Tohle chytání je v podstatě jednou z mnoha forem lovu na cit a potřebná montáž je prachobyčejný paternoster. Nebýt pár drobných úprav, možná by si ani nezasloužila samostatnou zmínku. Přesto je vynikající pro lov ryb žijících u dna proudných úseků – zejména parem a dovoluje tyto ryby aktivně vyhledávat.

Použití
Představte si například úsek, kde se údajně zdržují parmy. Tohle je asi nejrychlejší metoda, jak je přesně lokalizovat.
Jinak se jedná o svébytnou úspěšnou techniku, se kterou si můžete pohrávat s různými druhy ryb – pokud vás podobné věci baví. V nejsilnějších proudech už je někdy pohyb sestavy příliš rychlý a úspěšnost může klesat.
Loví se tak, že se sestava po náhozu nechá chvíli ležet, pak se špičkou prutu nadzdvihne, proud ji snese o něco níž, kde ji opět necháme chvíli bez pohybu a poté ji pošleme zase dál.Většina záběrů přichází v okamžicích, kdy se sestava nehýbe, ale občas samozřejmě dochází i k záběrům v okamžicích přesunu.

Postup

Základním prvkem sestavy je zátěž. Pro popsaný způsob lovu mi nejvíc vyhovuje tvar, který vyrábím rozkováním obyčejného hruškovitého olova s obratlíkem. Snadno klouže po dně a velmi málo vázne. Její hmotnost je třeba přizpůsobovat síle proudu, nejčastěji je to od 10 do 50 g.
Návazec vedoucí k olovu by neměl být dlouhý, aby se nástraha nezvedala příliš vysoko do sloupce, návazec s háčkem používám v rozmezí 30 – 80 cm, hlavně v závislosti na velikosti nástrahy.

Protože je každou chvíli některý z návazců poškozen o nerovnosti dna (zjistíme přejetím mezi prsty), je dobré spojit je s kmenem pomocí obratlíku nebo mikrokroužku. Tato úprava dovoluje vyměnit vždy jen poškozenou část.

osprey - Profil, 25.4.2006
Průměrná známka: 1,80