včera, předevčírem, předpředevčírem a ještě den před tím - všude možně
Zpráva o mých rybářských úspěších se roznesla velmi rychle mezi mé přátele a rodinu a objednávky na kus rybího masa se kupily a kupily. Jakmile se nakupily a zastavily se na bájném čísle dvaceti kusů ryb kaprovitých (kapr) a ryb nekaprovitých (kapr), byl jsem nucen poptávku pokrýt. Vzhledem k tomu, že jsem se zařekl, že na kapra nesáhnu, jal jsem se uvláčet dvacet mírových dravců, jejichž účelná záměna za kapra bude u mého rybářsky neodborného okolí velmi jednoduchou záležitostí. Ve čtrvtek jsem si tedy vzal dovolenou s tím, že následující čtyři dny přinesou kýžený počet dvaceti mrtvých ryb (ano, ať počítáte, jak počítáte, chystal jsem se porušit rybářský řád. Já ale můžu, páč ryby pouštím). Přichystal jsem si tedy igelitové tašky, ztupil nůž (tupým to víc bolí), nahodil úsměv a po "o" vyrazil na blízkou přehradu (původně jsem chtěl na Lipno, ale tam mi to vodar zakázal). Naložil jsem věci do auta a s písní na rtech usedl za volant. V tento okamžik končí mé nadšení a úsměv ze rtů mizí. Jistě si někteří vzpomínáte na mou eskapádu se ztraceným klíčkem od auta. Vymontování zámku z něhož mi byl nový klíček odlit a následně byl do něj instalován patřičný software, jenž mé auto podporuje, mě vyšel na nemalý peníz. Skutečnost, že jsem den po celé procedůře klíček našel v kapse u kalhot, tedy jsem peníze vyhodil zbytečně, je však v tento okamžik irelevantní. Důležité je, že jsem měl auto u mechanika, který odsunul sedačku řidiče takřka na sedačku zadní, aby mohl náročný software do mé oprýskané felicie nahrát. Ničeho netušíc jsem tedy ve čtvrtek usedl za volant a chystal se na dalekou cestu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem nohama nedosáhl na pedály. Mazácky jsem tedy sáhl pod sedadlo na páčku, která křeslo uvolňuje a umožňuje tedy jeho pohyb libovolným směrem. Ač jsem však tahal za páčku velmi vehementně a pánevními pohyby snaživě a marně uváděl sedadlo k pohybu dopředu, výsledek se nedostavil. Sedadlo se ani nehlo. Bylo to rozčarování. Ani mé hlasité nadávky a výhružky směrem k sedadlu, stejně jako pohrůžky násilí, či hraní na soucit, sedadlo o pohybu nepřesvědčily. Byl jsem rozezlen. Nicméně plán zněl jasně. Je potřeba dvaceti ryb. Nuže tedy. Přecedil jsem mezi zuby zlostně něco o fušerovi a šarlatánovi směrem k automechanikovi, ulehl bez připoutání do sedadla a špičkami nohou velmi nehbitě ovládal pedály. Cukavým poskakováním se mé auto rozjelo a já jsem vyrážel. Na první křižovatce jsem kvitoval s povděkem další defekt a tedy ten, že mi nefungovaly blinkry. Zřejmě snaživý automechanik a IT amatér v jedné osobě mi při přehrávání nabušeného softweru mé patnáct let staré hajtry smazal program "blinkry". Již tak jsem měl řízení stížené, neboť v poloze v leže jsem neviděl na silnici a pouze sledoval obzor a při jízdě se kochal oblohou. Nyní jsem navíc nemohl bezpečně odbočovat. Odbočit do prava jsem si ještě lajsknul, avšak odbočování do leva v případě, že se na komunikaci nacházela ještě další vozidla jsem neriskoval. Tedy jsem jel buď rovně a nebo zatáčel do prava. 40km dlouhá štace se tímto protáhla na krásných 75 kilometrů. Hlavně ve městě to bylo žůžo. V pozdním odpoledne jsem dorazil na místo a naběhl nejprve na řeku pod přehradou. Zde jsem blaženě urval asi deset nástrah bez kontaktu s rybou a následně zavítal na přehradu, kde jsem ve stejném tempu blaženosti urval dalších deset nástrah se stejným výsledkem. Šel jsem tedy spát s tím, že druhý den budu muset vstát brzy a ryb zabít vícero, jelikož dvacet ryb na tři dny je už záhul. Druhý den jsem ráno nevstal, jelikož se mi prostě nechtělo (jsem línej a rád spím) Před obědem jsem se dokopal a šel na věc. Chytil jsem pár malých štiček. V jednu chvíli mi problesklo hlavou, že přeci není potřeba štika 60cm. Stačí tři štiky 20cm, které slepím izolačkou a udělám z nich šedesátku, avšak tento plán jsem neuskutečnil. Dokonce přišlo i pár podměrečných candátů, což bylo fajné, ale mé suché dlaně prahly po krvy. Den skončil a já se vydal zklamán na cestu smrti zpět domů. Tentokrát po tmě. Nyní jsem se již oblohou nekochal a v leže pouze doufal, že jízdu přežiju. Dorazil jsem domů v celku s tím, že mám dva dny na dvacet ryb. Zabít deset ryb za den je už opravdu majsrštyk hodný nejlepších z nejlepších. Nuže, příští den jsem již brzo ránjo vstal a vyrazil lovit. Po chvilce přišel okoun, jehož záměna za kapra by byla velmi jednoduchá, avšak zželelo se mi ho (jsem měkejš) a okouno-kapra pustil. Následovalo opět pár podměrečných štik. Ve svém voze smrti jsem tedy odjel na jinou lokalitu, kde jsem zaznamenal několik kontaktů s již bernými štikami. Nicméně jedna mi netrefila popa (nebudu zastírat, že jsem se při té mohutné vlně a cákanci takřka neposral) a druhá mi to ukousla i s lankem (takže to už nestačí ani lanko 40cm? Kde to jsme toto?) Rozladěn jsem jel domů s tím, že mě zítra čeká hurónský výkon. A to zabít a někam schovat dvacet ušlechtilých ryb. Toto je meta hodná extraligy, kterou zvládnou pouze ti nejlepší z nejlepších. Co mě tak napadá, tak z mého okolí je takto výkonný pouze jediný rybář a to pan Koreček z naší ulice, kterýžto zabíjí v repre. Pouze šeptem koluje historka, že jednou odnesl v batohu od vody 27 násaďáků a to jel na kole z revíru vzdáleném 10km od bydliště. Vyvstává otázka: "Jsem natolik kvalitní, že se panu Korečkovi alespoň přiblížím?" To byla myšlenka do pranice a já šel na kutě. Ráno vstávačka a vyrážím. Opět však pouze několik malých štik a malých okounů. Opravdu bída, kterou nepamatuju. Není čas na hrdinství. Kapituluju. Po obědě odjíždím na násaďáky, které den před tím sypali. Připojuje se ke mě eMBéčko s tím, že mě v mé mizérii podpoří. Kapři nasazovali asi na pět stojáků a na řeku. Hrdost mi nedovolila jet na stoják, tak jsem je na řeku. Do krméné místa poctivě najely podoustve a to i slušnější. Kapr žádný. Prej jich dávali na řeku málo. Co to je toto? Kde to jsme? Jak mohli dávat málo kaprů? Chátra chce kapry. Já chci kapry, tak sypetje, sypejte. Nicméně místo kaprů mám podoustve. Za normálních okolností bych byl rád, avšak tentokrát jsem nebyl rád. Ještě že eMBéčko ulovil výstavního násaďáci 47cm, ustrnul se nade mnou, coby nad hromádkou neštěstí, a tohoto kapra mi daroval. Pokl jsem slinu sebeúcty a kapra se sklopenýma očima přijal. Tedy čtyři dny, nula mírových ryb, jeden zabitej kapr, kterýho jsem nechytil a na rodinu a přátelé kašlu, ať si kapra koupí. Já jsem přeci keč ent relejs tejpek a jsem na to hrdej.
Tak jsem včera po praci nelenil a zašel na Hasičskou nadrž,ktera byla par roku poseta zabincem.
Abych rekl pravdu docela sem čumel,zhruba po 5min po lekhkem zakrmeni to zaclo brat takřka nahod.Stalo to zato,vysaproval jsem krasny lysany a šupiky od 15cm do 20cm.A celkem dost karasu obecnych od 15cm do 25cm coz sem mel strasnou radost ze tu jeste plavou,v dnesni dobe se chyta prevažně jeho bratr karas střibřity...nej nastraha červici...
Omlouvam se za foto foceno mobilem,zapomel jsem fotak:(
Skoro sa podarilo dat vlackarsky 7boj, bohuzial sumec nezabral takze dnesna zbierka komplet nebude. Ale okrem toho vsetko, zachytal som si super.Vsetky ryby sem pchat nebudem, pretoze by som sa stal pexesovym kaporarom a utekal za Ricesom gule kupovat! :D
Za 1.250 Kč Jedná se o dokonalou ochranu pro muškaře nebo vláčkaře, kteří vyráží k vodě za každého počasí. Kromě větruvzdornosti je tato bunda také vodoodpudivá, neuvěřitelně lehká a má pružný střih. Navíc poskytuje dostatek kapes na zip a stylový design.
Za 2.099 Kč Bez ohledu na to, zda lovíte s lehkým vybavením candáty, kapry, úhoře a líny, nebo se zaměřujete na středně těžký feeder – navijáky EMCAST BR LT pokryjí všechny vaše potřeby, díky svému skvělému designu.
načítám...
Scierra Bunda Drifter Softshell Jacket Moss Green
Daiwa Naviják Emcast BR LT 5000 C | SLEVA 39%
Saccon Carp
