Kovboj

Kategorie: Všeobecné
Anotace: Na ukázku sem vkládám další povídku z mých rybářských povídek. Před časem jsem sem vložil povídku "Předvánoční". Soubor svých rybářských povídek jsem na jaře poslal nakladatelství Beletris a s potěšením Vám mohu sdělit, že se jim povídkylíbí a chystají se je brzy vydat. Děkuji MRK, že pár povídek mohu představit i zde. Doufám, že Vás potěší. Přeji příjemnou pohodu při čtení i na rybách. Petrův zdar.

Rád bych zde poděkoval i Martinovi Zemanovi, který několik povídek namluvil a uložil na server: http://www.ulozto.cz/xW5heDX/jpnrp01-rar heslo doucha.

Další jeho práce je k nalezení zde: http://do-ucha.cz/, ale tento web vyžaduje registraci. Martin se významě zasloužil o to, aby si nakladatelství mé povídky vybralo. Na MRK působí pod přezdívkou: Zmario, ohledně namluvených povídek a registrace Vám poví více sám.

Kovboj

Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Mně to jako dítěti rozhodně tak strašné nepřipadalo. Mohl jsem se vést vepředu v Avii, a to bylo něco. I spaní na zemi na matracích mezi ještě neuloženými věcmi mi přišlo romantické. Většina toho zůstala v bednách, jediné, co jsem si uložil důkladně, byl samozřejmě můj milovaný prut.


Brzy jsem zjistil i stinné stránky stěhování. Jako by mi až s probuzením docházelo, že v našem, novém krásném bytě na sídlišti nebudeme mít většinu toho, na co jsme byli zvyklí. Zahradu, dvorek, psa Bobeše, dědu s babičkou, už se nám nebudou otřásat okna při projetí vlaku a namísto procházek okolo rybníků můžeme leda tak brouzdat kolem staveniště. Výhled z oken skýtal jen pár neuklizených panelů, sem tam nějaký kabel, rozkopanou zem a dál nic. Neměl jsem zde žádné kamarády. Nechal jsem si sice kontakt na jednu spolužačku, ale papírek s adresou se během stěhování jaksi vytratil. Takže má láska k ní vyprchala dříve, než stihla vzplanout.

Na nový domov jsem si tedy zvykal těžko. Vše se mi zdálo jako ze zlého snu. Hned po pololetních prázdninách jsem nastoupil do nové školy na Hájích. Prvně se mnou šla máma, ale pak jsem již cupital rozbahněným sídlištěm přes dvě hlavní silnice sám. Ve škole jsme seděli v lavici po třech, protože nás bylo hodně a v jiné škole místo nebylo. Bylo to jen provizorní řešení, ale já to bral vážně. V hlavě jsem měl pořád prázdniny. Nedocházelo mi, že se musím začít učit. Myslel jsem si, že tam nepatřím, že to skončí a já se vrátím domů – do Uhříněvsi.

Pro ostatní jsem musel být podivín, nic jsem totiž nedělal, jen mlčky přihlížel. Když ostatní psali, díval jsem se na ně, když počítali, smál jsem se jim. Byl jsem navenek spokojený, ale uvnitř smutný divák. Dokonce jsem odmítal číst! Máma z toho samozřejmě radost neměla. Uplynulo více než měsíc od stěhování a já se ve škole jen poflakoval. Přesto jsem vždy na otázku Jak bylo ve škole, odpovídal:
„Dobře.“
„A byla nějaká známka?“ „Ne.“

Já skutečně ten měsíc nedostával známky. Učitelka byla shovívavá, prý to je tou změnou, že mi dá čas. Jenže když se máma vrátila ze třídních schůzek, nadšená nebyla. Domlouvala mi, možná
i zvýšila hlas, možná mi hrozila vařečkou. Každopádně to se mnou myslela dobře. Zkusili to i po dobrém. Táta slíbil, že mě vezme na ryby, když se ve škole budu snažit. A to na mě platilo. Brzy jsem přinesl první známku. Nebyla to sice jednička, možná ani dvojka, ale vím, že rodičům udělala radost. A hned další víkend jsme mohli vyrazit na ryby.

Jeli jsme jen kousek k Hostivařské přehradě. Táta zaparkoval naše žluťoučké embéčko v Petrovicích a zbytek jsme šli pěšky. Zpočátku se přehrada podobá říčce, která se různě klikatí a až později se pozvolna začíná rozšiřovat. Ryby se směly chytat až od ostrůvku. Já však celou cestu hleděl do vody a pozoroval sebemenší zavlnění hladiny. Představoval jsem si ty největší kapry, které kdy svět viděl. První vysezená místa byla již obsazená, bylo to horší než na Václaváku, už jsem si začínal myslet, že snad obejdeme celou přehradu, aniž bychom nahodili.
I táta se zdál neklidný, přece jen jsme byli zvyklí, že se k vodě dostaneme snadno.
Dnes tu snad rybařilo celé sídliště. Naštěstí jsme přece jenom jedno místečko našli.


Poblíž seděl rybář, který mi připadal poněkud zvláštní. Bylo to tím kovbojským kloboukem? Nebo těmi maskáči? A pak mi to došlo. Dnes si většina rybářů může pořídit kvalitní rybářské vybavení, i tehdy bylo běžné vlastnit prut s navijákem, ale tenhle lovec měl na prutu obyčejnou špulku od nití. K ní měl po domácku přidělanou kličku a nahazoval jednoduše jen lehkým švihem prutu, asi jako když se dnes chytá na bič. I ten jeho prut připomínal spíše nějaký klacek z lísky, než opravdové rybářské náčiní. Kovboj lovil na plavanou, zatímco my na těžko. Dlouhé minuty jsem čuměl do vody a hypnotizoval naše policajty, které se pohupovaly na vlascích. Záběr nepřicházel, jak se říká, ani ťuk. Jenže to nebyla tak docela pravda, rybář vedle každou chvíli přitahoval rybu. Ať už to byla plotička, cejnek, karas nebo kapřík. Stále více jsem po Kovbojovi pošilhával. Chytal na kolínka obalená ve strouhance, zatímco my měli kolínka obyčejná. Chtěl jsem si říci o trochu jeho nástrahy, ale styděl jsem se. On se však ozval první:

„Jestli chceš, tak si pár kolínek vezmi.“ „Díky, to nemusíte, my máme,“ odpověděl za mě táta, ale rybář pokračoval. „Jestli chceš chytat ryby, musíš umět číst vodu.“ To mě zaujalo. „Umět číst vodu?“ „Ano. Podle toho, jak se voda chová, poznáš, kde se ryby ukrývají. Kde by mohla být hloubka, kde tišina. Třeba kapři mají rádi břeh na který fouká vítr, amuři zase dávají přednost klidné hladině, bubliny prozradí, kde ryby hodují. Zvláště líni umí dělat bublinky jako perličky. Dále můžeš sledovat hřbetní ploutve, pohyby všelijaké vodní havěti, much a podobně, sledovat, co ryby jedí, jestli se jen vyhřívají, nebo proplouvají. I sebemenší pohyby rákosí na druhém břehu ti prozradí hodující ryby.“

Mluvil ještě dlouho a já napjatě poslouchal. Ne vše jsem si stihl zapamatovat, ale jasně jsem věděl, že se musím naučit umění číst. A zkusil jsem to hned. Táta mi pomohl převázat udici na plavanou, od kolegy rybáře jsem si přece jen vypůjčil jeho kolínka a švihem nahodil. Záběr nepřicházel. Čučel jsem do vody a pořád nic. Po hladině jen občas plavalo nějaké listí nebo kus dřívka. Vodní abeceda mi zřejmě měla zůstat utajená. Splávek se nečině houpal na vlnách a já postupně přestal vnímat okolí. Splávek, hladina i vše kolem mě splynulo. Na hladině se odrážely větve protějších stromů a jako by mě vtahovaly do hlubin. Až se mi z toho zamotala hlava. V té chvíli jsem postřehl, že se voda o kus dál obrací. Dřívko, které plulo před chvílí k hrázi, se pozvolna vracelo. Vytušil jsem, že by zrovna tady mohlo být to pravé místo. Opatrně, abych případné ryby nevyplašil, jsem nahodil.

Měl jsem štěstí, podařilo se mi to hned napoprvé přesně tam, kam jsem zamýšlel. Splávek se v poklidu pohupoval na vlnkách, ale po chvíli lehce ťukl a začal tančit na hladině. Připomínalo mi to mazurku, kterou nám ukazovala učitelka ve škole, a kterou jsem odmítal tancovat. Dva kroky tam, dva kroky zpět, dva kroky tam, dva kroky zpět a tak pořád dokola. Pak se splávek potopil. V první chvíli jsem to nečekal a zasekl jsem pozdě. Okamžitě se ve mně probudila lovecká vášeň. Nastražil jsem a znovu nahodil.

Netrvalo dlouho a na udici se třepala celkem slušná plotice. Měl jsem obrovskou radost. Tak hezky se leskla v odpoledním slunci. Náhle se na hladině ozvala rána, mezi rybí droboť skočil dravec. Bylo to jasně napsáno, přečetl by to i rybářský analfabet. „To byla kapitální štika,“ prohodil kovboj a táta mu přitakával. Já se snažil rychle znovu nahodit. „Tady nic nechytíš, všechny plotice se schovaly pod břehy a do dalších úkrytů.“
„Já nechci chytit plotice, já bych rád ulovil tu štiku.“ „Na tu máš ještě čas. Ta nejspíš už někde hoduje a na kolínka se ti stejně vybodne.“
„A jak ji mám tedy ulovit.“ „Musíš toho o přírodě mnoho znát. Jednak se uč číst z vody, jak si to už dneska zkoušel, spoustu se dozvíš v knihách, předpokládám, že už chodíš do školy a umíš číst. Ale to hlavní a zásadní, je umět číst sám v sobě. Teprve pak přijde to pravé souznění, zvláštní konstelace, kdy je možné dostat kapitální ryby.“


Já jsem ještě chvíli seděl a hleděl na hladinu. Umět číst, to bych se vážně moc chtěl naučit. Tajemný rybář v klobouku si mezitím sbalil své náčiní a odcházel volným krokem. Já sledoval, jak se ztrácí v dáli a hlavou mi zněla jeho slova, jak je důležité umět číst. Ať už ve škole, tak v přírodě, ale především sám v sobě. Moc jsem si přál to všechno znát, avšak to bude ještě dlouhá a náročná cesta.
 
JPlov - 25.10.2013

Diskuse k miničlánku

JPlov - Profil | Út 3.6.2014 10:20:39

Petrův zdar. Rád bych všechny rybáře i nerybáře pozval na autorské čtení z mé knihy "Rybolov v srdci", které se koná příští úterý 10.6.2014 od 18:30 v knihkupectví Ostrov (Ostrovní 17, Praha 1).

Jednou z povídek je i povídka Kovboj, kterou jsem zde nedávno představil. Číst však budu ukázky jiné.

Těším se na setkání.

Jirka Pešaut (JPLOV)

JPlov - Profil | Pá 14.3.2014 15:30:49

Zdravím všechny kolegy a přidávám snad radostnou informaci. Právě tento týden vychází má kniha "Rybolov v srdci", takže se mi to přece jenom podařilo dotáhnout do úspěšného konce. Děkuji vám všem, kteří jste mě svými komentáři povzbuzovali do dalšího psaní. Všem čtenářům přeji pohodu a příjemné zážitky při čtení. Petrův zdar.

PTR - Profil | Út 5.11.2013 11:09:30

Jirko všechno a i v zajimavých velikostech. Jen Musí chtít spolupracovat, a to se jim dost často nechce :-)

JPlov - Profil | Út 5.11.2013 10:07:13

PTR >> Ty jsi tajemnej :-), cos tam dal? Já si snad vezmu dovolenou, abych to vyzkoušel. Projdu to s přívlačí, pak si zachytám na plavačku. Vypadá to slibně.

PTR - Profil | Po 4.11.2013 19:42:58

Tak doufám, že se nějaké to překvapení bude konat :-) a je celkem jedno v jakém druhu ryb to bude.

JPlov - Profil | Po 4.11.2013 17:25:10

PTR >> Ahoj, kniha by měla vyjít již brzy, už tomu věřím, ale nechci to zakřiknout. Doufám, že potěším spoustu rybářů i nerybářů.

Rádi si s Víťou přijedeme zachytat, vidím to na sobotu, protože už je brzy tma a přes týden to dříve nestíhám.

Díky, ahoj Jirka

PTR - Profil | Po 4.11.2013 14:10:12

JPlov >> Ahoj Jirko, doufám, že tu knížku budeš mít vydanou už brzo. Držím palce. Jinak si s Víťou přijeďte zachytat, je tam dost různého překvapení :-)

JPlov - Profil | Po 28.10.2013 21:54:21

Díky moc všem za komentáře, pozvbuzuje to do dalšího psaní, vážím si toho. Kniha by měla být takovým povídkovým románem, k pobavení, k potěšení. Každá kapitola je více, či méně spjatá s rybami, ale není to pouze o rybaření. Je sice psaná hlavně pro rybáře všech generací, ale věřím, že může zaujmout i nerybáře a nerybářky. Budu šťastný, když se kniha bude lidem líbit a když se k ní budou rádi vracet. Hezký večer a Petrův zdar.

splavek - Profil | Ne 27.10.2013 18:44:59

JPlov - >> Pěkně a čtivě napsané.Mooc hezké.

Okuník - Profil | So 26.10.2013 14:48:41

Hezká povídka, příjemné čtení.

marlean - Profil | So 26.10.2013 13:19:18

naozaj pekná poviedka... asi si budem musieť urobiť aj ja chalana, aby som mu mohol kúpiť knižku ;) baby na to moc nie sú :)

Vash - Profil | So 26.10.2013 12:43:54

Krásný pohlazení po duši! Těšim se na knihu, koupim jí mladýmu... :o))

Anýzový dědek - Profil | So 26.10.2013 10:20:33

Moc hezká povídka, jen mi tam chybí trochu rozuzlení, ale to snad bude v dalším pokračování.
1****

iPetulak - Profil | So 26.10.2013 9:59:52

Moc pěkné počtení. Už se těším na další! ;–)

Bruno 4 - Profil | So 26.10.2013 7:50:56

Krásná povídka.

mipa - Profil | So 26.10.2013 7:08:01

JPlov - >> ... něco mi to připomíná ... ne snad to stěhování, to ne, ale toho souseda rybáře, v očích dítěte "tajemného podivína", co se odlišoval od okolních rybářů svým "svérázem" a úlovky měl na rozdíl od ostatních kolegů nadprůměrné :-)))
svojí povídkou jsi mi ho připomněl a musím jednoznačně potvrdit, že v jeho chování do dnes nacházím jakousi inspiraci ..... moc pěkně napsané a těším se na další povídky :-)