Vlastně nevím ani jak začít, jsem pravidelným a dnes by se již dalo říci, že dlouholetým čtenářem MRKU a již několikrát jsem měl pocit, že by nebylo od věci se o své rybářské zážitky podělit, tak jak to dělají jiní někteří kolegové rybáři. Vždy z toho ale nakonec sešlo. Tak to berte jako mou premiéru a promiňte případné nesrovnalosti (nejsem žádný veršotepec).
Patřím ke skupině rybářů věkem tzv. již starších, ale to nic nemění na tom, že rád experimentuji a že se nebráním žádné novince, kterou se z času na čas dovím třeba i na MRKU. Jelikož pocházím z Ostravy, navštěvuji revíry převážně v okolí Ostravy, tzn. přehrady Těrlická, Žermanická a občas i Slezská Harta a místní rybníky, občas i řeku Odru. Vyhraněný druh ryby, na který bych se specializoval nemám, i když z uloveného dravce mám vždy lepší pocit než z kapra.
Již druhým rokem vždy v létě jezdím na Ohři - revír Ohře 4 - za svým švagrem, který si tam pořídil malou chatičku, která je cca 20 m od Ohře samé. Takže rybářské místo přímo unikátní. Asi by bylo zbytečné se zde rozepisovat o skutečnostech, jako že rybařina na řece je přeci jenom poněkud jiná než na stojatých vodách a že zdolávání ryby v proudu řeky dokáže adrenalin vybudit na maximální míru. Ostatně pro ty z vás, kteří tuto zkušenost ještě nemají určitě nebude na škodu si to v rámci možností vyzkoušet. Výhodnost umístění zmiňované chatičky jednoznačně předurčila i dobu strávenou u vody, to je asi zbytečné zdůrazňovat. Sám jsem byl zvědav, co z tohoto rybaření bude a jak se k nám Ohře zachová. Jestliže loňský rok byl ve znamení kapra - za 4 dny 7 ryb - nejmenší 59 a největší 67 cm, tak ten letošní nám předvedl obrat o 180 stupňů. Co dodat …možná, že někdo z tzv. karp týmu by řekl, že se není čím chlubit, nicméně já jsem se tehdy vracel domů s úžasnými zážitky a maximálním uspokojením. O to více jsem se těšil na letošní léto a nové zážitky u Ohře. Toto se nám podařilo uskutečnit v první polovině srpna a shodou okolností to bylo v týdnu, kdy po úporných vedrech přišly do Čech první bouřky, a to poměrně intenzivní. Takže po příjezdu k Ohři jsme viděli hladinu mírně zvednutou oproti normálu a vodu kalnou jako bílá káva. Hned po prvním nahození jsme zjistili i fakt, že s montážemi uplatňovanými v loňském roce také nic nepořídíme jelikož proud vody byl tak silný, že nám vždy maximálně do deseti minut stáhl nástrahy úplně jinam než jsme chtěli a v několika případech nám celkem slušně zamotal silony, takže jsme se se švagrem měli čím bavit. Této nepříjemné situaci se nám podařilo zabránit volbou vhodnějších a hlavně těžších olov, ta nám alespoň na nezbytný čas umožnila fixovat nástrahy v místech kam jsme nahodili. Jelikož jsem měl z předchozího roku zafixováno, že šli hlavně kapři, tak jsem i nástrahy volil typicky kapří (kukuřička na háček, a na sponku pod háček masné červy). Asi není nutné příliš zdůrazňovat, že ta již zmiňovaná kalná voda nebyla tím ideálem, co bychom pro podobný způsob rybolovu zrovna potřebovali a na četnosti záběrů to bylo také znát (resp. první den žádné nebyly). Další den, abych to nenatahoval jsme si udělali malý poznávací výlet (hlavně pro manželky) a v podvečer jsme to nahodili znovu. V půl deváté večer záběr jak hrom a po cca 10 minutách se mi podařilo zdolat parmu 65 cm, asi není třeba zdůrazňovat, jaký je parma bojovník a že zážitek při zdolávání takovéto ryby je opravdu excelentní a u mne umocněn i tím, že to byla po spoustě let má první parma (viz.foto). Četl jsem o nich mnoho, nicméně jsem neměl štěstí se s nimi dlouho setkat až nyní. Do půlnoci se tento zážitek ještě zopakoval, tentokráte 68 cm. Co dodat,
Ohře opět překvapila a tentokráte ve znamení parmy. Když jsem ojížděl domů, tak jsem byl opět natěšen a upřímně řečeno už se mi v hlavě honily myšlenky na to, co nám Ohře připraví příští rok a to jsem ještě nevěděl, že po příjezdu domů mi večer zavolá švagr s oznámením, že právě vytáhl parmu 75 cm. Její foto můžete vidět na MRKU v kapitole trofejní ryby lovec Orinich. Závěrem snad už pouze sdělení - jsou to nádherné ryby a po vyfocení jim byla vrácena svoboda.
