1. závod KP feeder JČÚS

První závod Jihočeského krajského feeder poháru

Po necelé měsíční pauze od posledního kola zimní ligy, které většina závodníků odchytala v tričku a kraťasech, kde se nejednomu rybáři kartičky s úlovky potěšitelně plnily, čekaly nás, bláznivé feeder lovce, konečně první dvě kola letní ligy.

Všichni se těšily na závod, na rovném úseku řeky, který sliboval množství cejnů, plotice, podoustve a možná i kapra, nebo karase. Zprávy od trénujících byly velmi pozitivní a povzbuzující, mělo by se chytat poměrně velké množství ryb, spíše větších rozměrů… Jenže ouha. Počasí, které si s námi zahrávalo celou zimu tak, že jeden závod jsme museli zrušit, protože místo rybolovu bychom mohli hrát hokej a druhý slunce svítilo tak, že bylo možné se opalovat, nám opět ukázalo drápky… Deset dní před závody se začalo ochlazovat, a aby toho nebylo málo tak i vydatně pršet… Zprávy od trénujících začali být méně pozitivní, chytat se budou především plotice, některé i pěkné, občas něco jiného. Poslední dny před závodem asi každý z nás sledoval tabulku průtoků a modlil se, aby to nebylo tak hrozné, jak bylo médii slibováno. Žel Bohu, bylo.


V den závodu teklo dvakrát více ledové vody, než je na revíru běžné. Všem závodníkům, kteří překonali navršený břeh, hned po zaparkování aut, spadla čelist a pronesli poznámku ve smyslu, no co, budeme chytat alespoň trávu, jak tvrdej máš prut, nebo něco podobného… Hloučky rybářů se zděšeně dívaly na proplouvající kmeny stromů, trsy trav, bloky polystyrenu a podobných předmětů… Všichni začali predikovat těžký, ne-li nejtěžší závod sezóny, ale to ještě nevěděli, o čem mluví, ani jednomu ze zkušených závodníků, nebo naprostým nováčkům nepřišlo na mysl, jaké to bude!

Po potřebných formalitách jako registrace, losování a přesuny, začala příprava, každý pečlivě míchal krmení, usazoval křesílka, židle, bedny, rozkládal pruty. Pak několik prvních odvážlivců zkusilo vrhnout krmítka do rozbouřených vod Hlubocké Vltavy… Začaly se ozývat první povzdechy a spílání sami sobě, že mají jen 100g krmítka, 4oz špičky a jiné… Sám jsem byl pořád optimista a na místo, kde jsem pře necelým týdnem držel 40g krmítko, poslal 70g… Špička skákala jak divá a já vytáhl svou první větev toho dne. Proud táhl a odnášel téměř libovolně těžká krmítka, postupně bylo na zkušebních hodech vidět, jak se zkracují a přibližují pod nohy závodníků.


Začalo zakrmování i samotný lov. První náhozy, velké očekávání, opakované přehazování a hypnotizování špičky… Nikdo nemluvil, jen občas se rozlehlo zaklení, nebo nadávka, když někdo poblíž stáhl montáž, aby vymotal aktuální úlovek, nejčastěji v podobě trávy, větve, nebo kusu látky. Jak opadala pozornost, začali rybáři mezi sebou diskutovat. Nebudu čtenáře déle napínat. V průběhu prvního kola se ulovila jedna podoustev o váze 0,44kg, o níž šťastný lovec nezapomněl informovat celé závodní pole. A také několik metráků bordelu.

V průběhu pauzy na oběd, každý gratuloval šťastlivci a vymýšlel možné i nemožné, jen aby zvýšil své šance do druhého kola… Objevil se i jeden závodník, který raději vše ukončil, než by se pokusil dosáhnout na štěstí v kole druhém,

Nechci to natahovat, druhé kolo se neslo ve stejném duchu jako to první, jen někteří závodníci krmily méně a zkoušely se častěji nová místa a různé nástrahy… V polovině druhého kola se od spodního sektoru neslo až k nám nahoru upozornění, že se dole chytla ryba. A ano, i druhé kolo přineslo jeden úlovek, byl to sumec lehce přes 2kg a zásadním způsobem ovlivnil celkové pořadí do ligového žebříčku.


Na závěr zbývá napsat už jen tolik, že to byl velký mentální trénink, dokázat přemýšlet a snažit se, i když nic nepřinášelo úspěchy. Zkušenost pro každého, kdo se zúčastnil, poděkovat organizátorům za práci a pečlivost, kterou věnovali přípravě. Kuchyni, za výborný oběd a zajištění nápojů pro občerstvení.

Gratuluji úspěšnějším z nás Vladimíru Vančatovi a jeho podoustvi a Tikimu, který vydoloval fousáče.

Těším se, až zase poměříme své síly na dalších kolech na vodách, kde budou alespoň nějaké ryby při chuti.

Štěpán