1. Liga Feeder - Litochovice

O novém úseku, na kterém se mělo konat 3.kolo 1.ligy LRU feeder jsme toho dopředu, na rozdíl od předešlých kol, mnoho nevěděli. Na Labi v Litochovicích se podobný typ závodů ještě nechytal, a tak jsme první zprávy dostali až 14 dní před závodem od prvních trénujících týmů: ,,Labe téměř neteče, chytá se poměrně málo, ale velkých ryb.‘‘A přesně s tím jel náš Preston feeder team MRK.cz i na tréninkový průzkum týden před samotným závodem. Už při příjezdu na nás všichni házeli mrzuté pohledy, z nichž se dalo vyčíst, že to žádná hitparáda není. A abych to zkrátil … doopravdy nebyla. Sedli jsme si na kraj trénujících směrem po proudu a za celodenní trénink chytli 4 ryby, z toho já tři (sedl jsem si na úplný kraj, takže mi mohli přijet ryby z volné vody pode mnou). Poslední hodinu tréninku jsme dokonce úplně vypustili a spíše si povídali s ostatními, než něco zkoušeli, protože nám jednoduše nic nefungovalo.


Po zpáteční cestě jsme tedy měli o čem přemýšlet a co prodiskutovávat. Nakonec jsme se shodli na tom, že do soboty půjdeme s naší jemnostní taktikou, snížili si objednávku živé a vše přizpůsobili tomu, že se soustředíme hlavně na pozornost a preciznost chytání. Bylo pro nás důležitější udržet si náskok v týmech, než se honit za nějakým individuálním výsledkem s rizikem propadáku.

Celý týden byl pro mě ve znamení příprav. Jelikož mám pomaturitní prázdniny, byl jsem mimo obvyklého sběru hnojáků pověřen i ,,výrobou,, kukel … a to rovnou pro dva týmy. A že jich tedy bylo. V pátek ráno se u mě zastavuje Radynek s autem, na kterém je už od večera připevněná rakev. I tak jsem ale pro jistotu svoji bednu odvezl Olivkovi, protože vím, jací s Radynkem s počtem věcí jsme. Nakonec to není tak hrozné, ačkoliv Martin posměšně po telefonu dodal, že kdybychom měli brát ještě týmové krmení, tak už jedině pod brzdový pedál. Martin s doprovodem naší břehařky Sabiny vyrazil asi o hodinu dříve, a jelikož má celou cestu po dálnici, ještě nějaký čas nahnal. Když dorážíme oba s Radkem na místo, už má postavený bivak a chystá se na chytání.

Trénink se nesl přesně v opačném duchu, než ten před týdnem … jen jsem smutně koukal, jak ostatní okolo, byť velmi řídce, ale přecejen tahají ryby. Hlavně Radynkovi to šlo a chytl si pár pěkných cejnů, jednoho dost přes dvě kila. Na mě zbyl úhoř a ježdík, což moc optimismu do závodu nepřidá.

Od chytání jsme si odběhli postavit bivaky a vůbec nachystat bydlení na následující tři dny. Martin zabral místo sice vzdálenější od ostatních, zato ale ve stínu, což bylo v parném víkendu jednoznačně dobrou volbou. Večer se stal šéfkuchařem, když nám připravil maso k večeři a my s Radynkem jsme doháněli navazování prutů a návazců. Následovalo rychlé překontrolování živé, přípravu krmení jsme pak nechali na ráno, protože nebude kam spěchat.

Ráno vstáváme kolem šesté s vědomím, že máme tři hodiny do losování. Každý se tedy v poklidu chopil nějakého úkolu - Sabča míchala krmení, Martin připravoval vejce k snídani, Radynek si vzal na starost patentku a já zase hnojáky. Nechtěli jsme jít do rizika, proto mícháme klasiku Dark salty riviere a Dark salty bremes od Sensas v poměru 1:1. K tomu každý dostává 3 litry čístého černého cejna, kdyby náhodou. Všechno krásně stíháme, živou a krmení si rozdělujeme spolu s věcmi na tři hromádky, a tak ještě bilancujeme, kdo by na jaký sektor rád šel. Shodujeme se s Martinem, že Radynka pošleme na B, ať se mu to líbí nebo ne. Já bych zase naopak rád krajní místo, abych nemusel chytat příliš daleko nebo takový styl, s kterým bych si úplně nevěřil. A světe div se, jdu na C14, takže čistý forhont a příslib poměrně pěkného chytání. Radek pak jde na slíbené béčko a Martin na A4, takže los k nám byl opravdu štědrý. Nejprve pomáháme s věcmi Radynkovi, poté zase všichni pomáhají mně. Jediný Martin si nakládá výbavu do auta, aby si ušetřil cestu. Pak už jen poslední pozdrav, přání hodně štěstí a jde se.

Hned po příchodu na místo si všímám, že víc než polovinu mého sektoru zabírá křoví. Hlavní rozhodčí Míra Stejskal mi proto povoluje si před přípravou místo trochu poupravit, přesto však výš proti proudu, než-li do poloviny mého prostoru, usadit bednu nemohu. Naštěstí si vedle mě sedící Petr Bromovský ochotně také poposedá o něco níže, takže prostoru budu mít dost. Osahávám si dno … v tomto úseku jsme netrénovali a je tu podle zpráv menší hloubka. To se mi také potvrzuje, ale naštěstí zde nejsou nějaké vázky nebo kameny, alespoň teda ne ve vzdálenosti, v které chci chytat. Volím třicet dva metrů, což bude pohodlná vzdálenost i při silnějším větru a můžu použít i hodně jemné pruty kvůli tenkým návazcům. Navíc zde udržím 45g krmítko bez hnutí. V přípravě si ještě stíhám dovázat pár návazců a osvěžit se limonádou. Pak zaznívá signál na krmení a posílám do vody 10 krmítek plných kukel, žížal a kukuřice. Pinky a patentky jsem prozatím vynechal, nechtěl jsem si přilákat zbytečně nežádoucí malé rybky. S krmením si dávám načas, každé krmítko nechávám dlouho rozpadnout, aby vše zůstalo v jedné linii pod mým místem.

Beru prut s třičtvrtěmetrovou průběžkou, na háček dávám pořádné sousto patentek a čekám na začátek závodem. Na první tři nahození se nic neděje, kdežto pode mnou vidím hned na první nahození dva velké cejny. Nervozita ze mě brzy opadá, přichází jemný záběr a vytahuji okouna. Hned na další nához pak menšího cejna a následně už musím odklipovat. Kapřík okolo kila. Zvětšuji krmítko, přidávám ještě více hrubších soust a doufám, že ryby udržím. Jenže stal se pravý opak a špička se ani nehne. Volám proto Martinovi a ten mi radí, ať ještě víc přikrmím, že pouze aktivní styl nestačí. Posílám rychlých pět krmítek a odměnou mi jsou další tři ryby- dva kapříci a cejn. Oběma týmovým kolegům posílám po Sabči zprávy, jak jsem na tom a co mi funguje. Radek v té době ještě nemá rybu, Martin už nějakého cejna chytil. Obecně je to ale slabé, což vidím ve svém sektoru, kdy se pode mnou nic moc neděje.

Jenže brzy se šíří zprávy, že na druhém konci sektoru chytají Petrové Poskočil a Štětina pěkné cejny a poměrně pravidelně. A taky že ano, protože každou chvíli vidím zářivou zelenou podběrákovou tyč, jak se posunuje směrem od bedny a věští dalšího ,,mrmláka,, ve vezírku. Já mám však druhou polovinu závodu slabší, chytám už jen čtyři menší cejny a ztrácím jednoho kapra, který se se mnou prostě nebavil. Ani dokrmení nefunguje tak, jako ze začátku, naopak dvě ryby chytám v krmné stopě. Dobrou zprávu mi posílá Radek v sms, protože konečně dostal rybu - podoustev. Martin se u sebe v sektoru nevidí špatně, tak uvidíme po vážení.


Vím, že ryb mám poměrně dost, ale mimo jedné není žádná přes kilo. To se mi také záhy ukazuje na váze, když vážím něco přes devět kilo. Asi osm míst pode mnou to bylo jen trápení o pár ježdíkách či náhodném cejnovi, více jich mají až místa, kde se v pátek trénovalo (netroufám si tvrdit, zda to na to mělo takový vliv, ale prostě to tak vyšlo). Pak ale vytahuje vezírek Petr Štětina a je jasné, kdo vyhraje sektor, poráží mě o tři kila. Další, koho jsem se bál, zástupce týmu Kaprňáků, má pak o asi deset deka méně, než-li navážila váha mně, takže beru krásnou dvojku. Jdu se podívat za klukama, věci si uklidím později. Radynek hlásí hned po příchodu k jeho místu devítku za jednu podoustev, víc šancí na rybu za celý závod nedostal. K Martinovi docházíme oba zrovna před jeho vážením- 5200g a pětka v sektoru. Na áčku se chytalo nejvíce, na vítězství tu bylo potřeba skoro patnáct kilo. Nakonec tedy máme součet po prvním dnu 16 a o bod za Kaprňáky obsazujeme průběžné třetí místo. Všem o třídu utekli Tubertini, když se jim povedlo vyhrát všechny tři sektory. Parádní výkon, za který sklízí po závodě zasloužené gratulace.


Všechno balíme, Radynek a já jsme tradičně u vody poslední. Večer Martin znovu griluje a společně s Maver týmem bilancujeme, co bylo dobře a co naopak. Vychází nám, že kdo hodně krmil a chytal dál než ostatní, nachytal více. Zároveň se rozhodujeme i pro změnu krmení na sladké v podobě Super black bremes s trochou grosky a sladkých sušenek. Zbytek slaňáka si ale bereme do závodu také, kdyby to byla špatná volba. Po večeři následuje koupel v Labi a chvilkové posezení u stánku s ,,Mělničáky‘‘, protože ráno se vstává před pátou, abychom v poklidu stihli vše připravit před losováním.


Role jsou ráno už jasné, stejné jako každý den. Martin se stará o jídlo pro nás, my ostatní pro ryby. Losování je pro mě opět štědré, jdu na A4, což je Martinovo včerejší místo. Radynek si opět ,,užije‘‘ prostředek- béčko a Martin jde na C2, což by jinde na řece znamenalo špatný los, ale včera se na nižších číslech v céčku nachytalo dost ryb, takže to zase taková hrůza není. Využívám Radynkům trakař, protože to mám na místo nejdále. Martin naopak jen poponese věci od auta k čáře, sedí přímo pod stanem. Přejeme si hodně štěstí a jde se na to.


Pod sebou mám Tomáše Zemana a nad sebou Jirku Denemarka, takže vím, že se v závodě alespoň nebudu nudit a že si bude s kým povídat. Při přípravě dlouho čekám s klipováním vzdálenosti. Chci být dál, než všichni pode mnou, proto si pro jistotu připravuji i dva heavy pruty. Nakonec to není potřeba tolik hrotit a vzdálenost 42m stačí, abych byl o deset metrů za všemi třemi. Na zakrmení posílám 15 velkých krmítek opět nadupaných živou a kukuřicí a když tak koukám okolo sebe, podobně činí všichni. Jirka Ludvík o dvě místa nade mnou krmí snad celých deset minut ,,decák za decákem,,.

Troubení oznamuje začátek závodu a opět začínám s patentkami na háčku, které mi včera fungovaly na jedničku. Trošku to zkrátím a napíšu, že první dvě hodiny jsem měl jednoho náhodného úhoře, kdežto všichni okolo mě minimálně dva cejny. ,,Ludvajs‘‘ jich měl na prutě přes deset, jenže ne všechny se mu podařili vytáhnout. Radek s Martinem už nějaké cejny taky mají, a tak se musím začít snažit. Prodlužuji, zjemňuji, přikrmuji a posouvám se po proudu. Navíc zkouším i posilovač a všechno dohromady mi přináší první dva cejny, avšak ne takové, jako včera, ale oba přes kilo a půl. Po chvilce následuje brutální záběr až po vidličku a ryba mi nedává šanci odklipovat. Tohle jsem viděl u více lidí v sektoru, prostě na Labi může zabrat cokoliv a v závodě je kapr přes padesát centimetrů na takové vodě a jemné návazce těžko zdolatelná ryba. Následuje kolotoč dokrmování, zkoušení nástrah a různých posilovačů a vyplácí se. Velkou podoustev musím sice kvůli zamotání kolegy pustit, ale při následném menším kapříkovi mi Tomáš ochotně vytahuji svůj prut a čeká, až ho zdolám, za což mu ještě jednou děkuju. Nevidí se to často. Před koncem závodu mi jeden cejn padá a s troubením pěti minut do konce míří jeden do vezírku. Mám sice jen čtyři ryby (když neberu úhoře), ale všechny přes kilo, takže uvidíme. Moji sousedé mají sice všichni více ryb, ale jsou mezi nimi menší cejni a skaláci, kteří neváží tolik.


Po druhé hodině bych bral cokoliv do sedmičky, teď doufám v lepší výsledek. Jedničku v našem sektoru dělá zaslouženě Jirka Ludvík, od začátku nás přechytával a nebýt ztracených ryb, tak atakuje dvacet kilo. Nakonec váží dvanáct. Za ním je ale s váhovým odstupem pěti kilo tlačenice, z které nakonec vycházím jako čtvrtý. To beru a mám radost. Volám si s Radynkem a ten radost opětuje, protože celý závod jsem posílal zprávy, jak mi to nejde, proto čekal vyšší číslo. Sám má šestku, což je do týmu taky paráda. Vzápětí volám Martinovi, který je ale očividně skleslý. Má sice druhou ,,týmovou,, pětku, ale je na něm vidět, že ho mrzí, že jsme na nic pořádně nepřišli. Máme tedy konečný součet za druhé kolo 15, s kterým v neděli končíme dokonce druzí. Opět všem utekli o třídu Tubertini, tentokráte mají součet pět a o celkovém vítězi kola není pochyb.

Balíme věci a tábořiště, skládáme vše do auta a čekáme na vyhlášení. Martin i Radek se zúčastní další týden mistrovství světa, proto mě podarovávají skoro dvaceti litry zbylého krmení a živou, kterou nespotřebovali, se slovy, že mám pořádně trénovat.


Po cestě na vyhlášení už pomalu počítáme, zda by nám to nemohlo vyjít na bednu v týmech. A nakonec také vyšlo, končíme třetí se součtem 31, ale nižší vahou, než Kaprňáci. Ti letos chytají svoji nejlepší sezónu a právem jsou i v průběžném pořadí na předních příčkách. Jak už jsem napsal, v týmech vítězí Tubertini team s krásným součtem 8 a jasně nejvyšší váhou přes 80 kilo. V jednotlivcích si pro vítězství jde Jarda Kameník, druhý pak končí Petr Štětina, oba se součtem dva. Třetí pak Jirka Ludvík se součtem tři.


Po cestě domů se zastavujeme ještě v restauraci ,,U Kašpara‘‘, v které jsme se parádně najedli i po tréninku a vyrážíme na dlouhou cestu domů. Poslední kolo nás čeká na přelomu září a října na Domanínské nádrži, kde doufejme udržíme náskok jedenácti bodů na čele 1.ligy.

Za Preston feeder team MRK.cz - Radek Pečta