Na skok v zemi fjordů

Už na základní škole, když jsme se v hodinách zeměpisu učili poznávat svět, mne zaujaly všechny ty krásy, které nám naše planeta nabízí a věděl jsem, že se tam chci někdy podívat. Jednou z těchto krás je nepochybně Norsko. Severský stát s obrovským přírodním bohatstvím, který je relativně blízko Velké Británie kde momentálně žiju. Měl jsem již tu čest okusit maličký kousek této nádherné země a zanechalo to ve mě silné pocity a dojmy. S kterými bych se s vámi rád podělil.

Výlet jsme naplánovali s kamarádem Kubou, podle nejlevnějších letenek, dva měsíce dopředu. Místo přistání je Stavanger, město na jihu země. V jehož okolí se nachází mnoho přírodních úkazů. Jedním z nich je Preikestolen, skála tyčící se do výšky přes 600m kolmo k hladině Lysefjordu, který je také jedním z cílů naší malé dvou denní výpravy.

První den

Je pátek 8.11.2013. Ráno vstávám trošku nejistě, ale rychle si začínám uvědomovat, že to bude dlouhý víkend a je třeba se začít připravovat. Cestujeme na lehko jenom s batohem. Balíme to nejnutnější s čím nás pustí na palubu. Po obědě vyrážíme na vlak. Po zhruba 400 metrech zjistím, že jsem doma nechal peněženku s doklady (celkem zásadní věc ). Vracím se a doufám, že už mám všechno. Odlet je až v 20:00 z London Gatwick. Je to jedno z těch větších letišť v Londýně, které má vlastní nákupní centrum, kde si lidé mohou krátit čas utrácením peněz. Ve 23:00 přistáváme v Norsku. "Jsme tady, už je všechno OK " říkám si. Rychle dodám " až budem sedět v autě bude to OK". Auto máme převzít ve 23:30. Příjdeme tam a za oknem jenom telefonní číslo s nápisem Please call. V pobočce nikdo není a číslo nikdo nezvedá. Tak to je od nich "pěkné", myslíme si. Na webu je psáno, že tam mají být od 7:00 do 24 :00. Strávili jsme bezesnou noc na letišti. Já jsem spal jenom dvě hodiny. "Hezky nám to začíná".

Druhý den

Kolem půl osmé ráno to konečně zvedl s tím, že si jenom udělá snídani a hned bude u nás. Čekáme další dvě hodiny. Když konečně dorazí, zjistí, že nás měl špatně zapsané. Jako kompenzaci nám dal nejlepší auto co měl v plné výbavě. A nemuseli jsme už platit žádné poplatky za přídavného řidiče a za nízký věk. Když jsme našli na parkovišti naše auto, dodalo nám to energii na celý den. Nejen že jsme ušetřili každý zhruba 300 norských, ale ještě máme za stejnou cenu o dvě třídy lepší auto. Tady se zase ukázalo ,že "všechno zlé je k něčemu dobré ". Vyrážíme tedy na cestu s menší změnou plánu. Celý den má pršet, tak necháme hlavní výšlap na další den kdy má být slunečno. Vyrážíme do přístavu s nadějí, že nás vezme někdo na ryby. Zapomněli jsme však na jedno doporučení. Nemáme žádnou láhev pro rybáře, kterou by jsem určitě potěšili. Nevěřil jsem, že se tady nedá koupit v obchodě žádný tvrdý alkohol a ono to tak opravdu je. Dokonce jsme nenarazili na jedinou hospodu nebo nějaký club. V přístavu je pár rybářů na lodích, kteří se už vrátili z lovu a prodávají čerstvé úlovky. Nevidíme nikoho kdo by se chystal vyjet na moře. Tak jdeme nakoupit svačinu a vyjíždíme směr Preikestolen. Cestou se ještě zastavujeme u různých památek, které leží na naší trase. Kolem 18:00 dorážíme na prázdné parkoviště a připravíme auto na spaní. Po večeři zkoukneme film a jdeme spát.

Poslední den

Ráno se probouzíme do úplně jiného světa. Venku je všechno pod bílou peřinou. Večer byla "trošku zima". To nikdo z nás nečekal. Přijíždí první turisti. Je to 5ti členná rodinka. Paní říká, že jsou ze Stavangeru a jsou tady poprvé. "No já mít tuhle krásu doslova za barákem, tak jsem tady asi každý volný den ",říkám si. Dáváme jim malý náskok a vyrážíme taky. Cesta je povětšinou strmá, ale nádherná. Jdeme často doslova proti proudu horských potůčků. V uších mi hraje epická hudba a s neskutečným pocitem štěstí stoupáme směle k cíli. Cestu nám křižuje nespočet ledovcových jezírek a rašelinišť rozpínajících se na jedné velké skále pokryté mechy a bobulovitými keři různých druhů z nichž vyrůstají malé břízy a borovice. Když dorážíme k cíli jsme překvapeni. Mraky jsou příliš nízko. Na severní straně skály ,odkud jsme přišli, svítilo sluníčko. Tady vidíme na 10 metrů. Když se konečně vyjasnilo a mraky odvál vítr, naskytl se nám dechberoucí výhled, který ve mně jenom umocnil myšlenku, že existuje pouze přítomnost. Člověk se zde cítí opravdu hodně malinký. Celým tělem příjimám energii tohoto místa s obrovským respektem k zdejší nádherné přírodě, s níž se můžou rovnat snad jen místní ženy. Pomalu, ale jistě musíme vyrazit zpět. Odcházím maximálně nabitý novými dojmy a myšlenkami, které ve mně tohle místo zanechalo. Cestu zpátky do Stavangeru volíme jinou, než tu po které jsme dorazili. Jedeme z města Tau trajektem asi 40min. Když dorazíme do města máme, ještě 2hodiny čas. Navrhuji se ještě podívat do přístavu. Je tady ještě jedna věc, kterou jsme nesplnili. A tím je chytání. V přístavu nikdo není, jenom jeden japonský turista, kterého poprosíme o fotku. Vzápětí přichází muž s prutem a začína chytat. "To je ono " říkám si. Jdeme za ním a snažím se získat nějaké informace o rybaření. Muž je Turek a neumí anglicky, jediné co rozumněl, je makrela a ukázal nám fotku z rána. Ptám se jestli mi půjčí prut. Pochopil a souhlasil. Já o chytání na moři nevím vůbec nic, tak jsem improvizoval. Na udici byly bílé pírka. Na konci olovo . Nahazuji to pod zdejší kotvící loď a navíjím pomalými trhavými pohyby ve snaze vyprovokovat nějakou rybku. A hele, něco cítím na druhé straně vlasce. Úsměv se mi do široka roztáhl, je to malá treska. První nához, poprvé v Norsku a moje první Treska. Naplňen neskutečnou radostí zkouším ještě dva náhozy. Další úlovky už ale nepřichází. Rozloučíme se s Turkem a vyrážíme na letistě. Jsme totálně vyčerpaní, přesto neskutečně štastní za všechno nové co jsme mohli poznat.

Shrnutí

Na závěr bych vám rád přiblížil některé postřehy z vlastních pocitů. Norsko je ekonomicky velmi silná země. Na cestách jezdí 90% aut maximálně 5let starých . Taky spousta hybridních a elektrických aut. Oproti Velké británii, která na tom také není zrovna zle, mě příjde Norsko na daleko vyšší úrovni. Například v Anglii vám na přechodu zastaví každý druhý. V Norsku je to úplně každý. Co se životního stylu týče. Neviděl jsem skoro žadné obézní lidi nebo příliš hubené. Lidé jí zdravá jídla a taky tak vypadají. V obchodech je široký výběr biopotravin. U zboží digitální ceny a Anglicky tady umí i staré babičky. Ceny jsou podobné cenám v česku, jenom musíte vykrátit aktuálním kurzem 3.3 . Například plechovka pivka 30 Noků, Voda 1.5litru 20 Noků, chleba 25 noků atd. V tomhle je pro mě Anglie levná, kde nakoupím v Asde nebo v Tescu za stejnou cenu jako v Česku. Pro zajímavost cena našeho krátkého poznávacího výletu byla 200 liber na osobu. V ceně zahrnuty veškeré náklady na dopravu i stravu. Na závěr jen dodám, že po této malé ochutnávce mám ještě větší hlad po poznání celé této nádherné země, která je spolu s Austrálií a Novým Zélandem můj další potenciální kandidát na místo vhodné k zapuštění kořenů.