„Urban Fishing“, nebo také „Street Fishing“

17.12.2016 - Milan Tychler

Berou, berou? Jak to jde? Už jste něco chytil? Honzíku, podívej, pán chytá rybičky…

S takovými dotazy, mnohými dalšími a spoustou řečí se setkáte, když chytáte ryby na místech, kde vás vidí spousta očí a žádná spřízněná duše. Někdo je jen zvědavý, jiní se na váš účet vyloženě baví a někdo se prostě jen postaví a sleduje, co to vlastně děláte. Někomu to nevadí, jiní to nenávidí a prchají pryč, pryč do samoty od lidí, aby si své chvíle s rybami vychutnali v klidu, tichu a co nejdál od všeho dění.

Já to mám jak kdy. Jsou chvíle, kdy budu klidně chytat u mostu v centru města, a chvíle, kdy chci být jen sám a mít svatý pokoj od všeho kolem. Musím říct, že je také velký rozdíl v tom, jestli rybaříte v městské zástavbě, kde vám nikdo nekorzuje za zády, a nebo chytáte na ulici plné lidí. To už vážně není pro každého a některé rybáře byste k tomu nepřinutili, ani kdyby ve vodě plavaly zlaté ryby.

Kdo vyrostl ve městě a jako kluk začínal chytat nebo pytlačit v řece mezi paneláky, chytá ve městě stále. A proč ne. I v zastavěných oblastech se dají najít nejen pěkná, ale hlavně rybnatá místa. Rybám, na rozdíl od nás, pouliční život nijak nevadí, o čemž se můžete snadno přesvědčit z jakéhokoli mostu na jakékoli řece. Vždycky, nebo téměř vždycky, když se podíváte z mostu v jakémkoli městě, zahlédnete nějakou rybu. Někdy jsou to rybky malé, někdy docela slušné kousky. Někdy jsou to takové kusy, že přesvědčí k nahození i ostýchavější rybáře.

Celkem pravidelně chodím na řeku Moravu do Kroměříže nebo do Starého města. V Kroměříži chytám s feederem, plavačkou nebo vláčím a ve Starém Městě je to feeder. Je to takový ten klasický městský rybolov, kdy okolo vás chodí lidé, můžete občas slyšet, co si povídají, ale nejste s nimi v přímém kontaktu. Když sem přijdete brzy ráno některý den o víkendu a přivstanete si, můžete chytat naprosto klidně a nikdo vás nebude rušit. Stejné je to v podvečer. A právě to je ta doba, která je dobrá na ryby, a ještě máte klid. Když je pošmournější počasí, můžete tu chytat hezky celý den, ale já jsem tak otrlý, že tu budu chytat celý den kdykoli, protože jakmile jsem jednou „v rybách“, nic okolo mě neexistuje…

Večer přemýšlím o tom, kde se ráno pobavit s feederem, a nějak se nemohu rozhodnout. Je tolik míst, kam se dá zajít! Usínám s nevyřešenou otázkou. Časné ráno na přelomu srpna a září bylo sice pěkné, ale dost chladné a plné rosy. A právě docela obyčejná mokrá tráva všechno vyřešila za mě. Nebudu se nikde máčet v trávě, ale půjdu hezky tam, kam se dostanu pohodlně a suchý, takže hezky po kamenných schodech ve městě na nábřeží. Okolo mostu je spousta ryb, které se dají feederem chytat a v neděli ráno tam bude klid. Rozhodnuto během pár vteřin a to jsem si s tím večer lámal hlavu snad hodinu. Ne nadarmo se říká, že ráno je moudřejší večera, že?

Popadnu tašku s feederovými krmítky a vším, co k lovu s feederem potřebuji, k tomu jeden proutek a za dvacet minut už se rozkládám na břehu. Město ještě z velké části spí. Já jsem nikdy nebyl žádný spáč a už jako dítě jsem budíval rodiče i ve volných dnech časně ráno, kdy si chtěli prostě po náročném týdnu a každodenním ranním vstáváním pospat. Je šest hodin a do osmi tu bude minimální provoz a klid. Trošku rušněji začne být až po desáté a vydržet se tu dá krásně až do oběda.

Zasednu kousek pod hlavním mostem. Za zády mám ulici vedoucí k oběma nádražím, před sebou panelákové sídliště a úřad práce. Na nádraží sice každou chvíli někdo jde nebo jede, ale přede mnou bude klid. Zezadu jsem „chráněný“ prudkým břehem, ale odevšad je sem vidět. To mi ale nevadí. Někdo je nervózní, když se na něj někdo dívá. Mně je to jedno.

Nejsem jako jeden můj kamarád. I když se známe od malička, tak když se na něj dívám, neuváže ani háček, jak se mu třesou ruce. Jinak to dokáže snad rychleji než já. Druhý můj kamarád, kterému jede pusa od rána do večera, zase, když měl poprvé před širším publikem vést prezentaci, naprosto mu selhával hlas. Chvěl se mu tak, že se pomalu nemohl ani představit. Tak to rozhodně není můj případ. Ale to je jedno. Chci jen říct, že i když mi někdo bude stát přímo za zády nebo vedle mě, nic to pro mě neznamená. Nanejvýš se s někým seznámím a popovídáme si.

Co se tu dá chytit? Řeka tu není příliš hluboká. Místy metr, jinde metr a půl, ale je tu na tvrdém dně dost kamenů, takže se tu občas vázne. Jenže já tato místa dobře znám, a tak to není problém. Pro jiné je to samozřejmě past na krmítka. Chytit se tu dá snad všechno. Nejčastěji ostroretky, také podoustve a parmy. Nechybějí plotice, ale je tu i karas, cejn, cejnek a další ryby cejnového pásma, i když právě tento úsek je spíše takový parmový. Tím nechci říct, že by tu parma převládala. Ale jsou tu stejně jako kapři a chytil jsem tu i amura. Prostě taková všehochuť. Skvělé místo na pobavení se takovou tou klasikou, kdy krmítko plníte směsí doplněnou masnými červy a na ně také chytáte.

Krmit dopředu nemá valný smysl. Rovnou chytám a brzy mám první záběr od asi třiceticentimetrové ostroretky. Jakmile se ozve jedna, za chvíli je tu druhá a tak začíná příjemný kolotoč. Ostroretky občas proloží i jiná rybka, jako třeba pěkný hrouzek, dokonce ouklejka pruhovaná, velká ouklej, okounek a pak, když už je ve vodě dost červů, nastoupí parmy. Ne velké, ale dost zajímavé pro lov lehoučkým feederovým proutkem. Kdo by se staral, co se děje za vámi?!

Když se náhodou otočím, protože jsem si škrtnul návazcem o trávu za zády, vidím na chodníku shluk tří lidí, kteří hledí na mě a něco si povídají. Když zjistili, že jsem je zaregistroval, jeden z nich schází po schodech ke mně. Podá mi ruku, představí se a hned se dozvídám, že tohle všechno jsou místní rybáři. Jsou to už starší pánové a nikdo z nich neloví feederem. Tato technika je zajímá, a i když měli v plánu něco jiného, byli by rádi, kdyby se mnou mohli chvíli pobýt. Nemám nic proti, zvláště když se dozvídám, že ryby pouští a nějakou si vezmou domů spíše jen výjimečně.

Poslední dvě hodinky mého rybaření se tedy proměnily v živou diskuzi a získal jsem nové přátele, kterým tyto dvě hodinky nestačily. Domlouváme se na další lov, tentokrát na stojaté vodě, aby to bylo komplet. Za čtrnáct dnů už všichni nadšeně hlásí první úlovky feederovým prutem, ale nikdo z nich nebyl v úseku, kde jsme se potkali. Stáhli se pod město, kde na ně nikdo nevidí…

Je spousta míst v různých městech na různých řekách a říčkách, kanálech a potocích, kde se dá velmi dobře lovit. Jenže přirozený ostych rybářům nedovolí tam být až na výjimky, které z toho pak těží, jako třeba já. Ve městě si obvykle pěkně zachytám, avšak je to za tu cenu, že jste na očích, což je třeba pro mě přijatelné, ale jak říkám, ne vždy.

Rád si zachytám kdekoli, třeba i v centru města s lehkým proutkem okounky. Nevadí mi sedět na frekventovaném mole v loděnici či přístavišti parníku a máchat tam gumičku nebo marmyšku. Rybařina je pro mě to, co chci dělat vždycky a všude…