Otrava na řece

Navštívil jsem jedno krásné město, které má to štěstí, že ním protékají dvě nádherné řeky, kterými se může oprávněně chlubit před jinými městy, jež mu obě zmíněné můžou tiše závidět, stejně jak si zde od nepaměti tečou.

Přiznám se, jsem vášnivý rybář. Vášnivý hlavně pro ten nepopsatelný pocit, který přichází s okamžikem první nepatrné známky záběru, pak po zaseknutí a zdolávání ulovené ryby. Pro ten pradávný lovecký pud co v nás přežívá. Pro ten boj s lovenou rybou i s vlastní důležitostí, s pocitem, že to já rozhoduji, že jí můžu dát zase svobodu, vrátit zpět vodě, nebo si ji můžu ponechat.

Zpočátku jsem obcházel okolo řeky a nenápadně pozoroval místní rybáře kam a kdy chodí, jaká místa si zakrmují, také je potají sledoval jak daleko a kam nahazují. Nemínil jsem se však dostat na jejich oblíbená místa a obsadit si je tak svým včasným příchodem k vodě.

I vydal jsem se jednoho dne k jedné z nich,k té větší řece, s rybářskou výbavou, že se pokusím proniknout do jejích tajemství, která určitě skrývá pod hladinou jak ve svých hlubokých tůních, tak v pobřežních mělčinách pod statnými vrbami a topoly. Představoval jsem si jaké nádherné ryby v ní musí přece být. Krásné nazelenalé dravé štiky, statní mramoroví sumci, bojovnice parmy, macatí kapři, amuři, vždy nenažraní cejni a co teprve candáti? Co okouni, budou v ní, když je vidět tolik plevelných rybek?

Rozhrnul jsem křoví, tak na tomto místě budu určitě sám. Zmýlil jsem se. Na mírném břehu už seděl jeden z místních rybářů. Pozdravili jsme se. Petrův zdar! No zdar... Tak to budu muset jít o kus dál, pomyslel jsem si, ale rybář mě zastavil s varováním, abych nešel dolů po proudu, ale naopak, abych se vydal raději nahoru. Nechápal jsem proč. Je to jeho taktika, jakou mi chce znepříjemnit návštěvu na jejich revíru? Tak proč bych neměl popojít o kus níž, když už tam zamířilo pár jiných rybářů? Proč?Docela dobrácky se na mne usmál. Pak zvážněl a řekl něco, čemu jsem odmítl uvěřit. "Poslechni mne, vidím, že nejsi zdejší, neznáš to tady tak ti dám dobrou radu. Nechoď dolů i když se ti to místo zdá být moc dobré. Tam by sis totiž dnes nezachytal. Víš, je to smutný, co ti teď povím, ale v těch místech je dnes od rána, no, jak to jen povědět, no je tam totiž otrava!"

Absolutně jsem ho nechápal. Jaká otrava? Pohled na řeku, na pomalu plynoucí hladinu a na kola, která se dělala od té spousty ryb v ní mi nedával žádný smysl ve spojitosti s její otravou! Neměla žádný přítok, možná však do ní mířily nějaké starší kanály z okolní zástavby. Že by nekecal?

Ale široko daleko nebyla vidět na hladině ani jedna jediná leklá ryba. A navíc, když je ta řeka otrávená, tak proč zde on sedí a v klidu si chytá? "Poslyšte, když je tu otrava, tak proč to říkáte mně a nenahlásíte to na Svaz?" Rybář se však jen pobaveně zasmál a dodal, že se s tím bohužel nedá nic dělat, ale že mě před otravou varoval.

Poděkoval jsem za jeho radu a přesto jí nedbal. Zamířil jsem si to dolů po proudu, kde jsem objevil úžasné zákoutí s rozšiřující se řekou a přístupnými břehy až k vodě.

Opodál jsem zahlédl sedět rybáře. Tak co mi to tam chtěl ten dobrák nakukat? Abych zmizel a nezachytal si tady? To tedy ne! Shodil jsem baťoh do trávy a v klidu rozbaloval rybářský vercajk. Pozvedl jsem na chvilku hlavu a uviděl muže v maskáčích, jak chodí od jednoho rybáře k dalšímu.

Aha. Rybářská stráž. Ale ale! Co to vidím? Jde kontrolovat a má nahozené udice! To snad není pravda, co je to tady za spolek? No jen pojď, mám všechno v naprostém pořádku. A ještě se zeptám, kde je ta otrava, když je tu tolik rybářů? I na dálku bylo vidět, že jsou kontrolovaní rybáři evidentně celí nesví, nervózní a dávali to hlasitě tomu muži, Rybářské stráži, najevo, co si o něm patrně myslí, považovali za zbytečnou buzeraci to jeho hlasité mluvení. Některé ani nezkontroloval, poslali ho patrně "do pryč", to jsou mi věci, ale rychle zamířil ke mně. A místní rybáři se zvedli ze svých židliček a napjatě sledovali, co se bude dít.

Nachystal jsem si rybářské doklady a podával je ke kontrole.

"Jo, dobrý, dobrý, jistě máš všechno v pořádku, papíry máš.... Ale jestli kouříš, mohl bys mi dát pár cigaret? Víš, zapomněl jsem si je doma. A na co budeš chytat? Nemáš pár žížal navíc a nějaké pufy? Piješ? Nemáš něco sebou ostřejšího? Hlteček slivky by neuškodil..." No tohle! Co je to za porybného?Tak to tedy ne. "Požádal bych vás o ukázání odznaku a průkazu Rybářské stráže." Chlapík zůstal jako opařený. "Co blbneš? Já a porybný? Tím jsem nebyl a nebudu nikdy v životě!" Naštvaně jsem se proti němu postavil. "Tak prosím odejděte!" Odešel. Ale nevím proč mi přitom nadával do lakomců. Místní rybáři se mi asi pochechtávali, takže jsem naprosto znechuceně zase vercajk sbalil. Měl jsem najednou po rybářské náladě a rozhodl jsem to místo opustit. Vydal jsem se zpět.

Dorazil jsem k místu, kde seděl ten první místní dobrák, co se mi snažil namluvit, že je ta řeka otrávená. "Tak co,měl jsem pravdu, když jsem ti říkal, abys tam raději nechodil, že si nezachytáš? Že je tam dole otrava? On je tam totiž od rána starý Vávra, zvaný Békala, nebo se mu taky tady říká Otrava. Chodí od jednoho rybáře k druhému a somruje od nich co se se dá. Otravuje tady už roky a jak jsem ti řekl, s tím se nedá bohužel nic jiného dělat, než nechodit tam, kde on právě je."

Pochopil jsem, že nejen na řece není otrava jako otrava.