vetešníka)
Foto: autor, Karel Halačka, Štěpán Krejčí

Prameny:
Baruš V., Oliva O., kolektiv autorů (1995). Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) 1 a 2, Academia.
Hanel L., Lusk S. (2005). Ryby a mihule České republiky, ČSOP Vlašim.

Autor: Tomáš Lotocki

Diskuse k článku (5 reakcí)

Přečteno: 13 193x
Průměrná známka: 1.2

NBiologie ryb - plynový měchýř

I ryby mají svoji duši. Opravdu jenom tuhle?