V jednoduchosti je síla. Při toulkách po březích mělkých zarostlých říček je při lovu na plavanou podél břehu zapotřebí jednoduchá a funkční sestava, která se příliš nemotá a snadno sestavuje v případě poškození nebo utržení.

Jednoduchá sestava s pevným splávkem a zátěží rozdělenou do 2 míst splňuje všechny tyto nároky a na vodách s hloubkou kolem 1 m je naprosto ideální. Její vlastnosti se snadno mění posouváním zátěží a změnou nosnosti splávku, která si vyžádá i změnu zatížení. Ve chvíli, kdy vám začnou být dva body, v nichž se koncentruje zátěž, málo, pak jste pochopili smysl zátěže při lovu na plavanou a po krátké úvaze si sestavu jistě upravíte podle potřeb.

Postup

Klasická sestava pro lov na plavanou. Vzhledem k malé hloubce stačí dvě zátěže – jedna vyvažující splávek (torpila, velký brok nebo dva u sebe), druhá se nachází v blízkosti háčku jako „záběrová“. Horní těžší zátěž se může zarážet o uzlík spojující kmen s návazcem – je to výhodné ve chvílích, kdy se díky kontaktům vlasce s větvemi a trávou kolem břehů stále posunuje – nutné to samozřejmě není.
Umístěním a hmotností obou dvou částí zátěže se dá ladit chování a citlivost sestavy. V proudu se zátěže posouvají k háčku, v klidnější vodě ke splávku. Při lovu na housku nebo chlebovou kůrku musí dolní brok stápět nastražené sousto a je třeba ho umístit blízko háčku. U nástrah klesajících ke dnu může být výš.
Hraním si s hmotností a umístěním těchto dvou zátěží se dá rychleji pochopit význam zátěže při plavané a člověk snáz přechází k složitějšímu rozložení zátěží.
Nosnost splávku počítám v mírně tažné vodě asi 1 g na 60 cm hloubky, v silnějším proudu je třeba ji ještě zvýšit.
Pro citlivou detekci záběrů je vhodná co nejtenčí anténka splávku, spouštíte-li ale splávek daleko po proudu, budete muset preferovat viditelnost před citlivostí.

osprey - Profil, 7.2.2006
Průměrná známka: 1,27