MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

Slunka obecná - Leucaspius delineatus

      Slunka obecná bývala hojnou rybou obývající stojaté vody na celém našem území. Běžně se vyskytovala v chovných rybnících, rybničních stokách, tůních, pískovnách či říčních ramenech – a místy i v obrovských hejnech. Dnes na mnoha místech vymizela.
      Nedorůstá obvykle ani 10 cm a nejtypičtějším poznávacím znakem je neúplná postranní čára sahající jen asi do 1/3 délky jejího stříbřitého tělíčka. Dále je možno zmínit horní postavení úst, poměrně velké oči a dobře vyvinuté ploutve s ostrým zakončením.
      Mizení tohoto druhu na mnoha místech původního výskytu způsobily změny v hospodaření na rybnících, chemizace, úpravy rybničních stok a zavlečení střevličky východní, což je podobným způsobem žijící druh s daleko vyšší schopností prosadit se a opanovat vhodná stanoviště.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 3 až 6 cm
obvyklé maximum: do 9 cm
rekordní hodnoty: kolem 10 cm

Hmotnost

průměrná: 0,5 až 2 g
obvyklé maximum: do 5 g

Typické znaky

protáhlé tělo
stříbrné šupiny
postranní čára jen do 1/3 délky těla
horní ústa

Výskyt v ČR

      Vyskytuje se zejména ve stojatých vodách na celém našem území, možná více na chovných rybnících než ve sportovních vodách. Navíc ji lze označit za teplomilnou. Oblasti největšího výskytu slunky se často kryjí s rybníkářskými oblastmi hlavně v teplejších částech státu – východní Čechy, Polabí, Třeboňsko apod. Je uváděna z ÚN Nechranice. Současný výskyt je třeba monitorovat, protože místy rychle mizí. Tam, kde se dosud vyskytuje, obvykle tvoří početná hejna.

Biologie druhu

      Slunka obývá, jak už bylo řečeno, menší stojaté nebo i mírně proudící vody. Snáší i nízký obsah kyslíku a na některých vodách je spolu s karasem jedinou rybou, která tam dokáže trvale přežít. Vůči jiným negativním vlivům zhoršujícím kvalitu jejího životního prostředí zřejmě tak odolná není. Tam, kde jí ale podmínky vyhovují, mohou žít i desítky tisíc exemplářů na 1 ha vodní plochy.
      Slunky tvoří početná hejna, která se aktivně pohybují v prostoru nádrže a hledají potravu ve vodním sloupci nebo i u hladiny. Menší jedinci se živí rostlinným planktonem, dospělé ryby planktonem živočišným a předpokládá se, že loví i čerstvě vylíhlý potěr jiných druhů ryb.
      Slunka obecná dospívá ve druhém roce života a vytírá se až při teplotě vody kolem 18°C, což posunuje výtěr někdy až do června. Obvykle se však vytírá v květnu na předem očištěnou spodní stranu listů vodních rostlin nebo na potopené větve, pokud možno nehluboko pod hladinou. Počet jiker je udáván v rozmezí 100 – 2 300 kusů. Samec je ochraňuje až do rozplavání potěru – obvykle 5 až 12 dnů.
      Dnes je na slunku třeba nahlížet jako na mizející původní druh a její roli plevelné rybky konkurující na chovných rybnících kaprům dnes převzala zavlečená daleko agresivnější střevlička východní.

Rozměry a růst

      Slunka je krátkověká ryba s pomalým růstem. Předpokládá se u ní maximální délka života do 5 let, ale základem většiny populací jsou rybky ve stáří 1+ a 2+. Růst je velmi pomalý, přibližně ho udává následující tabulka.

Sportovní rybolov

      Slunka je při sportovním rybolovu obvykle využívána pouze jako oblíbená nástražní rybka pro lov okouna, tlouště a marény. Rybáři ji obvykle získávají lovem do čeřínku nebo na výlovech rybníků. Případní zájemci o lov na udici mohou snadno uspět s nejjemnější plavačkářskou výbavou. Slunky berou rychle, agresivně a protože se jedná o hejnové ryby, tak i jedna za druhou. Jistým problémem je miniaturnost háčku a nástrahy, protože i jeden bílý červ je stále ještě příliš velký. Nejlepšími nástrahami jsou proto nepatrné kuličky těsta.