Dneska jsme si potřebovali nechat zahojit pokousané ruce od štik. Zajeli jsme si tedy s Milanem na dopoledne odpočinout na duháky a siveny. Konala se velmi dobrá rybačka. Záběrů hodně. Většina z nich těsně pod ledem při navázání očního kontaktu s rybou. Ta která udělala chybu a ukázala se, šla takřka vždy na chvíli na vzduch. >> Stránka diskuse
Kdysi jsme vítali Nový rok s opicí na krku. Letos jsme to chtěli zkusit s ledovou královnou na prutě. A královny s námi souhlasily. Po osmé ráno už jsme kráčeli 100 km od domova křupavým sněhem a okolo poledne měli na kontě každý čtyři štiky. U mě dominovaly krásky 87 a 86 cm. Václav skóroval 85 cm dlouhou zubabicí. Náš průvodce Bobrman vítal rok štiky rovněž dvěma zubatkama. Lépe jsem sezónu ještě nezahájil :-) >> Stránka diskuse
Sváteční výprava přinesla ve třech lidech okolo třiceti okounů a dvě štiky. Přes třicet centimetrů se ale u ježatců dostala jenom Mařena. >> Stránka diskuse
Byl jsem se chvíli podívat poprvé v životě na výlovu svazovky. Největší ryby, co jsem viděl byl tolstoj 41 kg a sumec 80,5 kg. Tolstolobců tolik, že se to tam prý bude po napuštění přejmenovávat na Tolstojská přehrada :-) >> Stránka diskuse
Nejdřív to byla 6 hodin bídná okounovačka, která se rázem proměnila v naprostou bombu. Po dlouhé době záběr. Souboj jak s kaprem. V závěru se okoun zamotává do rákosí, na které nikdy nemůžu dosáhnout. Podávám Mařeně prut. Odhazuju boty a kalhoty, ponožky neřešim. Skáču do ledové vody a okouna zvládám donést na břeh. Metr ukazuje famózních 41 cm. Fotky bohužel odpovídají bojovosti podmínek. >> Stránka diskuse
Dnešních jedenáct hodin okounové vláčky nejdřív nepřineslo vůbec nic, pak se nechala zlákat jedna kudla a potom jsem našel i okouny. Kusů okolo 35 cm bylo několik, výš jsem se ale nedostal. >> Stránka diskuse
Nejdříve to bylo největší víkendové fiasko tohoto roku. V pátek příjezd plný ambicí na velké candáty. Hned od začátku jsem ale začal krmit jez nástrahama. Postupně zařvaly 3 slidery, 2 shad rapy, utopené gumy jsem nepočítal. Trhal jsem navíc kvalitně – s velkým množstvím šňůry či vlasce. Ke všemu pršelo a ryby nebraly. Já jsem ale hrál ruletu až do půlnoci dál. Ulehávám se psem v lese u opuštěného jezu bez přístřešku. Chcalo drtivou část noci. Skoro nespím. Budík který není potřeba mi zvoní za tmy a jdeme zase na to. Řeka zakalená, chladno – naděje na nule. Dalšího shad rapa ukousává štika (velká). Během další hodiny přikrmuju pod jezem několika gumama a plandavkou. Je mi zima. Při silné přeháňce prchám lesem do auta. Na benzínce se restartuju kafem a přejíždím na další jez. Celé zakalené Labe tu valí elektrárnou u mého břehu, takže by se tu v proudu neudržela ani luciapuma, když jí ještě někdo věřil. Nemám už velké shad rapy, tak tu trhám jen SSR. Opět přejezd ke třetímu jezu. Vody a kalu přibývá. Na zadek se mi lepí slizký chatař a rozdává samozvané rady. Při nich trhám jen jednoho husky jerka. Aktivita ryb nulová. Začínám být už i unavený. Mám chuť se na to vysrat. Přemlouvám se, abych si dal někde oběd a pak zkusil na jednom stojáku pár hodů na okouny. Plán plním. Jsou dvě hodiny odpoledne. Ohlížím už se po autu, když tu vidím velké hejno rybiček. Záběr mám hned prvním hodem. Začíná okounové šílenství. Nevnímám déšť, čas, zimu nic. Nálada je najednou skvělá a příjemné je povídání i s místním borcem, se kterým část podvečera chytáme. Na konci dne mám na kontě okouny 40 cm, 39 cm, několik 38 cm kusů, ryb okolo 35 cm mnoho. Přitom chybělo tak málo a vracel jsem se domů se zerem, jak spráskanej pes… >> Stránka diskuse
Zasedli jsme ve složení tři bratři+manželka+pes. Nacházeli jsme se v odlehlé části přehrady na dokonalém místě. Snad jen je na něj ještě moc brzo. Celý den stín, voda plná rybiček a o houby jsme spíš zakopávali než je hledali. Ryb mohlo být víc. Uvláčeli jsme a ubójkovali menšího sumce (Milan), candáta a pár okounů. >> Stránka diskuse
Stavil jsem se zkontrolovat situaci na Slapech. První rybu jsem chytil až okolo dnešního poledne. Pak už to šlo hezky. Docela dost okounů (nej 31 cm) a jeden candát. Paradoxně se mi tu ale mnohem víc líbilo, když bylo zataženo, pršelo a nechytal jsem ryby, než když později vylezlo sluníčko a břehy najednou byly plný společenských přízraků v plavkách. Po cestě domů jsem se stavil pod Vraným. Vltavská kaskáda pořád valí o 106. >> Stránka diskuse
Tak jsem se vrátil z expedice Balkán. Viděl a provláčel krásně těžké řeky a jezera v Bosně, kde jsem si chytil třeba svoji první slunečnici pestrou a pak ještě asi dalších sto. V Chorvatsku jsem chytal na moři, řekách i jezerech. Nadchli tu třeba jeseni nebo cípali na jedné brakické vodě. Největší šlágr jsem ovšem zažil ve Slovinsku. Tam jsem na tajemném jezeře nejdřív chytil na přívlač 15 štik za hodinu, pak zahlédnul místní matadory, kterak zrovna zdolávají lína 50+ a vkládají ho do vezírku, kde jich mají dalších 5 podobných. Změna taktiky byla dílem okamžiku. Na primitivní těsto z chleba ve velikosti vlašského ořechu jsem tu před usnutím chytil kusany 43, 48 a 50 cm. >> Stránka diskuse
První polovinu víkendu jsme strávili na Nechranicích. V noci candáti zero. Hned při rozednění nás přivítala dokonalá větro-dešťová smršť. Bylo zajímavé sledovat ve čtyřech lidech pod jedním deštníkem, který jsme drželi zuby nehty pohromadě, jak nám vlny zalévají hlásiče na stojanech s candátovými pruty, které byly původně několik metrů od břehu. Přes den jsme něco navláčeli a pochytali pár okounů, bolena a štiku. Měl jsem na prutě i krokodýla. Štika odhadem 110 cm mi zabrala na rotačku určenou k lovu okounů. Chvíli si jí požvejkala, potom si s ní celá povyskočila nad hladinu. Pořádně se zakousla do vlasce a byla pryč...
Chvíli poté museli jet kamarádi domů. Já jsem se ale ještě cestou stavil na jednom jezu a udělal si tam konečně vztah k šutru s plastovou lopatkou zvanému Thrill. Na jiné lopatkové woblery se tu kvůli řase chytat nedalo a pop zase nechutnal rybám. Nabil jsem thrilla a na šest hodů z toho bylo šest bolenů. Potom ho buď prokoukli, nebo s nima zamávala voda, která se najednou začala z jezu ztrácet. Další kontakt už totiž do tmy nebyl. >> Stránka diskuse
Na víkend jsem se byl podívat u vody narvané velkýma bolenama. V průzračné vodě jak zrcadlo, ale byli lepší než já. Povedly se jen 3 štiky a k desítce okounů. Jinak v místním "Krakonošovu" tu mají na hladině vyvalené ryby jako hovado, které zodpovědně šlukovaly pečivo z hladiny. Zahlédl jsem mezi nimy i kapry a amury k 20 kg a cejny 70+. >> Stránka diskuse
Miláno BRH sem skromně nevložil fotky svých největších torpéd, činím tak proto za něj. Jinak to byla skutečně úžasná výprava. Vedro nám přes den sice vypalovalo mozek z hlavy. Večer, ráno a celou noc nám z něj vysávali krev komáři v množství větším než malém (vyznamenání za hrdinský boj s nimi patří Václavovi, jenž jako jediný neměl v noci moskytiéru). Cca 30 stupňová voda neosvěžovala... Ale ryby na to nebraly zřetel a braly krásně. Kluci nachytali cílové trofejní amury, mě se povedl jen ten nejmenší z nich. Chuť jsem si zpravil poslední noc kaprem 94 cm na feeder - byl jsem tak unavený, že jsem se s nim vůbec nepáral a prostě ho zdolal. Boilies nám zase žraly boleni. A přestože jsme vůbec nejeli na sumce, parťáci jich rovných pět zdolali... >> Stránka diskuse
Nejdříve jsem se byl podívat v nejsevernějším koutě republiky a tam brali "jen" krásní okouni.
Potom se podíval na nová místa na domácí vodě. Tam jsem doslova zprasil bolena 75+. Vzal mi to v peřeji pod nohama na Rapalu SSR. Dobře jsem ho viděl, ale pak se vydal nějakých 100 metrů dolů peřejí. Žádný problém, vlasce jsem měl dost, navíc mohl jít vodou za ním. Po pár metrech chůze jsem si ale uvědomil, že jsem na frekventovaném místě a na břehu nechal ležet foťák, rádio, navigaci, klíče od auta, mobil, peněženku, tašku narvanou nástrahama a rozhodl se o tyhle věci nepřijít a velkého bolena vysmýkat nahoru peřejí. Víte dobře, že to byla chyba. Neurval jsem ho, ale po nějakých desíti metrech o které si dal říct ho vyříznul. Mít jenom prut a woblera, byl můj...
Naštěstí jsem si o chvíli později spravil chuť na parmách. Z ničeho nic jsem se vyskytnul uprostřed jejich hejna. Jednu krásnou 59 cm uvláčel, další mi spadla. Viděl jsem tam ale i lesknout se břicha parem, které jsem ještě na prutě neměl... >> Stránka diskuse
Vyhlašuju konec vláčecího maratonu a dávam si den pauzu. Sezóna byla zahájena dostatečně.
STŘEDA - Startuju na oblíbeném jezu, ale ostrůvek pod ním je už od čtyř hodin ráno okupován hordou keltů, kteří tu udržují obranné pozice střelbou z vláčáků na všechny strany. Beru místa, která na mě zůstala a s výsledkem sumec, štika, bolen nejsem nespokojen. Po práci s Milanem jedeme na ještě větší řeku a Milan tam exceluje při lovu bolenů (jeden z nich 55 cm viz foto).
ČTVRTEK - Dřeme až do noci při sumčí přívlači, ale výsledkem jsou jen Milanovi dvě štiky a pár okounů chycených před soumrakem.
PÁTEK - Odjíždíme na celovíkendovou oslavu kamarádových narozenin, ale akce se zvrhává v celovíkendovou rybařinu. Vláčím na dobrém místě až do půlnoci a uctívají mě 3 candáti a 2 boleni (větší 66 cm). Chytat menší nástrahy, mohl jsem tu candátů nachytat snad desítky.
SOBOTA - Návrat na večerní místo tentokrát s Milanem. Ten tahá dva candáty a asi po dvou minutách boje mu padá z plandavky obrovská ryba. Přejíždím na stoják, dřu tam celé odpoledne a část večera, ale na břeh se dívá jen několik okounů. Večer chytáme do 11 hodin, já tahám candáta a Milan dvě štiky.
NEDĚLE - V zádech už je cítit únava, nedáváme tak lovu to co si zaslouží. Milan přesto uvláčel sumíka. >> Stránka diskuse
načítám...
www.chytil.cz
