Štika obecná

      Štika obecná je na území Evropy jednoznačně nejznámější dravou sladkovodní rybou. Je to dáno obrovským rozšířením i schopností přizpůsobit se životu v nejrůznějších podmínkách - od pstruhových potoků přes tůně, rybníky, nížinné řeky a přehrady až po brakické vody proslazených mořských zálivů. Kromě Evropy se vyskytuje i v Asii a žije i v Severní Americe. Všude je běžným rychle rostoucím dravcem lovícím vzhledem ke své velikosti poměrně velkou kořist a dorůstajícím velkých rozměrů. Díky tomu neušla ani pozornosti sportovních rybářů, mezi nimiž se najdou i takoví, kteří se na lov tohoto druhu vysloveně specializují.
      Splést si štiku s jinou rybou je téměř nemožné. Dlouhé zelené tělo poseté kamufláží světlých skvrn, ocasní a hřbetní ploutev posunuté až téměř k ocasu a především prostorná tlama plná ostrých zubů – to vše jsou téměř neodmyslitelné atributy ryby, které sportovní rybáři často familiérně říkají „zubatá“.
      U nás je štika hojně loveným i chovaným druhem. Populace v mnoha sportovních revírech jsou ale závislé na umělém vysazování, protože ne všude nacházejí štiky dobré podmínky k přirozenému výtěru a navíc jsou vystaveny značnému rybářskému tlaku.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 40 až 70 cm
obvyklé maximum: kolem 120 cm
rekordní hodnoty: u nás přes 140 cm

Hmotnost

průměrná: 0,7 až 3 kg
obvyklé maximum: kolem 16 kg
rekordní hodnoty: u nás přes 25 kg

Typické znaky

protáhlé tělo
zelené zbarvení se světlými skvrnami
hřbetní a řitní ploutev posunuty dozadu
velká hlava s prostornou tlamou plnou zubů

Výskyt v ČR

      Vyskytuje se prakticky ve všech vhodných vodách na našem území, místy se ale její stavy udržují jen díky intenzivnímu vysazování. Optimálně jí vyhovují rozlehlé mělké nádrže (Lipno), střední a dolní toky většiny řek a zarostlé tůně a ramena. Důležitý je dostatek úkrytů a vodního rostlinstva.

Biologie druhu

      Štika obecná je rybou dávající přednost mělčím vodám s bohatstvím úkrytů. Těmi mohou být nejrůznější překážky jako jsou nerovnosti dna, balvany, padlé stromy a bujné vodní rostlinstvo. Narozdíl od některých jiných dravců loví štika potravu prudkým výpadem ze zálohy a ve většině případů ji nikam nepronásleduje. Členitá místa s úkryty a dostatkem potravy jsou pro štiky značně atraktivní, jsou trvale obsazována a pokud je jejich obyvatelka ulovena, netrvá dlouho a její místo zaujme jiná štika. Přestože je štika víceméně stanovištní rybou, je zejména v prostředí říčních revírů schopna značných přesunů podmíněných měnícím se stavem vody, obsahem kyslíku, hledáním míst vhodných pro výtěr, přezimování apod. Na stojatých vodách se pak většina štik pohybuje jen v rozsahu několika stovek metrů. Právě fakt, že ideální stanoviště nezůstane po ulovení původní obyvatelky dlouho prázdné, je přesvědčivým důkazem, že přinejmenším část štičí populace na svém momentálním stanovišti nijak bezmezně nelpí. Při přesunech je celkem běžné, že existují místa, kde se dočasně mohou i na malé ploše nahromadit někdy až desítky štik najednou. Příkladem jsou například mělké prohřáté zátoky na celkově chladných revírech, jámy pod jezy apod. I v těchto podmínkách si ale každý dravec udržuje svůj „osobní prostor“ a v žádném případě nedochází k vytváření hejn nebo společně se pohybujících skupin – samozřejmě s výjimkou výtěru.
      Potravou štiky jsou veškeré vodní organismy. V prvních týdnech života se malé štičky živí planktonem, ale rychle přecházejí na potěr ostatních druhů ryb a nakonec ryby tvoří značnou část potravy stále rostoucích dravců. Kromě ryb se v potravě štik vyskytují i další organismy jako jsou žáby, pulci, myši, občas i mláďata vodních ptáků a v přikalené vodě často i žížaly. Rybky štika polyká zpravidla od hlavy, ocasem napřed byla pohlcena necelá 3 % rybek nalezených v žaludcích štik při provádění analýzy jejich potravy. Mezi štikami je běžný kanibalismus a to už od stáří několika týdnů. Díky tomu štiky samy regulují svoje stavy a jejich případné přemnožení netrvá nikdy dlouho ani v případě, že by do vzniklé situace nezasáhl člověk.
      K rozmnožování štik dochází v časném jaru, kdy vzestup hladiny zaplaví travnaté porosty na březích vod. Obvykle to bývá v březnu až dubnu. Štiky se pak v zatopených travinách vytírají a plůdek tu tráví první dny života zavěšen na rostlinstvu. V dnešní době jsou podmínky pro ideální výtěr štik vzácné díky úpravám břehů, manipulaci s průtokem či výškou hladiny apod. Místy je význam přírodního výtěru zanedbatelný a situaci zachraňuje vysazování násad.
      Štika pohlavně dospívá už v prvním (skoro všichni samci), případně ve druhém roce života (část samic). Už tohoroční štičky s celkovou délkou pod 20 cm mohou mít plně vytvořené pohlavní orgány a v příštím roce se účastnit výtěru.
      Počet jiker je u štiky tak jako u jiných druhů závislý na velikosti jikernačky a pohybuje se u ryb běžné velikosti v rozmezí 10 000 – 100 000. Údaje o velkých samicích s hmotností přes 20 kg nebyly publikovány, ale teoreticky by počtem jiker mohly překročit půl miliónu kusů.
      Štika je na našich vodách nezastupitelnou rybou. Na mnoha revírech je jediným původním velkým predátorem regulujícím stav drobnějších druhů ryb. Bohužel rybářský tlak vyvíjený na tento druh začíná být v posledních letech až příliš znát a zejména populace na menších revírech jsou tvořeny převážně mladšími ročníky, což rozhodně není optimální stav.

Rozměry a růst

      V prvních letech svého života je štika naší nejrychleji rostoucí rybou. V dobrých podmínkách může rok po vykulení z jikry měřit přes 40 cm a někdy i víc než půl metru. V přírodě je ale u ročních štik běžnější délka kolem 25 cm. Dále se sice růst zpomaluje, ale i tak je velmi rychlý. Takové tempo růstu je ovšem podmíněno dostatkem potravy a vhodnými životními podmínkami vůbec. Dokonce i v rámci jediné lokality proto štiky vykazují ve svém růstu značné rozdíly.
      Největší štiky se sice loví v údolních nádržích, ale kusy přes 120 cm mohou vyrůst i v říčkách s šířkou kolem 10 metrů. Prakticky na jakékoli vodě, kde najde alespoň průměrné podmínky k životu, může štika bez potíží dosáhnout délky 1metru. Růstový potenciál štiky zůstává bohužel nevyužit, protože nejčastěji se loví ryby dlouhé kolem 60 cm a staré zhruba 4 roky, což je s ohledem na růstové možnosti tohoto druhu zoufale málo. Za současných podmínek je však naděje na změnu tohoto stavu nepatrná.
      Co se věku týče, dá se říci, že většina štik nežije příliš dlouho (i v ryze přírodních poměrech často jen několik let) – což poněkud ospravedlňuje intenzivní lov, ale někteří jedinci jsou schopni žít i více než 15 let a za tu dobu dorůst do překvapivých rozměrů.
      Rekordní úlovky štik, zpravidla špatně zdokumentované, pocházejí z poměrně vzdálené minulosti, hovoří se např. o úlovcích z Irska s hmotností těsně nad hranicí 40 kg a délkou kolem 170 cm. V současnosti je takový úlovek nereálný a už hranice 25 kg je překračována kdekoli na světě jen ojediněle.

Některé úlovky štiky z našeho území

Růst štiky na vybraných lokalitách

      (délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

ÚN Lipno – roky 1959 - 1967 (3226 exemplářů)

      Lipno krátce po svém napuštění bylo proslulé bohatými úlovky štiky. Jak vyplývá z tabulky, ryby rostly rychle a nedožívaly se vysokého věku. Rychlý růst mezi 6. a 7. rokem bude způsoben malou početností poslední věkové skupiny, která, jak se zdá, obsahovala exempláře rostoucí rychleji než byl běžný průměr.

Berounka – rok 1978 (40 exemplářů)

      Tato tabulka představuje běžný růst v prostředí středně velké řeky. Podobné hodnoty vykazuje i růst na Otavě a mnoha dalších tocích. Většina našich štik roste zhruba tímto tempem.

Sportovní rybolov

      Co se týče sportovního rybolovu, je štika více než vyhledávaným druhem. Zvláště je ceněna pro svou schopnost ochotně útočit na umělé nástrahy a po zaseknutí na udici tvrdě bojovat. Pro vyznavače přívlače je asi nejvíce vyhledávaným dravcem. Jednodušší a stále velice častý je i lov na živou či mrtvou rybku, který je úspěšnější hlavně při lovu větších exemplářů. Málo používané je dosud muškaření, zvláště proto, že je náročnější na techniku lovu i materiální vybavení než ostatní disciplíny.

Možný výběr náčiní pro lov štiky

      Přívlač: Náčiní je velmi závislé na očekávané velikosti ryb. Exempláře do 60 cm, které se loví zdaleka nejčastěji, lze bez potíží zdolat i na nejjemnější vláčecí náčiní, štiky nad 1 m délky jsou naopak protivníci úplně jiné kategorie a vyžadují silnější výbavu.
      Za rozumný je dnes pro běžný lov štiky považován prut délky 270 s odhozovou hmotností 10 – 30g, případně o něco víc, pro lov velkých jedinců lze sáhnout i po prutu s gramáží 40 – 80 g, výjimečně i vyšší. Speciální kapitolou je použití nástrah zvaných jerky, které vyžadují díky své hmotnosti a způsobu vedení velmi silné pruty.
      Vlasec 0,18 – 0, 22 mm postačí pro běžný lov, pro větší kusy je možné použít průměr 0,25 – 0,30 mm anebo ještě lépe pletenou šňůru s nosností 10 – 15 kg. Pletené šňůry jsou dnes při lovu štik stále ve větší oblibě, protože umožňují lepší kontrolu nástrahy a jistější zásek ryby. Velmi žádoucí je použití návazce z materiálu odolného štičím zubům (lanko, …).
      Nástrahy: Štiky zabírají na veškeré vláčecí nástrahy, ale asi nejvíce se dnes při jejich lovu používají rotační třpytky, voblery a gumové nástrahy. Rozpětí velikosti nástrah je velmi široké, štiky zabírají na drobná i značně velká sousta. S ohledem na podměrečné ryby beroucí drobné nástrahy velmi hluboko je ale lepší používat spíše střední větší velikosti nástrah.
      Kromě umělých nástrah existuje i možnost vláčet mrtvou rybku, ať už na systémku nebo na jednoháčku.

      Lov na plavanou a položenou: Prut je v tomto případě silnější než při vláčení – zejména s ohledem na hmotnost nástrahy. Postačí jakýkoli delší silnější prut včetně teleskopických modelů, vyrábějí se ale i dělené speciály připomínající kaprové děličky určené k lovu na boilies.
      Vlasec 0,20 – 0,35 mm, návazec z lanka.
      Nástrahou jsou živé a někdy i mrtvé rybky.
      Existuje i strategie lovu na velmi jemné náčiní bez použití lanka s malou nástrahou a jednoháčkem.

      Muškaření: Delší prut 270 až 305 cm - AFTMA 8 nebo víc.
      Návazce 0,25 – 0,35 mm, u slabších průměrů zesílit konec použitím silnějšího vlasce, kevlaru nebo i velmi jemného lanka.
      Větší strímry a trubičkové mušky.