Fishky - Profil | Po 22.7.2019 12:07:10 - SKVĚLÝ ZÁPIS!
Závody na 40 hodin jednotlivců, hlavně když to začíná pátek po práci a nemusím si kvůli tomu brát volno - to je jasná volba, takže na víkend směr rybník Jaroslav. Nemám z toho moc dobrý pocit, bude to boj, přihlášení jsou borci zvučných jmen co umí Kerner, Horák, Hanuš... Letos mám za sebou šest závodů a 6x byla bedna, tak trochu "sobecky" bych ten stereotyp co držím od loňska nerad měnil :)) jakože cesta z Břeclavi po dálnici kamsi směrem na Ostravu, to je čistý peklo, samá uzavírka, práce, zúžení... (tímto zdravím ředitelství silnic a dálnic, bezva práce pánové ). Příště snad leda letadlem. Závody na pohodu, rybník zajímavý, ale jak jsem tam byl poprvé, tak jsem nasekal mraky chyb... bohužel informací o vodě je strašně málo, takže jsem netušil moc do čeho jdu. Prezentaci nestíhám, losování nestíhám, začátek nestíhám... trčím v koloně na dálnici a omlouvám se, ať začnou beze mě, že budu mít hoďku a půl sekyru. Přijíždím a všichni už u vody, pohodička, rozdělané věci bivaky... a já už autem ke svému místu bohužel neprojedu, takže vše odtahat v rukou. Měl jsem chuť se otočit a odjet. Odnosit plné auto věcí, krmení, pruty, serepetičky... Jakože ruce jsem měl jak opičák a to jsem ještě nenahodil. V rychlosti nahazuju a ihned trhám - zamotalo se to. Nahazuju druhý prut a trhám opět, zamotané. Mám nové pruty a co nadhoz, to silon omotaný o první naváděcí očko od navijáku a konec. Každý druhý nához trhám, motám, nahazuju znovu, je to psycho a nechápu proč. Silony nové, navijáky OK, žádný prut to nedělá, jen tyhle? nechápu a tečou mi nervy. Bohužel jsou to mé nejslabší a jediné parabolické pruty a protože chytám na krátko, nechci je vyměnit za silnější, to by nebylo ono. Takže trpím a zkouším jak házet, aby se to nemotalo, ale bezúspěšně. Dva hody a dva náviny pletenky jsou ze hry, super začátek, takže dávám silony a situace je stejná, trhám. Když už se povede nahodit, tak zas bojuju s rybou, která nechce žrát. Celkově ryba brala podle místních celé závody velmi málo a sporadicky, což mi naopak hrálo do karet a nebyla to jen "monotonní těžba", ale muselo se přemýšlet a to je fajn... jenže vše má své meze. Sobotu jsem zcela bez ryby, ryba bere strašně opatrně, nedobírá. Když už mám záběr, ryba padá. Tři nebo čtyři ryby mi padly tak půl metru od podběráku, zbytek při zdolávání. Tak 20 kaprů v háji. Nechápu to a zkouším různé montáže. Vzdávám to. Poprvé mám chuť se sbalit a jet domů, tolik "smůly", to není normální :o) Jenže domů je to tři hodiny cesty a zase nošení věcí... píšu si s ženou, chytrá je jak rádio, prý to půjde, prý to začne, prý něco vymyslím, já se cítím zralý na platíčko lexaurinu a ona na mě s těmihle ohranými frázemi. Tak nějak "v sobě" to vzdávám a končím. Na poslední noc se vracím k tomu co mi vždy funguje a nechám to tak nějak osudu napospas. Jakože na zázraky nevěřím, ale divný je, že od nějakých 23hod večer co hodina, to tři ryby na břehu, pravidelně jako hodinky. Přehazuju, dělám si návazce do zásoby, zdolávám, dokrmuju... jde to jako na drátkách a světe div se, za celou noc jsem ani jednou neutrhnul při nahazování. Najednou pruty šlapou parádně. Dohazuju přesně a po klip, pecka. Házet s nimi je najednou zážitek a děsně se mi líbí. Průšvih je, že jsem myslel, že rozhodčí budou chodit vážit i v noci, takže nemám saky. No pecka. Do dvou saků dám dva kapry a zbytek? Podběrák s metrovými rameny dávám nad vodu, ramena 25cm nad hladinu, síť je obrovská a hravě pohodlně uskladní těch pár ryb co chytím... no jo, jenže nad ránem ve 3:30 je v podběráku 15 kaprů a pomalu jim trčí hřbety, celkem sranda na ně koukat, prostoru mají dost a určitě je to lepší pro ně samotné, než sakování... Jenže pak chybička softwaru, usnul jsem. Jen na moment jsem si sednul a prásk, už jsem spal. Slabé dvě hodinky spánku, budí mě ráno až rozhodčí na vážení. Tak jsem si říkal, jak budou koukat až přijdou. Jdu k podběráku a koukám já. Kurňa kde jsou kapři? Nechápu, jestli jsem rozespalý a slepý, nebo co se děje ale něco je blbě. Kapři chybí, nakonec jich napočítám 11, zbytek musel vyskočit vrchem. To nechceš, a prý blbej kapr není delfín... šmejdi, přiště je za trest nabouchám do saků :o) Taková školácká chyba, tohle mě ještě bude mrzet říkám si... A mrzí. Co se rozednělo, tak bez kontaktu. Dva jsem vymodlil a už to zase mlčí. Mám takový divný pocit. Rybu na místě mám ale nebere, přitom nemá důvod tam být, prostě ji tam drží příslib krmení nebo vůně toho minulého, ale žere tak set sakramentsky opatrně, že ji nechytám. No nic, dávám hlásiče nahlas a jdu se se psi projít na obě strany rybníku. Ani tuk. Občas někdo něco kolem chytí... v hlavě se mi honí vše možné i záběry z podvodních videí, kde kapr opatrně žere nástrahu a opakovaně ji nasaje a vyplivne i několikrát aniž by se píchnul. Koukám, přemýšlím a najednou je to tam! Napadá mě brutální šílenost, navážu montáž jinak. Spěchám zpět a v hlavě si honím myšlenku jak to navážu. Beru vše co standardně používám, nic extra, jen to celý vážu jinak a směju se u toho jako pako. Že mě to sakra nenapadlo dřív, tohle bude extra prasečinka. Tohle bude přesně to co na ně bude platit. Klepu se jako osika a těším současně, konečně nahazuju a chci navázat i druhou montáž na druhý prut. Do konce závodu zbývá hodka a půl, otáčím se a beru jehlu... píííííííííííp a už je tam. No ty vole, leželo to tam snad ani ne minutu a kapr. Náhoda? Druhý nához a opět do minuty kapr. Boží, za čtvrt hodiny tři kapři, nechápu to, ale je to boží. Ten třetí se bohužel v podběráku motá a trhá mi návazec. Pruty jsou na břehu, čas letí a já navazuju hned dva nové návazce. Klepu se, že mi to nejde, natěšený a nervozní současně jsem jak prvorodička. Tak tohle je sen. Honem s tím znova do vody. Prásk a už to hrčí. Ryba bere do strany a jede jako tank. Přejíždí souseda a jede dál, nabírá nějaký kořen rákosu z ladiny a přes dalšího souseda už neprojede, celé se to motá do prutů, to nechceš. Jak to vidím, tak se s ní už pomalu v sobě loučím, takhle zamotané to nemůže skončit dobře. Svítí slunce a ryba je v dálce vidět u hladiny. Nezdá se mi malá. Pak někdo říká, že je celkem velká. Kousek po kousku se blíží břehu. Všichci nedočkavě koukají a někdo hlásí, jen aby to nebyla nej ryba závodu... Pak kdosi říká no ty vole, to je macek. Já pod břehem vidím kulový a jen se modlím, abych ji dobře podebral do půjčeného podběráku (Radku dík a promiň současně). Ufff... tak je to tam, super. Rychle rozmotávám a upaluju se fotit. Necelých 11kg a opravdu nej ryba závodu, pecka. Honem znova nahazuju... po třiceti letech rybařiny, 20ti letech kapraření a 10ti letech závodění mám montáž, co mění všechno to, co jsem si doposud o kapraření myslel. Na jednu stranu mě děsně mrzí, že mě to vůbec napadlo až tak pozdě, na druhou mě těší, že mě to vůbec napadlo :)))) nakonec končím až třetí a s nej rybou, ale domů jedu vysmátý jak lečo. Parádní závody a zážitek.
načítám...
-46% KORUM feederové křesílko
-17% Přepravní systém Mivardi Monster
www.chytil.cz
