Plovoucí nástrahy na tekoucí vodě? Ano!

14.12.2012 - Milan Tychler

Obecně se má za to, že by se na plovoucí nástrahy mělo lovit ve stojaté, nanejvýš pomalu tekoucí vodě. Kdysi jsem zastával stejný názor, protože jsem ho slyšel od starších a zkušenějších rybářů, kterým jsem věřil. Ovšem netrvalo to dlouho a názor jsem zcela změnil, protože jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že všechno může být docela jinak, než se navenek prezentuje.

Je to už dávno, ale vidím to jako dnes. Přišel jsem s kamarádem k řece, vyzbrojený pečlivě připravenou vnadicí směsí a doma vypěstovanými masnými červy. Tenkrát se ještě koupit nedali. Ovšem maďarská „foukačka“ už ano. Seděl tam postarší rybář a lovil klasicky na položenou s těžším policajtem téměř přilepeným k prutu, protože řeka v těchto místech celkem slušně táhla. Občas zasekl a přivedl k podběráku slušného cejna.

Plovoucí Gyöngy kukuřice

Puffa s masnými červy

To byly ryby, kvůli kterým jsme přišli. Hned si sebevědomě říkáme: „Tak, dědku, teď ti ukážeme, jak se chytají cejni.“ Ani nás nenapadlo podívat se, co dává na háček nebo jak má připravenou koncovou montáž. Naše sebevědomí bylo vysoké. Absolutně jsme věřili svým tenkým vlascům, které nekladly proudu tak velký odpor, abychom museli používat těžká čihátka. Spoléhali jsme na jemnost a průběžnou koncovou sestavu s delším návazcem, protože to tady vždycky fungovalo. Pár koulí krmení doplněného doměkka vařenou pšenicí zatížených hlínou dopadá na dno a hned za nimi letí naše nástrahy. Děda si nás nevšímá. Tahá si své „lopaty“ a my čekáme na první záběr. Jenže ten prostě nepřichází.

Chce to zřejmě trochu času, než cejni najdou krmení… Jenže po téměř třičtvrtěhodině ani ťuk, a co je úplně zoufalé a pokořující, děda stále tahá! Kamarád to omlouvá jeho dobrým místem, jenže mně se to nějak nezdá, protože na našem místě jsme cejny vždycky také chytali. Začínám si úspěšného rybáře víc všímat, a když vidím, jak chytá, jdou na mě mdloby. Používá jen kraťoučký návazec a na pořádném háku má napíchnutou evidentně plovoucí nástrahu, protože v té době se z Maďarska vozila jen pufovaná kukuřice. Vůbec jsem si tenkrát nedovedl představit, jak to ve vodě funguje. Nástraha se musí vlivem proudu kymácet, na tekoucí vodě se na tohle přece chytat vůbec nemá, a ještě k tomu ten krátký návazec, když všichni vědí, že na cejny musí být delší!

Masní červi s kuličkou polystyrenu

Hnojáčci s polystyrenovou kuličkou

Po prvotním šoku jsem si to začal dávat trochu dohromady, ale jasné mi bylo jen to, že u plovoucí nástrahy opravdu nemůže být dlouhý návazec. Když jsem to řekl kamarádovi, jen pokrčil rameny a řekl, že má starý pán zřejmě jen štěstí, a tím to skončilo. Mně to ale z hlavy prostě nešlo. Od vody jsem šel jako spráskaný pes a s pěkným zmatkem v hlavě.

To mě ale přinutilo, abych vyzkoušel, jak se plovoucí nástrahy v rychleji tekoucí vodě doopravdy chovají. Běžím hned druhý den k řece s pufovanou kukuřicí, ale také s masnými červy a kouskem polystyrenu. Návazec nechávám dlouhý asi dvacet centimetrů, abych viděl, jak to pěkně plave, a plovoucí nástrahu s olovem pokládám do proudu, kde je mělká voda. Čekal jsem, že se nástraha zvedne ode dna a bude se v proudu zmítat na všechny strany. Jenže jaké je mé překvapení, když proud nástrahu prostě přibil ke dnu a ona se jen sem tam vlivem proudění občas posune kousek do strany! Pomalu nevěřím svým očím! Zkouším návazec prodloužit, ale je to stále stejné – nástraha je prostě u dna. Ať je to plovoucí kukuřice, nebo dva masní červi s kuličkou polystyrenu, nemění se nic. Výsledkem je jen ten občasný drobný pohyb do strany.

Kukuřice s polystyrenovou kuličkou

Masní červi a burizon

Teprve teď mi začíná svítat. Ten občasný pohyb stranou mohl být tím nejzajímavějším pro zabírající ryby. Chtějí prostě to, a ne nástrahu přibitou u dna! Na chytání už nebyl ten den čas, vyběhl jsem opravdu jen na chvíli zkusit tohle. Ale o to víc jsem se těšil, až půjdeme s kamarádem v sobotu zase na ryby.

Scházíme se na stejném místě a chytáme stejně jako tenkrát. Vzpomínám si, že bylo příšerné horko a ryby prostě nešly. Jenže já vytahuju hezky potichoučku svůj nový trumf a ke třem masným červům připichuji kuličku polystyrenu. Kamarádovi ani muk! Nástraha dopadá na dno a během krátké chvíle přichází záběr. První velký cejn je venku. Kamarád nic. A já? Každé nahození, každých pár minut se čihátko zachvěje, přilepí se k prutu a už se ohýbá i celá špička. Stačí jen prut zvednout a přitáhnout rybu.

Barevné burizony

Barevné polystyrenové kuličky

Své malé tajemství jsem kamarádovi samozřejmě prozradil a pak jsme oba zkoušeli všechno možné. Bylo to tak, že když ryby opravdu braly, braly všechno, ale když se jim moc nechtělo, byla pro ně nadlehčená nástraha, která se v proudu občas pohnula, mnohem zajímavější.

Trik s nadlehčenou nástrahou používám dodnes v případě, že se rybám na řece moc nechce brát, a funguje pořád. Mám vyzkoušeno, že často nejde ani o nástrahu samotnou, protože to může být nadlehčený hnojáček stejně tak jako masní červi nebo prostě malá extrudovaná kukuřice samotná, ale jde zřejmě jen o ten pohyb, který ryby dráždí a provokuje k záběru.

Už nepoužívám jen polystyrenové kuličky, ale třeba i barevné burizony a mnoho dalších plovoucích nástrah. Tenkrát mi to přišlo, jako bychom objevili Ameriku, ale dnes už to mnoho lidí zná a úspěšně používá.

A pokud ne, tak to zkuste. Může vám to pomoct, když budete mít opravdu těžký den na řece. Ve spojení s feederem je to skutečně zajímavé.