- Úvod
- Pokec
Můj lov
- Zobrazit vybrané uživatele.
načítám...
0x v oblíbených a 8x v ignorovaných.
VIP Můj lov - nejhezčí fotky úlovků.
nej.vydra - Profil | Po 19.10.2020 17:20:20
6.10.2020 - Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádou až na soutok. Pokračování.
Orlík je jedním slovem nádherný a hodně nakažlivý. Plujeme kolem strmých skal končících hluboko pod hladinou na vrcholcích obrostlé borovicemi. Míjíme kilometry břehů, kde nepotkáme živou duši a časté zátoky, kam snad ještě nevkročila rybářova noha. Některé stráně zarostlé akátem a borovicí připomínají Jadranské pobřeží. Ve velkém vedru, už chybí jen cvrkot cikád a slaná voda. Krátká čtvrthodinová vláčkařská zastávka pod Podolským mostem a zanedlouho zatáčíme vlevo za hrad Zvíkov nad zatopeným soutokem Otavy s Vltavou. Na noc zakotvíme ve Štědronínském kempu. Je potřeba se po dvou dnech trochu osprchnout. Bohužel voda v této části Orlíku už značně kvete. Rybky odjely někam za kyslíkem a do ranního odjezdu to ani nepípne. Dopoledne dobudeme hrad Zvíkov a frčíme dále. Podplouváme klenot Československé mostní architektury, Žďákovský most. Důkladně se snažíme vyvláčet pod patou Žďákovského oblouku nějakou tu místní zubatici, ale v rozpálených odpoledních hodinách to je jen zbožné přání. V dáli za námi mizí majestátní silueta mostu a hned za zatáčkou se vynoří další pastva pro oči. Zámek Orlík posazený na skále a jeho bílé stěny zrcadlící se v hladině přehrady. Máme za sebou přibližně dvě třetiny délky přehrady a po zelených sinicích ani památky. Voda je zde do metru průhledně čistá. Posádka lodi jde dobývat zámek a já s deseti litrovým kanystrem dva kilometry vzdálenou benzínovou pumpu. Navečer vybíráme další parádní opuštěné místo pro přespání. Nejhezčí na tom všem je, že člověk zastaví a neví kde je. Písečná plážička pod borovicemi byla po západu slunce svědkem významné události. S improvizovaným vodáckým dortem paní Vydrové slavíme Máťovy čtrnácté narozeniny. Bohužel kapříci na našem místě také odjeli někam slavit a doma zůstali jen Orličtí cejni. Ráno vyplouváme brzy, vstříc další Orlické technické zajímavosti. Lodnímu výtahu, který nás přepraví přes hráz přehrady dolů do údolí. Připlouváme k hrázi a řadíme se do fronty osmi lodí před námi. Výtah zvládá jednu loď za půl hodiny a je nám jasné, že před sebou máme dobré čtyři hodiny čekání v totálním vedru. Při častém vláčení z lodi a hraní karet to docela utíká, a mě Orlík obdařil první ušlechtilou rybou. Štikou, které do bájného metru schází necelý půlmetr. Konečně vytahují loď před námi a přijdeme na řadu. Rychle ke břehu, třímetrový nafukovák nacpat do naší čtyři a půlmetrové loďky, sudy,vláčák, paní Vydrovou, děti, psa, kapitána tam také vměstnat a během chvilky najíždíme na výtah. Nahoru je to pohoda, ale když se člověk dostane do nevyššího bodu a před ním se otevře ta díra z hráze dolů… Srdce v krku. Káťa Vydrová chce vystupovat a jít dolů radši pěšky, jenže to už nejde. Jako horská dráha a naprostá pecka. Plynulým sjezdem jsme za chvilku dole a vplouváme do studených vod Kamýku. Poklidné menší přehradě mající své kouzlo. Sem tam nějaká chata a jinak absolutní klid a pohoda. Půl kilometru před hrází se rozbuší mé kaprařské srdce. Všude na hladině prohřáté celodenním pařákem se jízdou naší lodě, lekají skupinky větších kaprů. Láká mně to do rána zastavit, ale mimořádně spěchám. Během půl druhé hodiny od sjezdu výtahem, přijíždíme k tělesu hráze Kamýku a právě v čas. Máme štěstí. Za dvacet minut končí provoz plavební komory a na semaforu před vjezdem svítí zelená. Sotva se zavřou horní vrata, rychle klesáme a během čtvrt hodiny se nám vytahují spodní tabulová vrata vstříc dalšímu vodnímu dílu vltavské kaskády. Vplouváme do Slapů, ráje jachet, hausbótů, motorových člunů, skútrů a snad všech vodních atrakcí. Je podvečer a valím to, co jen náš japonský motor Tohatsu dá. Do nebližšího slapského kempu vzdáleného od hráze Kamýku dvanáct kilometrů. Při plném plynu je rychlost našeho soulodí šest až sedm kilometrů za hodinu. Posádka se diví, proč už někde nestojí bivak, není nahozeno a neopékají se buřty. Nikomu jsem neřekl, že v kempu mám sraz s kamarádem Kubou a jeho rodinou. Takové náhodné rodinné setkání na Slapech. Kemp je totálně našlapaný, ale přátelské setkání nakonec klaplo. V deset večer, už hulákám při kytaře. Kamarád Kuba mě doprovází tamburinou a bubnováním na kachon. Přidávají se další lidi z kempu a už to jede. Paní Vydrová a jeho žena z nás mají hodně velikou radost. Několikrát do rána oba „Slibujem, že nebudem pít“ od Rybiček, ale nějak se nám ten slib nedaří. Jako správný kapitán lodi jdu spát až druhý den, ale než vykoukne slunce nad obzorem, už vytrvale prohazuji k radosti našeho psa Akima tůně a mělčiny pod kempem. Vše marné, do rotaček ani drbanec. Po tom nočním hulákáni, asi dravci hledají azyl v klidnější části přehrady. Loučíme se s kamarády a vyrážíme dál. Slapy jsou pravý opak poklidného a v údolí více sevřeného Orlíku. Hladina přehrady se znatelně roztáhne a civilizační tlak je zde značný. Velká rekreační střediska, břehy plné hausbótů, plovárny, motorové čluny, kempy a je znát, že jsme ve vyhlášené Pražské rekreační oblasti. Letos vše totálně natřískané lidmi, kteří kvůli coronaviru neodjeli za hranice. Takoví velký aqualand. Míjíme závody parádních jachet, kterým to v bezvětří moc nejede, ale je to na ně nádherný pohled. Desítky bílých plachet na hladině. Prostě nádhera. V podvečer připlouváme k tělesu hráze. Zajímavostí Slapů je, že zde není lodní výtah jako na Orlíku, ale lodě převáží přes hráz traktor s vlekem. Opět přijíždíme těsně před koncem a štěstí nám podruhé přeje. Traktor zrovna sjíždí do vody s velkou motorovou lodí na vleku a pan řidič je ochotný nás jako dnes poslední loď převézt pod hráz. Nebylo to tak původně v plánu. Chtěl jsem to k večeru někde zapíchnout a zkusit do rána chytnout slapkého kapříka. Po zkušenostech s dlouhým čekáním v řadě lodí na výtah Orlíku na nic nečekáme. Posádka rychle do mělké vody nájezdu a stejně jako nad výtahem, všechny věci rychle do lodi. Vplouvám do korby vleku, traktor popojede a jsme z vody venku. Tentokrát je zakázáno být během jízdy v loďce a než se vzpamatujeme z nenadálé akce, traktor s naší lodí pádí po silnici dolů pod hráz. Udýchaní letíme se psem ve vedru po bočních schodech Slapské hráze a když doběhnu dolů, traktor s loďkou je už nacouvaný na sjezdu. Skáču rychle do vody, abych vycouval z vleku, ale je to šok. Voda je studená jako led. Jestliže nahoře byla na koupání, dole pod výpustí je jako žiletky. Odhadem kolem deseti stupňů. Vyplouváme do asi nejhezčího úseku naší plavby, Štěchovické přehrady. Jaký to během chvilky kontrast proti přelidněným Slapům. Nikde ani živáčka a jen kolmé skály kolem nás. Někde pod námi jsou legendární Svatojánské proudy. Pro voraře, kdysi nejnebezpečnější vltavské peřeje, na které pamětníci dodnes s velkým respektem vzpomínají. Zdravíme se s Jardou Těšínským, který zde z lodě chytá hlubinnou přívlač a obdivujeme staré trampské chaty vysoko ve skalách. Poklidnou plavbou najíždíme za necelou hodinku do Štěchovické plavební komory. Tato nejhlubší rekordmanka v naší republice je další nevšední zážitek z naší plavby. S loďkou zmizíme během několika minut v dvacetimetrové díře. Před námi se tiše otevírají neskutečně vysoká nýtovaná vrata. Připadám si jak v televizním dokumentu o Panamském průplavu. Po delší době plaveme znovu na řece a žene nás proud. Připlouváme do Davle. Z pravé strany se k nám připojí řeka Sázava. Podplujeme starý Davelský most, na kterém v roce 1968 Američané natáčeli válečný film Most u Remagenu. Chvilku jízdy dole pod soutokem znovu vybíráme nádherné místo přístupné jen z vody. Je podvečer. Slunce zmizelo za kopcem údolí a já prokrmuji boilím krásnou a rozlehlou zátoku na poslední přehradě Vltavské kaskády ve Vraném nad Vltavou. Po slapské pauze jsou pruty na kapra opět ve vodě, opékají se buřty a zavládla podvečerní pohoda. Chvíli po setmění se rozjíždí Kátin prut. Zdolává rybu v uvázané lodi, já připravuji podběrák a vtom se roztáčí cívka navijáku i na mém prutu. Po parádní dvoj zdolávačce se nám šťastně podaří rybky navést do jednoho podběráku a máme oba obrovskou radost. Střihnout si s Káťou double na Vltavě, bylo jako z tajného snu. Kapři jsou jako dvojčata. Oba jsou šupíci a měří dva centimetry pod osmdesát čísel. Ráno přidáváme další tři vltavské kapříky a vůbec se mi odsud nechce. Podle hrubého časového plánu ale musíme balit. Před námi je proplutí posledním plavebním stupněm Vltavské kaskády a za ním na nás už bude čekat stověžatá. Pražský urbanfishing, neboli chytání ve městě, bude další zajímavostí naší čtrnáctidenní výpravy.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
Druhá část.
Orlík je jedním slovem nádherný a hodně nakažlivý. Plujeme kolem strmých skal končících hluboko pod hladinou na vrcholcích obrostlé borovicemi. Míjíme kilometry břehů, kde nepotkáme živou duši a časté zátoky, kam snad ještě nevkročila rybářova noha. Některé stráně zarostlé akátem a borovicí připomínají Jadranské pobřeží. Ve velkém vedru, už chybí jen cvrkot cikád a slaná voda. Krátká čtvrthodinová vláčkařská zastávka pod Podolským mostem a zanedlouho zatáčíme vlevo za hrad Zvíkov nad zatopeným soutokem Otavy s Vltavou. Na noc zakotvíme ve Štědronínském kempu. Je potřeba se po dvou dnech trochu osprchnout. Bohužel voda v této části Orlíku už značně kvete. Rybky odjely někam za kyslíkem a do ranního odjezdu to ani nepípne. Dopoledne dobudeme hrad Zvíkov a frčíme dále. Podplouváme klenot Československé mostní architektury, Žďákovský most. Důkladně se snažíme vyvláčet pod patou Žďákovského oblouku nějakou tu místní zubatici, ale v rozpálených odpoledních hodinách to je jen zbožné přání. V dáli za námi mizí majestátní silueta mostu a hned za zatáčkou se vynoří další pastva pro oči. Zámek Orlík posazený na skále a jeho bílé stěny zrcadlící se v hladině přehrady. Máme za sebou přibližně dvě třetiny délky přehrady a po zelených sinicích ani památky. Voda je zde do metru průhledně čistá. Posádka lodi jde dobývat zámek a já s deseti litrovým kanystrem dva kilometry vzdálenou benzínovou pumpu. Navečer vybíráme další parádní opuštěné místo pro přespání. Nejhezčí na tom všem je, že člověk zastaví a neví kde je. Písečná plážička pod borovicemi byla po západu slunce svědkem významné události. S improvizovaným vodáckým dortem paní Vydrové slavíme Máťovy čtrnácté narozeniny. Bohužel kapříci na našem místě také odjeli někam slavit a doma zůstali jen Orličtí cejni. Ráno vyplouváme brzy, vstříc další Orlické technické zajímavosti. Lodnímu výtahu, který nás přepraví přes hráz přehrady dolů do údolí. Připlouváme k hrázi a řadíme se do fronty osmi lodí před námi. Výtah zvládá jednu loď za půl hodiny a je nám jasné, že před sebou máme dobré čtyři hodiny čekání v totálním vedru. Při častém vláčení z lodi a hraní karet to docela utíká, a mě Orlík obdařil první ušlechtilou rybou. Štikou, které do bájného metru schází necelý půlmetr. Konečně vytahují loď před námi a přijdeme na řadu. Rychle ke břehu, třímetrový nafukovák nacpat do naší čtyři a půlmetrové loďky, sudy,vláčák, paní Vydrovou, děti, psa, kapitána tam také vměstnat a během chvilky najíždíme na výtah. Nahoru je to pohoda, ale když se člověk dostane do nevyššího bodu a před ním se otevře ta díra z hráze dolů… Srdce v krku. Káťa Vydrová chce vystupovat a jít dolů radši pěšky, jenže to už nejde. Jako horská dráha a naprostá pecka. Plynulým sjezdem jsme za chvilku dole a vplouváme do studených vod Kamýku. Poklidné menší přehradě mající své kouzlo. Sem tam nějaká chata a jinak absolutní klid a pohoda. Půl kilometru před hrází se rozbuší mé kaprařské srdce. Všude na hladině prohřáté celodenním pařákem se jízdou naší lodě, lekají skupinky větších kaprů. Láká mně to do rána zastavit, ale mimořádně spěchám. Během půl druhé hodiny od sjezdu výtahem, přijíždíme k tělesu hráze Kamýku a právě v čas. Máme štěstí. Za dvacet minut končí provoz plavební komory a na semaforu před vjezdem svítí zelená. Sotva se zavřou horní vrata, rychle klesáme a během čtvrt hodiny se nám vytahují spodní tabulová vrata vstříc dalšímu vodnímu dílu vltavské kaskády. Vplouváme do Slapů, ráje jachet, hausbótů, motorových člunů, skútrů a snad všech vodních atrakcí. Je podvečer a valím to, co jen náš japonský motor Tohatsu dá. Do nebližšího slapského kempu vzdáleného od hráze Kamýku dvanáct kilometrů. Při plném plynu je rychlost našeho soulodí šest až sedm kilometrů za hodinu. Posádka se diví, proč už někde nestojí bivak, není nahozeno a neopékají se buřty. Nikomu jsem neřekl, že v kempu mám sraz s kamarádem Kubou a jeho rodinou. Takové náhodné rodinné setkání na Slapech. Kemp je totálně našlapaný, ale přátelské setkání nakonec klaplo. V deset večer, už hulákám při kytaře. Kamarád Kuba mě doprovází tamburinou a bubnováním na kachon. Přidávají se další lidi z kempu a už to jede. Paní Vydrová a jeho žena z nás mají hodně velikou radost. Několikrát do rána oba „Slibujem, že nebudem pít“ od Rybiček, ale nějak se nám ten slib nedaří. Jako správný kapitán lodi jdu spát až druhý den, ale než vykoukne slunce nad obzorem, už vytrvale prohazuji k radosti našeho psa Akima tůně a mělčiny pod kempem. Vše marné, do rotaček ani drbanec. Po tom nočním hulákáni, asi dravci hledají azyl v klidnější části přehrady. Loučíme se s kamarády a vyrážíme dál. Slapy jsou pravý opak poklidného a v údolí více sevřeného Orlíku. Hladina přehrady se znatelně roztáhne a civilizační tlak je zde značný. Velká rekreační střediska, břehy plné hausbótů, plovárny, motorové čluny, kempy a je znát, že jsme ve vyhlášené Pražské rekreační oblasti. Letos vše totálně natřískané lidmi, kteří kvůli coronaviru neodjeli za hranice. Takoví velký aqualand. Míjíme závody parádních jachet, kterým to v bezvětří moc nejede, ale je to na ně nádherný pohled. Desítky bílých plachet na hladině. Prostě nádhera. V podvečer připlouváme k tělesu hráze. Zajímavostí Slapů je, že zde není lodní výtah jako na Orlíku, ale lodě převáží přes hráz traktor s vlekem. Opět přijíždíme těsně před koncem a štěstí nám podruhé přeje. Traktor zrovna sjíždí do vody s velkou motorovou lodí na vleku a pan řidič je ochotný nás jako dnes poslední loď převézt pod hráz. Nebylo to tak původně v plánu. Chtěl jsem to k večeru někde zapíchnout a zkusit do rána chytnout slapkého kapříka. Po zkušenostech s dlouhým čekáním v řadě lodí na výtah Orlíku na nic nečekáme. Posádka rychle do mělké vody nájezdu a stejně jako nad výtahem, všechny věci rychle do lodi. Vplouvám do korby vleku, traktor popojede a jsme z vody venku. Tentokrát je zakázáno být během jízdy v loďce a než se vzpamatujeme z nenadálé akce, traktor s naší lodí pádí po silnici dolů pod hráz. Udýchaní letíme se psem ve vedru po bočních schodech Slapské hráze a když doběhnu dolů, traktor s loďkou je už nacouvaný na sjezdu. Skáču rychle do vody, abych vycouval z vleku, ale je to šok. Voda je studená jako led. Jestliže nahoře byla na koupání, dole pod výpustí je jako žiletky. Odhadem kolem deseti stupňů. Vyplouváme do asi nejhezčího úseku naší plavby, Štěchovické přehrady. Jaký to během chvilky kontrast proti přelidněným Slapům. Nikde ani živáčka a jen kolmé skály kolem nás. Někde pod námi jsou legendární Svatojánské proudy. Pro voraře, kdysi nejnebezpečnější vltavské peřeje, na které pamětníci dodnes s velkým respektem vzpomínají. Zdravíme se s Jardou Těšínským, který zde z lodě chytá hlubinnou přívlač a obdivujeme staré trampské chaty vysoko ve skalách. Poklidnou plavbou najíždíme za necelou hodinku do Štěchovické plavební komory. Tato nejhlubší rekordmanka v naší republice je další nevšední zážitek z naší plavby. S loďkou zmizíme během několika minut v dvacetimetrové díře. Před námi se tiše otevírají neskutečně vysoká nýtovaná vrata. Připadám si jak v televizním dokumentu o Panamském průplavu. Po delší době plaveme znovu na řece a žene nás proud. Připlouváme do Davle. Z pravé strany se k nám připojí řeka Sázava. Podplujeme starý Davelský most, na kterém v roce 1968 Američané natáčeli válečný film Most u Remagenu. Chvilku jízdy dole pod soutokem znovu vybíráme nádherné místo přístupné jen z vody. Je podvečer. Slunce zmizelo za kopcem údolí a já prokrmuji boilím krásnou a rozlehlou zátoku na poslední přehradě Vltavské kaskády ve Vraném nad Vltavou. Po slapské pauze jsou pruty na kapra opět ve vodě, opékají se buřty a zavládla podvečerní pohoda. Chvíli po setmění se rozjíždí Kátin prut. Zdolává rybu v uvázané lodi, já připravuji podběrák a vtom se roztáčí cívka navijáku i na mém prutu. Po parádní dvoj zdolávačce se nám šťastně podaří rybky navést do jednoho podběráku a máme oba obrovskou radost. Střihnout si s Káťou double na Vltavě, bylo jako z tajného snu. Kapři jsou jako dvojčata. Oba jsou šupíci a měří dva centimetry pod osmdesát čísel. Ráno přidáváme další tři vltavské kapříky a vůbec se mi odsud nechce. Podle hrubého časového plánu ale musíme balit. Před námi je proplutí posledním plavebním stupněm Vltavské kaskády a za ním na nás už bude čekat stověžatá. Pražský urbanfishing, neboli chytání ve městě, bude další zajímavostí naší čtrnáctidenní výpravy.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
Druhá část.
mistr_kapr - Profil | Po 19.10.2020 16:20:39
18.10.2020 - Přehrada
Tak letos první ryba, kterou jsem si vzal domů. Snad mi to MRK nebude mít za zlé. Ať se daří !
způsob: položená
teplota vzduchu: 8°C
kmenový vlasec: 0,28
teplota vzduchu: 8°C
kmenový vlasec: 0,28
návazec: Titan-lanko
délka návazce: 25cm
hloubka: 4 m
délka návazce: 25cm
hloubka: 4 m
nej. nástraha: Plotice
lUke.Z - Profil | Po 19.10.2020 10:32:00
16.10.2020 - Cheakamus River (British Columbia)
Ukončení rybolovu kvůli vyhlášení hnědého kódu aneb 8 medvědů na krátkém úseku řeky za jedno dopoledne už bylo fakt moc i na nás :D
Aja008 - Profil | Ne 18.10.2020 13:13:05
způsob: přívlač
teplota vzduchu: 6
teplota vzduchu: 6
kmenový vlasec: 0,20
hloubka: 2m
hloubka: 2m
Esox 2 - Profil | Ne 18.10.2020 9:23:03
5.10.2020 - Tisza-to Maďarsko
Nevím jak vás, ale mě karasy kolem kila vždy fascinují. Foto Karas stříbřitý. Pár fotek z letošního rybaření.
David Štajnc - Profil | Ne 18.10.2020 8:33:27
způsob: přívlač
nej.vydra - Profil | Ne 18.10.2020 8:09:05
5.10.2020 - Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádou až na soutok
Už je tomu tři roky, kdy jsme s celou rodinou včetně našeho psa propluli všech třiadvacet plavebních komor z Pardubic až na to poslední Střekovské v Ústí nad Labem. Na vypůjčené menší laminátové loďce to byla pohodová, rybářsko- dobrodružná plavba, kterou mám někde v sobě příjemně uloženou a rád se k ní ve vzpomínkách vracím. Po dvou předchozích létech, kdy jsme první rok projeli během tří týdnů Polskem až k ruské hranici a loni objížděli Skadarské jezero na albánské hranici, jsem měl od rodiny jasné instrukce. Deseti denní letecká válečka u moře na jednom místě a žádné velké cestování! Jenže, v únoru začal blbnout coronavirus a nejasná situace kolem výjezdů za hranice rozhodla, že letos strávíme léto u nás doma. Okamžitě jsem v hlavě začal střádat plány na podobnou plavbu, ale tentokrát po naší nejdelší řece Vltavě. Horní úsek řeky do Budějovic máme jako vodáci sjetý několikrát, ale proplout celou Vltavskou kaskádu až na soutok s Labem, byl vždy můj tajný sen. Hned zjara jsem si udělal radost. Zakoupil jsem větší laminátovou loďku, vlek na převoz lodě a nový pětikoňový motorek, na který se ještě nevztahuje povinnost vlastnit kartičku s názvem Vůdce malého plavidla. Po drobných jarních úpravách loďky, výrobě stříšky, sedátek, dovybavení a testech u nás na Labíčku jsem byl konečně přesvědčený, že můžeme vyrazit. Stejně jako na Labské plavbě za sebou potáhneme nafukovací člun s nezbytnými věcmi. Nebyla to žádná legrace zabalit do třech modrých vodáckých soudků věci pro dva dospělé, dvě děti a psa na čtrnácti denní plavbu. I když rybařina nebyla prioritou výpravy, zbývalo do loďky ještě propašovat čtyři kaprařské pruty, vláčák, základní výbavu a nějaké ty kuličky pro Vltavské kapříky. Už na loňské rybářské výstavě ForFishing v Letňanech jsme na stánku s výborným kolegou rybářem Ondrou Kalovským rozebírali, co no Vltavu a její kaskádu za druh koulí. Ondra Vltavu dobře zná a bez zaváhání i na letní výpravu doporučil jednoznačně boilí spíše do studené vody. Vltava je celoročně zásobena spodní vodou vypouštěnou z přehrad a i v parném létě stále chladná. Naše volba zněla shodně a jasně. Játra-Vanilka. Po nekonečných přípravách loďku třetí prázdninový víkend nakládám na vlek a v neděli vyrážíme směr „Budějce.“
Tradičním lijákem letošního mokrého jara a začátku léta nás vítá parádní přístav rekreačních plavidel v Českém Vrbném. Celý zdejší kemp doslova plave po dvoudenních lijácích. Na místním betonovém sjezdu spouštíme loďku na vodu, křtíme ji šampusem a zakalenou vltavskou vodou. Já prosím Svatého Petra, aby nám s tím počasím v dobrém pomohl a nějakou tu vltavskou rybku po cestě dopřál. Během chvilky opět začalo „lejt,“ asi to neslyší a není zrovna doma. Zbaběle utíkáme do místní vodácké hospody na točenou malinovku a pár zpěněných kousků z nedalekého národního podniku. Celou noc se honily dešťové přeháňky, déšť bubnoval na bivak, ale pondělní ráno bylo jako z dovolenkového katalogu. Po dvouhodinovém infarktovém zdržení hledáním klíče od auta, které jsem ztratil ráno při vláčení řeky pod kempem, proplouváme první plavební komorou naší vltavské cesty. České Vrbné, říční kilometr 233,1. Přesně tolik je to na soutok s Labem v Mělníku. Proud Vltavy po lijácích žene, že by ani nebylo potřeba zapínat motor. Během necelé hodiny příplouváme do přístaviště v Hluboké nad Vltavou a zdejší klenot mezi českými zámky nelze při plavbě ponechat bez povšimnutí. Odpoledne projíždíme zdejší plavení komorou a během pár kilometrů nás obklopí jen lesy. Řeka se zklidní a proud se začíná ztrácet ve vzdutí Hněvkovické přehrady, třetí z řady Vltavské kaskády. Výhodou takovéto plavby je, že si na bivakování a rybařinu můžete vybrat opravdu nádherná a jinak než z lodi nepřístupná místa. Moje rybářské srdce jásá nad parádní zátokou a stavíme první rybářský bivak na přespání. Okamžitě prokrmím trubkou zátoku několika hrstmi kuliček a během chvilky jsou naše čtyři pruty na svých místech. Sedět poprvé u řeky,ve které mám nahozeno a nikdy jsem v ní nechytal je něco nového, tajemného a doslova mě to vrací do mých začátků kaprařiny před pětadvaceti lety. Kéž by se to rozjelo… Z fantazie mě vytrhává drobný hustý déšť. Zalézám do bivaku ke zbytku výpravy a znovu prosím Svatého Petra, ať s tím vším něco udělá. Asi právě dorazil domů a dostal moji prosbu. Během deseti minut přichází razantní jízda. Okamžitě držím prut, ten se solidně ohýbá a ryba si to přes brzdu valí dolů do přehrady. Po dvou minutách ji konečně dobržduji a pomalu otáčím proti mírnému proudu zpět. Je mi jasné, že to není žádný násáďák a po dobrých deseti minutách přetahované ji za svitu čelovky i navádím do podběráku. Nevěřím vlastním očím. První záběr na Vltavě a hned takováhle ryba. Říční šupináč omlácený od tření centimetr pod devadesát čísel. Navážíme mu necelých čtrnáct kilo, rychle pár fotek a šup sním zpět do řeky. Montáž letí do vody, přestalo pršet a vykoukl měsíc. Co více si přát. O půl dvanácté se situace opakuje a za dalších deset minut tuhého souboje mám druhého vltavského kapra. Nevytřená jikernačka s pořádným pupkem na délce osmdesát šest čísel. Paní Vydrová jde fotit, ale oba mobilní dotykáče jsou vyflákané na deset procent kapacity baterie a bez blesku to prostě nejde. Kleji jak kapitán pirátů. Opatrně, ale nakvašeně, pouštím nádhernou kapřici. Facebook a mobilní hry si vybraly svou energetickou daň a já pomalu chladnu po drobné rodinné krizi. Do ranního vyplutí máme další dvě menší rybky a i Káťa Vydrová zdolává svého prvního kapříka Vltaváka. Plujeme dále, z lesů kolem se kouří, vykukují první hříbky, nad hlavou azuro a značně se otepluje. Svatý Petr začal plnit i moje druhé tajné přání. Musím mu za to poděkovat. Dalších dvanáct dní plavby, už bylo jen převážně slunečno a značné vedro. Po letošním deštivém začátku léta to byl doslova zázrak. Vyplouváme z údolí. Břehy se roztáhnou, uděláme krátkou návštěvu vorařského muzea v Purkarci i s dobrým obědem a v odpoledních hodinách vplouváme u hráze do Hněvkovické plavební komory. Je to zážitek klesnout v komoře o dobrých patnáct metrů níže a pokračovat dále Vltavou. Profrčíme Týnem nad Vltavou a navečer rozbíjíme tábor na dalším parádním místě. Soutok vodácké meky Lužnice s Vltavou. Znovu využijeme výhody lodě a obsadíme místo na dlouhém úzkém poloostrově, který zde soutok řek vytváří. Dva pruty jdou do Lužnice a dva za bivakem do Vltavy. Souboj řek dopadl nerozhodně jedna jedna. Každá z řek nám věnovala po jednom kapříkovi a jen s těžkým srdcem se ráno loučím s tímto nádherným rybářským místem. Projíždíme plavebním stupňem v Kořensku a před námi je padesát osm kilometrů dlouhý Orlík. Naše nejdelší, nejobjemnější a rybářskými legendami snad nejvíce opředená přehrada. Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
První část.
Už je tomu tři roky, kdy jsme s celou rodinou včetně našeho psa propluli všech třiadvacet plavebních komor z Pardubic až na to poslední Střekovské v Ústí nad Labem. Na vypůjčené menší laminátové loďce to byla pohodová, rybářsko- dobrodružná plavba, kterou mám někde v sobě příjemně uloženou a rád se k ní ve vzpomínkách vracím. Po dvou předchozích létech, kdy jsme první rok projeli během tří týdnů Polskem až k ruské hranici a loni objížděli Skadarské jezero na albánské hranici, jsem měl od rodiny jasné instrukce. Deseti denní letecká válečka u moře na jednom místě a žádné velké cestování! Jenže, v únoru začal blbnout coronavirus a nejasná situace kolem výjezdů za hranice rozhodla, že letos strávíme léto u nás doma. Okamžitě jsem v hlavě začal střádat plány na podobnou plavbu, ale tentokrát po naší nejdelší řece Vltavě. Horní úsek řeky do Budějovic máme jako vodáci sjetý několikrát, ale proplout celou Vltavskou kaskádu až na soutok s Labem, byl vždy můj tajný sen. Hned zjara jsem si udělal radost. Zakoupil jsem větší laminátovou loďku, vlek na převoz lodě a nový pětikoňový motorek, na který se ještě nevztahuje povinnost vlastnit kartičku s názvem Vůdce malého plavidla. Po drobných jarních úpravách loďky, výrobě stříšky, sedátek, dovybavení a testech u nás na Labíčku jsem byl konečně přesvědčený, že můžeme vyrazit. Stejně jako na Labské plavbě za sebou potáhneme nafukovací člun s nezbytnými věcmi. Nebyla to žádná legrace zabalit do třech modrých vodáckých soudků věci pro dva dospělé, dvě děti a psa na čtrnácti denní plavbu. I když rybařina nebyla prioritou výpravy, zbývalo do loďky ještě propašovat čtyři kaprařské pruty, vláčák, základní výbavu a nějaké ty kuličky pro Vltavské kapříky. Už na loňské rybářské výstavě ForFishing v Letňanech jsme na stánku s výborným kolegou rybářem Ondrou Kalovským rozebírali, co no Vltavu a její kaskádu za druh koulí. Ondra Vltavu dobře zná a bez zaváhání i na letní výpravu doporučil jednoznačně boilí spíše do studené vody. Vltava je celoročně zásobena spodní vodou vypouštěnou z přehrad a i v parném létě stále chladná. Naše volba zněla shodně a jasně. Játra-Vanilka. Po nekonečných přípravách loďku třetí prázdninový víkend nakládám na vlek a v neděli vyrážíme směr „Budějce.“
Tradičním lijákem letošního mokrého jara a začátku léta nás vítá parádní přístav rekreačních plavidel v Českém Vrbném. Celý zdejší kemp doslova plave po dvoudenních lijácích. Na místním betonovém sjezdu spouštíme loďku na vodu, křtíme ji šampusem a zakalenou vltavskou vodou. Já prosím Svatého Petra, aby nám s tím počasím v dobrém pomohl a nějakou tu vltavskou rybku po cestě dopřál. Během chvilky opět začalo „lejt,“ asi to neslyší a není zrovna doma. Zbaběle utíkáme do místní vodácké hospody na točenou malinovku a pár zpěněných kousků z nedalekého národního podniku. Celou noc se honily dešťové přeháňky, déšť bubnoval na bivak, ale pondělní ráno bylo jako z dovolenkového katalogu. Po dvouhodinovém infarktovém zdržení hledáním klíče od auta, které jsem ztratil ráno při vláčení řeky pod kempem, proplouváme první plavební komorou naší vltavské cesty. České Vrbné, říční kilometr 233,1. Přesně tolik je to na soutok s Labem v Mělníku. Proud Vltavy po lijácích žene, že by ani nebylo potřeba zapínat motor. Během necelé hodiny příplouváme do přístaviště v Hluboké nad Vltavou a zdejší klenot mezi českými zámky nelze při plavbě ponechat bez povšimnutí. Odpoledne projíždíme zdejší plavení komorou a během pár kilometrů nás obklopí jen lesy. Řeka se zklidní a proud se začíná ztrácet ve vzdutí Hněvkovické přehrady, třetí z řady Vltavské kaskády. Výhodou takovéto plavby je, že si na bivakování a rybařinu můžete vybrat opravdu nádherná a jinak než z lodi nepřístupná místa. Moje rybářské srdce jásá nad parádní zátokou a stavíme první rybářský bivak na přespání. Okamžitě prokrmím trubkou zátoku několika hrstmi kuliček a během chvilky jsou naše čtyři pruty na svých místech. Sedět poprvé u řeky,ve které mám nahozeno a nikdy jsem v ní nechytal je něco nového, tajemného a doslova mě to vrací do mých začátků kaprařiny před pětadvaceti lety. Kéž by se to rozjelo… Z fantazie mě vytrhává drobný hustý déšť. Zalézám do bivaku ke zbytku výpravy a znovu prosím Svatého Petra, ať s tím vším něco udělá. Asi právě dorazil domů a dostal moji prosbu. Během deseti minut přichází razantní jízda. Okamžitě držím prut, ten se solidně ohýbá a ryba si to přes brzdu valí dolů do přehrady. Po dvou minutách ji konečně dobržduji a pomalu otáčím proti mírnému proudu zpět. Je mi jasné, že to není žádný násáďák a po dobrých deseti minutách přetahované ji za svitu čelovky i navádím do podběráku. Nevěřím vlastním očím. První záběr na Vltavě a hned takováhle ryba. Říční šupináč omlácený od tření centimetr pod devadesát čísel. Navážíme mu necelých čtrnáct kilo, rychle pár fotek a šup sním zpět do řeky. Montáž letí do vody, přestalo pršet a vykoukl měsíc. Co více si přát. O půl dvanácté se situace opakuje a za dalších deset minut tuhého souboje mám druhého vltavského kapra. Nevytřená jikernačka s pořádným pupkem na délce osmdesát šest čísel. Paní Vydrová jde fotit, ale oba mobilní dotykáče jsou vyflákané na deset procent kapacity baterie a bez blesku to prostě nejde. Kleji jak kapitán pirátů. Opatrně, ale nakvašeně, pouštím nádhernou kapřici. Facebook a mobilní hry si vybraly svou energetickou daň a já pomalu chladnu po drobné rodinné krizi. Do ranního vyplutí máme další dvě menší rybky a i Káťa Vydrová zdolává svého prvního kapříka Vltaváka. Plujeme dále, z lesů kolem se kouří, vykukují první hříbky, nad hlavou azuro a značně se otepluje. Svatý Petr začal plnit i moje druhé tajné přání. Musím mu za to poděkovat. Dalších dvanáct dní plavby, už bylo jen převážně slunečno a značné vedro. Po letošním deštivém začátku léta to byl doslova zázrak. Vyplouváme z údolí. Břehy se roztáhnou, uděláme krátkou návštěvu vorařského muzea v Purkarci i s dobrým obědem a v odpoledních hodinách vplouváme u hráze do Hněvkovické plavební komory. Je to zážitek klesnout v komoře o dobrých patnáct metrů níže a pokračovat dále Vltavou. Profrčíme Týnem nad Vltavou a navečer rozbíjíme tábor na dalším parádním místě. Soutok vodácké meky Lužnice s Vltavou. Znovu využijeme výhody lodě a obsadíme místo na dlouhém úzkém poloostrově, který zde soutok řek vytváří. Dva pruty jdou do Lužnice a dva za bivakem do Vltavy. Souboj řek dopadl nerozhodně jedna jedna. Každá z řek nám věnovala po jednom kapříkovi a jen s těžkým srdcem se ráno loučím s tímto nádherným rybářským místem. Projíždíme plavebním stupňem v Kořensku a před námi je padesát osm kilometrů dlouhý Orlík. Naše nejdelší, nejobjemnější a rybářskými legendami snad nejvíce opředená přehrada. Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
První část.
lUke.Z - Profil | Ne 18.10.2020 5:46:13
17.10.2020 - Stave River
Covid jede! Dnes to bylo o krásných cumech. Tenhle patřil k těm větším s 84 cm a i tak byl proti včerejšímu kingovi malé miminko :)
cz - Fisherman - Profil | So 17.10.2020 19:35:31
habin - Profil | So 17.10.2020 18:39:45
17.10.2020 - 471...
Jeden ze tří krasavců dnešního dopoledne...
Byl to boj,ale nakonec se mi je přece jenom podařilo najít.
Mokrej,špinavej,zmrzlej,krabička s nástrahama poloprázdná(pařezy)....ale
🍀 ŠŤASTNEJ 🍀
Byl to boj,ale nakonec se mi je přece jenom podařilo najít.
Mokrej,špinavej,zmrzlej,krabička s nástrahama poloprázdná(pařezy)....ale
🍀 ŠŤASTNEJ 🍀
habin - Profil | So 17.10.2020 18:18:08
11.10.2020 - 471...
Pár fotek z minulé neděle...
Docela jsme s dcerkou vymrzli,ale rybám ochlazení nijak nevadilo.
Právě naopak a braly i po dvou...
Všechny ryby byly chycené na rohlíček na dvanáctce háčku.
Překvapením byla štička,která po záběru měla háček v koutku a se štěstím se mi ji podařilo se šestnáctkou vlascem i zdolat.
Dcerka ji viděla prvně,takže super zpestření dne.
Nejprve se jí bála,ale nakonec stejně chtěla vyfotit...😁
Docela jsme s dcerkou vymrzli,ale rybám ochlazení nijak nevadilo.
Právě naopak a braly i po dvou...
Všechny ryby byly chycené na rohlíček na dvanáctce háčku.
Překvapením byla štička,která po záběru měla háček v koutku a se štěstím se mi ji podařilo se šestnáctkou vlascem i zdolat.
Dcerka ji viděla prvně,takže super zpestření dne.
Nejprve se jí bála,ale nakonec stejně chtěla vyfotit...😁
Červené karty: mekvak, Dalimil, start1406, hadman1, ajsa, mazak, Saxafon, BLACKHAMER, jarysek120, t1ran, gunč, KiKSo1, smellslike, Rybovrah 1, Karlosak, bigfatcatfish, šmudla007, TomH, tupac, Gorylix, Fredex, Heineken***, Heineken*****, Hein*eken, SKFishing, masák11111, ryby-zabiju, Masařmasařů, carp1990, HameB01, Hazz, Pazz, Lojzakk, mickyracers, Malanchoe, Lostoros, kkt, RYBOVRAH FOREVER, Nornik-K, OtaLakatos, nornik-l, nornik-m, nornik-o, VlasLakatos, HugoStiglitz, Akéla, nornik-y, loupeznik007, Bugun, Had.
Živě na MRK.cz
Kde to žije - všechna témata
6:02Korda Developments a vše co k této značce patří 823
2:07Jevišovka 2A (Revír) 17
0:42Závody Mušovský pohár 2024 (Video) 1
SoKřeslo na odhoz 3
SoKleště na O kroužky 23
SoRybáři a vinařství 210
SoChlumečtí rybáři získali poprvé povolení k odstřelu chráněného bobra, ulovit se ho ale zatím nepovedlo (Bleskovka) 4
SoSolar titanium swinger 676
SoČerné stavby u novomlýnské nádrže mají lidé zbourat (Bleskovka) 45
Sovydra říční 148
SoMiloš Zeman legenda 191
Somaximální velikost prahu v potoce bez nutnosti povolení 6
SoHlídač slev eshopů 406
PáFrantiškův rybník jak to tam jde 22
PáDynamický vývoj řeky Moravy (Bleskovka) 1
Co je nového - všeobecné
SoBleskovka: Chlumečtí rybáři získali poprvé povolení k odstřelu chráněného bobra, ulovit se ho ale zatím nepovedlo
PáBleskovka: Světové šampionáty v muškaření na jihočeských vodách - hájení revírů a pozvánka
ČtBleskovka: Černé stavby u novomlýnské nádrže mají lidé zbourat
. . . Video: Zimní feeder - mražení červi a lisovaný rohlík
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Miničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
Oznámení - obecné
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Doporučujeme e-shop
Rybářské centrum Olomouc
Rybářské potřeby pro Vaše životní úlovky. Na prodejní ploše 160 m2 a na eshopu naleznete vše pro sladkovodní i mořský...
