Splněné přání - jak na to?

- Vítek Černý

Komerční sdělení

Sedím nad kalendářem a vybírám vhodné datum pro podzimní výpravu na mou nejoblíbenější vodu. Nebylo by na tom nic neobvyklého, takto to děláme všichni, ale rozdíl je v tom, že se píše podzim roku 2015. Dopracoval jsem to již tak daleko, že si volno na ryby musím plánovat rok dopředu.



I přestože to je vždy ohromný "hektar" času, tak nakonec to vždy uteče hrozně rychle. Než se člověk naděje, stojí na břehu a přemítá nad tím, zda se výprava povede nebo nikoliv.

Ze zkušenosti vím, že velké vodní nádrže potřebují čas a někdy to trvá i více jak tři dni, než začnou kapři reagovat na moje krmení. Proto opět neponechávám nic náhodě a dělám si výlet na 130 km vzdálenou vodu, jen tak na otočku. Má to obrovskou výhodu v tom, že po příjezdu přicházejí záběry v podstatě okamžitě. Má to však i nevýhody, které možná i převažují.



Je dobré, mít záložní plán

Pokud máte vytipovanou vodu, oblast, lokalitu i přesné místo, tak pouze přijedete, najdete vhodná místa pod vodou, zakrmíte a zase hurá domů. Zatím vše probíhá podle plánu. Co se Vám však může stát je, že přijedete na místo, a to je obsazené. Krmit někomu nad nahozenými pruty je nesmysl, stejně tak nevíte, jestli tam dotyční rybáři nebudou i při Vašem následném příjezdu. Dobré tedy je se dojít dotyčných zeptat, prohodit pár slov. Líná huba = holé neštěstí, takže když se nezeptáte, nic se nedozvíte. Takto můžete při troše štěstí zjistit, jak to bere, do kdy budou, kde chytají. Následně se rozhodnete co dál. Dobré je mít záložní plán tak, abyste nevážili zbytečně dlouhou cestu a následně nevěděli co dál. Pokud záložní variantu máte a máte štěstí, že na novém místě nikdo není, zakrmíte a spokojeně odjíždíte.



Stále však nemáte vyhráno. Do Vašeho příjezdu stále chybí tři dny a za ty se může stát mnoho věcí, které nejste schopni ovlivnit. To, že lovné místo může být po Vašem příjezdu obsazené, se může stát, ale taktéž může zmizet pod vodní hladinou. Není totiž problém, aby Vám hrázný „natočil“ za tři dny metr na sloupci a Vaše krásné místo zmizí pod vodní hladinou ani nevíte jak. I nad tím se stojí za to zamyslet při vybírání lovného místa. Pokud se všechno tohle rozhodnete podstoupit, dobře vyberete místo, nikdo zde nebude a na hladině budou vyskakovat kapři radostí nad krmením, které jste jim tam před třemi dny nasypali, máte vyhráno a úžasná výprava může začít.



Počasí nám do karet nehraje, ale…

Mě, Filipovi a mému bratrovi se to takto poštěstilo. Celý plán vyšel na jedničku a my stáli na našem lovném místě úplně sami. Při pohledu napravo i nalevo nebyl žádný kaprař, což bylo další dobré znamení. Už takhle jsme byli u vody tři, natož aby nám „zadrátoval“ vodu ještě někdo další. Kromě dobré nálady a hromady optimismu jsme si sebou přivezli i novinku z Karlovi dílny. Návrat k oblíbené příchuti Scopex/oliheň by Karle opravdu dobrý tah! Kdysi mě dost mrzelo, že tato masovo/ovocná kombinace zmizela z regálů rybářských obchodů. O to větší radost jsem měl po zjištění, že ji kapři stejně rádi vyhledávají jako tenkrát a není divu. Specifická příchuť a neutrální barva může být určitým vykročením z řady, neboť kapři jsou denně konfrontováni s výraznými nástrahami, jak chuťově, tak barvou. Není tedy na škodu podstrojit jim něčím trochu odlišným.



První kapr se na nás přišel podívat již půl hodiny po prvním zavezení a další následovali. Každý den se jich na podložku podívalo okolo 10 kousků. Váha však jen místy převyšovala deset kilogramů. A když už, tak jen o pár deka. Cíl výpravy, kapr 15 +, byl tedy sakra daleko. Podmínky na změnu však nebyly ideální. Ne, že bychom se nesnažili, ale do karet nám nehrálo ani počasí, které v tu dobu panovalo. Studený vítr, déšť a vlezlá zima to nebyli opravdu vhodné podmínky pro rybolov.





Nádherný černý kapr se převaluje v podběráku

Říká se však, že štěstí přeje připraveným, a to my jsme opravdu byli! Nic jsme nepodcenili a do všeho šli naplno. Ani vítr ani déšť nás neodradili od zavážení na 200 metrů vzdálené krmné místo. Ten den byla středa a Filipovi se zapíše do paměti nejspíše na celý život. Píp, záběr, zdolávání, vše probíhá standardně a nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o speciální rybu. Kapr je za 10 minut u břehu, kde se ještě párkrát vzmůže na odpor a už je v podběráku. Zůstáváme stát jako opaření. Nádherný černý kapr se převaluje v podběráku a v koutku mu visí háček s dvěma 24 mm kuličkami boilies Scopex/Oliheň. Je opravdu náš? Ano je. Přenášíme kapra na podložku, vážíme ho, natáčíme pár záběrů, uděláme několik fotek a pouštíme více než 18kg kapra zpět do jeho rodného živlu. S úsměvy od ucha k uchu otevíráme flašku Tullamorky a slavíme až do večera. Máme prostě splněno! Co říci na závěr. Cíl výpravy byl překonán, a to o hodně. Ale to nebylo to nejpodstatnější. Důležitější bylo, že jsme si ten zážitek užili všichni tři jako tým a dokázali tak posunout laťku úspěchu pro dalšího z nás. Minule si totiž posunul osobní rekord můj bratr na váhu 16,10 kg a tentokrát to vyšlo na Filipa. Ručička váhy se u jeho kapra zastavila na váze 18,75 kg! Obrovská gratulace Fílo k novému osobáčku!



Když píšu tuto zprávu od vody, sedím již v teple svého domova a ve vzpomínkách si vše přehrávám ještě jednou. Byly to úžasné dny a už se těším na příští rok. Jen tak mimochodem, termín výpravy na podzim 2017 mám již v kalendáři naplánován, a jestli vydrží stoupající tendence, tak příště bych měl chytit svůj osobák já, a to rovnou hodně přes dvacet kg. Tak uvidíme…



Hodně zážitků u vody

Autor: Vítek Černý