Všechnobraní

Kořeny této akce sahají do listopadu 2014. Tehdy jsem vyrazil se svým synkem Mírou a parťákem Honzou na ryby na ryby s cílem pochytat kapříky a snad i nějaké ty dravce. To se nám tehdy také vcelku podařilo. O povedené výpravě se dozvěděli i naši kamarádi, slovo dalo slovo, a tak jsem o rok později podzimní rybačku povýšil na společné pochytání se soutěžním podtextem „Všechnobraní 2015“.
Vymyslel jsem to tak, že si dáme soutěž o největšího „univerzála“. Týmy mají libovolný počet členů a své místo si buď dohodnou s ostatními předem, nebo si sednou tam, kde bude volno. Cílem je pochytat, co nejvíce druhů ryb – co druh, to bod. Bonusový bodík lze získat za největší chycenou rybu od daného druhu ze všech soutěžících. V případě rovnosti bodů vyhrává tým, který má chyceného většího perlína (netušil jsem, jak se mi toto pravidlo vymstí hned v prvním ročníku:-)). Hraje se o čest, slávu a lahvinku Bohemky. Na břehu se nás nakonec sešlo 7 týmů a mohlo se začít. Chytačka od čtvrtka až do neděle.


Hned od příjezdu se počasí čím dál tím více kazilo, co se však nekazilo, byla nálada. Sem tam, se chytila i nějaká ta ryba, i když žádná hitparáda to nebyla. Zpestřením bylo i několik návštěv, kterými nás poctili naši společní kamarádi.

Já jsem měl za parťáky Honzu, synka Míru a jeho kamaráda Pavlíka (oba skoro 10 let). Chlapci měli za úkol chytit na bič plotici a perlína a uvláčet okouna, štiku a třeba i candáta. Já a Honza jsme se pokoušeli chytit na položenou kapra, lína, cejna, karasa a dá-li sv. Petr, tak možná i amura. Skoro celou sobotu lilo jako z konve. Ještě v sobotu odpoledne jsme měli na svém kontě jen plotici, kapra a pár malých štiček. K večer, když přestalo pršet, přidali jsme ještě okouna, cejna a perlína (jeden jediný, kterého jsme ulovili). Doufal jsem ještě v lína a karasa, zůstalo však jen u přání. Snad získáme nějaký bonusový bodík za největší rybu od druhu….

V neděli ráno jsem poslal chlapce s vláčáky na vedlejší flek, aby se mi nemotali při balení. Za chvíli slyším řev:“ Tati, máme velikou štiku!“ Nu dobrá, vzal jsem foťák a v klidu kráčel k chlapcům. Včera totiž „ta jejich veliká štika“ měla sotva 50cm. Nespěchal jsem… Pak však slyším, jak ječí oba kluci: „Rychle, ta štika se nevejde do podběráku!“ Popoběhl jsem a nestačil se divit – v podběráku byla štika jako tele – resp. v podběráku byl ocas a tělo štiky, hlava přečuhovala ven, naštěstí směrem ke břehu. Odhodil jsem foťák, štiku čapnul kolem hlavy a vynesl ji na břeh. Pár fotek šťastných lovců a pak už jen vypuštění krokodýla zpět do svého živlu. Štika měřila 95cm a nechala se přelstít prachobyčejnou rotačkou za pár kaček. Nu, dobrá práce chlapci! Tímto silným zážitkem jsme také zakončili naši společnou rybačku a už zbývalo jen spočítat výsledky a vyrazit domů.




Celkem se chytilo 7 druhů ryb: kapr (nej. 91cm), okoun (45cm), cejn (56cm), perlín (24cm), štika (95cm), lín (50cm), plotice (29cm).

Skončili jsme druzí o menšího perlína, což je v pořádku. Co však nepochopím je, na co Bóďa s Jardou chytili toho svého – na nesmyslnou kombinaci tygřáku, korku a pelety:-).

Formát akce se osvědčil, proto není důvod nedat si to znovu.
A mě fakt těší, že začínáme už příští středu.