Ahoj všem.
Včerejší krátká dopůlnočka přinesla čtyři bojovné ryby. Radost byla opět veliká. Dva sedmnáctikiloví kapři za chvilku po sobě se nechytají každý den. Ta první šupina měla neskutečně velikou ocasní ploutev. Dvacet minut jsem ho přemlouval vplout do podběráku. Vůbec se mu ke břehu nechtělo. Byla tam včera tma jako v pytli, a z měsíce zbyl je tenký srpek. Oběma zachutnalo masové boilie v šestnáctce kalibru.
Ať se Vám všem daří. Vydra, paní Vydrová a vlčák Akim.
Ahoj všem.
Jelikož je stále horké počasí vyrážím na víkend znovu na amura.
Nachodím ročně desítky kilometrů podle řek, písníků, přehrad a proházím desítky prutohodin. Nakonec tu vysněnou, chytnu pod břehem na místě, kam přijedu na víkend na ryby. Pokaždé, když si jedu předkrmit místo, nebo začínám výpravu si nejprve provláčím vodu. Co kdyby tam někde seděla. Tentokrát to bylo jako ze snu. Drobné zalovení pod břehem, rychle vytáhnout vláčák a už tam letěla osmička guma. Na druhý hod něco sebralo nástrahu , ujelo metr a pustilo ji. Vlna se vyvalila zdola a roztáhla se v šírá kola... Následovalo několik dalších hodů a na desátý pokus tam znovu byla. Po parádní čtvrthodinové přetahované, to měla s veškerým rybím komfortem. Vanička, kýbl vody a vážící podložka. Rovných 106 čísel a po čtyřech rychlých fotkách zase odplula lovit rybky. Radost byla obrovská. Abych těch emocí bylo ještě více, za dvě hodiny přišel amur rovných 106 centimetrů. V noci další dvě krásná torpéda a co více si přát. Budu se během týdne opakovat, ale Svatý Petře a vodo díky.
Ať se vám Všem daří. Vydra, kamarád Míra a vlčák Akim.
Ahoj všem.
Tak jsem vyrazil v úterý na ten úplněk k vodě. Už se nám ty dny bohužel rapidně krátí. Než jsem rozbalil věci, za chvíli bylo po osmé a prakticky tma. Uklidil na břehu, proházel jsem si místo ve vodě trubkou pěti hrstmi koulí masové příchutě, nahodil a pak už se jen kochal. Byla to parádní podívaná, když ta svítící koule vykoukla na lesem. Kaprům při tom nočním světle chutnalo a do půlnoci jsem vytáhl tři krásné ryby. Největší byl tento těžký lysec, jehož proporce jsou parádní. Devadesát osm čísel délky a rovných 23kilo čisté váhy. Svatý Petře a vodo díky. Vím že mně to v dobrém vracíte za ten úklid bince u vody.
Ať se Vám všem daří. Vydra a vlčák Akim.
Letos třetí pokus o sumce dopadl na jedničku. Ve 23,00 hod. přišel záběr, když jsem po chvíli přetahování sumce pod břehem zvedl k hladině a uviděl zlatý tělo, moje radost vyskočila na maximum. Samou radostí ze zlatý ryby jsem zapomněl vyslovit přání. Další skvělá noc u vody.
Druhá výprava na soukromáč v životě, byla to makačka v tom horku, chyceno 34 ryb v podobě jesetra , amura a kapra. Nejvetsi ryby jeseter 120cm a 109cm, amur 99cm( necelych 12kg) a kapr 90cm (necelych 12kg)
Tato parma je jeden z mých nejcennějších úlovků v životě. U nás na malé řece strašně vymizely, nejenom díky lidem a tenkrát i nemoci, ale především díky rybožravým predátorům. Už dlouho jsem sbíral informace kde a kdy se objevují, ale vždy se podle místních chytlo jen pár kusů za celý rok a v malých velikostech. Vyrazil jsem teda na 3 dny i s kameramanem právě do těchto míst. Řekl jsem si, že je budu zkoušet chytat jak na přívlač, tak na feeder. První den jsem se celkem trápil, zkoušel jsem přívlač a jak v ní jsem málo zkušený, tak ne a ne jí chytit. Druhý den jsem se proto rozhodl pro feeder, který je mi mnohem bližší a který chytám skoro celý život. No z chytání parem se stalo spíš chytání kaprů a cejnů v proudu a parmy absolutně nejevily zájem o žádnou mojí nástrahu (rousnice, žížaly, červy, pelety, sýrové peletky). Než se ale setmělo, viděl jsem parmu projet přímo vedle mé montáže a nic... Nastal třetí den a já už ze zoufalosti vymýšlel jak je přesvědčit.. Všiml jsem si za ty dva dny, že na to místo je celkem velký rybářský tlak a ty parmy už budou znát asi všechno. Rozhodl jsem se tedy zjemnit. Vzal jsem si UL prut na přívlač, který běžně používám spíš na pstruhy a na okouny. Na konec jsem dal malou 3cm velikou gumovou rybku. Nahodil jsem proti proudu a gumu jsem jemně nechával splavávat po proudu dolů a vždy kousek popotáhl a pak zase pustil. Hodně často jsem váznul, ale najednou se jedna vázka rozjela a začal souboj! Na ten jemný prut to bylo něco neskutečného a nervy pracovali. Po 5 minutách boje jsem jí konečně dostal z proudu k sobě a skočil jsem do vody a podebral jí :D ten pocit, když už jsem jí měl konečně v podběráku a za sebou 2 dny plné trápení, byl neskutečný.
načítám...
Rybářské centrum Olomouc
