Lekce pro začátečníky aneb s dětmi na rybách

Kategorie: Všeobecné

Nemá-li člověk od nějaké akce žádná očekávání, pak se zpravidla mimořádně vydaří.
Začátkem tohoto roku jsem přihlásil sebe a šestiletého synka Míru na víkendové rybářské závody. Říkal jsem si, že už je dost starý na to, abychom to spolu zvládli. Jako bonus jsem s sebou přibalil i synovce Martina (10 let). A abych těch dětí s sebou neměl málo, přijede se na nás podívat aspoň na skok synovec Honzík (12 let) a dcerka Míša (4 roky) – hotový dětský tábor.

Cílem bylo chytat líny a možná i kapříky, pokud tedy budou brát. Hlavně, aby byla zábava a děti se nenudily. Když jsem Mírovi sdělil, že se líni nebodují, tak mi řekl: Tak to teda ne, já tam jedu vyhrát!“ Tak tomu říkám sebevědomí.

Losování

Malej Miras vytáhl z osudí velmi nadějné místo. Kéž by se losování dobrého fleku dalo aspoň trochu natrénovat!

Zakrmování

Nejprve jsem zakrmil tam, kde bylo třeba. Poté se zakrmovacích pomůcek chopili děti a bylo o zábavu postaráno. Guma od praku je občas švihla přes pazoury, ale za čas vypilovaly techniku a už jim to lítalo celkem hezky. S kobrou, to byla jiná prča. Boilies i pelety svištěly vzduchem na všechny možné světové strany. Nikdy bych nevěřil, že se dá trefit i auto, které stálo 20m za našimi zády. No, zadařilo se. Poté, co do sebe kluci dostali správné postavení nohou a těla, tak už každá druhá kulička letěla do vody. Ty, které se do rybníka nevešly, jsem posbíral v lese. Práci s kobrou si vyzkoušela i dcerka – pohled na ni a skoro stejně velkou kobru, vzbuzoval úsměv na rtech.

Zdolávání

Ze začátku jsem dost trnul, protože jsme chytali na jemný cajk, a bál jsem se, že budeme ztrácet ryby. Naštěstí jsem se hodně rychle uklidnil a nechal Míru i Martina zdolávat všechny ryby, které zabraly. Prut jsem si přebíral až ve finální fázi zdolávačky, kdy hrozilo zamotání udic u břehu. Vzhledem k velikosti a bojovnosti místních ryb si kluci museli zapřít prut mezi nohy, aby jej vůbec udrželi. Nejednou se ozvalo: „Skřípnul jsem si pindíka“. Ani to však chlapce neodradilo a makali dál.

Podebírání

Již po první ukázce kluci vše dokonale pochopili – nejen, že přinesli podběrák na správné místo, kde byl dostatek vody, ale správně jej i ponořili a vyčkávali na navedení ryby. „TEĎ!“ – po tomto signálu bleskově následovalo přizvednutí ramen podběráku nad hladinu a kapr byl náš.

Pouštění ryby

Velmi zábavná a oblíbená aktivita. Nahnal jsem kluky do vody a poslal za nimi rybu v podložce. Následovala snaha o vylovení kapra z podložky, což vzhledem k průměrné váze ryb, která přesahovala 8 kg, nebylo zas až tak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Kluci od kapříků dostali párkrát pěkně nafackováno, což byla patrně tak velká prča, že je vyloženě rozchechtala. Já se řechtal s nimi a cvakal foťákem. Silný zážitek!

Špionáž

Okolní týmy jsme měli pod kontrolou. Dalekohled byl v neustálé permanenci. Kluci se zájmen sledovali okolní týmy a hlásili každou zdolávačku.

Trpělivost

Ani jednou za 3 dny jsem nezaslechl, že by to byla nuda, což jsem vzhledem k povaze Míry i Martina celkem čuměl. Když to nebralo, tak se mastily karty nebo probíhala poznávačka různé havěti, která se kolem nás vyskytovala, nebo se jen tak sedělo a číhalo na záběr. Prostě paráda!

Výsledek?

Velmi potěšující - vítězství. Kluci jsou náramně pyšní, že se jim podařilo vyhrát v konkurenci dospěláků a dokonce chytit i největší rybu soutěže (15,75 kg). Ze 14 záběrů jich proměnili hned 13, což je až neuvěřitelné.

No a já? Já jsem velmi hrdý na to, jak to Míra s Martinem perfektně zvládli a jsem moc rád, že se jim naše společná rybačka líbila a pořádně si ji užili. Stejně jako já.
Jen tak dál, hoši!

Miras – Kapří pohoda

Miras - 27.6.2012

Diskuse k miničlánku

9 nových příspěvků od Vaší poslední návštěvy.

NMiras - Profil | Čt 9.8.2012 15:55:24

šmudla007 >> Jseš moc upjatej. Když mi synek řekne: Tatííí, já chci jet s tebou", tak o tom začnu aspoň trochu přemýšlet a někdy ho vezmu i s sebou. Nesnažím se z něj dělat kapraře, ale rybáře - tzn. snažím se, aby si vyzkoušel různé techniky lovu. Zatím ho nejvíce baví chytat na bič, ale zkouší i plavačku, klasickou položenou s krmítkem i vláčku. Teď si vyzkoušel i kaprařinu.
Tvoje průpovídky o nějakých sádkách nechám bez komentáře, protože víš kulový, jak to na tom revíru chodí.
Speciálně pro tebe posílám fotku ze závodů konaných na svazovém revíru.

Nelíbí 0
Líbí 1

Nšmudla007 - Profil | Pá 20.7.2012 9:50:47

Sranda článek. Je zajímavé jak se mění pojem rybářské závody pro děti časem. Kdysi to prostě bylo proutek spláveček a lupat hrouzánky plotičky(a ty plotičky sbírat po záseku z pole a trávy daleko za závodníkem.
Když se ryba na prut napíchne úplně sama, tomu já závodění neříkám, to už ji vytáhne každej aji kdo neví co to je rybařina. Moje děcka by se na takových závodech ukousaly nudou(jak není do pěti deseti minut potah ryba na udici= konec zábavy). Radši bych vzal závodit děcka na sádky na duháky, to je to samý, tam skáčou aji na prázdnej háček= ale na úplně prázdnej a občas spadnou z háčku při kotrmelcích. S kobrou by jste si na naší svazovce tak krásně zazávodili až by děckám oči přecházely. Nelíbí se mi rybářská komerce dnešních dnů a přístup, zaplatím si a mám dvacetikilový kapr na lusknutí prstem.