Počasí je jako na houpačce už celý týden a je to spíš horší než lepší. Dost se ochladilo a pořád drobně poprchává. Je to otrava. Už jsem se chystal, že půjdu alespoň chvíli na ryby, ale do půl hodiny se spustil takový liják, že jsem to prostě vzdal.
Popíjím kafe a dívám se z okna kuchyně, jak provazy deště bičují hladinu rybníka. Ocelově šedá obloha má nezměrnou zásobu vody a jako by chtěla člověku sednout za krk. Doma je dobře, ale na ryby bych šel, to ano. Vyhlídky na to, že by se obloha mohla protrhat a že by snad dokonce vykouklo i sluníčko jsou prakticky nulové, což mi potvrzuje i předpověď počasí na internetu. A tohle mizerné počasí má trvat ještě dva dny…
Předpověď se splnila do puntíku. Dva dny skutečně propršely. Zem byla nasáklá jako houba a tráva rostla přímo před očima. Hladiny řek se zvedly, a někde dokonce zahrozily prvním povodňovým stupněm, takže i když už je hezky, z ryb stejně nebude nic. Snad kdybych vyrazil na nějaký rybník, mohl bych se pobavit, ale tam teď budou všichni a já se už tolik těšil na řeku.
Čekání už je trochu dlouhé
Nakonec to stejně nevydržím a odpoledne vyrážím na nedalekou pískovnu. Je tu hlava na hlavě, přesně jak jsem si myslel, a to je všední den! Rozhlížím se kolem a pátrám po nějakém, i malém místečku, kde bych se alespoň na chvíli rozložil. Něco jsem objevil, ale jsem nějak nerozhodný. Nakonec mám ale štěstí. Z jednoho místa se zvedají tři rybáři a začínají balit. Dávám se s nimi do řeči a brzy zjišťuji, že jsou tu od rána a i přes usilovné několikahodinové snažení dopadli celkem žalostně. Na šest prutů měli dohromady pět záběrů. Všechny ryby zasekli a přivedli ke břehu, bohužel to ale byli dva podměreční kapři a tři malí cejni. Tak to nejsou povzbudivé zprávy… Ale aťsi, hlavně, že jsem u vody!
Smetí jde po vodě čím dál víc
Jakmile jsou sbalení, rychle se rozkládám na jejich místě a doufám, že budu úspěšnější. Připravuji si dva pruty s krmítky na method feeder, ale nejdříve chystám s větším obyčejným krmítkem a silnějším prutem místo, kde chci chytat. Trochu prokrmuji. Nic zvláštního, trochu vnadicí směsi, něco malých pelet, trošku měkké kukuřice a trochu červů. Směs v krmítku moc nestlačuji a po dopadu na hladinu s krmítkem hned škubnu. Tím vytvořím na dně takový krmný koberec a na něm pak budu chytat právě s krmítky na method feeder. S nimi nabídnu koncentrovanější vnadění a drobnou nástrahu.
A do toho ještě dračí lodě
Nakrmeno je a už sviští dvě krmítka na loviště. Směs v obou krmítkách je stejná, ale nástrahy jsou rozdílné. Na jednom prutu zkouším malou peletu a na druhém pak malou kuličku plovoucího boilie. Dlouhou dobu se neděje nic. Ani náznak záběru přes několikeré nahození. Čím to? Stoprocentně to nevím, ale domnívám se, že na všem má vinu vytrvalý déšť s chladným počasím. Voda se už hezky prohřívala, ale zase se ochladila a to zřejmě vzalo rybám apetit. Navíc je tu tolik rybářů, kteří vnadí, že šance na záběr nebudou příliš velké. No nic, posedíme, uvidíme…
Trvalo hodinu, než se špička levého prutu maličko pohnula. Byl to jen nepatrný pohyb, ale ani ten mi neunikl. Vím, že záběrů nebude mnoho, a proto hlídám špičky jako ostříž. Jsem připravený zaseknout, jakmile se špička zase pohne. Nástrahy jsou sice umístěné mimo háček, což je při tomto lovu to nejlepší nastražení, ale spoléhat na to, že se ryby díky těžšímu krmítku a napnutému vlasci budou zasekávat samy, nelze. V době slabého a opatrného braní se musí zaseknutí pomoct.
Bolen sebral klesající nástrahu
Další zachvění špičky a její mírné ohnutí mě přiměje k rychlému zaseknutí. Hned cítím na konci vlasce rybu. Nedělám s ní žádné cavyky a hned ji pomalu vedu ke břehu. Bude to kapřík. Moc se nebrání a k čilejšímu životu se probouzí až těsně u břehu. Tam si zavzdoruje, ale i tak končí rychle v podběráku. Pětačtyřiceticentimetrová ryba zabrala na malou žlutou plovoucí kuličku boilie s příchutí ananasu.
Během tří hodin chytám ještě další dva podobné kapříky a to je všechno. Tři hodiny, tři ryby. Okolo mě, široko daleko, nikdo nenamočil podběrák. Měl jsem štěstí. Ryby prostě neberou a já dobře vím, že dnes tu nic moc nevysedím.
Kousek marshmallow přidávám k nástraze
Říká se, že naděje je vždycky a překvapení přichází v tu nejméně očekávanou dobu, jenže já v to dneska prostě nevěřím a ani se tu nějak necítím dobře, takže pro dnešek končím. Tolik jsem se těšil, ale dnes mě tato rybařina prostě nějak neuspokojuje. Jsem tu jak na trní. To je lepší všechno zabalit a věnovat se něčemu užitečnějšímu.
Po cestě domů ještě zajíždím k řece. Dívám se z mostu a s uspokojením sleduji, že voda rychle klesá. V podstatě už je na normálu a také je poměrně čistá. Myslím, že zítra už se bude dát chytat. Tak to je příjemné zjištění. Už se těším na zítra!
Trošku objemná, ale skvělá nástraha
Nemůžu si pomoct, ale řeka je prostě řeka. Ta mě vždycky přitahovala víc. Odpoledně spěchám k řece, ale mám trochu obavy, jak to bude vypadat, protože podle zpráv na horním toku zase pořádně pršelo. I u nás se obloha opět maličko zatahuje. Když jsem u řeky, netrpělivě spěchám ke břehu, abych shlédl a vyhodnotil situaci. Výška hladiny je v pořádku, kalnější není, spíš se ještě víc vyčistila. Ovšem po hladině pluje neskutečné množství všelijakých větviček, tráva a ta zpropadená „vata“ – květ topolů, který se zachytává na vlasec a drží na něm jako klíště. Ach jo. Trošku mě to zlobí, ale chytat budu v každém případě.
Připravuji si jen jeden prut. Myslím, že i s ním budu mít co dělat. Už vidím to nekonečné brnkání na vlasec, abych ho zbavil toho neřádu… Pro začátek posílám doprostřed řeky deset krmítek plných směsi s červy, pak připevňuji delší návazec, na háček napichuji tři červy a už čekám na první záběr.
První podoustev je tu
Jenže hodinu jen házím a čistím vlasec. Zdá se, že i tady se počasí a ochlazení vody pořádně podepsalo na apetitu ryb. Jenže co s tím? Nic. Budu prostě házet a doufat v alespoň nějaký záběr, abych nebyl „bezrybka“, zachránil svou rybářskou čest a vyházel připravené krmení. Snad se to zlomí. Nebylo by to poprvé, co bych musel i na řece na první záběr čekat déle.
Ale tohle čekání už je poněkud dlouhé. Navíc se mi zdá, že toho smetí jde po vodě čím dál víc a ke všemu tu začínají ještě trénovat dračí lodě. To hulákání a buben na lodi mě snad přivedou do hrobu. To je zas den…
Následují ostroretky
Aby nebyla nuda, začínám čarovat s nástrahou. Přidávám k červům kousek ostře žluté hmoty marshmallow s vůní medu. Taková nástraha, i když plave, se ode dna nezvedne, protože jí to proud nedovolí, ale občas se pohne do strany. Je tak pro ryby ještě lákavější, i když dnes nevím, jestli tohle zabere.
Když se špička náhle prudce ohnula, a dokonce si cvrkla i brzda navijáku, bylo to jako probuzení ze špatného snu! Jenže sen je sen, a já mám na prutu rybu – není velká, brání se ale houževnatě a stále poklepává hlavou. Bude to podoustev, nebo ostroretka. A můj první tip byl správný… První podoustev je v podběráku.
Tohle je něco většího
Odstartovala další spoustu záběrů. Teď bere jedna za druhou, mezi nimi krásné ostroretky a já si snad ani nemohu přát víc. Jednu rybu zasekávám ještě ve chvíli, kdy jsem ani nestačil napnout vlasec. Nástrahu vzal v pádu malý bolen. Byl bych to pomalu vzdal a najednou berou ryby jako o závod.
Nemohu říct, že změnu odstartovala úprava nástrahy, protože teď už berou ryby na všechno, ale pravda je, že když přidám na háček k červům kousek marshmallow, čekám na záběr podstatně kratší dobu. Už mi nevadí vata na vodě, ani řvoucí a třískající bubeník na lodi, protože rybám je to také fuk.
Vyklubal se z toho kapřík
Pomalu mi dochází krmení. Ještě tak tři, čtyři krmítka a konec. Na závěr přichází ještě třešnička na dortu v podobě hezky bojujícího kapříka a pak už doopravdy a definitivně končím. Dnes mě řeka opravdu nezklamala a navíc mi ukázala, že co špatně začíná, nemusí špatně končit.
Rybářské centrum Olomouc
