Je sice pravdou, že vodní elektrárny patří asi k nejčistějším zdrojům využitelné energie. Jenže megalomanské projekty výstavby velkých až kolosálních vodních děl přináší spoustu problémů a opak je pravdou, že zmirňují dopad klimatických podmínek.
Extrémní sucho v letošním roce jasně ukázalo jak to chodí v ČR. Na prvním místě je byznys a zase byznys a možná někde na desátém místě udržení vody v regionu a vytvoření standardních podmínek pro živočichy velmi úzce spjaté s vodou.
Na VD se voda drží především pro výrobu elektrické energie a následně je potrubím rozvedena do průmyslových center. I když je v nádrži dostatek vody, tak do potoků a řek se odpustí opravdu minimální množství. O to víc je zarážející, že v případě vodáků dokážou v časově domluvený termín odpouštět takové množství vody, které by za rozumného hospodaření s vodou vydrželo pro minimálně doporučený průtok vody na několik dní.
Ideální řešení by bylo vrátit řeky do původních koryt a vrátit zpátky dostatečný počet rybníků v regionu a tím udržet vodu v krajině.