O čem ani angličtí kapraři nepsali

Asi před 40-ti lety, jsem se vydal s manželkou a malým synem, na 14-ti denní dovolenou na Oravskou přehradu. Tehdy jsem ještě nevlastnil auto, tak nás tam vezl známý. Jediný problém, nedání přednosti opilým příslušníkům VB, byl nakonec také zdárně vyřešen. I když musím přiznat pouze z toho důvodu, že známý učil řadu příslušníků VB na večerní škole a slovenští kolegové si zavolali do Karviné. Zdárně jsme dojeli k tehdejšímu hotelu STO(Slovenská tělovýchovná organizace). Byli jsme ubytováni v malé chatce na břehu přehradní nádrže. První dojem z vody-kouzelný.


Podél břehu, až do vzdálenosti 10-ti až 15-ti m, se táhly porosty vodních rostlin, občas přerušené pásem volné vody. Ale co hlavního, za rostlinami vyskakovali slušní kapři. Protože chatky měly kuchyň zvlášť, v nízké přízemní budově, vydal jsem se sondovat situaci. Na štěstí jsem narazil na příjemnou hlavní kuchařku, která mi dovolila uvařit si na kraji sporáku těsto. Při vaření mé speciality, vstoupil do kuchyně důstojný starší pán, tak ve věku 50-ti let, který se kuchařky zeptal co tam vařím. Později jsem se dozvěděl že se jedná o ředitele hotelu. Řekl jsem mu, že vařím těsto na ryby a že bych chtěl chytat kapry. Odpověděl mi: "Tady kapra ještě nikdo nechytil a pokud ho chytil, tak ho nevytáhl." Mé vyjádření bylo hodno drzosti a suverenity mých třiceti let,  "Já tady kapry nachytám". Pochybovačně se po mně podíval a odkráčel. Těsto kaprům nechutnalo. Chytal jsem pouze krásné perlíny a plotice. Jedinou záchranu jsem viděl ve vnadění a chytání na brambory. Zašel jsem za svojí známou kuchařkou a zeptal jsem se, kde bych mohl koupit brambory. Její odpověď mě potěšila. Ve skladě měla bedýnku starých brambor, kterou mi věnovala. Za to měla slíbeného prvního většího kapra. Tři dny jsem vnadil brambory na okraji pásu vodních rostlin. Nadešel den "D". Pět záběrů kapra. Tři kapři skončili ve vodních rostlinách a vlasec jsem musel urvat, dva jsem urval když jsem se je snažil udržet na pevno. Seděl jsem na rybářské židličce jak hromádka neštěstí a přemýšlel co dál. Najednou mi v hlavě vyskočila myšlenka. Diskuze v kanceláři MO "...když nebudeš kapra rvát násilím, ale pouze ho polehoučku povedeš, dostaneš ho, kam budeš chtít." "Za zkoušku nic nedám," říkám si. Povedlo se. Z objevené metody jsem měl větší radost, než z krásného "šedesátníka" kapra, kterého dostala kuchařka. Druhý den ráno, vedle mě seděl ředitel hotelu, ze kterého se vyklubal také rybář. Nedařilo se mu, tak mi sliboval za kapra, kterého mu dám 100,-Kčs později 200. Pro mladší: stovka je dnešní ekvivalent tak dnešních 500,-Kč. Nakonec si kapra s použitím nové metody vytáhl. Přál bych vám vidět to procesí zaměstnanců hotelu, kteří obdivovali kapra, kterého chytil pan ředitel. K vlastní metodě: Dá se použít všude při chytání na kratší vzdálenost, s olůvky tak do 30-ti g. S použitím těžších olov a na velkou vzdálenost, účinnost klesá. Při zavážení, s odpadávající zátěží na kapra nevyvíjejte tlak, kapr na vás počká, udržte pouze mírně napnutý silon. Krásně to svého času napsal kolega tady na MRKu: "Kapr když necítí odpor, nejde do jízdy."


Když čtu, jak silné vlasce a pevné háčky se musí používat do překážek, pouze se tiše divím. Takže: Po záseku povolíte vlasec. Kapr stojí. Pomalu začnete zvyšovat napětí vlasce, kapr jede kam chcete, za použití minimální síly. Může se stát, že ucítíte ve špičce prutu jak kapr zabrzdí a začne pomalu pohybovat hlavou do stran. Okamžitě povolte a znovu se pokuste jemně napnout vlasec. Prozatím to vypadá tak, že by se desetikiloví kapři dali vytáhnou na desítku silon. Nastává ale problém-břeh. Kapr si v blízkosti břehu uvědomí nebezpečí. Tomu musíte předejít a rozhodným tahem navést kapra do podběráku. Jak vidíte, je to stará polozapomenutá metoda o které ani angličtí kapraři nic nenapsali. Možná napíšou, až ji přijmou za svou. Nejsem proti přebírání zahraničních zkušeností, ale nekritické obdivování všeho cizího, svědčí o naší české malosti.