Součástí naší výhry na World Predator Classic byl i výlet do USA na ICAST a nultý ročník Angling Super Cupu. Dočkali jsme se velkolepého přivítání a bylo mi velkou ctí strávit den v lodi s americkým rybářským esem Mikem Iconelli.
Po včerejší vycházce,kdy se mi nepodařilo zdolat žádného ze zaseklých pstruhů,jsem dnes dostal další šanci.
Bohužel jsem si to jen myslel...
Vše tomu nasvědčovalo-razantní záběr,přemety na hladině...
Říkal jsem si podle síly ryby,že mám čest s opravdu pěkným pstruhem.
Z tohoto rozčarování mě ale v zápětí vyvedl pohled na zdolávanou rybu,když se mi ji konečně podařilo dostat blíž.
Místo vysněného pstruha se na háčcích zmítali dva jelci cca 30cm...
Tak snad příště😁
Opět bylo na co koukat...😉
Cílem včerejší boatovačky bylo si letos konečně povodit nějakého pěkného sumíka. Na začátku lovu je většinou snad skoro každý rybář ten největší optimista na světě. U vody se však nadšení často velmi rychle ztrácí a s přibývajícimi hodinami bez kontaktu s rybou se lov mění spíše v příjemný a klidný pobyt v přírodě. A tak když jsem po půl dni poctivého oťukávání dna nachytal leda tak bronz, bylo jasné, že musím něco vymyslet, abych neskončil s čistým průstřelem. Potom jsem si uvědomil, že jsem celou dobu zkoušel jen místa v hlavním proudu s největší hloubkou. Mírně rozladěný a už i trochu odevzdaně jsem se ubral směrem k protějšímu břehu. Nejdřív nechci ani nahazovat, protože jsem nohama drhnul o dno a co víc, já na to dno i viděl. Mělčina na vnitřní straně meandru byla hluboká ani ne padesát čísel. Ale někde ty ryby přeci musí být. Už jen monotónně prohazuji prohřátou plytkou vodu a co chvíli z háčku sundávám kusy vodních rostlin, které zde ze dna vyrůstají. Sleduji, jak se v mělké vodě prohání tloušti a srkají letošní plůdek. Najednou, když táhnu gumu kolem trsu vodních trav ucítím zadrcání, jako od plotičky. Rychle se podívám směrem, kterým vedu nástrahu a současně instinktivně i z leknutí přisekávám. Vidím jak se v rostlinách zavlní černý sumčí ocas a jak kopýtko letí obloukem z vody. Tak konečně záběr a já mu to vytrhnu od tlamy. Všude kolem je dno zvířené a voda zakalená od sumčího útoku. Sumec samozřejmě na nic nečekal a zmizel někam bezpečně do hloubky. Ale první záběr mi znovu navrátil ztracený optimismus. Pokračuji s proudem dál a prochytávám už jen mělčiny. Asi o 10 metrů níž u starého torza pařezu dostávám na třetí nához konečně poctivý klep a když to po záseku ztěžkne a ryba se pomalu rozjede na koryto, je mi jasné, kdo bude na druhém konci. Nakonec jsem za celý den po poctivé "orbě" nějaké sumečky "vyslídil" a k tomu jsem ještě závěrem potkal hejno candátků, kteří byli při chuti, takže to vlastně na tu bídu nebylo vůbec špatné. Domů jsem si odnesl jen lehčí úpal, pár fotek a zážitky ze skvěle prožitého dne. Ať berou! ..
Dnešní nevšední úlovky,které mi udělaly opravdu radost😁
Na ryby jsem vyrazil s ne moc dobrou náladou,protože mi pořád hlavou probíhala myšlenka,že jsem kvůli práci omezenej časem...
Nejdřív přišlo pár jelečků,okoun a pár pstruhů se mi setřepalo z háčku,což mi na náladě moc nepřidalo.
Potom jsem ale rázem na vše zapomněl.Když na woblerka dostal chuť hrouzek 12cm.
To jsem opravdu nečekal a udělal velkou radost.
Další pro mě nevšední úlovek ještě čekal na břehu...
Takže ve finále super den u vody a teď už ,,hurá,,na noční😤
Tak, a 8 dní v ráji je za mnou. Zdoláno stovky lipanů včetně sedmi padesátek a jedný 51 a desítky pstruhů, největší 54 cm v jezeře u výtoku malý říčky na streamer. Zabito tisíce komárů, sežráni tři lipani kolem 45 cm délky. Návrat do reality byl krutý :-)
Vím že tyhle ořezane fotky tady nejsou oblíbené, ale chytl jsem po 30ti letech konečně svou vysněnou královnu vod....konečně jsem chytil Parmu. A protože mám velmi spatne zkusenosti s masařema, tak jsem fotku orezal. Byl jsem tak štastnej, ze jsem ji zapomel zmerit, ale 60cm mela urcite :)
načítám...
Rybářské centrum Olomouc
