Promýšlíte si dopředu přípravu k lovu ?

Dovolím si podělit se s vámi o své zkušenosti s přípravou samotného lovu, které jsem získával zejména tehdy, vypravil-li jsem se na lov sám.
Samotná příprava započala už doma nejprve volbou revíru, po té přípravou náčiní, návazců, krmení a nástrah, ale také dokonalým promyšlením si celého postupu od příchodu k vodě až do prvního nahození. Sami víte, že čas u vody plyne daleko rychleji než třeba v práci a tak je potřeba ho maximálně využít. To znamená, že je nutné pracovat podle předem připraveného postupu v klidu a s rozvahou a vystříhat se zmatkování a zejména zbytečným pohybům.
K vodě tedy jdu klidným krokem a v hlavě si znovu opakuji předem připravený harmonogram. Hořím už ale nedočkavostí a tak přidávám do kroku. První bod mám v hlavě již dávno připravený k realizaci: po příchodu k vodě všechny věci uložit tak, abych v případě potřeby nic nehledal, všechno musí mít své místo. Dívám se trošku nervózně na hodinky, protože podle plánu už jsem měl být asi pět minut u vody. No, nic se neděje, jen opět přidávám do kroku, takže už skoro běžím, nevšímaje si krůpějí potu, které mi pomalu stékají po zádech někam dolů. Konečně celý uřícený stanu u vody o celou čtvrthodinu za plánem a okamžitě pouštím všechno, co na mě celou cestu viselo. Jen dvakrát se zhluboka nadechnu, abych dohnal kyslíkový deficit a začínám vlastní přípravu. Nezdržuji se příliš (vlastně vůbec) ukládáním věcí, protože tak ušetřím promarněný čas. Chvatně rozepínám pouzdro na pruty a začínám opatrně skládat svoje milované feedry. Tady mnoho času neušetřím, protože riskovat jejich poškození při překotné montáži by bylo velmi bláhové. Chce to prostě svůj čas. První díl, druhý a třetí díl a špičku. Již po cestě k vodě jsem si podle současné meteorologické situace vyhodnotil kterou použiji a to mi teď pomohlo. Ták a teď naviják... Doprčic. Polilo mě horko. Záda a nižší partie jsou v jedné vodě. Navijáky !!! Že já je nechal v autě. Svoje milované Mikado pouštím na zem (naštěstí do trávy) a v duchu počítám za kolik minut jsem schopen sprintem (no to si fandím. Sprintem v padesáti letech) zvládnout cestu k autu a zpět. Horečně se přehrabuji ve věcech v zoufalé snaze navijáky objevit. Počáteční nelad v cajku se mění v totální chaos. A nechat věci na místě? Nikdo tady není, kdo by mi věci ukradl, ale také nikdo, kdo by mi je pohlídal. Ne, mám je!!! Uff. Byly pod svačinou. Příště se na celou svačinu vys..., no nechám ji zkrátka raději doma. Den bez svačiny vydržím, ale nemít navijáky... Mohlo by mě taky nakrásně klepnout a měl bych po rybiškách navždy. Znovu beru do ruky prut a přidělávám naviják. Už opět téměř nabývám ztracené rovnováhy a klidu, když si vzpomenu na slova kamarádů, kteří mě postupně zasvěcují do tajů rybaření: když ti najedou ryby, musíš je udržet na zakrmeném místě. Proboha!!! Vždyť já ještě žádné místo nezakrmil. V duchu vidím hejno trofejních kaprů, jak zklamaně, když na mém fleku nenašli nic k snědku, odplouvají ke konkurenci. Opět pouštím prut i s navijákem (tentokrát už ne na trávu) a popadnu kbelík s krmením tak prudce, že se mi část krmení sype do vody. Ve snaze ho co nejvíc zachránit dávám do kbelíku příliš mnoho vody a příliš pozdě si to uvědomuji. Naštěstí pro tyto případy mám v petlahvi trošku suchého krmení a tak po třech minutách hledání petlahve v kupce rybářských potřeb se nakonec daří krmení namíchat. Okamžitě dělám koule a házím do vody ve snaze přimět odplouvající kapry k návratu. Když je asi polovina krmení ve vodě, dokončuji montáž udic a chystám se nahodit. Ale nevím kam. Ve spěchu jsem si zapomněl na protějším břehu zafixovat pevný bod, proti kterému budu zakrmovat. Kola na vodě po koulích vhozených před pěti minutami už jsou taky fuč. Co naplat. Dělám další koule, fixuji na druhém břehu obrovský dub a do vody letí postupně druhá polovina krmení. Přesně v okamžiku, kdy dlaň mojí pravé ruky opouští poslední koule velikosti pomeranče si uvědomuji, že mi nezbylo krmení na naplnění krmítek. Měním tedy krmítka za olůvka, napichuji nástrahy a nahazuji. Zpocený, unavený a s nervama na dranc si sedám na židličku a uvědomuji si, jak je důležité si přípravu k lovu promyslet do nejmenších detailů, aby pak u vody mohla zavládnout opravdová pohoda, kvůli které tam přece chodíme.
Možná, že to tak přesně, jak jsem popsal, nebylo. Ale snad mi prominete v mém věku jistou "zapomnětlivost" a fantazii, bez které se my dříve narození jen těžko obejdeme.
A jak je to s vámi, když se chystáte k vodě, přátelé?