Pstruh obecný je vysoce přizpůsobivou rybou obývající nejrůznější typy vod po celé Evropě. Jako ryba náročná na čistotu vod a vysoký obsah kyslíku upřednostňuje podhorské toky, chladná jezera a vytváří i mořskou formu, která svým vzhledem a chováním velmi připomíná lososa a to včetně toho, že táhne za výtěrem do řek. Jednotlivé populace pstruha obecného se liší vzhledem, velikostí a zbarvením a v minulosti měla každá lokalita geneticky jedinečnou a typickou populaci této ryby a byla popsána celá řada forem. Dnes je tento stav minulostí. Soustavným lovem byly některé lokální formy vyhubeny či zdecimovány, na jiných místech dochází díky vysazování ke křížení pstruhů z mnoha vzdálených oblastí (u nás existují geneticky původní populace pstruha jen v několika málo horských potocích, násady se volně pohybují v rámci celého státu a v některých případech byly dovezeny ryby i ze zahraničí).
Pstruhu obecnému však rozhodně nehrozí vyhubení jako druhu. Jako sportovní ryba je odchováván v obrovských počtech a díky rybářské vášni anglických kolonizátorů je dnes rozšířen prakticky po celém světě. Nepůvodní populace pstruha jsou dnes běžné v Austrálii (včetně Tasmánie a Nového Zélandu), v Jižní Americe (Chile, Argentina) a mnoha státech Asie a Afriky. Nakolik při tom vysazení pstruzi zdevastovali původní společenstva vodních organismů je otázkou.
Z všeobecně známých forem pstruha literatura běžně udává potoční, jezerní a mořskou, za zmínku ale stojí i téměř vyhubená forma žijící na Korsice, zbarvená po celém těle černě s červenými skvrnami.
U nás žijící pstruzi náleží v drtivé většině k potoční formě, jen v několika málo nádržích byl ojediněle zaznamenán výskyt jezerní formy lišící se od potočních pstruhů stříbřitým zbarvením, větší velikostí a menším počtem teček, obvykle pouze černých. Jezerní pstruzi se častěji vyskytují na Slovensku a běžní jsou v jezerech severní Evropy. Baltské, Severní a další evropská moře obývá vzhledově podobná mořská forma, táhnoucí k výtěru do řek Německa, Polska, Dánska, Švédska a řady dalších zemí.
Formy nejsou nijak stálé, například potoční pstruzi přemístění do prostředí rozlehlé nádrže se začnou velice rychle přibližovat velikostí i vzhledem jezerní formě.
Pokud bychom měli popsat typický exemplář potoční formy pstruha obecného, bude se jednat o štíhlou rybu s mírně válcovitým tělem pokrytým drobnými šupinami velice příjemnými na dotek. Hřbet je tmavý, základní barva boků je žlutá s dvěma typy teček. První jsou tmavé, druhé červené s bílým lemem. Ocasní ploutev je téměř rovně zakončená a prakticky bez teček. Boky mladých exemplářů jsou doplněny několika namodralými svislými pruhy, které zřejmě plní funkci ochranného zbarvení, dokud jejich majitel nedoroste větších rozměrů. Po překročení délky asi 20 cm se vytrácí.
U nás je pstruh jednou z nejoblíbenějších sportovních ryb, bohužel však v poslední době nestačí přirozená produkce našich vod ani odchovné kapacity rybářských organizací uspokojit rostoucí zájem rybářů.
Základní údaje
Rozměry
Délka
průměrná: 20 až 40 cm
obvyklé maximum: u nás do 60 cm
rekordní hodnoty: u nás přes 80 cm, mořská forma přes 110 cm
Hmotnost
průměrná: 0,2 až 0,75 kg
obvyklé maximum: do 3 kg
rekordní hodnoty: u nás přes 7 kg , mořská forma kolem 20 kg
Typické znaky
tuková ploutvička
nažloutlé zbarvení boků
červené a černé tečky
ocasní ploutev bez teček
Výskyt v ČR
Vyskytuje se v horských řekách a potocích a udrží se i v nižších polohách, pokud je voda chladná a čistá. Dobré pstruhové revíry vznikly pod údolními nádržemi díky vypouštění chladné vody. Nejznámější z těchto takzvaných sekundárních pstruhových pásem na našem území se nacházejí na Ohři pod Nechranickou a na Dyji pod Vranovskou přehradou. Občas bývá vysazován i do některých stojatých vod nebo se ojediněle loví i v mimopstruhových vodách. Ve velkých nádržích se občas uloví jedinci přecházející k jezerní formě.Čistá populace jezerní formy u nás nežije. Ojedinělé kusy mořské formy se mohou velice vzácně objevit v dolním Labi.
Biologie druhu
Vzhledem k tomu, že na našem území žije běžně pouze potoční forma pstruha obecného, budou se následující údaje týkat právě jí.
Pstruh obecný u nás obývá především tekoucí vody pstruhového a lipanového pásma, vzácněji žije i v některých nádržích. Je náročný na čistotu vody a vysoký obsah kyslíku, který je limitujícím faktorem pro jeho další rozšíření. Právě chladná na kyslík bohatá voda umožnila přežívání pstruha v takzvaných sekundárních pstruhových pásmech pod údolními nádržemi.
Další důležitou věcí mající vliv na výskyt pstruhů je dostatek úkrytů. Současný stav, kdy dochází k napřimování, regulování a doslova kanalizaci toků má značně negativní dopad na početnost tohoto druhu v postižených úsecích.
S rostoucí velikostí je pstruh sále více teritoriální rybou vybírající si výhodné stanoviště s dostatečnou hloubkou, která ho ukrývá před světlem a dává mu zřejmě větší pocit jistoty. Stanoviště pstruhů jsou poměrně stálá a mění se jen v období výtěru nebo za extrémních průtoků. K jistým migracím dochází i s příchodem zimního období (do jisté míry koliduje se třením) a následně jara.
Pstruh se živí živočišnou potravou, kterou u menších jedinců tvoří hlavně vodní bezobratlí (larvy jepic, chrostíků, pošvatek a pakomárů, blešivci apod.) a také náletový hmyz. Za zvýšené vody konzumuje i suchozemské organismy splavené vodou a unášené proudem. S rostoucí velikostí přibývají v potravě pstruha ryby (střevle, vranka, hrouzek, tloušť, …) a velké exempláře už tento typ potravy preferují a běžně konzumují i jedince vlastního druhu.
Potrava se liší v závislosti na typu lokality – jiná je na lučním potoce s bohatým náletem hmyzu, jiná v kamenité horské řece nebo pstruhovém úseku pod přehradou. Tyto rozdíly mají vliv i na výběr nástrah při sportovním lovu.
Pstruh u nás pohlavně dospívá ve 2. – 4. roce života, samci o něco dříve. K výtěru dochází na podzim a konkrétní doba je závislá na mnoha okolnostech, takže třecí období sahá od konce září hluboko do zimy, ojediněle až do února. Nejčastěji je to ale v říjnu a listopadu. Tření předchází migrace ryb na trdliště. Ta může mít různou délku, na našich vodách je to většinou jen kolem 1 km. Cestou na trdliště zdolávají pstruzi i četné překážky a jsou například schopni překonat i stupně s výškou lehce přes 1 m. Na trdlišti se jako první objevují samci, samice připlouvají o něco později. Trdlištěm bývá mělčí místo s písčitým až štěrkopískovým dnem a nepříliš rychlým proudem. Samice si tu ve dně vytloukají hnízda vzhledem k jejich velikosti nesrovnatelná s hnízdy hlavatky nebo lososa. Většinou tyto oválné prohlubně protáhlé ve směru proudu neměří více než 0,5 m. Do hnízda se pár pstruhů vytírá v několika dávkách a ihned po nakladení víří ryby substrát a jikry do něj zapadávají. Vzhledem k tomu, že výtěr probíhá v chladném období, trvá vývoj jiker velmi dlouho – běžně i přes 100 dní, takže k líhnutí dochází koncem zimy nebo na jaře. Se zvyšující se teplotou vody se vývoj jiker urychluje.
Jikry pstruha jsou překvapivě velké (4,5 – 6 mm) a obsahují značné množství zásobních látek pro vývoj plůdku, takže se jich do těla samice vejde jen omezený počet. Běžně jde jen o několik stovek kusů, u hodně velkých samic s hmotností několik kg může překročit i 5 000 ks.
V našich vodách je pstruh obecný důležitou původní rybou představující dominantní druh mnoha horských a podhorských toků. S výjimkou vysazovaných sivenů je nejvýše žijící rybou. V současnosti jeho početnost klesá. Na vině jsou úpravy vodních toků, nevyrovnaná vodní bilance posledních let, zvyšování kyselosti vody v horských oblastech, šíření predátorů (kormorán, vydra, norek), zarybňování jinými druhy (pstruh duhový, siven) a nadměrný sportovní i nesportovní rybolov. Komplexní řešení této problematiky je v našich současných poměrech zřejmě nereálné. Díky snaze o vysokou produkci násad pstruhovi rozhodně nehrozí vyhubení, ale původní genetická proměnlivost a rozmanitost postupně zaniká, protože se stále více uplatňují ryby pocházející od největších chovatelů násad.
Rozměry a růst
Růst pstruha obecného je značně proměnlivý a závisí na podmínkách, v nichž ryba žije. Populace z horských bystřin stěží překračují délku 20 cm, zatímco ryby z velkých úživných vod rostou poměrně rychle a mohou překročit délku 80 cm, v případě jezerní formy i 1 m. Obrovské rozdíly byly zjištěny i ve velikostním rozpětí jednotlivých věkových skupin v rámci jedné lokality – někde byli největší kusy určitého ročníku i dvakrát delší než nejmenší ryby stejného stáří. Na většině vod ale pstruh neroste příliš rychle a velikosti 25 cm obvykle dosahuje ve 4. - 5. roce života.
Co se týče maximálního věku pstruha, jedná se o stejně proměnlivou záležitost jako je jeho růst. Většina pstruhů se dožívá 5 – 9 let života, potíž však je v tom, že z našich intenzivně prochytávaných vod lze jen stěží získat reprezentativní vzorek pro určení věkového složení. Doložené stáří trofejních ryb o délce 81 a 82 cm bylo 15 a 12 let.
Jezerní forma dorůstá větších rozměrů, například slovenským rekordem je pstruh z nádrže Hriňová chycený v roce 1985 dlouhý 107 cm a vážící 15 kg. Ještě větší je mořská forma vzácně dosahující i hmotností kolem 20 kg.
Zcela mimořádný je často citovaný případ pstruha, který žil ve studánce v obci Stříbrné u Kraslic 49 let a dorostl na 48 cm délky při hmotnosti 0,9 kg. Podobné případy dlouhověkých ryb se vyskytly i u jiných druhů, do jisté míry je spojuje nemožnost těchto rybích stařešinů zapojit se do reprodukce.
Některé úlovky pstruha obecného z našeho území
| Délka | Hmotnost | Revír | Datum ulovení | Nástraha |
| 85,4 cm | 7,20 kg | Lučina 3 | rok 1974 | ? |
| 84 cm | 5,94 kg | ÚN Slapy | 16.8. 1999 | vobler |
| 81 cm | 6,30 kg | Ostravice 4 | srpen nebo září 1994 | pravděpodobně muška s plovátkem |
| 73 cm | 4,05 kg | ÚN Nechranice | 28.6. 2001 | rotačka MEPPS vel. 2 |
Růst pstruha na vybrané lokalitě
(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)
Divoká Orlice1964 (40 exemplářů)
| Věk (roky) | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
| Celková délka (mm) | 68 | 136 | 182 | 223 | 263 | 308 | 340 | 364 | 384 |
Jde o rychlost růstu průměrné populace na menší řece a z tabulky je dobře vidět, že na to, aby ryba dorostla do výraznější velikosti, musí se nástrahám rybářů vyhýbat až neuvěřitelně dlouho.
Sportovní rybolov
Pstruh obecný je dravá a hltavá ryba, kterou by bylo možno lovit prakticky všemi způsoby. Dnes je uznáván pouze lov přívlačí a muškařením se stále silnějším příklonem k lovu na umělou mušku, který je k rybám nejšetrnější a technicky nejnáročnější. V minulosti velice rozšířený způsob lovu na vláčenou mrtvou rybku je na většině revírů zakázán a postupně zřejmě vymizí.
Možný výběr náčiní pro lov pstruha obecného
Přívlač: Prut délky 180 až 270 cm, délka závisí hlavně na rozloze a přístupnosti revíru, odhozová hmotnost prutu může kolísat o 2 – 10 g do 10 – 30g, což je gramáž postačující i na ryby opravdu velké velikosti a na běžném revíru to bude příliš mnoho.
Vlasec 0,12 – 0,22 m splývající s barvou vody, pletená šňůra se obvykle nedoporučuje.
Nástrahy: Rotační třpytky, drobné voblery, gumové nástrahy a různé typy nástrah vyráběných z peří.
Muškaření: Prut 240 až 305 cm - AFTMA 4 až 5, podle typu vody, řada rybářů poslední dobou inklinuje k ještě jemnějším prutům.
Návazce 0,10 – 0,20 mm.
Nástrahy: Všechny typy mušek, nymf a strímrů.
