Po minulé úspěšné vyjížďce mě neustále hlodala myšlenka na brzké repete a včera jsem se definitivně rozhodl vyrazit na poslední letošní tažení. Opět jsem přibral na výpravu parťáka (tentokrát jiného) a vydali jsme se na cestu, která místy spíše připomínala trip na víkendovou lyžovačku. Sněhu bylo na silnici a okolních polích opravdu požehnaně, ale i tak jsme se k řece dostali relativně brzy. První hodina chytání byla chladná a bez kontaktu s rybou, s přibývajícím časem ale vylezlo sluníčko a udělalo se hezky teplo. Vrstvy sněhu pod slunečními paprsky rychle mizely a odtátá voda začala postupně zvedat a kalit řeku. Tento sled událostí odstartoval sumčí apetit a během chvíle jsem obdržel čtyři pěkné záběry. První kopanec měl na svědomí neveliký sumík, který spadl z háčku po krátkém boji. Bohužel jsem po klepnutí nedostatečně zasekl a háček ho nejspíš jen polechtal v kartáči. Druhý a třetí záběr byl úspěšně proměněn (viz foto) a záběr čtvrtý byl z kategorie "vázka, co se rozjela". Po jemném nadlehčení a následném ztěžknutí nástrahy přišel zásek jak do pařezu. Po mohutném zamletí vyrazila ryba pomalým tempem proti proudu, ujela deset metrů a poté se sunula silou lokomotivy zase dolů. Takové kolečko si dvakrát zopakovala a já mohl jen pasivně přihlížet. Když už se zdálo, že do průběhu mače trochu promluvím, přišla ještě jedna otočka a tah v prutu povolil. Vytáhl jsem lehce narovnaný háček a pěkný kus slizu na vlasci. Každý den holt nemůže být posvícení.. Z nadějného místa nás posléze vyhnal plovoucí bordel, který se neustále chytal na šňůry a znemožňoval nám rozumný lov. Kalná řeka také dočista vyřadila ze hry candáty, o které jsme ani nezavadili. Zvolili jsme proto přesun na jiné místo, kde kolega promarnil dvě ryby na prutu a já už jen trhal nástrahy. Rázem bylo šero a další den na rybách byl nenávratně pryč. Odebrali jsme se tedy k autu a vyrazili směrem k domovu bohatší o další zážitky. A o tom to přece je :-)
Dnes jsem musel do práce,do Pece pod Sněžkou.Lidi se chovali jak střelený,nebylo kde zaparkovat,tak jsem to zabalil a jel domů.Po cestě zpět jsem se stavil na jednom chovném potoce a při tom si uvědomil,jak někdy stačí málo,aby se přírodě pomohlo.Před 2 roky se zde dělala nová opěrná zed´ u silnice.Měla zde být opěrná zed´ a místo potoka-koryto.Náhodou jsem jel kolem,když probíhal kontrolní den za přítomnosti správce toku a dalších.Tak jsem zastavil,trochu se do toho vložil,obětoval půl dne práce a tohle je výsledek.Petrův Zdar
načítám...
Rybářské centrum Olomouc
