- Otázky a diskuse
- Seznam
- Diskuse
Souboj článků :o) - Kocháč
Nehodlám na tom nic měnit, ani to po sobě číst, jsem rád že jsem ten myšlenkovej průjem dostal do not.
Duel
Tak už je středa, sedím na zadnici a čumím na bílou plochu Wordovského listu nepříjemně na mne svítícího z monitoru počítače. Snažím se soustředit myšlenky a vypáčit z té své provokatérské obtloustlé palice nějaký zajímavý námět nebo aspoň drobnou myšlenku, které bych se mohl chytit a tu nepříjemně svítící plochu konečně trochu zaplnil a zmírnil tak ten pocit beznaděje. Jenže ony ty myšlenky pořád neposedně přelétají z místa na místo a ona místa jsou zatím jen nic neřešící promlouvající výčitky: „ Proč jsi tu hlavu do té oprátky narval egoisto? Vždyť víš, že jsi schopen psát jen, když máš v hlavě příběh bezprostředně spojený s posledním lovem a navíc ta tvoje kaprařina nikoho nezajímá. Ty jsi ale kus vola, teď si to pěkně vyžer až do dna magore. Spoléhal jsi, že budeš mít čas a zvládneš to? Včera jsi i Jitku s malou odvezl na autobus do Chorvatska, ale nic, co? Pořád duto a před sebou tabula rasa. Nacpi si něco do břuchu, abys nezkolaboval, jedl jsi přeci naposled už před třemi hodinami, zapal si potom brčko a zamysli se nad sebou!“
No moc se mi ty myšlenky nezamlouvaly, ale strach před kolapsem z hladu mě rozhejbal a vypravil jsem se směrem k bílému sexu. Čím jsem byl blíž tím zřetelněji jsem slyšel lahodné pobrukování chlazení naší ledničky. Bělostná dvířka jsem elegantním často trénovaným zkušeným tahem otevřel, jenže jaký byl můj šok, z ledničky se na mě nevyvalila libá vůně uzenin, ale jen zima. Z poličky se skutálela plechovka s kočičím žrádlem a padla mi přímo na palec. Znechuceně jsem i přes asi hlady šilhající a žadonící pohled kocoura narval plechovku zpět: „ Dostaneš Foxíku až se vrátím.“
Vyrazil jsem k nedalekému řeznictví a napůl převaloval téma duelu a napůl si pohrával s myšlenkou jestli vyhraje Vahalova šunka nebo nějaká pěkně prorostlá Anglická slaninka. No a v tom nápad, bingo, mám to, to budou čumět jakej jsem literát a v bahně kaprařiny skrytej talent. Začal jsem si pohrávat s kostrou příběhu. Levá noha střídala pravou, šlo se mi nějak lehčeji i to brčko chutnalo jinak, lahodněji. S chutí jsem převaloval kouř sklípky a proháněl průdušnicí. Vyživoval jsem mírou nemalou své ego a říkal si: „ Jak na to asi zareagují, vždyť to tady ještě nebylo, to bude absolutní bomba.“ Kolemjdoucí lidé si jistě museli myslet, že jsem vyhrál minimálně v Risku, Kufru nebo jsem lehce zhulenej. Zažíval jsem pohodu a vzhříval si xicht v letním slunci. Z dálky už na mě z výlohy zářil erb s dvěma sekyrami a veselým úsměvem odseknuté prasečí hlavy. Čím jsem se blížil víc a víc tím zřetelnější podobu získávala umělá zelenina a ovoce rozložené mezi tácy se svalovinou. Přibližoval jsem se stále blíž a dokuřoval brčko, už byli vidět i skotačící masařky prohánějící se tou umě naaranžovanou výstavkou. Už jsem se chystal vstoupit do ráje, když mne oslovil malý človíček: „ Dobry den, dva tunel kdě?“ Chvilku mi trvalo než jsem si uvědomil, že to asi nebude počátek invaze hobitů, ale ztracená nešťastná zmenšenina Ukrajince toužící po zařazení do pracovního procesu v naší malebné zemičce, jejíž náruč je stále doširoka otevřena. Chvíli jsem na něj koukal a hledal v paměti ruská slovíčka a snažil se rozluštit jeho otázku. No vzhledem k tomu, že jsme zrovna stáli nad nově raženými tunely pod Královým polem, které nám mají dopomoci se ještě rychleji a agresivněji přesouvat z bodu A do bodu B, ukázal jsem s směrem k místu, kde mizí Tatry pod zemí a řekl: „ Tuda.“ Mužik pochopil a vyrazil svižným krokem směr krtčí díra.
Koupil jsem si nepřítomně kus slaniny a vyrazil k domovu. Cestou jsem přemýšlel nad tím co tam chce asi dělat, odhadem mohl mít tak 56let, měřil tak 150cm a váha se mohla pohybovat kolem 44,3kg, ale to i s botami. No co už, třeba je to nejakej specialista na větrací šachty.
Šašíroval jsem si to zpět k počítači s pytlíčkem uzeniny a pár voňavými rohlíčky. Snažil jsem se vzpomenout, co jsem to vlastně před tím podivným setkáním řešil. Hlava mapa, ale tentokrát docela slušně vymazaná. Už to mám, duel, článek a měl jsem perfektní nápad, ale kde nic tu nic. Vykouřilo se mi to z palice, no to snad není pravda, úplně perfektně si pamatuji těch asi tři sta čistě kladných pochvalných odpovědí a zdrcující porážku soupeře, ale námět v .......
Tak už zase sedím před počítačem koukám na bílý list a snažím se vzpomenout co mi to asi jen na zlomek sekundy vytanulo na mysli. Říká se, že každý člověk je pár vteřin ve svém životě geniální, no já si ty vteřiny zřejmě vybral a teď už budu po zbytek života, když to dobře půjde, pouhý šedivý průměr. Nesmím se vzdávat, o čem to bude? O čem mám psát? Snad o svém dětství? Připomínám si atmosféru článků svého soupeře, barvitě rozepsané krásy okolní krajiny s nádechem Rychlých šípů a všudy přítomného zdravého rozumu s lehkým nádechem míru a bratrství. No to bych tedy mohl sekundovat zážitky ze svého dětství, kdy mne strejda vodil k řece a učil chytat první čudličky, zatím co on tahal nádherný kapry. Brodili jsme se ranní rosou, naše těla zabalená do teplých kabátů prořezávala v dolinkách cáry ranních mlh, kolem se probouzela příroda do nového dne, vyplašení bažanti poletovali nad polem a do vzdáleného lesa uháněl krásný srnec. Než na nebi pohasly poslední hvězdy, my byli na našem místě mezi stromy u malého ohniště. Batohy jsme opatrně položili do mokré trávy a začali přípravy na jedinečný lov. Nachystat proutky, napíchnout červíka nebo kus rohlíku případně vanilkové těsto, nastavit hloubku a šup do vody. Ten klid, pohoda a napětí v očekávání věcí příštích se mi vrylo hluboko do paměti, bylo to jiné ticho než to dnešní současné. Dneska už není ticho jako bývalo, ani to napětí není takové, je prostě jiné.
Tak si po sobě čtu pár posledních řádek a je mi z toho zle, takhle by měl vypadat můj článek? S tímhle mám jít do duelu? No tak to kurwa ani omylem. To se na to raději vyseru. A proč taky ne, prostě uznám, že na to psaní zrovna nejsem. Nebo se vymluvím, že jsem byl nemocnej a celý noci u mne probděl náš rodinný lékař a rval mne ze spárů smrti? Nebo třeba řeknu, že jsem musel služebně do Mexika? Nebo se na to prostě jen vystolicuju a přestanu na nějaký čas chodit na MRK. Potom až budu mít absťák, tak tam pod cizím nickem vložím nějakou pomluvu a oni zapomenou.
No minimálně to určitě nějak dopadne
Duel
Tak už je středa, sedím na zadnici a čumím na bílou plochu Wordovského listu nepříjemně na mne svítícího z monitoru počítače. Snažím se soustředit myšlenky a vypáčit z té své provokatérské obtloustlé palice nějaký zajímavý námět nebo aspoň drobnou myšlenku, které bych se mohl chytit a tu nepříjemně svítící plochu konečně trochu zaplnil a zmírnil tak ten pocit beznaděje. Jenže ony ty myšlenky pořád neposedně přelétají z místa na místo a ona místa jsou zatím jen nic neřešící promlouvající výčitky: „ Proč jsi tu hlavu do té oprátky narval egoisto? Vždyť víš, že jsi schopen psát jen, když máš v hlavě příběh bezprostředně spojený s posledním lovem a navíc ta tvoje kaprařina nikoho nezajímá. Ty jsi ale kus vola, teď si to pěkně vyžer až do dna magore. Spoléhal jsi, že budeš mít čas a zvládneš to? Včera jsi i Jitku s malou odvezl na autobus do Chorvatska, ale nic, co? Pořád duto a před sebou tabula rasa. Nacpi si něco do břuchu, abys nezkolaboval, jedl jsi přeci naposled už před třemi hodinami, zapal si potom brčko a zamysli se nad sebou!“
No moc se mi ty myšlenky nezamlouvaly, ale strach před kolapsem z hladu mě rozhejbal a vypravil jsem se směrem k bílému sexu. Čím jsem byl blíž tím zřetelněji jsem slyšel lahodné pobrukování chlazení naší ledničky. Bělostná dvířka jsem elegantním často trénovaným zkušeným tahem otevřel, jenže jaký byl můj šok, z ledničky se na mě nevyvalila libá vůně uzenin, ale jen zima. Z poličky se skutálela plechovka s kočičím žrádlem a padla mi přímo na palec. Znechuceně jsem i přes asi hlady šilhající a žadonící pohled kocoura narval plechovku zpět: „ Dostaneš Foxíku až se vrátím.“
Vyrazil jsem k nedalekému řeznictví a napůl převaloval téma duelu a napůl si pohrával s myšlenkou jestli vyhraje Vahalova šunka nebo nějaká pěkně prorostlá Anglická slaninka. No a v tom nápad, bingo, mám to, to budou čumět jakej jsem literát a v bahně kaprařiny skrytej talent. Začal jsem si pohrávat s kostrou příběhu. Levá noha střídala pravou, šlo se mi nějak lehčeji i to brčko chutnalo jinak, lahodněji. S chutí jsem převaloval kouř sklípky a proháněl průdušnicí. Vyživoval jsem mírou nemalou své ego a říkal si: „ Jak na to asi zareagují, vždyť to tady ještě nebylo, to bude absolutní bomba.“ Kolemjdoucí lidé si jistě museli myslet, že jsem vyhrál minimálně v Risku, Kufru nebo jsem lehce zhulenej. Zažíval jsem pohodu a vzhříval si xicht v letním slunci. Z dálky už na mě z výlohy zářil erb s dvěma sekyrami a veselým úsměvem odseknuté prasečí hlavy. Čím jsem se blížil víc a víc tím zřetelnější podobu získávala umělá zelenina a ovoce rozložené mezi tácy se svalovinou. Přibližoval jsem se stále blíž a dokuřoval brčko, už byli vidět i skotačící masařky prohánějící se tou umě naaranžovanou výstavkou. Už jsem se chystal vstoupit do ráje, když mne oslovil malý človíček: „ Dobry den, dva tunel kdě?“ Chvilku mi trvalo než jsem si uvědomil, že to asi nebude počátek invaze hobitů, ale ztracená nešťastná zmenšenina Ukrajince toužící po zařazení do pracovního procesu v naší malebné zemičce, jejíž náruč je stále doširoka otevřena. Chvíli jsem na něj koukal a hledal v paměti ruská slovíčka a snažil se rozluštit jeho otázku. No vzhledem k tomu, že jsme zrovna stáli nad nově raženými tunely pod Královým polem, které nám mají dopomoci se ještě rychleji a agresivněji přesouvat z bodu A do bodu B, ukázal jsem s směrem k místu, kde mizí Tatry pod zemí a řekl: „ Tuda.“ Mužik pochopil a vyrazil svižným krokem směr krtčí díra.
Koupil jsem si nepřítomně kus slaniny a vyrazil k domovu. Cestou jsem přemýšlel nad tím co tam chce asi dělat, odhadem mohl mít tak 56let, měřil tak 150cm a váha se mohla pohybovat kolem 44,3kg, ale to i s botami. No co už, třeba je to nejakej specialista na větrací šachty.
Šašíroval jsem si to zpět k počítači s pytlíčkem uzeniny a pár voňavými rohlíčky. Snažil jsem se vzpomenout, co jsem to vlastně před tím podivným setkáním řešil. Hlava mapa, ale tentokrát docela slušně vymazaná. Už to mám, duel, článek a měl jsem perfektní nápad, ale kde nic tu nic. Vykouřilo se mi to z palice, no to snad není pravda, úplně perfektně si pamatuji těch asi tři sta čistě kladných pochvalných odpovědí a zdrcující porážku soupeře, ale námět v .......
Tak už zase sedím před počítačem koukám na bílý list a snažím se vzpomenout co mi to asi jen na zlomek sekundy vytanulo na mysli. Říká se, že každý člověk je pár vteřin ve svém životě geniální, no já si ty vteřiny zřejmě vybral a teď už budu po zbytek života, když to dobře půjde, pouhý šedivý průměr. Nesmím se vzdávat, o čem to bude? O čem mám psát? Snad o svém dětství? Připomínám si atmosféru článků svého soupeře, barvitě rozepsané krásy okolní krajiny s nádechem Rychlých šípů a všudy přítomného zdravého rozumu s lehkým nádechem míru a bratrství. No to bych tedy mohl sekundovat zážitky ze svého dětství, kdy mne strejda vodil k řece a učil chytat první čudličky, zatím co on tahal nádherný kapry. Brodili jsme se ranní rosou, naše těla zabalená do teplých kabátů prořezávala v dolinkách cáry ranních mlh, kolem se probouzela příroda do nového dne, vyplašení bažanti poletovali nad polem a do vzdáleného lesa uháněl krásný srnec. Než na nebi pohasly poslední hvězdy, my byli na našem místě mezi stromy u malého ohniště. Batohy jsme opatrně položili do mokré trávy a začali přípravy na jedinečný lov. Nachystat proutky, napíchnout červíka nebo kus rohlíku případně vanilkové těsto, nastavit hloubku a šup do vody. Ten klid, pohoda a napětí v očekávání věcí příštích se mi vrylo hluboko do paměti, bylo to jiné ticho než to dnešní současné. Dneska už není ticho jako bývalo, ani to napětí není takové, je prostě jiné.
Tak si po sobě čtu pár posledních řádek a je mi z toho zle, takhle by měl vypadat můj článek? S tímhle mám jít do duelu? No tak to kurwa ani omylem. To se na to raději vyseru. A proč taky ne, prostě uznám, že na to psaní zrovna nejsem. Nebo se vymluvím, že jsem byl nemocnej a celý noci u mne probděl náš rodinný lékař a rval mne ze spárů smrti? Nebo třeba řeknu, že jsem musel služebně do Mexika? Nebo se na to prostě jen vystolicuju a přestanu na nějaký čas chodit na MRK. Potom až budu mít absťák, tak tam pod cizím nickem vložím nějakou pomluvu a oni zapomenou.
No minimálně to určitě nějak dopadne
Autor diskuse: Petr Koch - Profil , 2.7.2008 všeobecné - ostatní
- Zobrazit vybrané uživatele.načítám...
1x v oblíbených a 0x v ignorovaných.
bucharovic - Profil | Čt 3.7.2008 12:55:47
Kocháč - No vidíš, v tom jsme každej jinej.Já kdybych viděl toho kocoura běžet zpátky, koumal bych nad tím,proč to udělal a v palici by mě okamžitě začala fabulace až obludných rozměrů. Slova by lítala a omatlal bych to spoustou vaty a kdybych skončil, bylo by to pro normálního čtenáře dlouhý jak tejden před výplatou a nakonec by tam byl vlastně jen ten kocour co neví proč a kam....:-))
Petr Koch - Profil | Čt 3.7.2008 12:54:28
Cottus - ® : hele kocour je taková válečná kořist, mladá ho měla než jsme se poznali a už dvě neděle ho odmítá znehybnit a naložit.
Cottus - Profil | Čt 3.7.2008 12:52:58
Petr Koch: Mám přes stopadesát stránek hrubého textu, ale slovo MRS tam není...
Proč také - je to o přírodě , nikoli o nějakém balastním svazu.
Ale je možné,že se tam ve výsledku zase někdo pozná.
Ten smysl hledání je mě dost blízký...ale kocoury nemám moc v lásce.
Proč také - je to o přírodě , nikoli o nějakém balastním svazu.
Ale je možné,že se tam ve výsledku zase někdo pozná.
Ten smysl hledání je mě dost blízký...ale kocoury nemám moc v lásce.
Petr Koch - Profil | Čt 3.7.2008 12:48:45
Cottus - ® : no narovinu mě k tomu přivedl náš kocour, najednou se prudce rozběhl, zastavil a mazal zase zpět a lehl si. ten článek má s tím jeho jednáním hodně společného. Prostě se něco děje, ale nemá to smysl :o)))
Že ty se chystáš psát něco o MRS?
Že ty se chystáš psát něco o MRS?
Bachy - Profil | Čt 3.7.2008 12:40:47
Petr Koch - bucharovic má pěkný zajímavý příběh, taky pěkně napsaný, ale ty umíš pěkně napsat i o obyčejných věcech - spíš myšlenkách (což je mi blízké), ve kterých by mnozí nic zajímavého neshledali a o tom podle mě psaní je, pro mě jsi taky vítěz.
Cottus - Profil | Čt 3.7.2008 12:39:06
Petr Koch: právě to je tam nejlepší ....taková vsuvka na odlákání pozornosti.
Cottus - Profil | Čt 3.7.2008 12:35:43
Článek dobrý,autor evidentně nad věcí.
Chválím,abych mohl něco beztrestně použít při tvorbě scénáře...
Chválím,abych mohl něco beztrestně použít při tvorbě scénáře...
Petr Koch - Profil | Čt 3.7.2008 12:28:08
fajka - ® : dikec, čekal jsem spíš nějakou celkem slušnou masáž, ale to přijde :o)))čeho že jsi to dr.?
Petr Koch - Profil | Čt 3.7.2008 12:24:24
Každá záporná reakce bude okamžitě ohodnocená červenou kartou, teď zvažuju, jestli ji mám dát i Knapíkovi za to mínus :o)))
Knapík - Profil | Čt 3.7.2008 10:37:37
V klidu, u mě bys to vyhrál i stímhle článkem mimo téma, něco se v tom textu děje a to je důležitý, aby to člověka nezmohlo a krásně mu ten text probíhal pod očima. Psát umíte oba, každý jinak. Jako úvaha ve spojení s fejetonem to nemá chybu a vzhledem k tomu, že jsem i buch. dal jakousi symbolickou známku, to bě bych tímto udělil 1-.
Pic a vyhul:-)
Pic a vyhul:-)
bucharovic - Profil | Čt 3.7.2008 10:29:10
Čau Kocháči. Hele ,já nevím jak ostatní,ale já to co jsi napsal beru. Chlape, nevím proč ( jak jsi psal) sereš na články. Psát umíš a utřídit myšlenky u toho taky. Myslím,že mít nápad, tak bys sesmolil čtivej článek.Z toho, že někteří netuší o co tady go, bych si hlavu nedělal.asi nebyli minulej týden na Mrku. U mě dobrý...
plavčík Tom - Profil | St 2.7.2008 23:42:26
Nějak mi uniklo, co tím chtěl básník říci. Jinak musím uznat, že delší zadání "otázky" jsem zde ještě nečetl ...
Bachy - Profil | St 2.7.2008 21:24:56
Jo, už to vidím, na to ale nemám nervy, čas ani chuť, po půlce mě to přestalo zajímat.
Živě na MRK.cz
Kde to žije - všechna témata
17:01Pokuty za krmení přemnožených nutrií ze Zlíně (Bleskovka) 16
15:49Příroda mocná čarodějka 285
15:10Splávek proti vázkám / lov z lodi / kaprařina 56
10:49Zavážecí loďka s gps a echolotem 82
10:46Poradna: Feeder 8055
9:01Bitcoin (a jiné krypto) mezi rybáři 662
Pácelovka s uv svetlom na nočný lov 17
PáSpey & Salmon 460
PáChov okrasného ptactva 850
PáMatchka na plavanou 10
PáPřívlač v Chorvatsku 57
PáVědci varují: Plánovaná vodní elektrárna na Vltavě ohrožuje biodiverzitu (Bleskovka) 2
PáKorda Developments a vše co k této značce patří 927
PáV letech 2021 až 2023 poskytlo MZe a MŽP na ochranu životů a majetku před povodněmi 4,8 miliardy korun (Bleskovka) 7
ČtMinimum voltů na trakční baterií 28
Co je nového - všeobecné
ČtBleskovka: V letech 2021 až 2023 poskytlo MZe a MŽP na ochranu životů a majetku před povodněmi 4,8 miliardy korun
ČtBleskovka: Pokuty za krmení přemnožených nutrií ze Zlíně
ÚtBleskovka: Vědci varují: Plánovaná vodní elektrárna na Vltavě ohrožuje biodiverzitu
. . . Video: Zimní feeder - mražení červi a lisovaný rohlík
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Miničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
Oznámení - obecné
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - obecné
11.5.Rybářské závody "Bystré 2024"
11.5.72.Jarní závody jednotlivců...
11.5.Jarní rybářské závody v...
11.5.Veřejné rybářské závody Žerotice
11.5.Rybářské závody ve Třech...
11.5.Veřejné rybářské závody
11.5.MO Protivín 8. ročník rybářských...
11.5.ZRUŠENO- Jarní rybářské závody v...
11.5.Kroužek 22 hodinovka
18.5.Rybářské závody Vodňany
NEJLEPŠÍ Z KATALOGU
Doporučujeme e-shop
Saccon Carp
Rybářský e-shop se zaměřením na moderní kaprařinu. Máme dlouholeté zkušenosti, na trhu úspěšně působíme přes 10 let....