Cejn velký v obrazech

Cejni jsou ryby, které buď máme rádi, a nebo bychom je raději ani neviděli. Na tuto skutečnost má ale vliv především to, s jakými cejny se setkáváme. Velký cejn je nádherná ryba a není divu, že ji někteří rybáři loví velmi rádi. Ovšem cejni, kteří se na některých vodách přemnožili a v důsledku nedostatku potravy zakrněli, už tolik oblíbení nejsou, ba právě naopak. Kdyby to šlo, byli by vyhubeni bez milosti.


Cejn je ryba jak stojatých, tak i tekoucích vod. Daří se mu spíše tam, kde je voda teplejší, a hlavně kde má dostatek potravy. Vyhovují mu velké mělčí prohřívající se plochy a pomalu tekoucí nížinné toky. Z takových vod pochází ty největší ryby. I v chladnějších nádržích narazíme na pěkné cejny, ale jsou vzácnější.

Cejn velký je typický svým vysokým zploštělým tělem stříbrné barvy. Větší ryby mohou být hodně tmavé a některé mají zlatavý nádech. Ploutve mají odstíny šedé barvy a řitní ploutev je mnohem delší než u ostatních našich ryb. Ocasní ploutev je vidlicovitě vykrojená. Ústa může vysouvat podobně jako kapr, ale jsou jemnější a bez vousků.


Dobře živený, vysoký cejn


Ústa cejna jsou bez vousků


Hřbetní ploutev je vysoká a úzká


Prsní ploutve jsou šedé


Také břišní ploutve mají šedavý nádech


Řitní ploutev je typicky dlouhá


Ocasní ploutev je vidlicovitě vykrojená a dolní lalok bývá o maličko delší


Postranní čára je poměrně zřetelná


V době tření mají cejni třecí vyrážku


Setkat se můžete s cejny stříbrnými i s cejnem nazlátlým

Cejn velký se nejvíc podobá cejnku malému, ale zkušený rybář je od sebe snadno odliší. Cejnek malý má větší a výraznější oči a jeho párové ploutve mívají lehce načervenalý nebo oranžový nádech. Také šupiny cejnka malého jsou větší.

Někdy je problém rybu určit, protože cejn velký se běžně kříží s cejnkem malým, ploticí a perlínem. Takové ryby pak nesou znaky obou druhů. Dalšími podobnými, ale u nás vzácnými rybami jsou úzká a dlouhá a cejn perleťový. Na ty ale narazíte opravdu vzácně a jen na některých vodách.

Cejn velký je naprosto běžnou rybou našich vod s tak typickými rysy, že není těžké jej poznat, přestože v závislosti na prostředí může vyhlížet vždycky trochu jinak. Liší se především svou robustností. Na vodách chudých na potravu jsou cejni vyhublí a ploší, kdežto tam, kde je potravy dostatek, jsou jejich těla podstatně zavalitější. Přesto zůstává jejich tělo vždy typicky vysoké a nezaměnitelné.