Ahoj všem. Tak jsem si jel dneska rozkrmit místo kobrou a už začínají vykukovat ty klucí co mají oranžové hlavičky. Trošku jsem to kolem proházel gumou a dvě tam seděly. Vydra.
Zdar,nevíte někdo co by toto poranění mohlo být?Mají to úplně všechny ostroretky které jsme za tento víkend chytili.Nikdy předtím to neměly.
Kdyby bylo období tření na jaře,přikláněl bych se k tomu,ale ted?
Celkem mě to znepokojuje,není to hezký pohled.
Takovej ten den, kdy jsem si říkal, že dneska ta štika na vláčku nepřijde...nepřišla, protože přišel tenhle téměř metr a půl dlouhý sumík...na jemnější vybavení jsem se s nim přetahoval skoro 2 hodiny...prostě krása...plave dál, fešák jeden :)
Ahoj všem. Každoročně koncem prázdnin, vyrážím s dětmi na týdenní rybářskou výpravu. V druhé půlce srpna se dny začínají viditelně zkracovat, rána jsou chladnější a ranní mlhy stoupající z vody mě probouzejí z letní rybářské letargie. Opět začínám kaprařsky dýchat. Pomalu přichází nejlepší období roku, kdy kapříci začínají futrovat na nadcházející zimu. I letos jsem naházel věci do dvou modrých vodáckých soudků, nasmažil tři kila řízků a mohlo se vyrazit. Před odjezdem, jsme ještě přepadli rybářskou prodejnu, doplnili koule, twistry, červy a Máťovi koupili jeho první děličku s navijákem. Doba dětského teleskopu je pryč. Letos to ovšem bylo s počasím trošku jinak. Stále panovala tropická vedra a konec prázdnin už nejde nikam posunout. K vodě dorážíme ve středu za třiceti stupňového pařáku. Měřím teplotu vody a ta má pětadvacet stupňů. Z rybářského hlediska z toho moc radost nemám, ale na víkend předpovídají ochlazení a snad i vysněný déšť, který určitě ryby rozhýbe. U mě je to jasné, ihned rozkrmuji dvě místa boilím a stavíme s pani Vydrovou stan. Káťa s Máťou čeřenují malé rybky na podvečerní ho úhoře. Jakmile se začne stmívat, začnou se dít věci. U mne s Máťou na kapřím sektoru zatím ani pípanec, ale na mrtvou rybičku přichází první jízda. Káťa okamžitě sedí u prutu, deset vteřin nechává vlasec jet a zasekává. Během chvilky ji podebírám jejího prvního candáta v životě. Úhoř, kterého chtěla chytnout to sice není, ale dětská radost je přesto veliká. Ihned po nahození ji přichází další jízda a během chvilky má druhého candáta. Takhle to pokračuje do desáté hodiny, kdy ji dojdou rybičky a nemá na co chytat. Osm rybiček a osm vytažených candátů. Velikostně jsou všichni kolem padesáti centimetrů. Druhý den se začínají probouzet krmná místa na kapra a na to, jaké je vedro, jsem příjemně překvapen aktivitou ryb. Zdoláváme šest pěkně stavěných kaprů do osmdesáti čísel, ze kterých pokud je někdo neklepne, budou nádherné mohutné ryby. Třešničkou na dortu dne je Máťův životní kapřík šupináč na délce sto dva centimetrů. Po čtvrthodinové přetahované mu ho podebírám dobrých deset metrů od břehu. Je tak malý stav vody, že by ho ke břehu prostě nedostal. Radost v táboře je veliká a na podložce poznáváme podle kdysi poraněné ocasní ploutve rybu, kterou jsem vytáhl před rokem. Po změření a zvážení zjišťuji, že zmohutněla o dvě a půl kila a tři centimetry na délce. Pro bezpečnost ryby jsem ji Máťovi podržel před foťákem a rychle ji pouštíme. Po tradiční domluvě, ať si dává bacha na masáky a převažeče, jí odnáším do hlubší vody, odkud majestátně odplouvá. Listuji v sešitu, kam si píši každý úlovek, a musím se smát. Na den přesně po roce se shledáváme znovu. Ten kapr nás má prostě rád. Se setměním kapří záběry ustávají, ale candátí podvečer na Kátině místě se opakuje jako přes kopírák. Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Záběry jí přichází do pěti minut po nahození. Káťu vyhlašujeme největší candátolovkyní ve střední Evropě a je do toho úplně vtažena. Kdyby ji opět nedošliyrybky, tak u prutu sedí snad do usnutí. Další den nás přivítá zataženou oblohou a citelně ochlazujícím větrem. Dopoledne začíná, asi po třech měsících konečně pršet a já mám oproti zbytku výpravy radost. „Teď to bude ono, teď začnou ještě více žrát, že nebudeme stíhat běhat k prutům,“ snažím se vnést trochu optimismu do promočeného tábora. Stalo se však to, co jsem nepředpokládal. Celý víkend zima, všichni zalezlí ve stanu a ryby si někam také zalezly. Do pondělka ani záběr. Ani od candáta. Prostě nic. Mrtvá voda. V neděli odjíždí paní Vydrová vlakem do práce a před námi jsou ještě tři dny výpravy. Od zítřka hlásí návrat teplého počasí, snad se to opět rozhýbe. Nový týden začíná řádnou kosou. Brzy ráno se roztrhnou mraky, vykoukne měsíc v úplňku a klepu se zimou ve spacáku. Svítím si na teploměr. Čtyři stupně nejsou na lehký letní spacák nic moc. Jakmile se ale vyhoupne sluníčko, rychle se otepluje a v poledne je zpátky opět pařák. Před druhou hodinou odpolední konečně dostávám po dvou dnech nenápadný záběr. Swinger se lehce propadne, opět lehce vyšponuje a znovu propadne. Typický záběr od amura. Přisekávám. Jako do pařezu. Ryba se pomalu rozjíždí a začíná dvacetiminutová zdolávačka se šťastným koncem. Nabroděný daleko od břehu konečně podebírám mohutného šupináče a v podběráku ho ihned poznávám. Je to znovu on. Po třech dnech pokládám na podložku stejnou rybu, kterou vytáhl Máťa. Ten kapr nás opravdu miluje. Rychle pár fotek ve vodě a domlouvám mu, ať už neblbne. Jako když zapnou po dvou dnech vodu do zástrčky a rozsvítí. Do večera zdoláváme další tři rybky a se setměním na nastraženou rybku přichází záběr i Kátě. Konečně jí rybku zlhtnul úhoř, ale pořádný. Přitáhne ho ke břehu, beru jí ho za čtyřicítku návazec a snažím se ho rychle vyhoupnout do velkého kýble za Káťou. Silon náhle praská a ačkoli spadl dobré tři metry od vody, v trávě mokré od rosy se nám ho nepodaří udržet. Bleskurychle si to namíří do rákosí a je pryč. Smutné Káťě rychle navazuji nový připravený návazec a další záběr jí přichází okamžitě po náhozu. Ani si nestihla nasadit lehkého policajta a už se jí opět odvíjí silon z otevřené cívky. Další širokohlavý úhoř je na prutu. Nic nenechávám náhodě a podebírám jí ho hlubokým kaprařským podběrákem. Sice ho potom půl hodiny musím prát od slizu, ale úhoř plave v kýblu. Je to tlustá sedmdesát osmička a Káťa se konečně dočkala. Zajímavé je, že vytahujeme ještě dva a od candáta dnes není ani ťuk. Poslední celý den výpravy vyhlašuji závody v lovu na mrtvou rybičku. Stahuji jeden prut na kapra a přidávám se do závodu. Kátě opět najeli do místa candáti a dlouho držela vedení. Po dvou hodinách bohužel vyvlékám dobrou sedmdesátku candáta těsně pod prutem. Během hodiny dostávám další záběr a podaří se mi dostat do kýble svého životního úhoře na délce osmdesát osm čísel. Je neskutečně tlustý a nejde obejmout rukou. Navážíme mu bez dvaceti deka dva kilogramy. Zřejmě mládě anakondy. Bylo rozhodnuto. Vyhrál jsem závody nad dětmi a první cenu. Tři hořické trubičky. Symbolicky si je zapalujeme jako vítězné doutníky na konci výpravy. Zase to hrozně rychle uteklo a musíme balit. Další prázdniny, kam se s dětmi dostanu na celý týden k vodě, jsou, bohužel, až za rok.
Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.
Že s blížícím se podzimem začnou brát dravci lépe, s tím jsem počítal, ale že to budou i jiní dravci než ryby, to mne překvapilo. Oba úlovky opatrně odháčkovány a puštěny zpět. :)
načítám...
SvětPVA.cz – Carp PVA Specialist
