Z českých luhů a hájů

Přiblížil se začátek září a tím i moje výprava za kapry. Nejvíce mě uchvátila řeka Vltava. Řeka, která učarovala i Bedřicha Smetanu jednoho z velikánů české klasické hudby. Řeky jenž psala dějiny země české. Po nezbytné kontrole všech věcí vyrážím za čtrnáctidenním dobrodružstvím. Přijíždím zaprášenou sluncem vyprahlou cestou. Na samém konci cesty parkuji a začínám nedočkavě nosit věci k lodi. Počet mých věcí připomíná spíše stěhování národů, než rybářskou výpravu. Konečně mám všechny věci v lodi. Vyplouvám vstříc osudu, hladina je lehce zčeřena svěžím teplým větříkem. V půli cesty zpomaluji tempo. S úžasem a respektem pozoruji okolní přírodu. Stromy svěšené nad vodní hladinu vypadají jakoby vzdávaly holt paní řece. Po chvíli veslování dorážím na místo, kde co nejrychleji vyhazuji všechny propriety z lodi na břeh. Ve spěchu montuji tyčovku a následně ji usazuji na devět metrů. V těchto hlubinách hodlám lovit přes den. V noci vzhledem k teplému počasí lovím na mělčině pod břehem. Stavím stojan a rychle skládám pruty. Poté celý nedočkavý nahazuji. Den končí. Moci se ujímá tma. S postupujícím večerem začíná ožívat i vodní hladina nejvíce však ožívá krmné místo pod břehem. Neklamná známka toho, že byl snad výběr místa správný. Ale nic se neděje. Při rozbřesku dostávám záběr. Podle tahu se jedná o kapřího dorostence. Po chvilce boje padá z háčku. Ani to moc nemrzí. Naopak mám radost první záběr za pár hodin rybolovu. Nakrmuji obě místa několika hrstičkami a ještě zalézám do vyhřátého spacáku. V teple spacáku pozoruji probouzející se přírodu do nového slunečného dne. Zároveň do plic nasávám onen pověstný čerstvý vzduch a nechávám sluneční paprsky šimrat mi tváře. Celý den není náznak záběru. Další den se nezadržitelně chýlí ke konci. Jako rána z čistého nebe začíná okolo deváté pískat můj signalizátor. Vytoužená jízda!!! S třesoucími koleny beru prut do rukou. Začíná boj. Po nekonečných minutách končí poražený kapr svou pouť v podběráku. Za svitu čelovky vyndavám kaprovi háček z tlamičky. Svou stavbou těla připomíná spíše parmu z divokých peřejí. Od tohoto okamžiku zažívám rybolov snů. Dopoledne záběry ustávají. Hodnotím uplynulý večer a ráno. Neskutečných jedenáct záběrů. Unavený jako pes usínám raz dva. Budím se až odpoledne. Připravuji vše potřebné na večer. Den proběhl klasicky bez záběru . Scenář předešlého večera se opakuje. Krátce po setmění vytahuji kulatého lysce. Po nezbytném zvážení, změření a vyfocení dostává svobodu. Z ničeho nic slyším za zády praskání větví. V mžiku by se ve mně krve nedořezal. Ležím na lehátku a předstírám mrtvého brouka. Strašidelné zvuky se blíží. V hlavě mám všechny horory, co jsem kdy viděl. Můj zrak se stáčí do lesa, už znám původce oněch zvuků. Je to rodinka divočáků. Po chvíli odchází. V tom okamžiku přichází velká úleva. Srdce se zklidňuje na normální tlukot. Ráno vytahuji ještě dva kapry. Do konce prvního týdne chytám průměrně čtyři až pět kaprů za den. V neděli začíná foukat silný jihozápadní vítr doprovázený deštěm. Řeka dostává podobu rozbouřeného moře. V té největší smršti se brutálně roztáčí cívka navijáku. Po záseku nemohu soupeře ukočírovat. Po dlouhých minutách tvrdého nerovného boje končí bojovník na druhé straně tuto trapnou komedii. Vlasec dělá prásk!!! Bezmocně stojím na břehu lapám po dechu. Náladu mám na bodu mrazu. Z čisté lidské zvědavosti si přeji vědět jak bylo ono monstrum velké. To už se bohužel nikdy nedozvím. Zůstane to tajemstvím na věky věků. Během několika dalších dní mám na kontě několik pěkných kaprů. Přichází neděle. Ráno balím a ač nerad odjíždím k domovu. Doma dělám rekapitulaci této úspěšné výpravy. Konečné číslo vyráží dech, 51 kaprů. Tímto bych chtěl poděkovat svým přátelům za pomoc při focení a dovezený proviant a také hodné Mišičce při tvorbě textu.