Piskoř pruhovaný

      Piskoř pruhovaný je typickou a nezaměnitelnou, dnes však velice vzácnou rybou, která obývala mělké stojaté vody a říční ramena ve většině níže položených oblastí našeho státu. Hojnější může být na východě našeho státu, v Čechách se vyskytuje už jen místy.
      Jedná se o rybu s mnoha zvláštnostmi. Aby snáze přežíval v mělkých vysychajících vodách s častým nedostatkem kyslíku, vyvinulo se u piskoře střevní dýchání. Tato schopnost založená na vstřebávání vzdušného kyslíku sliznicí střeva je využívána i při dostatečném obsahu kyslíku ve vodě a nikoli jen ve chvílích, kdy ryba nedokáže získat dostatek kyslíku pomocí žaber.
      Další věcí, která piskoře proslavila, je jeho citlivost na změnu atmosférického tlaku. S blížícími se tlakovými změnami vyplouvá piskoř k hladině a čile se pohybuje. Díky tomu byl chován v domácnostech a využíván jako přírodní barometr - odtud také pochází jeho anglické pojmenování Weatherfish.
      České jméno piskoř je odvozeno od pískavých zvuků, které údajně vydává ryba vytažená z vody na souš.
      Vzhled piskoře je nezaměnitelný. Má dlouhé štíhlé ze stran zploštělé tělo s kulatou ocasní ploutví a kolem ústního otvoru je rozmístěno 10 vousků, což je vůbec nejvíc ze všech našich ryb. Boky jsou pokryty jemnými šupinkami (135 – 175 šupin v postranní čáře – většina našich ryb má polovinu nebo jen třetinu tohoto množství).
      Zbarvení je neméně typické. Tvoří ho rovnoběžné světlé a tmavé pruhy, jejichž odstín je na různých lokalitách odlišný a kolísá mezi nazrzle hnědavými až nazelenalými tóny.
      V minulosti byl piskoř oblíbenou velmi odolnou nástražní rybkou, dnes je na seznamu chráněných živočichů.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 15 až 25 cm
obvyklé maximum: 30 cm
rekordní hodnoty: do 35 cm

Hmotnost

průměrná: 25 až 80 g
obvyklé maximum: 150 g
rekordní hodnoty: kolem 200 g

Typické znaky

5 párů vousů
dlouhé tělo s kulatou ocasní ploutví
pruhované zbarvení boků
drobné zakulacené ploutve

Výskyt v ČR

      Žije ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách včetně chovných rybníků a jejich stok. V poslední době je výskyt ostrůvkovitý a nadále se zmenšuje. V minulosti byl uváděn z Polabí, tůní kolem řeky Moravy, rybníků na Vodňansku a jeden z posledních údajů hovoří o výskytu v Mušovské nádrži a přilehlých kanálech.

Biologie druhu

      O životě piskoře se ví poměrně málo. V mělkých vodách, kde žije, se většinou zdržuje v blízkosti dna a u hladiny se vyskytuje hlavně při návalech aktivity před náhlými změnami počasí a samozřejmě i při získávání vzduchu pro svůj přídavný dýchací aparát ve střevě. Jeho aktivita stoupá s příchodem šera a během dne můžeme tuto rybu najít ležet na dně, často i zahrabanou do měkkých nánosů.
      Potravou piskoře jsou bentické organismy a pravděpodobně i detrit. Jinak i v této oblasti je poznatků o tomto druhu velice málo.
      Tření piskořů probíhá v dubnu až červnu, přičemž v chladnějších oblastech je to spíše ve druhé polovině tohoto období. Jikry jsou nalepovány na vodní rostlinstvo a jejich počet se průměrně pohybuje od 5 000 do 35 000. Literatura však uvádí i hodnoty přes 100 000 kusů. Poslední výzkumy naznačují, že podobně jako u sekavce se i u piskoře vyskytují polyploidní jedinci (tj. se zvětšeným počtem chromozómů) a rozmnožování je možná komplikovanější, než se původně zdálo.
      Piskoř je v našich vodách druhem obývajícím svým způsobem extrémní stanoviště. Na některých místech je jednou z mála ryb, které tu vůbec dokáží přežít. Je také potravou dravých ryb, hlavně štik a sumců, což má velký význam na lokalitách, kde je díky nedostatku kyslíku málo běžných kaprovitých ryb. Na otevřených vodách je ale jen okrajovým druhem bez většího významu. Je spíše třeba vidět v této rybě původní nesmírně zajímavý druh, jehož postupné mizení nás upozorňuje na zhoršování kvality životního prostředí a mizení některých biotopů.

Rozměry a růst

      Růst piskoře nebyl na našem území ve větším měřítku zkoumán. Kromě potíží s obstaráním početnějších vzorků tomu brání i malá velikost šupin (= nutnost používat komplikovanější metody zjišťování věku) a malý zájem o tento druh ze strany sportovních i komerčních rybářů.
      Obecně je piskoř brán jako středněvěká ryba (v praxi to znamená max. věk kolem 10 let) a literatura připouští maximální délku do 35 cm.

Sportovní rybolov

      Piskoř je dnes natolik vzácný, že pravděpodobnost ulovení je jen malá. Na prut by mohl zabrat na drobnou živočišnou nástrahu, pravděpodobnější je úlovek do čeřínku. Jako chráněný druh by rozhodně neměl být loven záměrně.