Sekavec podunajský

      Sekavec podunajský je mimořádně zajímavou rybou. Dokonce i v dnešní době poskytuje vědcům četná překvapení. Donedávna jsme ani nevěděli, že na našem území žije. Ještě v 90. letech 20. století byl z našeho území udáván výskyt druhu sekavec písečný (Cobitis taenia). Genetické výzkumy ale ukázaly, že populace sekavců na našem území ve většině případů náleží druhu Cobitis elongatoides a místy se vyskytují populace označované jako hybridní diploidně polyploidní komplexy. Tojsou v podstatě populace složené z normálních ryb, které se pohlavně rozmnožují a polyploidních hybridních samic (ryby nesoucí kompletní genetickou informaci dvou samostatných druhů = mezidruhoví kříženci).
      V povodí Labe se v těchto hybridních populacích mísí genomy druhů Cobitis elongatoides a Cobitis taenia, v povodí Moravy a Dyje se jedná o druhy Cobitis elongatoides a Cobitis tanaitica.
      Druh sekavec písečný, se kteým se můžeme setkat ve starší literatuře, tedy není na našem území v čisté formě vůbec přítomen a s jistou formou nadsázky můžeme říci, že se u nás vyskytuje pouze „geneticky“.
      Vysoká míra hybridizace má za následek i výskyt složitých a neobvyklých forem rozmnožování. Kromě gynogeneze podobné té, která byla popsána u karase stříbřitého se tu vyskytuje ještě hybridogeneze (mezidruhové křížení) a partenogeneze (nepohlavní rozmnožování v samičí linii). Rozlišení blízce příbuzných druhů a zástupců hybridních populací nelze spolehlivě provést bez genetických analýz.
      Všechny naše druhy sekavců žijí poměrně skrytě, vedou noční život a den tráví zahrabané v sedimentu. Proto je poměrně složité vůbec je na některé konkrétní lokalitě objevit a ještě obtížnější je mapovat jejich výskyt. Také informací o jejich životě nemáme příliš mnoho.
      V případě sekavce podunajského se jedná o malou rybku s šesti drobnými vousky kolem neméně drobných úst, ze stran poměrně plochou s nepříliš velkými jen nepatrně zaoblenými ploutvemi. Zbarvení je nažloutlé nebo okrové s řádkou větších hnědých skvrn a dalšími drobnými skvrnami na hlavě a na hřbetě. Nahoře u základu ocasní ploutve je tmavá skvrna, která je dobrým rozlišovacím znakem mezi tímto druhem a podobným sekavčíkem horským.
      Pro sportovní rybáře není sekavec zajímavý, ale jako druh preferující čisté vody má bioindikační význam. Jako mizející ryba, jejíž výskyt je obtížně mapovatelný je sekavec i na seznamu ohrožených druhů živočichů.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 8 až 11 cm
obvyklé maximum: kolem 12 cm

Hmotnost

průměrná: 3 až 10 g
obvyklé maximum: do 15 g

Typické znaky

protáhlé ze stran zploštělé tělo
malá ústa se 6 vousky
nažloutlé zbarvení s hnědými skvrnami
tmavá skvrnka nahoře v bázi řitní ploutve

Výskyt v ČR

      Vyskytuje se v tekoucích vodách s nepříliš silným proudem, často i v malých potocích. Preferuje písčité nebo hlinité dno. Jeho výskyt není dostatečně zmapován a mění se v závislosti na změnách přírodních podmínek. V minulosti byl doložen z mnoha míst našeho státu, např. Ploučnice, Cidlina, Tichá Orlice, Otava, Jihlava, Dyje, Bečva, …

Biologie druhu

      Sekavec je rybou, která značnou část dne tráví zahrabána v substrátu dna. Aktivní je podle různých autorů buď v noci anebo v ranních hodinách. Vzhledem k tomuto způsobu života není snadné sekavce spatřit a dokonce ani ulovit elektrickým agregátem.
      Zimu přečkává zahrabán ve dně a aktivní je zhruba od března do listopadu.
      Podobně jako příbuzný piskoř dokáže i sekavec v případě nedostatku kyslíku ve vodě dýchat atmosférický kyslík pomocí bohatě prokrvené sliznice střeva. Při vyjmutí z vody údajně vydává zvláštní syčivý zvuk, podle něhož pravděpodobně dostal jméno (sykavec).
      Živí se drobnou živočišnou potravou, detritem nebo i řasami. Objekty, které konzumuje, většinou svými rozměry nepřesahují 1 mm. Potravu nasává i s bahnem či pískem, v ústech ji odděluje a nestravitelné složky sousta vyvrhuje zpod žaberních víček. Poživatelné části obalí v ústech slizem a polyká. Sekavec se tře v dubnu až červnu, pravděpodobně ve více dávkách a jikry nalepuje na vodní rostlinstvo. Samci jsou výrazně menší než samice (většinou do 8 cm) a v populaci jich je vždy méně. Tento značně krátkověký druh dospívá již ve druhém roce života. Počet jiker se většinou pohybuje do jednoho tisíce.
      Nedávné výzkumy odhalily, že rozmnožování je velmi složité. Kromě běžného pohlavního rozmnožování se některé populace rozmnožují zřejmě gynogeneticky – pouze za účasti samičího pohlaví bez příméhooplození jiker mlíčím. Spermie pouze stimuluje vývoj jikry a nedochází ke splynutí jader pohlavních buněk.
      Dále v některých populacích dochází k hybridogenezi, což je označení pro mezidruhové křížení. V našich podmínkách nejde o křížení zástupců dvou druhů, ale rozmnožování samic, které nesou kompletní genetickou informaci dvou druhů (jejich genetická sada je tedy minimálně zdvojená).
      Předpokládá se, že minimálně některé samice se mohou rozmnožovat i partenogeneticky, to znamená vývojem z neoplozených jiker. Práce z posledních let týkající se rozmnožování sekavců patří k nejzajímavějším vědeckým publikacím o našich rybách, bohužel byly dlouhou dobu přístupné jen úzkému kruhu specialistů.
      Význam skrytě žijících sekavců není v naší přírodě velký. Jsou nepochybně potravou stejně skrytě žijících dravců jako jsou úhoř a mník. Ale jako původní a mimořádně zajímavé ryby mají rozhodně právo na přežití na co největší části našeho území. To jim může zajistit jen zachování našich toků v co nejpůvodnějším stavu a důsledná ochrana čistoty vod.

Rozměry a růst

      Sekavec je krátkověký pomalu rostoucí druh, který se obvykle dožívá 2 – 4 let a jen výjimečně překročí délku 12 cm. Rozsáhlejší kolekce exemplářů tohoto druhu byly shromážděny pouze při ichtyologických výzkumech, pojem trofejní nebo rekordní ryba tu postrádá význam.

Přibližný růst sekavce v našich vodách

Sportovní rybolov

      Tento druh je udicí prakticky nelovitelný, existuje pouze teoretická možnost ulovení do čeřínku. Jako zákonem chráněná ryba by měl být v takovém případě okamžitě vrácen do revíru.