Záhada
Milé rybářky, milí rybáři a fanoušci rybaření, dovolte, abych se Vám svěřil s neobvyklým jevem. Mám oprávněnou obavu, aby se tento jev nepřihodil znovu a nestal se pravidlem.
Ale začnu od Adama…
Miluji rybářky. Obuté-neobuté, učesané-neučesané, které přijedou-nepřijedou. Ale zpět k rybám. Také miluji večerní napětí u vody, zda vůbec a co zabere. Bydlím v Záběhlicích, potok mi meandruje za domem a já tam vláčím raději než na přehradě. Tam se může vláčet zpravidla až od 1. září, a když tam přece jen někdy zajdu, připadám si, jako bych chtěl autem parkovat v centru Prahy. Není tam moc místa, ani klidu. Ta koncentrace cyklistů, turistů, běžců a rybářů je pro mě přespříliš. Zatímco potok, to je jiná…
Výbava
Na jaře jsem si na Slovensku pořídil ultralehký prut Awashima Rod Q-Light Spin s parametry 2,20 m 1–5 g a k prutu naviják Pulse HZ Spec. Edition Tournament FD 11+1BB. Vysnil jsem si, že právě tento prut bude ten pravý na chytání tloušťů a okounů v horní části Botiče na přívlač.
Na potok si beru obvykle dva pruty. Už zmíněnou Awashimu na přívlač a další prut Mikado Hrakemi X-tra Light dlouhý 2,0 m a s vrhací zátěží do 8 g na jemnou plavanou (chytal jsem převážně na dendrobeny). Mezi oběma metodami lovu jsem si vyhlásil svou malou tichou interní soutěž. A jak to dopadlo?
Plavaná měla ze začátku jednoznačně převahu co do počtu kusů, tak i do velikosti ryb. Na vláčku jsem zkoušel všechno možné: mini rotačky, malé wobblery, dokonce i mikro jigy. A vůbec nic! Ryby nejevily sebemenší zájem. Snad jen omylem se chytil malý tloušť, který se musel splést a překvapivě skočil na nymfu v barvě motorového oleje.
Záhada červené plandavky
Vše se ale změnilo v okamžiku, kdy jsem na karabinku nasadil malou červenou plandavku o váze 2,5 g od Mikada.
Jako první jí neodolal malý ježatý bandita, a tak to má být. Potom se ale začaly dít podivnosti. Po okounovi následovala plotice. Takové chutě mi připadaly dost divné na bílou rybu, ale proč ne. Přešel jsem na jiné místo a tam mi plandavku sebralo něco velkého. Prut byl v největší možné parabole, na hladině víry… Myslel jsem si přinejmenším na štiku (škoda, že nám v Botiči neplavou pořádní tuňáci a lososi) a čekal jsem, kdy vyskočí. Nevyskočila. Ke břehu jsem ale horko těžko přitáhl krásného 35 cm velkého karase. Na potoce jsem s tak velkou rybou nepočítal. Měl jsem jenom raketu. Naštěstí břeh nebyl strmý, tak jsem karase podebral a dostal na pevnou zem.
Asi týden po zážitku s karasem jsem si opět zašel na potok a těšil jsem se, jaké dobrodružství mě čeká tentokrát. Ryby moc nebraly. Jeden tloušť, dvě plotice na dendrobeny a na vláčku absolutní nula. Už jsem se chtěl zabalit a jít domů, když jsem pohledem zavadil o červenou plandavku. Co kdyby to zase náhodou zafungovalo…? Nasadil jsem ji na poslední nához. A zase to přišlo! Opět silný záběr, brzda na navijáku skučela, prut byl prohnutý, až špičkou lízal vodu. Už jsem radši nehádal, co by mohlo viset na háčku. Po delším boji se na hladině na chvíli objevil zlatý šupináč a zajel zase zpátky do hloubky. Tentokrát byl břeh strmý a já málem při podbírání skončil ve vodě i s rybou. Tentokrát to byl kapr šupináč okolo 40 cm.
Přátelé na telefonu
V případě karase jsem poslal fotku po WhatsAppu kolegům rybářům z práce s otázkou, zda je normální, že velký karas bere na plandavku. Dostal jsem rozpačitou odpověď. Prý kdyby karas zabral na gumu, dalo by se to pochopit, ale plandavka? To je absurdní!
V případě kapra jsem opět využil svého poradního týmu na telefonu a poslal jsem kolegům fotodokumentaci. Přeci jen je považuji za zkušené a ostřílené „pardály“. Jejich reakce byla stejná jako na „případ karas“. S něčím podobným se zatím nesetkali.
Pořád nezodpovězená záhada
Oběma případy jsem vyvolal mezi svými kolegy rybáři vzrušenou diskusi. Objevil se například i takový názor, že v potoce není dostatek živin pro bílé ryby, a proto jdou po všem, co se hýbe. Jenže jak všichni dobře víme, rybáři jsou vtipálci a já jsem se bohužel stal terčem jejich žertíků. Říkali, že mám být zakladatelem nové metody lovu bílých ryb (hlavně karasů a kaprů) na ultralehkou vláčku se speciální „červenou“ plandavkou.
Potud můj příběh. Pokud byste mi dokázali dát jakoukoli nápovědu nebo radu a pomohli mi přijít této záhadě na kloub, budu Vám nesmírně vděčný. Zbavíte mě tak kletby průkopníka nové metody lovu bílých ryb.
A jak dopadla moje malá tichá interní soutěž? Vláčka, nebo plavaná? Nakonec co do velikosti ryb na plné čáře vyhrála červená plandavka. Ale uvidíme co zítra – to se totiž chystám zase na potok…
Specialista pro kapraře Chyť a pusť
