Výstavba velkých vodních děl je konečně v posledních letech kriticky více vnímána. Přicházíme s každým zbytečným velkým vodním dílem o jedinečnost dané lokality. Většina problémů, které vznikly s vodu je v drtivé většině díky činnosti člověka, který necitlivě zasáhl do krajiny. Odvod dešťové vody ( ve velkých městech a průmyslových center ) do kanalizační sítě způsobuje z dlouhodobého hlediska nedostatek podzemní vody v těchto lokalitách.
Měli by jsme se poučit z minulosti, kdy naši zemi zasáhly záplavy. Žádné vodní dílo v případě 100 a nebo 200 -leté vody nedokáže danou lokalitu ochránit. Tyto díla totiž nejsou stavěny pouze na ochranu obyvatel v dané lokalitě, ale především slouží jako zdroj pro výrobu elektřiny. Na většině těchto děl je snaha energetiků si surovinu držet a proto se upouští voda na přehradách až na poslední chvíle. Proto záplavy v roce 2002 a 2010 měly takový rozsah.
My se musíme snažit vodu udržet v místě jejího dopadu, tím docílíme dostatečně silné zásoby podzemní vody, které se budou schopny doplňovat. To co zůstane v podzemí, pak nebude mít devastační činnost nad zemí.
Velké vodní díla dnes mají smysl pouze v zásobě kvalitní vody, která bude sloužit jako zdroj pro pitnou vodu.

Jsou chvíle, jako tato, kdy s ochránci přírody dosáhnu absolutního souladu. Nelíbí se mi o nic víc, smáznout pěkný kout řeky pod veledílem, které má vše spasit. Zajímalo by mě kolik plánovačů a činitelů zavítalo do onoho kraje a důkladně zhodnotilo dopady, než vyslovili ono magické slovo Přehrada a začali se plácat po ramenou jak to skvěle vymysleli.