Je květnová neděle a já sedím se svým americkým švagrem v kuchyni svého bytu. Tenhle chlapík s klasickým americkým jménem Konrád, který se tady pořád něčemu podivuje, je mimo jiné rybář. Jako většina lidí, kteří žijí a chytají v USA, tráví svůj rybářský čas převážně na moři. V rukou třímá prut tvrdosti „roksor“, osazený multiplikátorem a návinem 150 metrů ocelového lana, na kterém byste roztáhli Titanic. Podle jeho nadšení to vypadá, že ho rybařina opravdu baví. Vypráví, co všechno nachytal a během okamžiku je mi jasné, že je „masařka“ jako řemen, ale nevadí…hlavně že je sestřička šťastná.
Po chvilce klábosení následuje jeho otázka: „A kde chytáš ty, když nemáte moře?“ Brachu, tady je vod, že se ti o nich ani nesnilo. Ukazuji mu pár fotek našich šupináčů, kteří se mu moc líbí a tvrdí, že zná místo, kde se dají u něj doma také chytat. Hlavou mi probleskne jméno řeky sv. Vavřince, kde se každoročně pořádají závody v lovu kaprů. Tu mě ale můj nový rybářský kolega vyvrací, neb je to od nich asi 10 hodin cesty autem. Vzápětí navrhuje, že musím určitě přijet na rybačku . Já na to „Kamaráde to není jen tak, kde chceš vzít pruty, navijáky a hlavně kule?“ Vedu Konráda do své komůrky, našlapané až po strop všemi potřebnými kapřími proprietami. Je naprosto konsternován a nadšen zároveň. Další 2 hodiny trávíme povídáním a zasvěcováním Konráda do tajů a krás kaprařiny, z čehož je nejvíce nadšena má sestra Aneta, protože jsme většinu jejich návštěvy vyplnili povídáním o rybách. Vše zakončujeme domluvou, že se na konci léta určitě uvidíme u nich doma a hlavně u vody.
Je začátek srpna, 3 měsíce utekly jako voda a pomalu nastává doba mého odjezdu do spojených států nejen za rodinou, ale nově i za kapry. V hlavě plánuji, jak vše nastavit, co vzít s sebou a co se koupí na místě. Po domluvě s Konrádem, budu brát jen navijáky, signalizátory, montáže a starý teleskop Orava. Jelikož se veškeré nezbytnosti povezou v nákladovém prostoru letadla, nechci riskovat, že přijdu o milovaná Shimana či Flajzary. Proto přibaluji staré dobré Semy a navijáky Okuma s návinem 0,30mm. Jako největší problém zůstává vyřešit boilies. Hlavně doprava. Celkové množství odhaduji na 10kg + partikl. Po prozkoumání internetu a konzultaci s několika přáteli volím hotovky ověřeného výrobce, doplněné domácím dipem, obsahující mou oblíbenou oliheň od Solaru. Suma sumárum 15kg těžká smradlavá krabice leží přede mnou na stole. To budou mít kluci americký na celnici radost.
Teď ještě vyřešit problém s transportem. Česká pošta 1250,-Kč s dobou dodání asi 5 let. Přepravní společnost Fedex neuvěřitelných 3850,-Kč s dodáním do 5 pracovních dnů. Zvažuji, že se na to vykašlu a budu chytat na popcorn v prenatálním stadiu, když v tom volá kamarád, zaměstnaný u přepravní společnosti a vysvobozuje mě velmi přijatelnou cenou 250 Kč. Po několika dnech sestra potvrzuje převzetí balíku, což mě nadmíru potěší.
Po příletu do země zaslíbené začínám sondovat možnosti chytání. Nacházím se na rozhraní států New York a New Jersey, kde jsou možnosti různé. Má první cesta vede do nákupního centra ve městě, kde se v sekci sport nachází i rybářské vybavení. Je to tu neuvěřitelné levné, zcela jistě nákupní ráj pro vyznavače přívlače a lovu dravců. Luxusní prut na sumce s kovovým multiplikátorem tu vyjde něco kolem 2000,-Kč. Na kapry nemají dle předpokladu téměř nic. Spásu přináší až internet, kde nalézám dva obchody přímo v NYC, z nichž první Dream Tackle Fishing je to, co jsem hledal. Majitel krámku Robert, je velký sympaťák a původem polák. Hned po vstupu do jeho království poznávám známé značky vlasců a prutů. Vše za velmi přijatelné ceny! Vybavení máme vyřešené opravdu rychle, následuje dlouhé klábosení na téma lokalita. Kromě Central parku (ano, slyšíte dobře, i tam se dají chytat mezi běžci a kolaři pěkní kapři), je vše zajímavé minimálně 3 hodiny cesty. Konrádovo místo je prý také dobré, ale ne v tuto roční dobu. Švagr navíc neočekávaně odjel pracovně na 10 dnů pryč. Bohužel jsem zcela závislý na jeho autě, takže musím počkat. Z původně plánovaných 4 dnů chytání zbyl díky pozdnímu příjezdu Konráda pouze jeden. Po dalších komplikacích s lokalizací nám zůstalo pouze odpoledne. Neuvěřitelné. Doma jezdím na ryby minimálně na víkend a přiznám se, že jet na kapry na takto krátkou dobu, by mi normálně přišlo naprosto absurdní, ale tady jsem se těšil na jakýkoli kontakt s vodou.
Po příjezdu na místo potkáváme dalšího rodilého američana z Maďarska, který s pytlíkem mražené Bonduelky potvrzuje, že jsme na správném místě. Na doporučení chytáme na relativně úzké řece s mnoha meandry, která místy bohužel trochu připomíná smetiště. Těžko přemýšlet nad strategií na 4 hodiny lovu. Chytáme na 3 klacky, každý podložený Konrádem “samo domo“ svařenými vidličkami. Trochu mi to připomíná mé dětství a začátky s položenou. Ke každému prutu přihazuji cca 1 kg boilie a 3 lopatky kukuřice. V domácích podmínkách mám 10kg kbelík boilies asi na půl sezony, ale tady není na co čekat... S návazci taktéž nic nevymýšlím, tuhá šňůrka s ostrým háčkem bez rovnátek a kroužků. Jak se říká, v jednoduchosti je krása. Vše již leží na svém místě. Teď už nás čeká jen studené pivečko z ledové lázně, které tedy vymyslel můj americký švára perfektně.
Náš maďarský kolega drží v rukou již několikátou rybu. Na dálku odhaduji exempláře maximálně do 5 kil. Co bychom za ně dneska dali, říkáme si. Jsme po celou dobu bez kontaktu a to už se začíná smrákat. Přemlouvám K., abychom zde přenocovali v autě. Konrád ale bohužel druhý den ráno brzy vstává do práce a hlavně nás čeká ještě 3 hodiny cesty zpět domů. Těsně před odjezdem se konečně rozjíždí jeden z prutů, po chvíli boje bohužel ryba zůstává ve vázce. Škoda, dneska nám americký svatý Petr moc nepřál. Po tomto zážitku se nám nechce domů ještě víc. S úsměvem na líci sypu zbytek obsahu kyblíku do vody. Doufám, že se holky nadlábnou a budou si nás pro příště pamatovat!
Bylo to příjemné, byť velmi krátké kapří matinée. Již na zpáteční cestě domlouváme příští výpravu, snad nejpozději za rok. Tento výlet beru i přes neúspěch velmi pozitivně. S newyorským majitelem krámku Robertem jsme stále v kontaktu. Máme v úmyslu uspořádat společný výlet na jednu z mnoha řek a reservoáru, které v oblasti jsou. Tyto krátké rybí zážitky mi každopádně vlily entusiasmus do žil. Doufám, že budu mít brzy příležitost místní vody znovu otestovat. Hodně úspěchů a Petrova zdaru do nové sezony přeje Jakub.
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
