Hlavačka mramorovaná

      Hlavačka mramorovaná je drobná rybka na první pohled připomínající vranku. Má podobné krátké ploché tělo přizpůsobené k životu u dna, výrazné ploutve (hřbetní jsou 2, první krátká, druhá podstatně delší) a asi nejnápadnějším a naprosto typickým znakem tohoto druhu je přísavka vzniklá srůstem břišních ploutví. S její pomocí se přichycuje na kameny a může tak překonávat i značný proud. Vyskytuje se ale i ve stojatých vodách a dokonce i v mělkých mořských zálivech.
      Z dalších znaků je možno jmenovat široká ústa, poměrně výrazné šupiny a přední nosní trubičky protáhlé přes horní pysk směrem dolů a budící dojem vousků. Podobně jako u vranek chybí plynový měchýř, takže se i hlavačka pohybuje krátkými poskoky u dna. Zbarvení je hnědé s výrazným mramorováním, o čemž svědčí i druhové jméno.
      Jedná se o rybku, která dokáže požírat jikry ostatních ryb, prozatím však nebylo nikde zjištěno, že by dokázala ohrozit populace jiných druhů. Na našem území se pravděpodobně rozšíří jen v teplých vodách jižní Moravy. Prozatím je jako vzácný druh žijící u nás na hranici areálu svého rozšíření zařazena mezi chráněné živočichy.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 4 až 6 cm
obvyklé maximum: 8 cm
rekordní hodnoty: do 12 cm (v moři)

Hmotnost

průměrná: 1až 3 g obvyklé maximum: kolem 8 g rekordní hodnoty: přes 15 g (?)

Typické znaky

břišní ploutve srostlé v přísavný terč
mramorované zbarvení boků
dobře patrné šupiny (na rozdíl od vranky)

Výskyt v ČR

      První nález z našeho území byl zaznamenán v roce 1994 v Mušovské nádrži na jižní Moravě. Poměrně rychle se šířila a dnes se vyskytuje v nejdolejším úseku Moravy, v Dyji od soutoku s Jevišovkou až k ústí do Moravy včetně všech tří velkých nádrží pod Pálavou a samostatná izolovaná populace byla objevena v roce 1997 u přítoku Vranovské nádrže (revír Dyje 15). V posledních letech proniká do některých přítoků Dyje (Jihlava, Svratka, Kyjovka, Jevišovka).

Biologie druhu

      Hlavačka žije v nejrůznějších typech vod, vždy však u dna, k čemuž ji odsoudila absence plynového měchýře. Často se přidržuje na kamenech svou unikátní přísavkou. Aktivnější je v noci. Potravou hlavačky jsou drobní živočichové, které najde na dně a v jeho blízkosti - například larvy vodního hmyzu, korýši, jikry a potěr ryb.
      Rozmnožování hlavaček probíhá od jara až do poloviny léta a jikry jsou kladeny ve dvou až třech dávkách. Samice jich celkem naklade 200 až 850 zpravidla na vodní rostlinstvo, kameny apod. V některých případech snad dochází i k budování primitivních hnízd. Jeden z rodičů jikry po nakladení ochraňuje a ovívá ploutvemi.
      Na Slovensku je hlavačka místy poměrně hojná, zvláště v tůních zátopové oblasti Dunaje dosahuje její početnost až tisíců jedinců na hektar, u nás se zatím jedná o nepříliš hojný druh bez většího významu mající spíše vědeckou a kulturní hodnotu.

Rozměry a růst

      Hlavačka je krátkověká pomalu rostoucí ryba. Většina jedinců se dožívá stáří pouhých 2 – 3 let, za maximum se považuje asi 5 roků. Velikost u nás pravděpodobně nepřesáhne 10 cm. Nejrychleji rostou mořské populace.

Růst hlavačky (přibližné hodnoty)

Sportovní rybolov

      Hlavačku je možno ulovit na drobné živočišné nástrahy ze dna. Záměrný lov bude vzhledem k velikosti této ryby sám o sobě problematický, navíc jde o chráněný druh. Asi nejpravděpodobnější je možnost ulovení hlavačky do čeřínku při lovu nástražních rybek.