Budoucnost našich vod

Tak jsem za dlouhých zimních večerů opět procházel starší čísla rybářských časopisů a s úžasem hltal články, které jsem znal již skoro nazpaměť. Vždy jsem se však zarazil u fotografií úspěšných lovců, na které se usmálo to pomyslné štěstí. Trofejní úlovky nejen kaprů mě spíše stále přiváděly k zuřivosti, ne však, že bych záviděl, ale že již nikdo nebude mít možnost tyto talismany různých písníků, přehrad a řek v budoucnu ulovit. Fotografie se zakrváceným igelitem, nad kterým rybář drží již podříznutého kapra, dnes leží zcela jistě na dně šuplíku nebo ještě lépe je již spálena. Od roku 1996 jsem v rybářských časopisech napočítal 160 kaprů nad 18 kg, kteří byli evidentně usmrceni. Dnes již tyto fotografie zmizely z časopisů, ale pochybuji, že se změnil i přístup rybářů. Když jsem si před týdnem procházel nový rybářských řád, ani mě nepřekvapilo, že vše zůstalo při starém. Marně jsem doufal, že bude zavedena horní míra, povinné používání podložky atd. Vzpomněl jsem si na jeden článek p. Lafanta, myslím, že se jmenoval Vesmírná odysea, ve kterém líčí budoucnost našich revírů, kdy se bude vést boj o chycení posledního kapra v Čechách. Tenkrát jsem se tomu jen smál, dnes již lze toto zamyšlení považovat za varování! Důkazem jsou vychytané svazové revíry a vznik mnoha soukromých vod, dovoz plůdku ze zahraničí, který má genetickou předurčenost k rychlejšímu růstu a tím uspokojení poptávky rybářů. Příčin tohoto stavu je hned několik. Typická česká povaha „co je doma, to se počítá“ a především proražení moderních metod lovu u nás, které se dostaly do rukou těch, kteří si ničeho nedokáží vážit. Mám tím na mysli boilies atd., které zcela jistě rozšířilo možnosti ulovení trofejních kaprů, ale též dalo možnost některým plenit vody. Prakticky skoro každý rybář již tuto nástrahu vyzkoušel, ale jen pár dokázalo naplnit účel, ke kterému boilies vzniklo.I já jsem si svého většího kapra vytáhl na boilies a v duchu tohoto způsobu lovu mu opět daroval svobodu. Tenkrát jsem si ani nepřipouštěl, jakou velikou moc má boilies. Dnes bych však dal cokoli, aby se boilies nedostalo do rukou některých našich kolegů. Byl bych ochoten i zvednout ruku pro zákaz užívání boiliesu. Je pravda, že tento zákaz by zcela změnil styl kaprařiny a vrátil ho o několik let zpět, ale jeho prospěšnost by byla mnohem větší, než je současný stav. Osobně to můžu potvrdit, neboť již v některých našich organizacích je tento zákaz aplikován společně se zavedením horní míry a výsledek je překvapující. Chytá se užitková ryba a matečné jsou co nejvíce chráněny. Chtěl jsem jen upozornit, že současný stav na našich vodách, jako je Labe, Rozkoš, Nové Mlyny atd., je více než alarmující a že skutečně je již „za pět minut dvanáct“. Závěrem jen vzpomeňme na labské legendy Douglesa, Lízu, Quasimoda a další, které padly jako oběti moderní kaprařině!